Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Nyní ti kompletně vyjevím nejvyšší poznání. Když bude realizováno, nezbyde již nic dalšího k poznávání. ||7-2||

---

---

Kostič: Toto poznání a moudrost já beze zbytku zjevím ti. Kdo tyto poznal, tomu nic více k poznání nezbývá.

---

Komentář Govind: Sedmá kapitola se jmenuje gján vigján , takže je třeba těmto dvěma slovům porozumět. Jsou ze stejného zdroje gj, což znamená znát. Vigján je vypuzený gján a gján znamená znalost.
Vigján je vypuzený gján. Nejprve je růžový květ zabalený do pupenu, a pak růžový květ se rozpukne. Podobně je to se znalostí, která je schovaná, a pak vypukne, a to je vigján. A když vypukne, tak je to "vi" ve slově vi-gján. Pukne a vypukne. Kdy je vypuknutí? Nejdříve je puknutí a když se pukne, tak to tam je. Ale když se vypukne, tak co je, to je už venku, zůstává něco uvnitř? Nezůstává, je hotovo, je konec. Tomu se říká konec. K nic, to je konec. To znamená, že nic nezůstalo a tomu se říká k nic, konec. To je takové další bádání do hlavy Komenského - konec = k nic. Nic nezbylo, není žádná díra ve střeše.
Když Viza byla malá, tak šla s babičkou za ruku, učila se číslíčka 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, do stovky. Učila se písmenka A, B, C, D, E. Když se to učila, byla jen rok jako v pupenu a v první třídě se rozřádilo jako v pupenu. V květnu pupen dozrál a v červnu babička říkala, budou prázdniny, bude bazén. A Viza se těšila do bazénu. A babička řekla, nejdříve musíš udělat zkoušky, pak bude bazén. Pak přichází den zkoušky a Viza odpovídá to je eM, to je Pé. Určí všechna písmena a umí počítat, kolik to je 12+11? To je 23. Kolik je 50-13? To je 37. Takto skončila první třída. Potom už Viza do první třídy nechodila. Byl konec, víc není.
Takto gján je znalost a vigján je vypuknutí a když se vypukne, tak je konec. Ašéš. Když je konec, tak se tyto věci nedají dělat. Je konec jídla, už nemůžeš jíst. Je konec čaje, je konec pití a kde je konec, tam je hotovo, už tam není co dělat, už se nedrží, nevrátí se. Jakmile jednou pampeliška rozkvete, tak do pupenu zpátky nejde. Pupen už není. Následují další pokroky.
Takto když člověk jednou něco zná a ta znalost vytvoří analogie, logiku, tak znalost je hotová. Je konec znalosti, už zpátky není zapotřebí. A proto, my když něco známe a o tom nemůžeme tu znalost vypuknout, tak pořád ten konec není. Až když znalost vypukne, tak už nic nezůstává. Už není třeba jít zpátky. Takže když se jednou naučíte, jak vrtačkou vrtat díru, jak dělat vruty do dřeva, tak už není dál co, pak už se jen vrtá. Učení vrtání už není, je konec, už je jen vrtání. Je člověk vrtačkou.
Takto když něco znáte a jste schopni to vyjádřit, vysvětlit to někomu, předat někomu, tak je vašemu pupenu konec. Už tam nic není, už to perfektně umíte. A proto zda vaše vysvětlení druhý chápe nebo nechápe, není to podstatné, když to sám chápete.
