Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Rozsekni kompletně (uplně, až do dna) tuto mou pochybnost. Ó Krišno! Kromě tebe není jiného, kdo by to mohl učinit. ||6-39||

---

---

Kostič: Tuto, Kršno, mou pochybnost beze zbytku kéž rozdrtíš, neb pochyb jiný zahaněč nežli ty zde se nenajde.

---

Komentář Govind:
Tento verš je o víře. A zde je velký deficit víry. Každý nejlépe sám za sebe. Tak si dnes vyložíme verš, ze kterého je možné poznat, co je to víra. Ardžuna Kršnovi přiznává, že má obavy a samšajam (pochyby).
Kde jsme? V Bhagavadgítě, v kapitole splynutí do Já. To se našim psychologům daří, ale musí opustit bednu, když se opustí hlava, tak se splyne do Já.
Psychologové po denodenní praxi, kdy se dívali na hlavu, zjistili, že Já hlava není. Já je mimo hlavu. Hlava je moje, co je moje, Já není. Moje ruka, moje auto, děti. Můj počítač? Já počítač nejsem. Můj dům? Já dům nejsem. Já je jiné. To poznání Já je jiné, o tom je celá tato kapitola. Já hlava není. Problémem Ardžuny je to, že jeho já je hlava. Stejně jako psychologové byli já-hlavy. Z kuchyně slyším, jak trenérka říká: Mám ráda pálivé. Pak Jarda jako zaseklá gramofonová deska o tom, co se mu líbí. Hlava, hlava, hlava, to hned bylo vidět, že hlava není Já. Už to zní, veškeré kám, kródh, mad, móh, lóbh, logika nelogika, to všechno je jenom hlava a my se zasekáváme jen v hlavě. Když začínáme vidět hlavu a aktivity hlavy, oddělujeme se tím od hlavy. Tomu se říká splynutí do já. Není to náročná věc, ale vyžaduje nějaké oběti, denodenně se tomu věnovat.
Takže état je to, co naznačuje, o čem byly předchozí dva verše. Že Ardžuna zjištuje, že jeho hlava má dvě poruchy, dva kazy, a to ajatih a čančalmanas. Ajatih dělat to, co hlava ví, že to není dobré, a přece to dělá. To je ajatih. Neděje se to, co zná. To se neděje. i když znám a vím, že to nemám dělat, tak to dělám, to je typická hlava. Samostatná vlastnost ředitele. Tak je to ajatih. Není to, co znám.

