Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Jogín je nad asketou, výše než vzdělaný a přesahuje také toho, který koná. Proto Ó Ardžuno, staň se jogínem! ||6-46||

---

---

Kostič: Jógín je výš než asketa, víc nežli mudrc je vážen, víc než konatel obřadů, -proto buď jógin, Ardžuno!

---

Komentář Govind: V tomto veršíku se objevují tři slovíčka a těm je dobré porozumět, potom přijde pochopení verše.
Začneme se slovem tapasvi. Jsou to jógi a v jógovém světě jsou velice exotičtí a zajímaví. Jsou považovaní za mistry jógy, drží ruku vzhůru nepřetržitě několik let. Stojí na jedné noze ve studené vodě nebo jsou ve velkých vedrech, zapálí si oheň a pečou se jako párky na grilu, trestají sami sebe a mají úsměv na tváři, to jsou tapasvi jógi.
Něco jako když chtějí dokázat svou výjimečnost s tím, že žádný problém nemají. Co je problém, co je těžké, to je pro ně nejchutnější. Nejvíce chutná to, co je nejtěžší. To jsou tapasvi jógi a to je v dnešní době hit. Když přijde Indie, objeví se takový obrázek. Tvrdohlavý. co je jednoduché, to je pro ně buchta.
Gjánibhjó – logické chápání, vysvětlovači, chytří, znalci, vědci na všechno mají trumf, logické trumfy něco jako západní svět. Na Povědomí lidé říkají, jé ájurvéda je logická, miluji logiku.
Tapasvi milují problémy, gjáni milují logiky.
Karmibhjas jsou ti, kteří milují konání. Pomahači, dobrosrdeční, dobrosrdeční dělači.
Tapasvi je pyšný na sežrání problémů. Gjáni je pyšný, že zná všechno a karmi je pyšný, že pomáhá, že bude tímto blízko Bohu. To jsou tři kategorie jógínů, milující tapasvi, gjáni a karmi. V Bhagavadgítě se píše o tapasja a gjáni již ve čtvrté kapitole. A tady přichází esence pochopení Védanty, Bhagavadgíty. Vyplývá, že jsou dvě skupiny praktikantů. Dříve než si o nich povíme by bylo fajn trochu si uvědomit život.
Když si vezmeme západní, český pohled na život, tak zjistíme, že život je skupina času v letech. Ta léta se skládají z měsíců, dnů a hodin, to jsou měřítka času.
Když vezmeme v úvahu jeden den, takovou velice často pochopitelnou jednotku života. V jednom dni je 24 hodin, a ty jsou zaručené. Z 24 hodin je tak půl hodinka na jedení, žraní, na sraní tři minuty, strach je celý den, nidra (spánek) je nějakých osm hodin a sex je nějakých 10 minut. Vlastně by člověku stačilo deset hodin, aby se uskutečnila fyziologie, morfologie a psychologie. Ale má ještě 14 hodin navíc. Tak čemu je věnuje? Ty základní věci jsou dané, ale ještě k tomu má bonus 14 hodin, a jak hospodaří s těmi 14 hodinami? To je volba člověka. Jde o těch 14 hodin. Je to dokonce větší část než esenciální. K tomu Upanišady, Védanta říká, že těch 14 hodin člověk může strávit dvěma možnostmi. Skám a niškám. Skám je s vášní, s kám a co je vášeň? Sambandh, sangree, proslulost. Jenom hromadit. Je to když je každé konání ve jménu sambandh majetku, sangrehe vztahů jistot a proslulosti.
Takto 14 hodin člověk může dát s kám. Nebo může 14 hodin dát do niškám. To je na začátku Bhagavadgíty. Niškám bez vášně, bez vztahů, bez hromadění, bez proslulosti.
A jak jsme včera při ájurjóze říkali jógi a běžný člověk. Běžný je s vášní, skám a jógi je 14 hodin niškám. Niškám (bez vášně) je jógín. To znamená, to, co je, je bez jakékoli připoutanosti.
Tam, kde je připoutanost, je skám (s vášní).
