Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Ó Ardžuno, největší jogín je ten, který z nadhledu nahlíží stejně na stěstí i strast. ||6-32||

---

---

Kostič: Kdo s vyrovnaným já všude vše vidí stejné, Ardžuno, jak štěstí tak i neštěstí, ten jógin přec je nejlepší.

---

Komentář Govind:
Tento verš začíná velice náročným slovem átmaupamjéna. Neříkám, že je to slovo nemožné, těžké, náročné, protože to by znamenalo, že to dělat nebudu. Vyslovit, že je to těžké, je to jinak řečeno, já to dělat nebudu. Ale to nejsem já. Když použiju vyjádření, že je to vyšší třída, tam nejsem, jsem na vyšším patře, znamená, já tam nejsem, ale vidím ho tam, tak když přijdou štafle a žebříky, tak tam vylezu a budu tam. Raději použiju, že je to vyšší třída. Je to těžké. Je to uzavřené. Naše učení Bhagavadgíty je součástí tréninku psychologie. Tam se musíme chovat jinak a rozpoznat ájurvédu. Dívat se z pohledu psychologie, Takže Átmaupamjéna
Átmá jsme řešili již několikrát, i když se k němu možná nedostaneme a slovo upmajé to velice krásné slovo poznání pro každého člověka, upma je jiná podoba. jako před Vánoci se objeví čerti, Mikuláš. On není Bůh, není čert. Je to člověk, který se přestrojí za čerta, za Boha. Růže nebo rajčata. Zeptejte se: Co to je? V každém rajčeti se skrývá celá rostlinka stejně jako ve vajíčku je proměněná slepice. Každý výrobek, každá existence se popisuje slovy. Začínají a končí u nálepky. Tím končíme a nejdeme dál. Končí rajčata a rostlinka nás nezajímá. To je standardní buddhi. Ti, kteří jsou nažhavení, jsou vyrostlí, vidí v rajčeti celou rostlinku a ve vajíčku vidí slepici. Ve zdi vidí zedníka, ve skříni vidí truhláře. Tomu říkám dospělé buddhi, vyrostlé buddhi, vyvinuté buddhi. Tak se pozná inteligentní člověk. Má vyrostlé buddhi. V každém předmětu vidí jeho dějinu (historii). V jídle vidí kuchaře. Není obvykle takto myslet, je obvyklé mít obyčejné buddhi. Jako by bylo zakázáno výjimečné vyrostlé buddhi. Včera jsem našim studentům ájurpsychologie položil na FB skupině jedno téma k přemýšlení. Co je to „zájem“? Chtěl jsem zjistit, jaké mají buddhi. Psali příspěvky přesně podle toho, jaké mají buddhi. Dále jsem dal k vyjádření „vadí a nevadí“. Co řešíme vadí nebo nevadí? Samozřejmě i běžné buddhi neřeší nevadí. To se ignoruje, není podstatné. Co je podstatné? Pod-statné. Statné stojící pod tím, co drží stání. A to podstatné nikdy není vidět. Kořen stromu také není vidět. Podstatné je to, co není vidět. Kořen je podstatný. Takže vadí je podstatné. Komu to vadí? Při přemýšlení je dobré položit otázku sám sobě: Čemu to vadí? Vás zajímá: Čí je to knížka. Je darovaná. Moje není. Stále nás zajímá, čí je to dům, pozemek, auto. Ale to není podstatné. Tady se zajímejte o čí. Čí je to vadí. Komu to vadí. Dítě kadí do plínek. To vadí komu? Dítěti? Dítěti to nevadí. Vadí to mamince, ta kupuje plínky, jí to vadí. Vždy je vidět, komu to vadí. Zjistíte, že vadí je silný motůrek, že roztočí celý svět. Když mamince začne vadit, že dítě kadí do plínek, hledá řešení. Už jí najednou vadí, protože to bere peníze z peněženky, je to smradlavé, zadeček je celý špinavý. Hlava řeší, kde jsou nejlevnější plíny.
