Ayurvedic Consortium of Europe
FREE - ONLINE Bhagavad Gíta -
Bhagavadgíta,-ज्ञानविज्ञानयोग jñānavijñānayoga , (S.-1, Ch.-7), Verš.-7 |
मत्तः परतरं नान्यत्किञ्चिदस्ति धनञ्जय ।मयि सर्वमिदं प्रोतं सूत्रे मणिगणा इव ॥ ७-७॥ |
mattaḣ parataraṁ nájatkiñčidasti dhanañdžaja । maji sarvamidaṁ protaṁ sútré maṇigaṇá iva |
Jako korálky na šňůrce
|
मत्तः mattaḣ = Mne;
परतरं parataraṁ = vyšší, nadřazené, přesahující;
ना na = ne;
अन्यत anjat = jiné;
कञ्चिद kinčid = cokoliv;
अस्ति asti = tam je, to je;
धनञ्जय dhanañdžaja = dobyvatel bohatství, Ardžuna;
मयि maji = Mě;
सर्वम sarvam = vše;
इदं idam = toto;
प्रोतं prótam = zavěšeno;
सूत्रे sútré = šňůra, na šňůře;
मणिगणा maṇigaṇá = perly;
इव iva = jako.
|
Luki: Ó dobyvateli bohatství! Není nic jiného co by Mne přesahovalo. Vše na Mne závisí, stejně jako perly na šňůře náhrdelníku. ||7-7||
Kostič: Nade mne nic jiného není zde vyššího, Dhanaňdžajo. Mnou vše toto je spojeno jako řada perel šňůrou.
Komentář Govind: Navazujeme na slovíčko par apar. Když se zamyslíme, co ten svět je, tak nás nemůže napadnout nic jiného než okolí. V hlavě není žádná jiná myšlenka než okolí. Kterákoliv myšlenka, věc, co žije, je naše okolí. Absolutně není možné, abychom cítili, že okolí není a je jenom jsem.
Vždycky máme jakýkoli názor, jakákoli myšlenka, jakékoli žití, okamžik je o něco. A to je co? Paratva, jiný, cizí. Co je Maruška pro děkana? Má v hlavě Jasmínku, Kakinku, Marušku ČEZ, elektro, ale to vše je cizí.
Tak čemu se člověk věnuje? Cizímu. I bunda, hodinky i prachy, jsou všechno cizí. Člověk se nemůže věnovat já. Může se věnovat pouze tomu cizímu.
V okamžiku, když se začne věnovat sobě tak sám není. Celé okolí je sam. A to není dané. Dané je počítat s cizím. Držet se cizího, spojit se to je absolutně nemožné, aby oči viděli oči. To je nemožné. Oči nikdy nemohou vidět oči. Oči vidí cizí oči, druhou věc, vlastní není. Zrcadlo nevidí svůj stín, vidí cizí stín. Takto paratvam je absolutně nemožné.
Parataram nájatkiňčidasti
.... Asti je je, je nejiný nikdy, cokoli. A Kršna říká nic, oči ani předmět není. Je jenom já. Já jsem. Jenom já jsem.
To je to divadlo, které jsem chtěl předvést. Zkusíme si vzpomenout na Třínulku. Co dělá? Vyrábí korálky. Korálky s.r.o. a co to jsou korálky? Spousta drobných kuliček proděravělých se propojí šňůrou. Spousta kuliček na šňůře. Vidíme šňůru? Nevidíme. Co kupujeme? Šnůru. Ne, kupujeme kuličky, pro oči existují korálky. Šňůrku nevnímáme. Je tenoučká a neviditelná.
Kde visí existuje kulička? Kde je šňůrka. Může být v korálku kuličky na zem a šnůra na krk? .... Nelze. Když je náhrdelník, tak každá kulička je tam, kde je šňůrka. Na šnůře může být spousta kuliček. Všechny jsou na šnůře, nemohou si dělat, co chtějí. Musí dělat to, co dělá šňůrka.
Je nemožné pro kuličky dělat jinak než, co chce šňůrka. Vždycky jdou jako šňůrka. Není náhrdelník, ale šňůra, tenoučká, bezvýznamná, není vidět. Šňůrka stojí korunu a korálky jsou drahé. Ale je nejpodstatnější, a proto vzal Kršna příklad korálku. Korálky si můžou myslet, co chtějí, ale děje se, co řekne šňůrka. Takto celý svět džagat, Vesmír, dělá, co já chci (Brahma). A pro korálky je šňůra cizí. Pro šňůru není korálek cizí. Podobně je to ve vztahu s Bohem. Člověk Brahma je šňůrka a já a moje jsou korálky, bytosti jsou korálky, čas a prostor jsou korálky, a všechno se hýbe podle mě, Brahma.
Santóš má v ruce hračku, panáčka z dřevěných válečků navlečených na silonu.
Panáček si tak stojí a najednou ho bouchne palice. Panáček spadne na zem. Po chvilce se zase válečky postaví. Ale to dělá šňůrka, ta umožňuje zvednutí všech válečků, zvednutí panáčka. A zase udeří palice a panáček spadne. Tak se to opakuje i v životě. Přesně toto je svět.
