Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Z tisíců lidí jen hrstka usiluje o dosažení dokonalosti a i z tého hrstky, jen stěží někdo uspěje a pozná Mne skutečně. ||7-3||

---

---

Kostič: Z tisíců lidí jen jeden o dokonalosti snaží se, však v podstatě kdo zná mne ze všech asketů a siddhů?

---

Komentář Govind:
Je to velice jednoduchý verš a není zde mnoho k vysvětlení. Jedno slovo je sidhajé. Jednoduché pochopení významu tohoto slova je v bengálštině, kde se sidd používá denně a ve správném významu. Když se něco vaří, například rýže, dají do hrnce zrnka rýže, vodu, jsou dohromady a dá se vařit nad plamen ohně. Na začátku jsou zrnka rýže tvrdá, ale postupným vařením, konstantní teplotou ohně se rýže začne vařit, voda začne bublat a zrnka rýže začnou měkknout. Takto přidáváním ohně v rámci vaření se katin (tvrdost) se promění do mrdu (měkkého). V určitém okamžiku je rýže úplně vařená, když se vezme zrníčko a zmáčkne se mezi palcem a prstem, tak je měkké, a řekne se rýže je siddh. Když řekneme Jandě, aby zašla do zahrady pro meruňky na stromě, tak Janda jde na zahradu, sahá na meruňky, zkouší jejich měkkost, strká čumák k nim, jak voní a trhá jen ty meruňky, které jsou zralé, krásně voní zralostí. To je siddh meruňka. Takto je význam slova siddh. Siddh znamená, že je něco ve svém procesu, ve svém konání, ve svém samskáru dozrálý. České slovo k sanskrtskému slovu siddh je dozrání (dozrál proces). Běžně člověk chápe slovo dozrání jako výsledek, že je něco rovnou sladké a vůbec nebere v úvahu ten proces, který běžel do té doby, než se stalo něco sladké. Dozrání nechápe ve významu dozrálosti procesu, že proces dozrál a proto se nedá sanskrt překládat do češtiny slovo do slova, je třeba vždy jít do významu (za to, ne na to).
V józe se říká siddha puruš, tzn. siddha člověk, který neustále usiluje svým konáním, tak dozrává jako ta meruňka, je mistrem daného oboru. Člověk, který usiluje svým konáním, se stává mistrem oboru. Uvařená rýže je mistrem vaření. Meruňka je odborník z toho procesu dozrávání. To je siddh. Když je sádhna (praxe), tak je proces. Psaní je proces. Když se proces dokončí, tak je proces dozrálý. Dokončení je dozrálost. Když se píše email, tak odeslaný email je siddh, je dozrálý. Psaní skončilo a email se odeslal, je mistr.
Siddha znamená, že proces dosáhl vrcholu, je ukončen.
Medik není ještě doktor, ještě probíhá dozrávání. Když jednoho dne udělá atestaci, dostane certifikát, že je doktor. Ten den je siddh, je dozrálý medik a z medika je doktor. Pokud není dozrálý, není mistr. Když se dozraje, tak je úspěšný konec procesu. To je siddh.
V Patandžálí jógasútrách, konkrétně v části Vibhuti pad, se píše o siddhi. Protože předchozí kroky v rámci aštanga jógy (8 fází na jógové cestě) proběhly a nakonec přichází siddhi, mimořádné schopnosti. To je vůně dozrálé meruňky.
Siddh je v tamilštině nebo keralištině také označení pro zralou ájurvédu. V severní Indii se říká slovo ájurvéda, ale v jižní Indii se ájurvédě říká siddha.
Když přichází perfekcionalismus, nemůže člověk říci, že neví, nemůže jen pokrčit ramena. To není dozrálý, není jistý, není jasný, není perfektní. Co s tím člověkem, který odpoví nevím, co s takovým člověkem uděláte?
Reakce studenta: Někdy v práci jsem před problémem a nevím, jak ho vyřešit, tak přiznám, že nevím, že si k tomu musím něco zjistit.
Govindží: To znamená, že ještě nevíš. Jsi v práci a říkáš nevím. Bereš peníze za to, že nevíš. Proč nevíš, co se učíš, proč to vykonáváš? Je třeba hrabat se v problému, hledat, kde je znalost, neříkat, je to těžké. Přiznat, ano je to pravda, jsem parazit, který chce výplatu. Nejsi ještě zralý elektrikář.
