Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Ó mocně vyzbrojený! Kromě mé nižší přirozenosti poznej i tu vyšší. Tu, která udržuje životy bytostí i celého vesmíru. ||7-5||

---

---

Kostič: Krom této nižší podstaty mám zde, věz, i vyšší jinou, kterouž svět živých bytostí je udržován, Mahábáhu.

---

Komentář Govind:
V předchozím verši vysvětleno, že jsem pančmahábhúty, man, buddhi a ahankár. To všechno jsem já. A celý Vesmír je pouze těchto osm prvků. Z toho jednoho je různorodost. A ta poslední věta o různorodosti je k zamyšlení.
Je dobré sáhnout do Sámkhja filosofie, kde se vysvětluje Puruš a Prakrti, jejich sloučení, a jejich sloučením se objevuje ahankár. A pak se ze sloučení ahankáru tady na to slovo ahankár vzniku, se ve verši neříká ahankár, ale používá se param džívbhútam. Překlady slovíček nejsou moc přesné. Param není vyšší a aparam není nižší.
Aparam je tu přeloženo jako nižší, vnější, povrchový. Ne, v tomto kontextu má slovo apara jiný význam. Nejdříve je nutné pochopit klíčové slovo para, což znamená druhý, jiný. A z toho slova je slovo bhin z předchozího verše a znamená různě. A co je ve 4.verši různě je v 5.verši ujasněno ve slovech par a apar. Par znamení druzí a apar znamená žádní. Ve 4.verši bylo naznačeno, že Ty se rodí tehdy, když se rodí Jsem. A se Jsem se rodí Jseš, a to je par. Par znamená cizí, druhý a druhý se rodí tehdy, když Já se rodí. A jak se to rodí? Když není jsem, tak není ty. Ty je tehdy, když jsem. Když tuhletu větu držíte a zamyslíte se nad ní hluboko, tak ohromný poklad se může objevovat.
Co nám vadí je Ty, vůbec nám nevadí Jsem, vadí nám Ty. Když toto člověk pochopí, tak příčinna problémů hned zmizí, protože Ty se rodilo tehdy, když Já se rodilo. Nejdříve se muselo rodit Já, aby bylo Ty. Takže když nebylo Ty, tak tím pádem nebylo Já, tak co to potom bylo ? Bylo apar, žádní druzí. Tak čím se stalo par param džívabhútam ? Je třeba se vrátit do 4.verše. Vesmír je jen osmice - pančmahábhúty, man, buddhi a ahankár. A to je pětice - pančmahábhúty a trojice - man, buddhi a ahankár. A těm třem se říká jedním slovem džívbhútám. Tak můžeme říct, že když je člověk, tak je pančbhútam a džívbhútam. Puruš a prakrti je pořád. Když není Já, když není Ty, tak je puruš a prakrti, je všechno.
A když je džív bhútam, man, buddhi, ahankar, pak se objevuje tanmátra. To ve verši není řečeno, ale chápe se to automaticky z kontextu. Jen my nechápeme, protože nemáme Samkhja filosofii v kultuře, v tradici.
Když se řekne puruš, prakrti, tanmátra, tak se hned vybaví Lukiho obrázek z kurzu Povědomí, kde jsou puruš, prakrti, tanmátra, mahabhúty, dóši, dhátu a lidské tělo a lidský život. Takto par a apar jsou dvě různé strany jedné mince. Mince má dvě strany a my vidíme vždy jen jednu stranu. Jedna strana mince je Já a Ty a druhá strana je pančmahabhůt. Ty pořád jsou. A jedné straně říkáme pančmahabhút a druhé straně džívbhút, a džívbhút prvky jsou man, buddhi a ahankár. Tak to je aštadhá – osmice.
A osmice je celý já, Brahma a má různé podoby. Jaké různé podoby má? Mahábhúty a džívbhúty. A ten džívbhútem, když obě strany mince se sloučí, tak je i mince. A to je i člověk. Každá bytost je obě, džívbhút a mahábhút.