Jsou to korálky, které padají a zvedají se. Padání a postavení je v rukách šňůrky a háčku. To je Brahma, Kršna. ...., vypadají a myslí si, co chtějí. Postaví se, když je šňůrka zvedá. Přesně takto je svět. To je Brahma, co není vidět, vlasec, který spojuje jednotlivé části.
Panáček se může hýbat, a dokonce i létá. Kdo létá? Válečky díky vlasci, šňůrce a háčku. Pro ..... jsem červená. Mohou si povídat, co mě chutná.
Tak se celý den na verandě děje svět.
Já toto vím a toto znám. Mě to napadlo. Co člověk, to děkan a zapomene, kdo skutečný děkan je. Je ve všech kuličkách.
Houpe se a žádná kulička o sobě nic neví. Vše je to v rukách dění. Kuličky nic nedělají, dělá to šňůra. Já Jágr, Nandi, Marci a je to de fakto jen Brahma, jen šňůra. Zbyde ještě něco, když toto člověk ví? Může ještě něco existovat? Všechno je jen tkanička, šňůra.
Takto paratva a aparatva.
Oči i předmět očí je Brahma.
Ne, že já je jiné, oči a předmět. To je aparattva. Ne jiný, oči a předmět jsou stejné, vše jsem to já. Všechny kuličky jsem já a budou dělat to, co já chci. Kuličky mohou padat. Dělají podle mě. Myslet si, že já toto, ..... to je blábolení, je to Brahma satjam džagat mitjam. Život je falešný, jediné skutečné je ta šňůra. Mohou být kuličky, kuličky jsou lidi. Viza červená – může dělat, co chce. Co dělám, to je dění, dělání kuličky je dělání. To je rozdíl mezi děláním a děním, když začne někdo mluvit,
Tak co jsou kuličky? Jsou dění. Tak jsme v takovém pekelném stavu.
Stau... děje se něco úplně jiného. Co je v plánu šňůry, to kuličky nemohou vidět, to je absolutně ..
.
Obě věci jsou šňůra, Brahma, kromě šnůry nic není. Můžou mýt kuličky tisíce barev, ale jejich význam žádný.
Význam jednotlivé kuličky je žádný, podobně význam každého člověk.... vidět kuličky, kulička když zmizí, tak co zůstane? Jen ta šňůra. Jak sebe likvidovat, tomu se říká sádhana meditace, samádhi, dhján, dháraná, a to, když je takto.
..... nKáto je harakiri, co by byl děkan, kdyby nebyl elektrikář, děda, manžel. Co by byl? Šňůrka. Když děkan zmizí, elektrikář zmizí, otec, manžel, děda. Pak je šňůrka. Když je ČEZ, Maruška, to šňůrka nemůže být děkan. Ale řízení bude podle šňůrky. Bude děkan, ale nebude vědět o šňůrce nic.
To je Védanta. A to je absolutně všechno dávno už nic není, když je ponětí nějaké šňůry, jinak si představujeme, že my jsme něco.
Kuličky jsou něco.
Je to srozumitelné.
Já nevím, jak se to děje, děje se samo. Existuje nějaký samo. Samo je šňůra,... t
Proto každý člověk to zná, druhým mže radit, sami sobě ne, sami sebe nevidí, vidět vlastní chování je náročné, nemožné. Když se ztratí zájem o druhých, tak se začne tušit o sobě, ale to se jen tak nestane. Aby vlastní oči viděli, co se děje. To je v meditaci.
Vlastní oči mohou vidět vlastní oči, tak je to setkání s Bohem, když vidí šňůru, oči nemohou vidět Boha. Když je člověk, tak Brahma není.
Proto se říkalo, kde je já, tam bůh není a kde je já, tam bůh není.
Já je Brahma.
Když skutečně člověk neví, člověk není, tehdy je to bůh. Já vím, e nic nevím, proč to říkáš, když nic nevíš, když se skutečně stane, že já nevím, tak se huba nehýbe, ale vytahovači říkají, já vím, že nic nevím.
Dívejte se na mě, někdo to říkal a já ukradené zboží prodávám na bazoš
Když skutečně neví, tak nemůže mluvit. Co ví? Že nevím. Ví to pořád.
Blbosti proto člověk nemá ponětí o šňůře, je holý nesmyslný korál, bůh ví, co myslí o sobě. Děje se podle šňůry, hledáme svou polohu, své libo, své jistoty, tím je zamotaná hlav, a hlava je pouze o tom. Takže příšerná bedna. Jako v korálech – nic o tom neví ale je š
Já šňůra. Šňůra mluví o sobě takto:....
मत्तः mattaḣ (Mne); परतरं parataraṁ (vyšší, nadřazené, přesahující); ना na (ne); अन्यत anjat (jiné); कञ्चिद kinčid (cokoliv); अस्ति asti (tam je, to je); धनञ्जय dhanañdžaja (dobyvatel bohatství, Ardžuna); मयि maji (Mě); सर्वम sarvam (vše); इदं idam (toto); प्रोतं prótaṁ (zavěšeno); सूत्रे sútré (šňůra, na šňůře); मणिगणा maṇigaṇá (perly); इव iva (jako).
Ájurvédská Univerzita Praha
Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in
Admin Prem ==>
Admin Marci==>