Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Je veden (tlačen) předchozím duchovním cvičením aniž by o tom věděl. A touhou po tomto vědění jógy překoná vše, i slova Véd. ||6-44|| 

---

---

Kostič: Jen tím cvičením dřívějším mimo svou vůli puzen jest. Jen tím, že jógu poznat chce on védské mantry překoná.

---

Komentář Govind: Tento verš je odhalením toho, že není pochopeno. Možná vám chápání usnadní dvě slovíčka, která si rozebereme. Slovo gati známe, to je pohyb a když přidáme krijágati – pohyb konáním, konání pohybu. Druhé slovo je abhjásgati a co říkám je jen příprava k verši. Dobrá příprava přinese pochopení. Abhjásgati je to, co je trénováno, prošlapaná cesta.
To má své úsilí, i když aktuálně nedělám. Děláme krijágati, z toho je nějaký pohyb, velice běžný případ, kdo má řidičský průkaz, a dokonce i jezdí, tak oni mají výbornou zkušenost a to je, že doma se probudí a potřebuje koupit mléko, chleba, dojít do Lidlu a Lidl je plán. Vezmeme klíče a nastartujeme. Jedeme a zapomeneme odbočit na Lidl a jedeme do práce a pak najednou, kam to jedu, já jsem chtěla do Lidlu, dnes je sobota, dnes se do práce nechodí, takovou zkušenost asi máme. Abhjásgati děje se to nacvičené, jede se do práce, krijágati je jedem do Lidlu. Kdo si to pamatuje, že se má odbočit do Lidlu, takto abhjásgati není jenom týdenní, měsíční, roční chození do práce, ale je to i několik minulých životů, ve kterých se nepřetržitě něco dělalo, věnovalo se tomu, i to je součástí vloh. Takto se vyrábí vlohy. Neustálým konáním se vloha zaryje, a to je abhjásgati, řízení tréninkem, to, co se dělá opakovaně. Včelka si čte knížky o včelaření, a aktuální dělání, není tak silné, jako abhjásgati s vlohou. A když jsou vlohy, tak chápe bez potřeby hlavy. A jde to podle vlohy, všechno řídí vloha, myslíme si, že řídíme, ale my neřídíme, řídí vloha. Vlohy jsou vyrobené ze zkušenosti abhjás tréninku, nejen dnes, nejenom teď, ale i z minulých časů.
A to se objevuje slovíčko púrvábhjáséna – z přechozích tréninků. To je o abhjásgati. Kontextu minulých životů, o čem jsme přesvědčení. Toto vysvětluje Kršna Ardžunovi od veršů 39, to že nás předchozí zkušenosti táhnou. Když se člověk rodí, tak se smaže CTRL DELL. Ale i když se smaže disk, tak ajťák to smazané oživí.
Takto dnes je to o slovíčku zrození, nový rodiče, a stopy někde jsou, i tam jsou, a ty táhnou. Takže jógabrašt (praštěný jógín), když s objevuje v novém prostředí, tak jeho vlohy o józe jsou dané. A to člověka táhne. Někdy člověk dělá, aniž by to plánoval, dobře ví, že to nechtěl a přece dělá. Kdo to vlastně dělá? To dělá abhjásgati, to zaryté minulé konání.
Když Janda viděla Čaraka samhitá on-line net, přestože nehledala ájurškolu, tak ji vlohy automaticky zavedly tady v Česku k prazákladu ájurvédy. Když jsou vlohy, tak se dějí věci. Říká se tomu dějí, protože on nedělá. Měl v plánu Lidl, ale jede do práce, to je následek abhjásu.
Čtu knížku a mám pocit, že jsem ji už četl, ale koupil jsem ji včera. Co je v knize mi připadá známé, to je minulý trénink. Když mi bylo 15-16, tatínek do mě hučel, ať si přečtu spis Čaraka samhitá. Zkusil jsem to, ale nedokončil jsem ani jednu větu, nechápal jsem. Nechápal jsem ani Bhagavadgítu. Tatínek i bratr četli, ale já jsem to nesnášel. Tehdy jsem nechápal, o čem je řeč. V pozdějším věku, když jsem se setkal s učitelem to bylo vše jiné. Měl jsem touhu být s ním, pracovat v ášramu. Byl jsem jako Janda, velký uklízeč. Hlavně, kde učitel spal, čtyři nožičky a na nich pletená lana a na nich byl koberec, na kterém spal. V pokoji nebyla okna, byla tam tma a stálý vzduch. Tak jsem tam každý den srovnal koberec, zametl pod postelí drobné broučky. Každý den jsem klepal koberec, porovnal postel a zametl. Občas mám tady na farmě srovnaný polštář. Kdo to dělal? Janda, stejně jako jsem to dělal i já v ášramu u svého učitele. Uklízení mě bavilo.
Načinčáno, uklizeno, a když hledali Govindu, tak ho našli u uklízení. Metla a tou zametal. Kde se práší, tam je Govind. Jestli to byl chrám nebo zahrada. V letech 1981-84 jsem byl pravidelně v ášramu a tam se něco stalo, že když jsem  se pak v letech 1994-6 věnoval podnikání a zbyly mi peníze, třeba 20 tisíc korun, tak jsem vůbec neměl v plánu koupit knihy. Měl jsem v kapse peníze a jako obchodník jsem mohl investovat do zaručeně prodejného zboží, ale šel jsem do knihkupectví a nakoupil Čaraka, Bhagavadítu, to, co jsem nesnášel. Kdo to kupoval? Govind? Ne jeho vlohy koupily knížky. A když jsem je pak v letech 1998-2000 vzal do ruky a otáčel stránky, první, druhou, aha, to znám, to jsem už přečetl. A kdy jsem to přečetl? Nemám jiné vysvětlení než, že se v rámci pobytu v ášramu, probudily vlohy. Když jsem v roce 1998 otevřel Čaraku, poznával jsem verše, aha to znám. Když se začalo s Pepsi překládat první spis, jen jsem se podíval na verš a povyprávěl jsem celý kontext verše. Sám jsem si kladl otázku odkud to vím, já jsem to nestudoval, nečetl. Ano, to je vloha, a takto fungují vlohy a jsou silnější než naše rágy a dvéši, akorát se musí člověk uvolnit, nedávat důraz na libo a pak automaticky vyčnívá vloha. Ani nevíte jak.