Když máme minci v dlani, tak vidíme jen jednu stranu, druhou stranu současně nevidíme. A proto velice často, s velkou pravděpodobností, člověk sám sebe ztotožní s tělem, s pančmahabhúty. Tělo vidí. Druhou stranu mince, džívbhút, nemůže vidět. Tělo vidí a džívbhút nevidí. Když vidíme džívbhút, nevidíme mahábhúty. Když vidíme bednu, nevidíme tělo, když vidíme tělo, nevidíme bednu. Bedna je nevnímatelná část, tělo je vnímatelná část, a proto ztotožněním se s tělem je pro bednu přirozené. A když se s tělem ztotožníme, tak s tím rozdělíme zvlášť bednu a tělo. S tím říkáme tělo a mysl. Tím říkáme Puruš a Prakrti zvlášť. S tím řikáme jinost, jiný. Já jsem jiný než ty. Ty vzniká, když vzniká Já. Já vzniká, když je džív, vznikání toho já je ahamkár.
Džív bhútam je také v rámci Brahma, a tak se ztotožňujeme s já. Tady vzniká já, džív je zárodek já. Tam se vzniká já.
Protože se ztotožňujeme s tělem, tak nemáme šanci poznat já zvlášť. Já, ty, on, ona, tento svět vzniká a všechno se drží par a apar. Ta dvě slovíčka se nedají přeložit. Apar je, když mince nemá rub a líc. Když není rub a líc, pak není žádná mince. Když není rub a není líc, tomu se říká apar. Par znamená druhý, a a-par není druhý. Druhý vzniká tehdy, když džív se vleze. Takto vložením džív je já a ty. Je to totéž do toho jednoho celku a ten celek je Brahma.
Já je první osoba. První osoba je kdy? Když je džív a tím vzniká druhá osoba. Vznikáním osoby první vzniká druhá osoba, slovo levá vznikne, když je pravá. Pravá vzniká současně s levou a v jednom okamžiku se rodí oba. Když levá není, pravá není, když není východ, není západ, není vycházející slunce, není zapadající slunce. Vy jste tehdy, když já jsem, když já nejsem vy nejste. Velice subtilní přemýšlení, a to dělá příjem džív. Ve verši se takto zmiňuje, že díky džívbhút a mahábút, já (Brahma) ten svět udržuji. Udržuji svět parem a aparem.
Apar je samozřejmý, kde není druhý, tak první není, tomu je potřeba rozumět, to je dost náročné. Velice jednoduchá řeč je, že Ty není, když já není. Protože kdo říká ty? Já říká ty. Když není jedna, nemůže být druhá. Druhý se rodí, když je první, to je velice jednoduché, ale nejde chápat.
Kdy vzniká okolí? Když vzniká jádro. Když není jádro, je okolí ? Není, nevznikne. Pro pochopení je to jednoduché, když to nechápeme, tak je to náročné. Ty nemůže být, když já není. Stav kde já není, tak ty není, pak je vše stejné. Pak je šumák.
Otázka: Když Ty není, já není. Co se stane s osmicí? Je pořád ? Govindží: Když vidíme rub, líc pořád existuje. Když vidíme líc, existuje líc. Když nevidíme minci, obě strany existují. I rub i líc. Když nevidíme mince, rub a líc nezmizí. Džívbhúty i mahábhůty jsou věčné. Puruš a Prakrti, obě jsou věčné a vychází z Mahád - inteligence, překládá se jako vědomí. Člověk nemůže chápat, když to není dělené, rozdělené. Člověk chce vše chápat z pohledu džív, z pohledu já. Pak to nelze pochopit jako celek, pak vidí jen jednu stranu mince, druhá není vidět.
Jak obě strany mince současně zmizí ? Obě strany mince současně zmizí, když tu minci zastrčíme do kapsy. Zmizí rub i líc, oba. Oni oba jsou. Když minci vytáhneme z kapsy na dlaň, tak vidíme jen jednu stranu, druhou nevidíme a z toho vzniká jeden a druhý. Obě strany jsou neustále, pořád, osmice (džívbhút a mamahbhút) je neustále, kromě toho nic jiného není.