Hledá plínky na internetu, protože to vadí. Komu to nevadí, ten to neřeší. Psychologové musí dávat velký pozor, protože půjde o léčbu, toho, komu to vadí. Psychologovi to vadí? Ať se sám léčí. Protože komu to vadí, ten musí být vyléčený. A co to je to vadí? Vadí je vyrostlé buddhi. Když vyroste buddhi, tak se více poznává, více přesvědčuje. Kam to vede? Do vadí. Vadí přináší interakce s okolím a problém má ten kdo to vnímá. Je to velký problém vnímatele.
Například maminka: Moje dítě nechodí. Je to problém dítěte? Ne, je to problém maminky.
Kde vzniká zájem? Ví, že mají zájem, ale neví odkud přichází. Přichází z vyrostlého buddhi. Dítě, když se jednoho dne stane maminkou, tak mu také začne vadit kadit do plínek. Nevadí, když je miminko. Plínky patří pro miminkovskou úroveň, tam plínky nevadí. Dospělým vadí.
Čas je dítě. Ale až bude maminka a tatínek, to je věk pro dospělé buddhi, vyrostlé buddhi.
Není žádný rozdíl mezi dítětem a staroušem, odlišují se jen úrovní různých buddhi. Kde je to vyrostlé, tam nevadí, je absolutní výpověď buddhi. Govindovi nevadí na zemi prach. Jandě vadí i ten na ptáčcích, kteří sedí na stromě. Více rozumí prachu. Vidí infekce, bakterie, nemoci. Více vidí, více ví a zná, a tak vadí. Kdo nezná, tomu nevadí.
Otázka: Může být, že vidí a vnímá to a nevadí?
Govindží: Musí vyrůst do takové úrovně, že to nevadí. Jako když se učíš plavat. Na začátku jen nacvičuješ pohyby rukama a nohama, dýchání na břehu a pak jdeš a plaveš. Dokonalé poznání plavání a příprava vede k tomu, že se neutopíš. A ještě vyšší třída je, že ani neplaveš. Plavání může dorůst až do takové úrovně, že nepohybuješ.
Jízda na kole, nejprve se přidávají dětem postranní kolečka a po čase se sundají. Ruce na řídítkách a nohy šlapou do pedálů a pak se postupně učí. Je vždy nutná určitá kvalita po určité praxi a přesvědčení. Záleží, na jaké úrovni je buddhi. Tak átmaupam
Když buddhi doroste, je člověk schopný vidět a vnímat předmět a poznat historii.
Očima vidíme rajčata a poznáváme, že je někde záhon, pěstírna, vidíme podstatu, na které je postavená rostlinka rajčete. Přesně tento výraz jste přečetli v různých knížkách nebo slyšeli na různých jóga setkáních a od různých duchovních učitelů, mluví se o podstatě.
Stále vám to nekliká. Stále to nedoklaplo, ale jednoho dne to secvakne, to je boží milost. Přestože to znáte 30 let, ještě není jasno. Vidíte rajče jako rajče. Nevidíte rostlinku. Vidíte zeď, nevidíte zedníka. Vidíte příspěvek a nevidíte člověka. Nevidíte, kdo to napsal, kde je podstata. Vidět podstatu, to promění člověka. To, když bude, tak vypučí buddhi. Je to velká milost, šradhá. Člověk si cení všeho, co je kolem. Vše kolem je vyšší než on sám. Když člověk uznává sám sebe nade vše, tam není šradha ani gján. Gján teče tam, kde je šradhá. Kde není šradha, není gján. Voda teče po gravitaci. Takže átmáupam
To je upama to je projev proměny z podstaty. Co je v kořenech, to je v rostlině a dále, co je v rostlině, je v plodech. Ale nejprve se dalo zrníčko do hlíny. Co je v zrníčku, je ve slepici a co je ve slepci, to je ve vajíčkách.
Každá věc je upma. Každý člověk je upma. Pozor, jestli posloucháte, slyšeli jste, že jse
m použil slovo každý. A to je druhé slovo sarvatra. Znamená to každý výrobek, produkt, bytost, či nebytost na začátku nebyl. Ani zeměkoule nebyla, a když půjdeme do hloubky, pak ani Slunce nebylo, zeměkoule nebyla. Byl jen prašný mrak, co bylo ještě dříve? Někdo řekne Nic.
Dobře bylo Nic a to se proměnilo do prašného mraku, a ten se točil a točil, houstnul a tak vznikly paneláky, auta,. A tak se to proměňuje. Jako voda se promění do rajčat.