Metodika, jak číst spisy, metodika učení se vybudovala. První je číst očima, druhé, co se čte, to slyšet. Třetí vzpomenout si, co bylo čteno a slyšeno. Kdo čte knížku nebo poznámky, tak jak se to naučit? V první řadě očima vidět, v druhé řadě číst nahlas a svůj hlas slyšet, a pak zavřít poznámky. Už nevidím, nemluvím a neslyším. A jestli se něco usadilo, tak co se usadilo, tak co to bylo, tak to slyšet a vypuknutím to někomu říct, vysvětlit, co se usadilo a s tím je hotovo a už dál není třeba se vracet do poznámek. Ale u nás je zvyk napsat si poznámky a za měsíc se poznámky zas otevřou. Tak pak se nic nepamatuje, nic nedozraje, nic nepřijde do praxe, není nic hotovo a stále se jen hromadí poznámky, knížky, další kurz, další kurz, další kurz a nic se neděje.
Konec poznání se pozná tím, že se umí vysvětlit, co se pochopilo. Umí se říct, co se pochopilo. A pokud tomu tak je, tak pak je konec, už není třeba se k tomu nikdy vracet. Poznání je dozralé, to je vigján, vypuknutí. Rozkvetlý gján. Rozkvetlé znání. Když se rozkvete, tak už nic nezůstává, je pochopeno, tomu se říká přesvědčení a na co je člověk přesvědčený, tak na to už další logiku nehledá, protože už je přesvědčeno. To je konec.
Pupen je pořád pupenem, pokud ta kytička uvnitř nedozrává. Takto, co není dokončeno, tak se musí pořád vracet.
Co my známe, tak toho vysvětlováním je jejich konec, toho gjánu. A proto ty učitelé, guruové vysvětlují, říkají, ne kvůli ostatním, že to někdo poslouchá, ale oni to dělají pro sebe. Zjišťují, že už to všechno řekli a dokonce jsou tak schopní, jejich přesvědčení je tak perfektní, že to naservírují tak, jak kdo potřebuje.
Zlatník je tehdy, když má zlato a vyrobí z toho kdo co chce. Chceš náušnice, tak se vyrobí náušnice, chceš náhrdelník, tak máš náhrdelník. Protože zlatník ví, zná, jak se chová zlato a zná jak ty tvary vypadají, jak se zlato ohýbá, pak se podle potřeby naformátuje. Tak se pozná mistr, guru, znalec, protože je to profík. Co má být, to udělá. Ne, to jsem nikdy nedělal, bojím se - to znamená, že to není profík.
Takto předáváním vysvětlení je svoje znání prověřeno a jakmile je prověřeno, tak už jde ven. Jakmile je auto v Mladé Boleslavi vyrobeno a je prověřeno jeho funkčnost, tak už jde ven do světa. Tak co je hotovo, pak už nic nezbyde. Je ašéš. Je konec, k nic. Žádný další gján pak nemůže vzniknout.
Když žák kompletně vše rozpozná, tak se stává učitelem. Když se dojde do dna, tak nic nezbyde, je hotovo. Když pupen neumí dokončit a neustále se vrací, tak nedozraje a přijde podzim a už ho nic neudrží a padne dolu a rodí se znovu. Když předchozí není dokončeno, tak další nemlže přijít. Kdyby se rozpitvalo slovo dál - člověk má mouku ve dlani, která když se otevře a dá se mouka, tak mouka je pryč - tak co se dá, tak to se nevrací, je konec, tomu se říká dál. Když se posune pravá noha dopředu, tak už se zpět nevrací, nezajímá ji, co pod ní bylo, posune se dál, tomu se říká jít dál, jinak je to couvačka.
Ve verši je zdůrazněno, že znání má konec, když je přesvědčení, pak už další pochyby, obavy, výhrady nejsou. Pokud pochyby, obavy, výhrady zůstává, tak to znamená, že přesvědčení není, dozrálost není. Konec znamená setkat se s nic. Konec znamená vypuknutí. To je den, na který čekám, kdy se na farmě koná, sedí, tak se sdílí, co se pochopilo, ne hele vole, to je hezký. Zbytečné kecání nikam nevede, nemá konec.

VERŠ: Ó, Ardžuno, tu znalost budu tady Tobě s vigjánem vysvětlovat. Potom už nic nezůstane, nic nebude zapotřebí, bude konec.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>