Takto to není vzniká, když říkáme je. Proto máme dvě slova je a není. Ve skutečnosti je jen JE, ale to neznáme, nemůžeme znát, pokud nemáme takovou bystrost, vynulovalost, tak nepoznáme. Proto je pro nás absolutně nemožné, když si do kafe hodíte kostku cukru, zamícháte, a pak hledáte v hrnečku místo, kde ta sladkost není. Může to být? Nelze. Takto džív je takový cukr. Když je aštdhá, osmice a cukr je vedle položený, ale když se stane součástí, jako se cukr stane součásti kafe, tak je celý obsah hrnečku sladký, ne že levá dole ještě není sladká. Bude. Celý je sladký. Podobně, když máme džív, tak není možné cítit jinak než cítit jen já a ty.
Takže vstupem duality jednota zmizí. Proto je těžké pochopit sám sebe, je jednoduché rýpat do druhého.
Katka: Máme-li bednu, vždy bude já? Govindží: Ano, bedna je ten cukr.
Jak vypadá obvykle meditativní poloha? Zavřené oči, proč nechci vidět. Protože já nejsem, ty nejsi, Potom je sušupti hluboký spánek, kde není ani já, ani ty. Co je v tu chvíli? Nic, když spíš, nevíš, kde jsi, jsi v Chudíři nebo na koleji, jestli jsi v busu nebo vlaku?
Otázka: Jaký je rozdíl mezi smrtí a hlubokým spánkem?
Govindží: Mrtvým jsi, ale v hlubokém spánku nejsi. Když člověk umře, pořád je mrtvola. V hlubokém spánku žiješ nebo nežiješ, ale jsi. Jsi to, co je, to, co tě probudí zpátky, mrtvolu nikdo zpátky neprobudí.
Proto džív bháv toho života dělá člověka já a ty. To je náš stav vzhůru. Ve snu také. To ztotožnění s já je, člověk pořád honí sám sebe, vidí spousta věcí. V hlubokém spánku já není. Žádné sny nejsou, tělo není, já není, paměť není, nic není. To je úplně jako mrtvola, akorát mrtvola se neprobudí, z hlubokého spánku se člověk probudí. Takto v hlubokém spánku je vynulovaný džív, džív spí. Snem tělo spí, v hlubokém spánku džív spí. Ale spí jenom, není vzhůru, jakmile je vzhůru, tak je člověk-tělo vzhůru. To je ke studiu o mysli, o jejích různých stavech. To je obor ajurpsychologie. Jako mají stavy orgány, srdce má svůj stav, tkáně mají svůj stav, stav metabolismu, stav fyziologie, podobně mysl má svůj stav, stav vzhůru, spánek, hluboký spánek a bez mysli. Takže mrtvola a hluboký spánek je jen takový rozdíl.
Defacto, když to promyslíme, tak uvidíme, že to není žádný rozdíl. Jako z hlubokého spánku se člověk probudí zpátky, tak mrtvola se také probudí, když ne tohle tělo, tak jiné tělo se probudí. Když to zeširoka promyslíme, tak není žádný rozdíl, je to jen otázka schopnosti našeho přemýšlení, porozumění.
Takže par a apar. Aparem je všechno.
Teďka české slovo - soucítění. Soucítění znamená co? Být ve druhém, zmizet sám sebe. A čím udržím sám sebe? Kalkulačkou. Kalkulačka výhod nás neustále táhne do bez soucitu. Když není kalkulačka výhod, tak je možné cítit se ve druhém. Kdo tomu brání cítit se ve druhém? To je kalkulačka výhod - pro mě, pro tebe. Když se škrtne kalkulačka výhod, tak je smrt, člověk je mrtvý. Mrtvý nemají kalkulačku - kolik z toho budu mít, je to tvoje, je to moje, proč to není moje. Ta kalkulačka honí život, ta kalkulačka je džív, s tím neumíme soucítit a ten strach ztráty sami sebe, že ztratíme sami sebe, způsobí, že nechceme být soucitní. My jsme takto apar i par dohromoday, můžeme tak i tak. Když obě zmizí, tak je Brahma.
Takto Brahma říká, já ten svět udržuju s tím par a apar, tím se drží svět. Kdy ten svět vzniká, kdy člověk začne vnímat svět? Když se člověk probudí, když já je. Když já není, tak ten svět není. To se musí naklikat v hlavě.