Kdo se připoutává ke vztahům, k majetku, vlastnění, k zárukám a k proslulosti, s kalkulačkou výhod, je skám. Nebo se děje vše a není k ničemu připoutaný, to je niškám. Konání bez připoutání a pro jiné, to je niškám. Obohatit se, to znamená sangréhé, někomu se bude líbit, bude slušný, to je sambandh. Co z toho bude, záruka, že budu mít život, budu mít pohodlný den, jistoty vztahů a lidi budou vidět, co umím.
Niškám na otázku: Bude se někomu líbit? je odpověď: Je mi to jedno. Proč to dělám? Má se dělat, a proto dělám. Skám je dělání s plným očekáváním. A niškám je dělání pro dělání. Jen se dělá. Jógy je ten, kdo je niškám. O tom je celá Bhagavadgíta, dělat a žít bez uvažování jaký bude dopad. 14 hodin je jen pro konání. Skám má radost z dopadu. A moc dobře to víme, dopad je dopředu, dělání je pak.
A proto člověk nikdy nemůže čekat na dopad. Dopad se pořád posouvá dopředu. Protože dopad není nikdy přítomný, to je budoucí věc.
Strachy a obavy jsou člověku dané, když 14 hodin investuje do kalkulačky dopadu, do skám. Budoucí čas je plný strachu, přináší strach a obavy. Tím je člověk stažený, vyschne mimika, nemůže se smát, nemůže uvolnit oční víčka, je vystrašený, jak to dopadne, protože je to důležité. Takže strach a obavy nám startují myšlení a dělání, které je orientované na dopad. To je budoucí čas, člověk žijící budoucím časem přemýšlí na to, komu napíše dědictví. Když nepůjde do práce, jak to dopadne? Nebudu mít peníze, strach a obavy. Člověk žijící v minulém čase je smutek.
Tak, když to řekneme z pohledu ájurvédy, pak v budoucím čase žijící člověk trpí vátovým stažením. Člověk žijící v minulém čase má smutek a lítost a pittové a kafové choroby. Člověka žijícího jen v konání sattvadž se nic nedotýká. Probíhá čas a on dělá po dobu 14 hodin to, co je třeba. Lidé žijící v minulém čase jsou ve vzpomínkách, vyptávají se, co se stalo, kde jsi byla. A dozvídají se také minulost. Byli jsme v Chorvatsku. Mě na zahradě kousl komár. Pořád nějaké namočení do historie. A z lítosti je proslulost. Lidé vyprávějí, aby získali proslulost, jak jsem dobrej. Ale pozor to je zánětlivé.
Bhagavadgíta dává důraz na niškám, bez jde to, nejde to, bez je to těžké, jde jen o konání, o dělání. Tapasvi, gjáni a karmi jsou všechny skám.
Tapasvi milující výzvy a problémy má svou proslulost, co dokáže. Gjáni je proslulý s tím, co všechno zná a všechno si sbírá, mluvení, přednášky za účelem, že jsem dobrý. Karméšu vypráví o tom, co udělal o tom, že dělání přináší dobrou karmu, s kám. Adhikó znamená více, postaven výše než někdo. Více je chápáno v češtině jako lepší. Jógi je víc než tapasvi. Niškám konání jógy je lepší než tapasvi. Api (také) od gjáni je lepší. A je lepší i než karmi. Jógi je lepší. A proto Ó, Ardžuno, staň se jogínem, jógín je víc než všichni. Jógi je výjimečný. Všichni tapasvi, gjáni, karmi jsou oproti jógy mnohem nižší, jim jde o běžné věci. Jejich 14 hodin jsou věnovány skám, pro nějakou kalkulačku výhod. Niškám má radost z konání s kám, má radost z dopadu. Ó, Ardžuno, ty jsi lepší, chovej se jako lepší. Jak se můžeš chovat jako lepší? Když budeš jógín. Jógi tu neznamená karimatková jóga, je to 14 hodin kam se investuje, očekávání plodu nebo nečekání. Verš je jednoduchý, je pro velké zamyšlení. Čemu věnovat 14 hodin. Jak budeme hospodařit se 14 hodinami. Jágr: Jde o to, kam je upřena pozornost, veškeré konání má aspekty minulost, přítomnost a budoucnost. Govindží: Proč dělám, to je otázka, proč?