Nemá se říct nevím. Když je třeba říct, tak říct, co vím a neříkat nic, když nevím. Člověk hrozně spěchá na to něco říct, nespěchá na hledání řešení. Proto jsem říkal, že význam slova siddh v češtině je ztracený. Profesionalita, zralost je v procesu, ne ve výsledku. Výsledek se stává automaticky a člověk má díry v procesu. Člověk se hrne strašně rychle na výsledek procesu, nevykonává ten proces.
Reakce studenta: Takže když se mne šéf v práci zeptá, už jsi vyřešil ten problém a já nemám ještě všechny informace, tak mám říct - nesplnil jsem úkol.
Góvindží: Ano, jsem darmožrout, jsem v práci, chodím tady a nedělám a jen žeru prachy podniku.
Dozrávání má být proces, ne výsledek, prosím. To se má pochopit.
To je to, co tady strašně moc chybí a dopad je, že nevím, neznám. Co to je? To znamená, že člověk ani nehledal.
Nandi: To je nekončící proces.
Govindží: Protože magoři to neumí. Tomu se říká magor, neumí dokončovat, neumí věnovat čas konání, jen čumí a sádhana nikde, praxe nikde, rovnou chce mít výsledek, hůl Harryho Pottra. Kde konání není, tam výsledek není. Nemít výsledek a říct, že je, tak to může jen magor. Věnovat se má konání, funkci, ne výsledkům. A my se konání vůbec nevěnujeme, jdeme rovnou na výsledek.
Číst a čumět je rozdíl. Někdy lidé čtou knížky čuměním a myslí si, že přečetly. Je přeci rozdíl mezi číst knížku a čumět do knížky, číst stránky a čumět do stránky. Někdo čte stránky, ale jen do nich čumí a myslí si, že přečetl. Pak řekne čuměl jsem všechny 300 stránky a nechápe se nic. Sandálka dostala lekci jak správně číst a najednou už chápe. Čuměním se jen otáčí stránky jedna po druhé a nechápe se nic. Projde se kniha, ale nic se nechápe. Takže nečumět do stránky, ale číst. Vykonání neznamená, že znám o vykonání, ale dělám.
Podobně výměna střechy trvá půl roku, protože se o tom jen baví, dělání není nikde, nic se nestane. Když se dělá, tak výsledek je automaticky. Výsledek je automaticky, když se koná, ale člověk se chce bavit jen o výsledku, ne o konání.
Siddhi je konání, je to proces, funkce. A my jsme přilepený jen k výsledku, a to siddhi není.
Siddhajé říkáme tomu, co dozrálo. Zrání je automaticky, když probíhá proces. Je třeba důkladně porozumět, co znamená proces a co znamená výsledek. A člověk chce vždycky přeskočit konání a chce mít rovnou výsledek, a to siddhi není. Je težké to vysvětlovat v češtině, kde ten význam chybí.
Člověk má svůj čas, peníze, sílu, všechno investovat do konání a výsledek je pak jednozančný, samo padá, zjeví se ze vzduchu rovnou. Když meruňkový strom konstantně usiluje o dozrávání, tak vůně přijde bez čekání, chuť tam přijde okamžitě. Ale my neděláme jako meruňka 24 hodin, den a noc, neustále probíhá proces dozrávání a výsledek je siddh a ten se stane automaticky, o něj se nemusíme starat. A člověk chce rovnou výsledek a dozrávání, ať se stane samo, já dělat nebudu, tak pak je člověk magor. Věnovat se má konání, ne výsledku. Výsledek je automaticky. A člověk nekoná nic a chce výsledek. A jen hledá výsledek. A koná k tomu nic.
Když hrabeš do knížky, do praxe, do nástrojů, do nějaké věci, pak přichází pochopení automaticky, pak nepřichází nevím, nevím zmizí. Kyselost a svíravost měruňky zmizí, jakmile konstatně dozrává běží, tak automaticky přijde vůně a chuť. Ale člověka zajímá, jak to voní, jak to chutná, ale konání ho nezajímá.