Otázka: Na kuti je výrok: Ty a jenom Ty jsi. Jak si to vysvětlit v rámci pochopení tohoto verše?
Govindží: Ty zde není ve významu druhé osoby, Ty se v tom výroku chápe jako Brahma. Já je džív a ty je Brahma. To je védská mahámantra. To je krátká formule, klíč k pochopení véd. Jeden tahák se jmenuje Tat tvam asi, jen ty a jenom ty jsi a ty je Brahma, já je džív. Džív říká, Tat tvam asi, ty a jenom ty jsi. Toto je pochopení stejné jako v tomto verši, par a apar.
Je jenom par a apar. Par je sklenička, protože já sklenička nejsem. Když já zmizí, pak je apar, sklenička také zmizí. Existence skleničky, je tehdy, když na ní koukám, když na ni nekoukám, tak není. Kdy vzniká sklenička? Když začnu na ni koukat. Když na ni nekoukám, tak nevím nic o její existenci, ale sklenička je, a to, co nekouká také je. Tak potom je to jenom JE. Sklenička také je, oči také je, já také je. Ale kdy začíná ta sklenička existovat pro člověka? Když na ni začne koukat, vnímat ji. Kdy začíná svět? Když člověk začne vnímat. Kde je svět? Ve vnímání. A tomu se říká život.
Jakmile člověk začíná vnímat, tak začíná život. Když končí vnímání, končí život, ale JE nekončí, JE nezmizí, nekoukáním JE nezmizí. Vnímání končí, moje, tvoje končí. Když mrtvola umře, tak už mrtvola neví, že ty brýle, co má nasazený, jsou moje. Mrtvola je a o svých brýlých už nic neví. D"m pořád je, ale čím dům je, tak to musí vyřešit jiná kalkulačka výhod. Kalkulačka je bedna. Sambandh, sangrahe, hromadění a jistoty, proslulost a vztahy, to přináší bedna a bedna je v džívu. Proto jsme živí. Tak živí jsou tehdy, když je bedna. Když bedna není, živý není. Medikové hned řeknou, že je to mrtvola, nereaguje. Neříká moje, tvoje, neříká nesahejte na mou nohu, máte hodně tupý skalpel, neříká, protože vnímání není, bedna není.
Takto par a apar jsou dvě klíčová slova, a jsou jen opakem. Par je jiný a apar ne-jiný. S tím par a apar je ten celý svět, ve světě nic jíného není než par a apar. Osmice, aštdhá, je ze dvou skupin - mahábúty a džívabhúty. Džívbhútem je bedna. Buďto řekneme džívbhút nebo řekneme bedna nebo řekneme duše. Bedna říká moje duše, tvoje duše. Tak moje a tvoje vzniká v bedně. Oni to jsou. Barák, peníze, rub, líc, oni to jsou, oni nemizí, jen vzniká moje, tvoje. Kdy vzniká moje, tvoje ? Když je bedna. A tím je život. A kdo přinese život? Džív. JE je pořád a oslovením toho je je Tat tvam asi. Ty a jen Ty jsi. To máme napsáno ve třídě na kuti. To nemohou lidé chápat, vadí jim to ty, ptají se proč ne já?
Otázka: Prosím, můžete říct význam sanskrtských slov ve výroku Tat tvam asi?
Govindží: Tat znamená to, Tvam znamená Tym, tvůj, asi je je - Je jenom Tvůj, Ty Brahma. I ty jako jana je Brahma. I ten komár je Brahma, i pejsek je brahma, žížalka, kočka je Brahma. Chudoba, hlad, žrádlo, hovno je Brahma. Já je také Ty, Brahma.
Průser je Já, průser není Ty. Když já je průser, pak s tím vzniká ty-průser. A proto já trápím, když ty trápíš, protože ja a ty je jedna věc. Pak žádné soucity, libo-nelibo, moje, tvoje není. Oba se utopí. Když já a ty skočí do vody a každý vzájemně je chtějí chránit, drží mohu druhého, tak skončí oba na dně, ani já, ani ty, oba se utopí. Je konec.