Hodinu tomu a hodinu tomu, deset minut.
Za co platím? Za minulost, za přítomnost, za minulost.
Potřebuji, důležité, musím to jsou věnování zítřejšímu dni. Co potřebuji, to se ještě nestalo. Ani musím se ještě nestalo a důležité je to co mě táhne, takže cíl člověka jde k zítřku. A zítřek přináší strachy a vátové problémy. Do fyziologie vleze vát, do bedny strach a obavy a přítomný stav je když ulétnou včely z úlu, oční víčka, zatvrdlá, není radost, celý obličej je vyschlý. A proto většina lidí trpí vátovými problémy, protože mají strachy a obavy.
Vátových chorob je 99 procent, z praxe lidem nefunguje vát, kde jsou strachy a obavy, chtějí jistoty, mám zvířata, ať mám jistotu, že mají co žrát, mají co pít, mají obavu. Šéfík o mě myslí dobře, ať nejsem v levém spodním kvadrantu, hodnocený, na vyhazov, ať si nemyslí, že jsem blbej. S takovými strachy člověk žije. To je pak na místě.
Člověk mofologický, fyziologický, psychologický nebo spirituální člověk.
Nedojde a zasekne se s morfo a fyzio, a proto se člověk ztotožňuje s tělem.
Já se nerodí, já neumírá. Kde se to říká? To říká spiritualita, kde je život proud, který protéká. Ale pro koho je dnešní život tato mikina, zítra jiná mikina je v morfologii, fyziologii, psychologii. Řeší krátké upravené vlasy, a to že jsem tělo, jen tělo. To je 100% lidí, jsou zaměřeni na tělo.
Já se nemůže ztotožnit s Átmá, když se já ztotožňuje s tělem.
Sádhana pránájáma nejde, neslyší se mezery, zvuk ticha, to je absolutně nemožné. Protože bedna je něco, a člověk je něco. Když něco není, přece to je, tak co to asi je? mezera. Ticho. Klid. Proto je jógi výjimečný.
Tapasví znalci a vykonavatelé to jsou běžní. Takže s kým má tu čest člověk, kdo on je, to so musíme uvědomit, co jsme. A tento verš nám to umožní zhodnotit, staň se Ardžuno jógínem.
Asketa to je manžel, který dvacet let vydrží se svou manželkou.
Tapasvi dělá tapas jen, aby se předváděl. Není příjemné, aby mohl vyprávět se potápí do ledové vody, to je proslulost. Vydržím všechno, jsem ten hrdina, magor.
Milovník problémů, výzev, jezdí na prkně s kolečky, dělají šou, letí vzduchem. Kdyby bylo v podmínkách, že se na ně nikdo nebude koukat, že budou trénovat osamotě a nikomu to nesmí předvádět. Natáčet a fotit ani náhodou, nebudou předvádět, vytahovat se, jak je výjimečný, proslulý.
Janda: Pozná člověk, že je niškám, že zná a koná niškám?
Govindží: Pozná, je mu všechno ukradené, je mu to šumák.
Janda: Tapasvi, je také v niškám?
Govindží: Může se vytáhnout metr proslulosti, na co je konání, s tím se pozná. Na co je konání? Něco se musí dělat nebo se dělá, abych byl lepší a metrem proslulosti se pozná, v jakém je to stavu.

योगी jógí (jógín); भवा bhavá (buď!); अर्जुन ardžuna (Ardžuna), तपस्विभ्यो tapasvibhjó (asketa, člověk na cestě odříkání); अधिको adhikó (nadřazen), योगी jógi (jógín); ज्ञानिभ्यो gjánibhjó (učený, mudrc, člověk na cestě moudrosti); अपि api (také, i, v); मतो mató (považovat za); अधिकः adhikas (nadřazen, postaven výše než, vyšší); कर्मिभ्यश् karmibhjaś (člověk na cestě činů, vykonavatel); च ča (a); ऽधिको adhikó (nadřazen, postaven, výše než); योगी jógi (jógín); तस्मात tasmát (proto).

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>