Konání, funkci se říká práce. Ale co každý chce? Odpočívat, dovolenou, volno. Vůči práci je nenávist a zamilování je na nedělání. V dobách komunismu se lidé v Čechách těšili na sobotu a neděli, na víkend, netěšili se na pondělí až pátek. Je to tak zaryté dlouhou dobu. Lidé neznají, nedokončují, říkají: Nevím. Člověk je zaseklý v první třídě a pořád se učí ABCD, základy a dále se nevyvíjí. Je zaseklý, nevyvíjí se. Když se nevyvine obilí na poli, tak nepřijede kombajn, ale přijede rovnou traktor a přetočí celou půdu, protože za tři roky pšenice nevyrostla.
Člověk má soustředit všechnu sílu mentální, finanční, tělesnou, jakoukoli sílu a věnovat ji do konání, pak je výsledek automaticky. Pak je plný sklad výsledku, ale člověk chce plný sklad a nechce konat. Podobně zde ve verši říká Kršna.
Kršna říká, že z tisíce lidí, kteří konají, málokdo dozraje a stane se siddh. Málokdo se stane jógín, protože většina z nich chtějí být jogíny, ale málokdo pro to něco dělá. Když je dělání na nule, jógínem se člověk nestane. Když není konání, výsledek také není. Bylo to i tenkrát, nejen v Čechách v době komunismu. Takže z tisíce lidí málokdo dozraje. Není pro každého.
Tisíce hodin přednášek, ale pochopení není nikde, není dozráno. Jen chceme poslouchat. Posloucháme hodinu ájurvédu a myslíme si, že jsme ájurvédař. Už rok chodím na ájurvédu, tak jsem ájurvédař. A doma učení žádné. A když se zeptám, kde jsme minule končili, tak je ticho, nikdo neví. Co to znamená? Jen chceme slyšet. Jen čumíne na knížku a myslíme, že tím ji pochopíme. Co děláme? Nečteme, jen čumíme. Kde je chápání? Nikde.
Dáme rýži do vody a postavíme na stůl a ptáme se, proč není uvařeno. Nedali jsem ji na plotýnku, neprobíhalo bublání, vaření. Je jen na stole. Už dva roky. Není uvařená. A hledá se hůlka Harryho Pottera a zaklínadlo: Ať je rýže uvařená. Nemáme ubrousku prostři se. Sen je mít jídlo na stole, není sen vařit jídlo. A proto z tisíce praktikantů jen málokdo dozraje, málokdo je siddha.
Luky: Jaký je rozdíl mezi bába a siddha?
Govindží: Baba jsou siddhové. Je to jen jazykový rozdíl. Ti, kteří vykonávají, tak se stanou profesionálové, jejich řeč má váhu. Kteří nevykonávají, tak se stanou kecálkové, jejich řeč je dutá, nemá váhu. Váha se získává při konání. Stejně jako sladkost meruňky přichází při dozrávání. Pokud neprobíhá dozrávání, tak sladkost nikdy nepřijde do meruňky. Z tisíce praktikantů výjmečně někdo dozraje. Jak řikal santoš, ze stovky chirurgů se stává jen málokdo nejlepší. Nejlepší není to pro to, že čte, nejlepším se stává praxí, konáním, denodením prováděním operací, vyšetření.
Luky viděl v Praze bezprizorní včely, nahrnul je do krabice a přivezl na farmu. A ukazoval je ostatním a vyprávěl k tomu příběhy. Tak jsem mu řekl nepředváděj tady a běž pro ně dělat úl. Hned se na to vrhnul a stloukl úl a bylo hotovo a včelky měly hned domeček.
Takže když se člověk soustředí a hrne se na konání, tak výsledek je automaticky. A když člověk nemá výsledek, tak nemiluje konání, vyhýbá se konání. Kde je konání, tam je hotovo, tam je čisto. Člověk, který se neumí vrhnout na konání a otočí se zády, když je třeba něco udělat, je sráč, kecálek, nemiluje konání. Jen hledá výsledek a ptá se, jak to že není. Když se nedělalo, tak to není. Bojíme se dělat, nenávidíme dělání.
Takže z tisíce lidí, málokdo se stane profík, málokdo chápe jeden řádek, který čte tisíc lidí.
A Kršna dále říká, že i z těch tisíce lidí, málokdo, kdo je dozrálý a zná mě jako tattvu, jako zárodek. Málokdo mě zná jako Brahmu. To znamená, že málokdo uznává Brahmu jako zárodek. Málokdo se dostane do chrámu jako oběť, prasadm, třeba jako meruňka. Je tisíce meruněk, jen málokterá dozraje a jen málokterá se dostane jako prasádam do chrámu. To je výjimečné.