Šel jsem do ášramu vynechal jsem rodinu a pak se mohlo něco stát. My chceme všechno, manžela, práci i satsang. V ášramu byl buddhi samjóg, hlavně jsem tam nebyl já, nebylo moje libo, proslulost a moje zájmy. Jediný zájem byl ášram. Takže čištění bylo moje. To byl purvabhjás vlohy, čištění, jsem bývalý vysavač, koště. To mě spojovalo s místním prostředím. Ať jsou modlitby, ať je, ať je.
Když se uslyší, tak ať je, co z toho bude, to mě nezajímá. Co může chtít přiblblý člověk? Nese následky, chce mince, ale nechce vytištěné vyražené hlavičky Komenského. To pak dává do kapsy. Lidi chtějí nesmysly a jejich dopady pak musí odnést. A žena se vdá, sex chce, ale děti nechce. A pic, je dítě. Dítě jsem nechtěla. Člověk něco chce a neuvědomuje si dopady. Člověk, když sám ovládá, tak ví a musí to mít moc dobře promyšlené. Hrc prc dělání je zvířecí. Padá do pasti. Natáhnete past a oni tam jdou. To není moc rozumné.
Vlohy radí. To, že jsem byl v ášramu, jsem neplánoval. Nebyla to moje snaha být v ášramu, jen tak se to stalo, ani nevím proč se to stalo. Vlohy radí a ty radí tehdy, když dostanou trochu prostor. Člověk se trochu stáhne, a když zapomene na své libo-nelibo, pak se vlohy přitáhnou. Přitáhne je hrjaté. Každý s tím máme zkušenost, máme zažité podobné scénáře, akorát stáhnout libo nelibo, to se stane málo kdy. A jako když člověk hýbe rukou. Naše bedna hýbe libo-nelibo a výjimečně se nehýbe a v tu chvíli padne. Tak to je aktuální krija šakti. Když člověk trénuje krijá šakti, co trénuje? Co je cílem tréninku? Aby se zbavil rág a dvéš. Libo a nelibo. Mít svůj cíl a jít konat. Libo a nelibo se stáhne a objeví se vlohy, pokračuje dál.
Příběh o abhjás, to je trénink, neustálé opakování bez jakékoli překážky, ty se neberou v úvahu. Fouká nejdu ven, ne to není abhjás. Abhjás je, ať je, co je. Nejsme schopni obětovat.
Tak si hrajte, co s tím děláš, máš Zvědavost konání vede k api jógasjá.