Čančalmanas je těkavá mysl, která se nemůže soustředit. Tyto dva problémy má Ardžun, proto se nemůže oddělit od já. Tak étad (to mé, můj), samšajam (pochyby obavy). Hej, Kršno, mám dvě obavy a jak je mám čhéttum (odstranit).
Čhét viděl jsem, když český střelec vyhrál zlatou medaili, tak co mu ostatní udělali. Z malé trubice vyletěl černý holub a ten český střelec vytáhl pušku a teď mistrovský kousek. Nevidět nic než černý bod, odhadnout sto metrů a jen čekat, kdy ho uvidí, byl v plném soustředění. Pak zmáčkl spoušť a černý bod se roztrhl do růžového prachu. A když byl růžový prášek, to už holub nebyl. Holub zmizel, to je čhét a o čhétu se ve Védantě objevuje hodně příkladů. Jednou jsem psal do komentáře Nandimu o bublince. Když bublinka, balonek praskne, tak zůstane bublinka? Ne, nezůstane nic, to je čhét.
Čhédan, probodnutí, to dělá Marci s puchýřem. Vezme jehlu s nití a puchýř probodne, po nitkách vytéká tekutina až do vyhojení. Čhét je, když bublinku probodne, tak zmizí. Holub, se když zastřelí, tak zmizí. Čhét arhasja. Ty jsi schopný, hej Kršno probodnout, odstranit, zlikvidovat.
Jedny šaty si prohlédneme, a zpátky do skříně, to není čhét – to není likvidace probodnutí. Konečné odstranění. Hej Kršno, ty jsi schopný probodnout likvidovat, zmizet. Zmiz odsud, vypadni.
Tma není, přijde Slunce a nejsou známky tmy. Čhét je likvidovat, ukončit.
Ty jsi Kršno schopný likvidovat pochybnosti beze stopy. Ale nám se líbí zadní vrátka.
To je bedna, která si myslí, že se bude někdy hodit, odůvodníme si, proč nebudeme likvidovat. Přijde milost Nandiho, já tě nemohu vyhodit, zastřelit.
Když jdete k Nandimu vytáhne samá rajčata, jeho ahimsa mu nedovoluje ani rajče nakrájet. Vytáhne bramboru a už to cítí, že nemůže ani oloupat bramboru, je to její kůže a už cítí, jak by ho to bolelo, když by někdo bral jeho kůži. V rajčeti vidí sám sebe. Kdo mě bude krájet, toho budu zabíjet, nechci zabít sám sebe, tak nechá rajče v lednici. To jsou láskyplní lidé, a to je na vytahování. Žádná likvidace, je hezká moje obava, obavy upozorňují, ať to nechám být. Byt plný bordelu, co by dělal venku, nechám si ho doma. Mírumilovní lidé, chytří lidé, velkorysí lidé a absolutně hloupí lidé. Není tam ani chytrost ani moudrost. Pěstitelé obav se brání, že se bude honit.
Nic takového vysadit obavy, a Kršno, ty to umíš, ty jsi nejvhodnější, ty jsi ten, který umí likvidovat můj samšaj. To je víra. Ardžuna mu věří.
Kde je víra, tam se děje. To se také děje. Člověk má strach, a tak přivolá nehodu. To přivolání je co? Odkud je síla přivolání? Ve víře. Takto víra má svou sílu. Ardžuna má ke Kršnovi obrovskou víru. Ty jsi schopný moje obavy likvidovat. Dokonce říká: bezezbytku to likviduješ. Druhá velice profesionální vlastnost hlavy je, domnívat se.
Jeden manželský pár, manželka mi nedávno volala, že manžel je takový makový a já jsem říkal: To se ty domníváš. Máš ho ráda? Ano. Řekla jsi mu to někdy během minulých čtrnácti dnů? Ne, neříkala, jak to on má vědět, že ho máš ráda?
To je bedna domnívající se, proč se to neřekne, nevyjádří, aby dotyčný ušima slyšel On to musí vědět, že ho miluju. A ty jsi prodala svou pusu, proč to nemůžeš vyslovit, co ztratíš, když to řekneš. O co přijdeš? Lidé jsou neschopni v rámci komunikace vyjádřit to, co bylo řečeno v rámci našich setkání, vyjádřit své city, alespoň nejbližšímu člověku. Vyhýbají se tomu jako voda balvanům v řece. Nemůže to rovnou říci. Já tě miluji, jsi jediný, komu věřím.
Protože toto je víra. Kde je víra, tak podle toho se objevují slova. Pak nemohou být rozvody, ale my se domníváme. Jsme takoví domnívači. Očekáváme od druhého, že to chápe, já to neřeknu a druhý to má slyšet. To je strašně nemožný a hnusný zvyk. Když žijí dva lidé spolu, tak proč nemohou říci, co mají v srdci. Ne domnívání. Tady se Ardžun nedomnívá a rovnou Kršnovi říká: Ty jsi nejlepší schopný člověk, který může mé obavy odstranit. To je důvod proč Kršna zpíval Bhagavadgítu jen Ardžunovi. Kršna měl tisíce přátel, neříkal to ani své ženě. Vyprávěl to jen Ardžunovi, protože Ardžun měl v něj víru. Když má manžel k manželce víru, že nebude utrácet, dá jí kreditní kartu. Ale když má obavu, že bude utrácet, kartu dá, ale heslo nedá, protože se domnívá, že manželka utratí všechny peníze.
Chce mít zadní vrátka. A pak cenzuruje, co řekne a co neřekne a drží jazyk za zuby a hraje si na spojení, splynutí. V srdci je něco jiného a chování je jiné. Uvnitř je tak, venku jinak. Hezký úsměv, ale hořící srdce. Pak to nemůže být sloučené.
Sloučení vyžaduje víru.
Hej Kršno, mé obavy jsi schopný likvidovat jen ty. Pak tato Ardžunova víra přinese další Kršnova slova.
Lidé chodí na konzultace, svěří se se svými problémy, ale nedělají, co bylo řečeno. To je absolutní neuznání. Jdeme se zeptat, dáme dárky a myslíme, že to chápeme. Nikoli, neděláme a jsme v bedně. A bedna má jen schopnost tajit. Tají stejně jako ředitel spoustu věcí, o kterých nikdo z pracovníků neví. Žádný zaměstnanec, ani účetní nemůže zjistit tunely. Kde jsou tunely? V hlavě ředitele. Podobně mají spoustu tunelů manžel a manželka. Chtějí mít manželství, ale to nejde. Kde jsou tunely na obou stranách a vzájemně o nich neví, tak co to je? Tunelová láska, láska plná tunelů je jako sítko. Je plno skrytých plánů. Pak očekávat úspěšné manželství, je jako mít papírové růže postříkané Avonem. Falešné.
Z toho, co říká Ardžuna je vidět víra ke Kršnovi. Vnímavý člověk vytuší, jak je možné se naučit vážit si druhých. Vážit si druhého to je nejlepší nástroj, jak mít jeho srdce.


