Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Nebo se zrodí v rodině moudrých jogínů. V tomto světě určitě nemůže být lepšího zrození. ||6-42|| 

---

---

Kostič: Nebo se opět narodí v rodině jóginů moudrých, ačkoli zrození takové na světě těžko získá se.

---

Komentář Govind:
Atvá jóginam éva. Je to úplně stejný význam, jako bylo řečeno ve verši 41. Je to opakování. Důležité věci se říkají dvakrát, aby člověk soustředěně vyslechl a porozuměl. Podruhé řečené je výraznější. Mění se tón, mimika. Vypadá to, že je ten člověk zlý, že to říká dvakrát. Nelíbí se to a vznikne nelibo, nevznikne pochopení. Když se říká potřetí, je to k roztrhání.
Atvá je jinak, jiným slovem. Je to jóga bhrašt, prasknutí člověka. Kdy člověk praskne? Například, když jsem se ohnul pro špenát a měl jsem vajíčko v kapse, prasklo a v kapse bylo plno slintu.
Když je člověk prasklý dělá to, i když ví, že to nemá dělat. Z hlavy vyletí moucha, praskne. A rázem je to prasklá bedna. Bedna plná much, šup sem, šup tam.
A to je prasknutí. Stejně jako když jógín, který létá po světě a učí, co se sám naučil. Kde je praxe jógy, věnuje se filosofii, duchovnu, to je prasklost. Znamená, že nekoná to, co se naučil a pořád lítá v zájmu libo-nelibo, a zapnutá kalkulačka počítá výhody a nevýhody. Ale co studuje? Milost, intuice, filosofie, souznění, láska, nic v praxi není. V praxi je moucha. Tak takový (atvá) jinak ve jménu jógy je jógy a má pod paží kundalini karimatku. Život je moucha, nejistý. Tak takový praštěný jógín. Praštěný je prasklý, zní mi to podobně. Podobně prdlé, praštěné. Bhrašt praštěná a prasklá se mi zdá podobné. Většinou máme slova obarvená podle sebe, protože slova máme uvnitř. Venku máme předměty, tvary a uvnitř máme slova. Pak se spojí vnitřní s venkovním. Řeknu notebook, je to zevnitř a hmota je venku. Když se sloučí vnitřní slovo a vnější tvar, který oči vidí, máme nám-rúp (jméno-tvar) dohromady. Máme slovíčka, ta známe, ta jsou uvnitř. Na Slunci není nepsáno, že je to Slunce, to máme uvnitř. Když se spojí vnitřní a vnější, začíná svět. Říkal jsem zvíře a Janda pochopila kočka. V Indii, když se řekne zvíře, pochopí kráva, buvol. Tady se vzpomene na zvíře, které máme doma, na kočku, psa, želvičku. Nám jsou názvy, jsou to slovíčka a ty jsou uvnitř. Otevře se pusa a vyletí z toho holub. Praskne ptačí klec a vyletí ptáci. Rozbije se nitro a z toho se sypou slova, létají jako včelky z úlu. Takže jóginam (žijící se jménem jógy).
Jóga bhrašt (praštění jógíni). Jak vypadají? Nedělají to, co se naučili. Jejich bedna je jako moucha. Nestíhačka, mouchy nic nestíhají. To je prasknutí, praštění prašt. Takový jógín, který se učí, ale praxe je jiná než učení.
Kuli je rod. Kolaříků, Radžpútů, Jágrů, to jsou rody. To jsou kulé. A co je kulé? Rod, rodina, je to určitý balík trendů, umění, styl. Někdo je z rodu královského, někdo rolnického, truhlářského, učitelského, obchodnického. To jsou rody a z toho je slovo rodina. V dnešní době to už neplatí, je to mišmaš.
Bhavati znamená stává se, děje se, projevuje se, manifestuje se. Dhímatám, stejné slovo je buddhi, mající dhí, mající intelekt. Rodiny, které mají dhí, tedy rozum. Tam se praštěný jógi dostává. Dostává se do rodiny, kde se jóga praktikuje, tam se objeví jóga prašt. Jóga se učí, ale nedělá, je nesoustředný, tak dále pokračuje v takové rodině, kde je rod intelektuální, moudrý. Tam se ten bhrašt jógín dostává.
Ale to je vzácné dulabhataram, je to výjimečné, aby se praštěný jógín dostal do vážné rodiny, kde se praktikuje jóga. Lóké džanma, takovéto zrození, kde je jóga už v tradici, je výjimečné.
Tak se děje. Takže praštěný jógín dostane šanci napravit svou chybu a pokračovat dál. To je poučením i v příběhu o kuřeti, který vypráví Jandy učitel. Člověk ležící v posteli a ví že je to jeho poslední den a přemítá, jak si dá kuře. Kuře má v hlavě a umře se slovem kuře. V dalším životě se jím stává. Praštil se kuřetem, slovo kuře bylo jako poslední, a tak pokračuje jako kuře. Můj pejsek, moje kočička, kam bude pokračovat? Jako zvíře, jako pes, jako kočka. To, co lidé doma pěstují, k tomu tíhnou. A tak se někdy role vymění, surikaty budou lidi a Luky bude surikata, můj surikata. A hned je surikata, ten, co stojí na zadních. Protože je do toho zafixovaný. Takto se to možná říkalo i v Čechách, že člověk, který měl nádherný bílý hrad, dům, pečoval o ně, a protože se mu ten majetek tak moc líbil, viděl v hodině smrti jen svůj dům, vilu, zahradu. Tak takový člověk se na to místo vrací, zase se narodí v domečku, ale jako had. Toulá se bydlí v domě, ve škvírkách, je fixovaný na to místo, na ten dům, do toho stavení.
