Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Bez podmanění mysli, nelze dosáhnout jógy. Mysl lze ovládnout odhodláním a správně použitými prostředky, to je Mé přesvědčení. ||6-36||

---

---

Kostič: Kdo má já nepodmaněné, mním, jógu těžko dosáhne, avšak s já vůlí zkroceným, lze ji dosíci prostředky.

---

Komentář Govind: Tato kapitola je o splynutí do Átmá.
To slovo splynutí hluboce promyslet. Co to může znamenat splynutí. Má úplně jiný význam než běžně, co tím chápeme. Když světlo splývá s předmětem, zmizí a předmět je vnímatelný. Proto nevidíme světlo, vidíme předměty. Splynutí znamená jiným slovem zmiznut, likvidace. Jako Vltava splyne se Severním mořem a my neustále hledáme Vltavu v moři. Jakmile splyne, Vltavu už nemůžeme najít. Nandi napsal, že láska je splynutí, sloučení. Přitom ale řeší, jak na mou lásku pohlíží ten druhý. Kdo dává více lásky, kolik lásky dal kdo.
A baví se o sloučení, splynutí. Když se dá do čaje cukr, tak splyne, už cukr není vidět, nedá se oddělit a vzít zpět. Je to likvidace cukru. Podobně u lásky. Dát se druhému, pak už já není. Je to umření já. Láska znamená likvidovat sám sebe, láska znamená sebevražda já. Zvažování, že já dávám do lásky hodně, už je ukázka nevědomého vypočítavého trdla. Neustále pocit já, cítění já, pak nejde o žádné sloučení.
Sloučit používáme jako spojení. V hlavě je spojení a mluvíme o sloučení. Já a manžel nebo manželka se sloučili. Ne kolik majetku přinesli muž a kolik žena.
Děláme sloučení. Manžel a manželka. Co je v hlavě absolutní nerozum, guláš, nechápavost. Cítíme se jinak, skutečnost je jiná. Každý pes, jiná ves.
Bylo náročné i pro Ardžunu. Nechápal to a říkal, že má takovou bednu (hlavu, mysl), která pořád něco chce. V každou chvíli chce a chce. Není možné žádné sloučení, co s tím Kršno udělat? Ty to hezky vysvětluješ. Jak se zasebevraždit? Jak padnout do lásky? A láskomyslovníci, je láska předmět? Je to to, co může být někoho něco.
To jsou předměty, a ty mohou být moje anebo tvoje.
Subjekt je v angličtině a v češtině se to chápe jinak. Subjekt je ten, kdo vykonává a konatel je já jedu do školy. Já je subjekt, školy je objekt a jedu je sloveso.
Subjekt se chápe jako ten, kdo koná. Láska je slovo není předmět. Nemůže být moje láska, jeho láska, to není předmět. Láska je sama subjekt. Prší a déšť je subjekt, buď se do toho člověk namočí nebo si vezme deštník. Buďto jsme do toho namočení, pak ztratíme svou identitu. Pak jsem v lásce, jako jsem v bazénu, znamená, že jsem mokrý, i když všichni jsou ve skafandru. To je chránit svou identitu, rozpuštění hranice. Pak je sloučení, splynutí. Toto se týká šesté kapitoly splynout a rozpustit se do Átmá. Átmá je naše prvotní, věčné a nekončící. Tou nekonečnou podobou je Átmá. Do toho splynout. Ale se splynutím je problém.
Otázka:
Govindží: Átmá není předmětem lidských schopností, vnímání čichem, očima, dotekem. Co je náš svět, to jsou naše smysly. Co není v dosahu našich smyslů, pro většinu neexistuje. Pro nás je realita, to, co chytne smysl, to, co nechytá, to realita není. To je přesvědčivá a nejhrubší logika.
Hodně hrubá logika, to může udělat. Horší, než horší už nevidím.
Kršna začal vyprávět, že trénink vajrágjam, tj. neztotožňovat se a nebýt pod vlivem předmětů, jsou dvě věci, které usnadní sloučit se s Átmá.
Vajrágja je velký problém, protože to vůbec není v plánu bedny, tam je i to co není vajrágí.
Jsou tam auta, peníze, pohoda, klid a tabáček. Všechno je v bedně. Jediné, co není, je opustit ji (bednu), nebýt ovlivněn. Člověk je strašně náchylný jako Jandy bílý svetr. Jakýkoli prach, kouř, mouchy, jsou hned na bílém svetru vidět, jsou hned chyceny. A co se stalo? Svetr ovlivněn prachem, kouřem nechal se ovlivnit deštěm, sluncem, mouchami.
My se takto velice snadno necháváme ovlivnit, nemáme šanci neovlivňovat.
Na KISS 98 slyší Raduška, že je běhání zdravé, tak běhá. Martoš je ovlivněný. Peníze se vydělávají stáním za pultem v lékárně. Člověk je náchylný a čím bude ovlivněný? Čím jiným než smyslovými předměty. Kdo co říká, kdo co jak ukáže, kdo co jak prezentuje. Je to v našich smyslech a do toho jsme namočeni 24 hodin. Vajrágí vypadá jako nemožný. V rámci svého tréninku praxe, a to je trochu jógová technika, vezeme velice známý pojem -sloveso. Co znamená sloveso? Sloveso znamená proces. Sloveso znamená nějaká funkce.