Předchozí zkušenost, vlohy automaticky přitahují avas????? a nad ním není kontrola. Není kontrola nad tím, že jdeš do Lidlu nebo do práce.
Šabda znamená zvuk, slova. Je tu napsáno Brahmova slova, ale správně je to přeloženo, že slova jsou Brahma. Slova jsou Brahma. Z ájurvédy známe, že vlastností ákáš mahábhút je zvuk. Zvuk je výjimečná věc, absolutně nehmotná, proto je nejsubtilnější, je ryzí, je čistý. Co nejde, existovat mysli.
Naše existence jsou pouze slova, jsme pouze ákáš. Z toho vyplývá, to je pouze Brahma, tak co jsme zač, jsme Brahma tímto je člověk Bůh. I to je v člověku, protože nic tam není, jen ákáš prvek, jen zvuk.
A naše veškeré konání, chápání a komunikace je pouze přes slova. Všechno, vůně, kůže, cokoli, co se vnímá se projevuje do slova. Cítím chlad. Jéjé jé, chlupy stojí a ze slova cítím chlad. Je studeno, ale říká se tomu chlad, je to hned slovo. I já je slovo. I on, ona je slovo. To vše jsou nám, slova. Uvnitř je čistý zvuk, mysl je absolutně jen zvuk a to Brahma, a to v naších vlohách jsou slova Když se přepážka vlohám oddělá, tak se začnou prosazovat, přepážka je ytong, libo-nelibo. Hanák mi přednášel v autě, že nějaká ženská si mu stěžovala, že 30 let hledá společný zájem s manželem a dosud ho nenašla. Přerušil jsem ho: Už je to 30 let, nejen, že nenašla společný zájem, ale ona neuměla opustit svůj zájem. Nebyla schopna opustit svůj zájem. Nevzala zájem manžela za svůj zájem. Tvůj zájem je můj zájem.
Jak to může fungovat, je tam silná nevědomá přepážka, je tam moje libo. Cílem je, chci být s tebou, ale chci ať je to podle mě. Když chce s někým být, pak opustit a vyhodit zájmy, jediný cíl jsi ty.
Jak se to dělá? To si ukážeme až bude krijajóga v modulu čtvrtém, tam se to zažije. Džigjása Vloha překoná je třeba mít dobré tréninky, zbavit libo-nelibo a tvrdohlavosti.

पूर्वाभ्यासेन púrvábhjáséna = předchozím duchovním cvičení, předchozí praxí; तेन téna (tímto, toto); एव éva (vskutku, jistě, zajisté); ह्रियते hrjaté (je veden, je nesen, je směřován); हि hi (jistě, také); अवश avaśa (bez vůle, bez přání, pod nátlakem, bez vlastního rozhodnutí); अपि api (také, v, i); सः saḣ (on, ten, tak); जिज्ञासु džigjásu = hledající, přející si vědět, toužící po vědění, अपि api (také, v, i), योगस्य jógasja (jóga); शब्द śabda (zvuk, slovo); ब्रह्म brahma (Brahma), šabda-brahma (védy); अतिवर्तते ativartaté (překonat, překročit, jít za).

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>