Znal jsem jeden příběh. Bráchův přítel, který se stal vajrágí, sanjásín, svámi. Když jsem ho navštívil bylo mi 14 let, a to byl chrám v lese. Byl jsem tam s bráchou a ten mi říkal: Až půjdeš kadit do lesa, tak si dej pozor, může se objevit čtyři metry dlouhý hada, to je svámi, co tu byl dříve, zemřel v samádhi. Když jde jógy do samádhi, tak ho zasypou do jámy a domluví se, kdy ho zase vykopou. Tohoto svámího ale nestihli vykopat přesně, zpozdili se o pár hodin a on umřel, tělo nevydrželo. Byl připoutaný k místu, a tak se vrátil v podobě hada. Svámí obdivoval badyánovník, který z každé větve pouští dolů kořen, byl přilepený ke chrámu, byl prašt. Dnes se jógíni ukazují na FB, nedělají praxi. Kdyby dělali jógu, tak je FB nezajímá. Kdo žije pro slávu, hromadění proslulosti, cestuje letadlem, píše knížky, dává rozhovory, je praštěný. Má titul svámí, ale život je jógaprašt.
Taktový praštěný se narodit jako had, pavouk, to je běžná věc, ale je výjimečné narodit se v moudré, inteligentní rodině, kde se praktikuje jóga a on může pokračovat. To je durlabhataram (mimořádné).
Proto jsem vám jednou v legraci řekl, že jste ájurvédáři už byli. Musíte být šťastni, že můžete pokračovat v tom, co jste si začali. Proto byl Govind donucený přijet do Česka a vy jste byli donuceni se s ním setkat.
Janda čte denně tisíce řádků textů a v rámci toho si přečte Ájurvédská Univerzita Praha a poté zůstává jen toto jedno slovo, a to ji přitáhne na Kuti. Tisíce slov ji nepřitáhlo. Proč, to je? Je to dřívější nedokončení, nedodělání, to vytváří prašt, praštění. Teď může pokračovat. A co dělá? Nedělá ájurvédu, dělá s křovinořezem, vrtačkou. Janda je bývalý technik.
Něco máme, čemu říkáme vlohy a v nich je jóga prašt, tak dostáváme jóga prostředí. Když máme opilcový prašt, praštění v drogách, tak se dostaneme do rodiny, kde už umí maminka a tatínek vařit pervitin. Tak tam budu pokračovat. I malíř, kreslič, tesař, to jsou pokračování v praštěnosti oborem, z minulosti. Tam se člověk dostává.
To, že dnes posloucháme Bhagavadgítu, to není poprvé, to jsme měli ve vlohách, to se nedá předělat. Aby člověk toužil po něčem jiném. S čím přichází, toho se neumí zbavit. Když dojde ke zbavení, jde do vajrágji, to je ve třetí kapitole. Porozumět, co je to mysl, Átmá. Jak Janda ráno pozdravuje? Jak se spalo? A odpověď: Kdo to ví? Nevím, v tu chvíli, když se spí, tak se spí. Až když se člověk probudí, ví, jak se cítí. V průběhu spaní to člověk neví. Tak to já jsou minimálně dva, ten, kdo spí a ten, kdo vidí a oba se vyjadřují pusou. Mysl. Ten, kdo to neví, ten spí a takové já je ahankár. Samband, samgréhé a proslulost, ten spí. Buddhi, rozum, ten nespí, ten ví, ten kouká, že ahankár spí. Říká se to stejnou pusou, která používá ahankár i buddhi. Je v ahankár také. Oba používají stejné nástroje, ahankár se projevuje, stejně jako buddhi, přes pusu. Ve slovech můžeme vidět ahankár nebo rozum. O tom uvažuje ájurvédský psycholog. Jak se spalo? Blbě se spalo. To je ahankár. Kdo to viděl? Buddhi, tedy rozum. Tak je člověk 24 hodin dva v jednom. Člověk se může na sebe dívat, tím se roztrhává buddhi od ahankár, to je osvobození, džívan mukti je osvobození od života, a to není v zájmu každého člověka. To je zájem pro výjimečného, běžné je moje. Jako kohout, pral se s liškou, to jsou moje slepice.
Stejně se lidé perou o moje žena, můj dům,
Rozum, džívan mukti, to je znalost a praxe život je lpění, tomu se říká praštění, prašt.
Z bible se učí o Ježíši Kristu, svatá slova, ale praxe je opačná. Co to je? To je prašt, praštěný věřící. Praštěný komunista, který oslavuje vánoce. Proč má doma Ježíšův obrázek, betlém. Je komunista a slaví Kristovo narození. Je praštěný komunista. Jsme praštěný, protože děláme jinak.
Jágr: Já je ahankár, rágy a lpění je ahankár?
Govindží: Rágy a lpění je ahankár. Buddhi je zvláště je ve všech, ale je zvlášť.
Jako semínko jablíčka, v semínku není vidět jabloň ani pod mikroskopem. Je tam, ale není vidět. Pak ze semínka vyroste klíček a celá jabloň, celý strom je ze semínka. Proč to nejsou rajčata? Protože jabloň je stoprocentní v semínku. Takto buddhi kde není, je sto procent. Když roste, dostane ahankár, tak se projevuje a vyroste čistý mistr, jako z jabloně, vyroste spousta květů a pak jablíček. A to podle semínka, tak kde není, tam je. V Íšó Upanišadě je mantra o plnosti. Purnamidam ...