Kytička roste a k tomu přichází nahoře i květ. Po opilování se promění do plodu. Plod se promění do ovoce. Toto je nepřetržitý proces. Je to proces. Je to funkce. Je to sloveso. Je to konání a dění? Ano
Co de facto ten proces je? Co je to konání? Co je to sloveso?
Když použijeme velice jemný skalpel pro hluboké zamyšlení, tak zjistíme funkci – proces - konání – dělání a dění. To všechno je pouze projev. A projev je to, co se jeví. Když vidíme kytičku rostoucí, to je projev, je to pouhopouhý projev. Takže každé dění, dělání, funkce proces je pouze projev. Nic jiného to není a tomu se říká vjakta, a to je projekt a už se jeví, pro jeví. Jeví je jako herec Martin Dejdar se jeví na jevišti. I když to jevení na jevišti není Dejdar, ten, co chodil do hospody, učil se, skákal, hrál. Teď se jeví, to není to, co byl dřív před několika lety. Tak člověk se také jeví. Takže narození je zjevení. Místo narozeniny jsou to spíše zjeveniny.
Drží obě ruce. Bůh položil ruce, a to je projev, ale to položení už bylo dříve. Když se to zjevilo, tak už vidíme kus masa, které se položilo na stůl. A drží se prsty, aby neutekly, to už dopředu je. Takže projev je to, co už je dříve. Pak se jen okolí nechá chytat smysly. Kytička v rostlině už dávno je a jednoho dne se nechá Raduška ovlivnit a koupí hnůj. Raduška-oči to vyfotí a dá na FB. Takto my dění, funkce, proces, jen se projevujeme, to, co už dávno je.
To je nekonečné. Zjeví se jen na chvíli. A jevení je co? Nechat se ovlivnit, ukázat se. Protože smysly to nechápou, co není ukázané, to není vnímané. Včera jsem Martošovi říkal, že člověk, který říká, že nemá problém, neexistuje. Člověk nevyjádří zájem, není toho schopný. Je to neschopnost vyjádři svůj zájem. Manžel se bojí a tají své zájmy. Všude se bojíme. Je to strach z toho, co si bude druhý myslet. Člověk je tam a neví proč tam je a nemůže se projevit. Nemůže říci, co chce. Volá mi Janda v osm večer, že mám s Včelkou satsang Aštanga hrdájam. Včelka neumí projevit zájem, že chce Aštangu.
Podobně Martoš chce, aby okolí samo pochopilo, co on potřebuje. On to nebudu projevovat, on to vyjadřovat nebude. Jako rostlinka na záhonku, nekvete, nic neříká, a myslí si, že Raduška ji zalije. Dostane kytička, která se neotevře, výživu? Kytička to pozná.
Ví, co potřebuju, já to nemusím říkat. My nejsme schopni vyjádřit zájem a čekáme, že druhý to bude chápat automaticky. A tomu se říká problém, neschopnost vyjádřit vlastní zájem.
Chceš čaj? Já nevím. Co s tím? Chceš nebo nechceš? Tak dej, jestli chceš. Ať je interakce, to je sloučení, to je život.
Co je život? Projev. Máme umět se projevovat. To je život, to jsou vztahy.
Loskuták pro Sandáku: Projevovat se, říci vlastní zájem, je léčba problémů. Kde se projevuje, tam je život. Takže nedržet v hlavě, že to automaticky chápe, nemusíme to ukázat. Govindží to musí vědět, umět to popsat. Ne, že já to říkat nebudu. Kde je Martoš? Je svatý, je v hrobu.
To není život, to není projev a projevovat umění projevováním, je umění žití. Jak se krásně umíme projevit, tak krásně umíme žít. Krása života je v projevech, hezké malování rtěnkou.
Zamyslet se, jak se projevit. Projev vnímá okolí a s ním nás spojuje správné projevování. Asamjata – neovládaný
To, co jde samo, to, co není řízeno buddhi. Říká se řízení a jak funguje řízení, jaké jsou potřebné ingredience? Konatel a předmět. Tak jejich sloučením vzniká řízení. Když je volat a Janda – tak je Ferrari.
Samotný volant bez Jandy? Volant se sám nemůže hýbat, protože není, kdo by hýbal, je to člověk - man, a není, kdo by hýbal. Buddhi, intelekt rozum, hýbe naší myslí, mysl je rozžhavená. A to jak je schopné buddhi, se projevuje přes mysl. Mysl je co? Co vykonává mysl? jakékoli procesy. Kdo žije to, co buddhi samo vytlačí? Funkce mysli je projev buddhi. Jako kytička na rostlině se objevuje, tak to není produkt rostliny, je to produkt buddhi. Ta kytička se projevuje a my celou dobu myslím, že to drží prsty Martoš. Prsty to nedrží. To napětí, to držení je již v bedně. Co je ve svalech, to je ve tvarech. Každé konání, každé dění je už dopředu jinou formou připravené. Chceš vytočit Doleva, tlak je v rukách, až pak je tlak na volant, a pak je na kolech. Auto jede do leva, ale to levé je už v hlavě hodně dávno, až pak je ve volantu a poté se projeví na kolech auta. To je to hluboké vnímání, hloubka přemýšlení, že předmět vidíme do kořene.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>