Problém je to, že si člověk neumí představit příklad kostky cukru splynuté do kafe. Když kostka curku spadne do kafe a kafe se zamíchá, tak už kostka cukru není. Už ji lžičkou nevytáhneš zpátky. A proto, když je splynutí, tak je ztráta absolutní a člověk stále tu ztrátu neuzná, pořád se drží tvaru kostky. Pořád si myslíme, že jsme kostka cukru, vlezu do kávu, pak vylezu, půjdu na stůl, já si můžu dělat co chci, a pořád se držíme v představě, že si můžu dělat co chci. Jakmile se splyne, nejsme. Je konec. A my si pořád pamatujeme, já jsem kostka cukru. Člověk konec nechce uznat, pořád si pamatujeme, já jsem kostka cukru.
Viza – takže je to pořád o tom, že já se stane svědkem, a pak to začne chápat?
Govindží: CHápat můžeš vždycky, ono to bez toho svědka ani nelze. Ale to my nechceme, my chceme akci, mít totožnost, to je absolutně falešné, nechceme ztatit totožnost, zuby nehty si držíme moje tvoje. Tak o co se vždycky snažíme? Držet svůj džív, držet svůj život. Absolutní kravina.
Když viza drží mobil v ruce, leží na zádech, poslouchá video na youtube, a je unavená, tak se jí pomalu zavírají oči, jakmile to zjistí, tak zas otevře oči, otočí se na bok a drží stále mobil a kouka na video. Jedno oko v polštáři zapadlé, druhé trochu kouká, zůstane mobil v ruce ? Ne, mobil řekne čau, vizo, a spadne z postele na podlahu. Viza hledá ráno mobil, proč není můj mobil, když byl v mé dlani, proč mi vyklouznul, proč najednou není můj? Už není můj. Mobil je, ale můj není. Tak kdo zmiznul? Moje, můj usnul, zmiznul, umřel a mobil pořád je. Takto mobil pořád je a ruka pořád je. Oči pořád jsou. Kdo zmiznul? Moje. Jenom moje zmizlo.
Čím ten moje je? Člověk si celý život myslí, že je já.
Říká se spánek. Spánek, kde ruka je a proud v rukách, to napětí v nich zmizlo. Ruka nezmizla, ten proud, napětí v ruce zmiznul a tím mobil zmiznul. Když napětí zmizlo, tak ruka není, mobil není a je najednou není. A když se probudí, tak proud začne zpátky. Co začne ? Probuzení znamená co? Proud. Začne proud, začne ruka, začnou oči a hledá se mobil. Mobil není. Kde je můj mobil ? Tak co ten Já dělá? Kde je moje ? Kde je MŮJ mobil? Kde je můj barák, můj manžel, moje děti. Moje, moje, moje a začne proslulost, identita. To je džív.
Takto par a apar.
Všechno je z-boží, z Brahma. Když je všechno boží, tak co je moje? Jenom dojem. Viza koupila mobil, ten ji spadnul z ruky, když usnula. Co bylo zboží, spadlo. Kdy bylo zboží ? Když to já jsem. Když já nejsem, tak zboží není. Potom to je. To je to slovo "asi" = JE ve výroku Tat tvam asi, Je Ty jenom. To všechno. Jedno slovo z-boží.
Bežné překlady tohoto verše používají slova nižší a vyšší. Když je v překladech nižší a vyšší, tak to je ukázka proslulosti. Není zachycen pravý význam par a apar. Nejsou pochopené.

VERŠ K OPRAVĚ: Par a apar, dva různé (vzhůru, zmizení, živý a mrtvý, život a mahabhút, moje, tvoje, tou dualitou já (Brahma) ten svět držím.
Slovo nižší a vyšší je jen povytahování metru. Metr, když se ukáže, tak hned je krtký nebo dlouhý. Takže člověk neustále něco měří, bez reference nelze uvažovat. Reference se jmenuje kalkulačka výhod a to řekne, jestli je to výhodné nebo nevýhodné. Vše řídí ta kalkulačka. Vyhodí se kalkulačka, tak zmizí moje i tvoje. Když člověk uzná, že já nejsem, tak svou kalkulačku vyhodí. Pak neví, kdo co sebral. Čí to je, bude. Den, když člověk vyhodí kalkulačku, tak je jen JE. Problém je, že člověk nechce vyhodit.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>