Všechno je tad. Celý strom je v jablíčku, nic není v semínku. Žádný strom není v semínku, ale je to stoprocentní strom, nemůžeme oddělit strom od semínka. Abychom šli do jádra, do semínka, buddhi to dokáže.
Kdyby nebylo buddhi, nerozuměli bychom Jandy otázce: Jak se spalo. Buddi je součástí všeho a ničím není. Ničím není, není součástí ničeho. Podobně jako ákáš mahábhút (prostor), prostor je součástí každého.
Všechny věci jsou v ákáš, když se rozbijí, ákáš nezmizí. Tak prostor místnosti, neutíká nikam, stále je. I když se rozbije dům, je ákáš. Tělo odchází, tělo přichází. Rodí se tělo, já se nerodí, buddhi se nerodí, ákáš je stále, prostor je stále, nikam neutíká. Rozdíl je se ztotožněním, člověk se ztotožňuje s tělem a platí pravidla, mán proslulost, sambhan, samgréhé.
Santoš dělal v 9. třídě ročníkovou práci o tom, jak vzniká život. Áda mu jako konzultant poradil, jak tu práci provést. Dej slámu, dej ji do vody, uvidíš jak vznikají jednobuněčná zvířátka. Santóš si dal pod mikroskop kapku. Spojil mikroskop s obrazovkou a viděl, jak tam běhají trepky. To je jedna buňka, která není vidět očima. Viděl do trepky. Sambhand, sangréhé a man. Když sáhl do kapičky horkou jehlou, trepka utíkala. Ukázala své libo-nelibo.
Všude se najde proslulost, touha po vztahu a majetku. To je automaticky definice života v jakékoli úrovni. I když jsou to kopřivy. Tak Janda vezme kamennou desku a položí ji na kopřivy. Ale ta kopřiva leze pod kamenem, najde si cestu a zase se ukáže a řekne: Ahoj tady jsem já. Kde je život, to se děje. To není k nenávidění, to je definice, takto to je. Ale ryzí stoprocentní buddhi může vést člověka jinam. Ale takovou možnost má jen člověk. To se stává výjimečně, že pokračuje dál, obzvlášť, když se jeho ukončená kapitola otevře. Jágr: Ahankár je život. byla zmínka o tom, že je to 1. program, lpění a když spatřím buddhi je osvobození a připomíná mi to situaci, kdy se mluví o tvoření buddhi.
Govindží: Proto se říká gján je věc pro buddhi, i když to je v ahankár. Gján roste jako budhhi, gján a karma jóga, to bylo vysvětleno ve druhé kapitole: Bez gján není poznání, buď roste nebo neroste. Ahankár je zárukou, výjimečné je, že to buddhi vyroste. A to je málokdy, je to námaha. To nikoho nebaví. Co se nám líbí, to jsou věci. Je to čas a předmět.
Starouši zažívají nostalgii, vzpomínání, to je čas. Líbí se mi mé moje dětství, život stáří, čas.
My jsme lezli po stromech, ale koho to zajímá. Člověk je namočený do času.
Chci to a to, lidi rodina, brácha, sestra, manžel, manželka, to a to a to. Co je obsah života? Není jinak než člověk, libo-nelibo. Jinde není libo-nelibo. Člověk, předmět a čas to, co udělá ahankár.
Můj člověk, dům, ... nejdříve ho obsadí a udělá moje, moje dětství, můj dům, můj čas. A pak se mele a udělá se cedule o svém libo-nelibo. To je vášeň. Člověka a předměty.
Pro jógy je život bez rág. Není moje, můj manžel. Není předmět a není čas. Není třeba vyprávět. Jógi předělávají jména a už nemají minulost.