Když chcete mít někoho v hrsti, važte si ho. Když si ho vážíte, koupíte si i Boha, jestli si ho vážíte. Ale, když pochybujete, to se vztah rozpadne. Pochybujete o partnerovi, rozpadne se. Pochybujete o Bohu, už není. A vážení (vážit si někoho) nic nestojí. Alespoň ten nejbližší okruh, na kterém nám záleží, tam pochyby nemají co dělat.
Tam má být víra, stoprocentní víra.
Když řeknu, že ho miluju, co když řekne, že mě nemiluje? Tisíce obav, jsme sami proti sobě, jedna naše myšlenka se přikrývá druhou. Když dám ženě pin ke kartě, pak mě nepřekvapí, že si vybere peníze. Dokonce můžou přijít obavy, že ji někdo uvidí, sebe kartu a celou ji vybere. Ustrašený člověk. Nemůžeme mluvit o splynutí, sloučení, když i s nejbližším člověkem máme obavy.
Není splynutí, mluvíme o něčem a chováme se jinak. Každý je někde jinde, uvnitř je taková vzdálenost a navenek jsme spolu. Absolutně falešné. Bavíme se o kmeni, ne o větvi.
Není víra. Nemůžeme vyjádřit víru. Když pochválím Jágra, že je výborný elektrikář, tak pak si budou myslet, že já nejsem dobý elektrikář, tak to já neřeknu o Jágrovi, že je výborný.
V tom verši vyjadřuje Ardžuna svou úctu Kršnovi. Říká: Není nikdo jiný než ty, kdo může likvidovat mé obavy. Ty jsi jediný, který odstraní mé obavy.
Připadá mi to jako návod k přiblížení se k druhému. Mít víru. Kde víra není, tam sloučení nelze. A to vidíte v sobě i kolem sebe. Čeho se bojíte, tam víra zaručeně není a smrdí tam pochyby. A nejhorší jsou pochyby, na kterých záležíme, jsme na nich závislí, o tom pochybovat, je to nejhorší.
Jaká je jízda, když se pochybuje? Nelze jet. Kde důvěra není, tak to není svůj, svůj voní důvěrou. A cizí smrdí pochybami. Jakmile jsou pohyby, tak je cizí. Jakmile se objeví pochyby, tak ten den naklíčí rozvod.
To mi dala zpětnou vazbu jedna studentka Povědomí, když se řešilo podobné téma. Ona se ptala na své osobní manželské vztahy a tak jsem říkal, tvůj manžel je tvůj bůh, jeho slovo je čára na kámen.
Nehledej žádné změny. A její víra k mým slovům byla silná. Příště mi říkala jak manžel přišel domů a ona mu řekla: Ty jsi můj bůh a od toho dne se vztahy, které se rozpadaly, se najednou slepily v jeden kus. Co to způsobilo? Víra v má slova. Věřila i tomu, že „můj manžel je můj bůh“. Manžel je od té doby jiný. Rodina klape krásně dva roky, přestože předtím hledala právníka. Víra je to, co slučuje.
V tomto verši je jen víra, čistá víra, jsi jediný Kršno, není nikdo jiný. To, když dáme najevo, je to boží. Kdo nemůže dát své cítění najevo, nemůže dojít ke sloučení. Kdo není schopný dávat na jevo, jeho srdce je plné obav a proslulosti, nezažívá splynutí, souznění. Jevo – najevo je výborné lepidlo, drží natvrdo. To nemůže použít, protože brání pochyby a proslulost. Tento verš je o tom dát najevo víru.
Tak když se nedává najevo, domnívání je ohromný problém, je to záruka rozpadu, je to záruka k odklonu. Naopak dát najevo, je záruka sloučení.
Mějte evu (jevu- najevo) dávat na jevo, tím se zpevní vztah.
Zde ve verši Ardžun dává najevo Kršnovi, jak je důležitý.
Kršna je otrok a musí sloužit. Dávat najevo, získáte sluhu bez placení. Takto i Bůh, když mu dáváte najevo, získáte si ho. Chcete-li někoho získat, dejte mu najevo cit.
Bankovka víry je Eva (srandička), dát na jevo. Jste pak s velkým ziskem, jste mistrem víry.
Když nejste schopni, pak nemůžete něco získat. Zadní vrátka jsou důvod proč Eva nepřichází blíž, je to repelent, odpuzovač. Co by, kdyby, náhodou, v bližším vztahu je odpuzovač. Je třeba dát najevo. Toto můžeme do svého života přijmout. Chceme sloučení a přitom vyhazujeme. Podívat se na své chování, co chci a co vyhazuji, tak abychom si nestěžovali, že nemáme, když jsme vyhodili.
एतद étad (to); मे mé (můj, mi); संशयं saṁśajaṁ (pochybnosti); कृष्ण kṛṣṇa (Kršna); छेत्त čhéttum (odstranit, odříznout, rozetnout); अर्हस्य arhasja (být vhodný, hodit se); अशेषतः asésatah (zcela, úplně, kompletně); त्वदन्यः tvadanjaḣ (jiný než ty); संशयस्या saṁśajasjá (pochybnost, váhání); अस्य asja (této, tohoto); छेत्त čhétta (rozseknout); न na (ne); हि hi (vskutku, opravdu); उपपद्यते upapadjaté (příslušet, patřit).

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>