Slovo vý-jmečné. Je tam slovo jímat, vy-jímat. Výjimečný elektrikář je ten, kdo zná celé elektrikářské umění. Není možné, aby řekl nevím. Má plné pochopení, znání principů. Pokud nemá dokonalé chápání, porozumění, tak je jenom vytahovač. Takže nevytahovat se a vykonávat. Zamilovat si konání. Věnovat se funkci, procesu a siddh je automaticky. Profesionalita je automaticky. Srabáctví chce rovnou výsledek bez konání, vše zadarmo.
Kdo mě uzná jako Brahmu. Málokterý profesionál mě uzná jako tattvu. Tento verš je o výjimečném, a to je málokdo.
Janda: Je možný případ, že člověk uznává Kršnu jako tattvu a automaticky má siddhi?
Govindží: Ve Védantě se odpovídá na jakékoli otázky ano i ne. Takovou odpověď říkají Védantisté. Tedy na otázku, zdali je Kršna uznaný jako Brahma odpoví znalec Védanty ano i ne. Součástí odpovědi je i vysvětlení kdy ano a kdy ne.
Ano je, když člověk chápe Kršnu jako Brahma, takto se žije, když má tuto informaci člověk v krvi, když každá sklenička je Brahma, přítel i nepřítel je Brahma. Když toto uznáme, pak je to pravda.
Ne je, když se chápe Brahma jako tělo. Védantské odpovědi jsou o ano i ne. Ten, kdo odpovídá musí sám vědět, kdy to je ano a kdy to je ne.
Možná teď trochu odbočím. Lidé často říkají: Co dělám špatně? že se mi nedaří, že mě nemá nikdo rád?
Řešení je v zamyšlení: Co děláš dobrého? Děláš něco dobrého? Ne, tam je to vynulované. Odpovídá se: To, co dělám, je jen špatné, nic dobrého tam není. To je člověk přilepený na výsledek, bez dělaní. Často se setkáte s podělanými lidmi, kteří pokládají otázku: Co dělám špatného? A je jen naštvanost. A dobrého dělání je nula. Manžel mě nemá rád. Co dělám špatně? Odpověď: A co děláš pro manžela dobrého? Je tam něco? Není. Tak proč by měl být manžel šťastný, proč by tě měl mít rád?
Lidé, kteří si stěžují, co dělají špatně, ať začnou hledat, co dělají dobrého, ať udělají vyúčtování MD, D. Zjistí, že nedělají nic dobrého a chtějí výsledek, ať mě má manžel rád a nic dobrého nedělají. Tak výsledek není. Pak se stane jen trápení. Dokonce jsou umanutí, že nebudou dělat dobré a raději se trápí a těm se říká trapoholici.
Člověk orientovaný na dobré dělání, tak výsledků je plno, to se sype samo. Tak, ať jsem orientovaný na dobré dělání. Když dobré dělaní není nikde, výsledek je jen naštvanost a ptaní se, co dělám špatně? Úplně všechno děláš špatně. Ptám se už tisíc let, co dělám špatného. Vyúčtování dobrého není nikde.
Santóš: Je těžké pochopit, že profesionalita není stav, ale je to proces.
Govindží: Být siddha v jakémkoli oboru, učení, pitvání, budování, stavění, vaření. Ne rovnou výsledek. Výsledek spěchajících je, já nevím a dělání je nikde. Janda mi říká: Govindží, mějte trpělivost, ono to dozraje. Janda bráník, brání každého člověka.
Já na to, že nepotřebuji být trpělivý, není - není, je – je. Trpělivost považuju za srabské chování, jednání. Něco držet. Proč čekat, proč mám něco nosit v hlavě, vyhodím to a mám prázdnou hlavu. Trpělivost znamená být přilepený na něco. Nejsem přilepený. Když mě to nezajímá, nemusím být trpělivý. Trpělivost je trpět. Je tam ananda? Není, je tam přilepenost. Trpělivost jsem nesnášel. Kde je třeba trpělivost, to jsem nepotřeboval. Nestál jsem ve frontě na rohlíky a řekl jsem si, já hlad nemám, nepotřebuji rohlíky.
Marci: Když dítě něco dělá zbrkle, maminka ho vede k trpělivosti, klidu.
Govindži: Trpělivé konání je problém maminky. Ta má být trpělivá.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>