Ze Švýcarska přijede na festival doktor Joshi (Džoši), vystudoval ájurvédu a strávil čas v ášramu, a tam mu předělali jméno na svámí Gján Michal.
Na internetu jsem viděl jeho jiné jméno, a tak jsem se zeptal, co mám napsat? Joshi.
S čím se ztotožníme, co je obsah moje, moje rodina, moje vláda, moje země, moje práce, moje zákony. Libo nemůže být, co není moje, libo bez moje, nejde.
Proto vajrágja sanjási je praxe. Vajrágja bhjás. To bylo před mnoha verši, když se ptá Ardžun, co je to trénink. Trénink je běhání, to není přidat k tomu posezení u kávy. Ne, je to jen běhání, abhjás, vajrágja. Bez moje. Není nic moje. Tělo není moje.
Tělo potřebuje, jíst, kadit, spát, strašit.
To není já, to si neustále pamatovat, toto trénovat. Tak se člověk dostává do nadhledu, k džívan mukti, k osvobození, k Bohu. To se nestane, když zapálí svíčku a recituje mantry, nebo chodí do kostela, dělá poklony. Tím se k Bohu nedostává. To je přes džívan mukti, vypustit vše a pak k přímo k Bohu.
To je přesný význam pro vytahovací slovo: Vím, že nic nevím. To je český vytahovač. To je první praštěné. Buch, a to je vím, že nic nevím. Tak, proč o tom mluvíš, když to nevíš. Jen chce ukázat, že je moudrý, inteligentní. Tak proč nemlčíš? To je také dění. Děje se, když nepřichází žádné slovo. Ne, že zamknu pusu, to není mlčení, když se nic zevnitř nezvedá, to je mlčení. Když se člověk zamyslí, je všechno jinak.
Jágr: Jaký je vztah mezi vášní, moje, osoby, věci, čas a vztahy, hromadění, jistoty a proslulost.
Govindží: Je to stejné. Co je moje to je toto vyjmenované. Vztahy, hromadění jsou jako věci je vzduch v éteru, ale pokud není moje, tak to není ahankár. Ahankár dělo z toho moje, sambhan, moje hromadění, moje záruky, moje proslulost. Jinak jsou to jako mahábhúty. To létá, to je přeplněný mrtjórlók. Individua se ztotožní, a pak je to moje, moje země, rodina, zvířata. Tady začíná svět bedny, svět člověka. Jágr: Když se majitel stane ředitelem?
Govindží: Když není ředitel, tak se nestane moje. Těžko budete znát člověka, který nepoužívá slovo moje. Když se naštve a raduje, kvůli moje se raduje, kvůli moje se nenávidí, kde není moje, nic takového není. To moje musí být. To je tvrdá hořká pravda člověka. Když není moje, tak o tom žádná myšlenka není. Je moje pochopení. Má je znalost, bez moje se pusa neotevírá, a to je běžná věc. To je popis podmořského světa, jsou tam krabi, perly, chobotnice. Takto když popátráte, tak to najdeme, ale to může vidět ten, kdo se umí potápět nebo se dívá na film. Neznamená, že tak žijeme. Nežijeme na dně mořském. Můžeme to vidět a znát, ale dělání to není, neplaveme ale víme.


अथवा athavá (nebo také, také); योगिनाम jóginám (jógínů); एव éva (samozřejmě); कुले kulé (v rodině); भवति bhavati (stane se, bude); धीमताम् dhímatám (moudrých); एतद étad (to); हि hi (jistě, také); दुर्लभतरं durlabhataram (náročnější získat, těžší získat); लोके lóké (ve světě); जन्म džanma (zrození); यद jad (který); दृशम् dṛśam (takový, takovýto, takový druh).

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>