Přesně tento výraz jste přečetli v různých knížkách nebo slyšeli na různých jóga setkáních a od různých duchovních učitelů, mluví se o podstatě.
Stále vám to nekliká. Stále to nedoklaplo, ale jednoho dne to secvakne, to je boží milost. Přestože to znáte 30 let, ještě není jasno. Vidíte rajče jako rajče. Nevidíte rostlinku. Vidíte zeď, nevidíte zedníka. Vidíte příspěvek a nevidíte člověka.
Nevidíte, kdo to napsal, kde je podstata. Vidět podstatu, to promění člověka. To, když bude, tak vypučí buddhi. Je to velká milost, šradhá. Člověk si cení všeho, co je kolem. Vše kolem je vyšší než on sám. Když člověk uznává sám sebe nade vše, tam není šradha ani gján. Gján teče tam, kde je šradhá. Kde není šradha, není gján. Voda teče po gravitaci.
Takže átmáupam
To je upama to je projev proměny z podstaty. Co je v kořenech, to je v rostlině a dále, co je v rostlině, je v plodech. Ale nejprve se dalo zrníčko do hlíny. Co je v zrníčku, je ve slepici a co je ve slepci, to je ve vajíčkách.
Každá věc je upma. Každý člověk je upma. Pozor, jestli posloucháte, slyšeli jste, že jsem použil slovo každý. A to je druhé slovo sarvatra. Znamená to každý výrobek, produkt, bytost, či nebytost na začátku nebyl. Ani zeměkoule nebyla, a když půjdeme do hloubky, pak ani Slunce nebylo, zeměkoule nebyla. Byl jen prašný mrak, co bylo ještě dříve? Někdo řekne Nic.
Dobře bylo Nic a to se proměnilo do prašného mraku, a ten se točil a točil, houstnul a tak vznikly paneláky, auta,. A tak se to proměňuje. Jako voda se promění do rajčat.
Tak proměna, co vidíme a vnímáme je uříznuté. Jako co slyšíme, je uříznuté, co je uříznuté. 332 ... krátké vlny a dlouhé vlny, to neslyšíme, to není podstatné. Pro nás je podstatné úsek, pro oči, uši. Spektrum barev je od fialového, červeného,.. ale co vnímáme očima je duhové spektrum. Jen to je to stálé, co očima vnímáme, naše vidění, slyšení, dotek, čich, všechny smysly jsou omezené. Vidíme jen jeden úsek, jen to, co je. A toto považujeme za svět. Náš svět končí nevnímáním. To je možnost mysli ......dodo......
Pro psychologii je surovina jen, co se dá vnímat, a vnímání je omezené. Kdo to říká, že je omezené buddhi? Oči nepoznávají, že jsou i jiné barvy, než které vidí, jiné vlny, než které slyší. Kdo to může říci? Buddhi když není vyrostlé, není šance.
Den, kdy dojde k vyrostlému buddhi. Tak se koukni doleva doprava, Ardžuno říká Kršna. Vše je proměna Átmá, jestli jsou to peníze, rodina, dům, to vše je proměna Átmá. Tak pak se lidé mohou různě ptát. Čí je to život? Život nemůže být můj.
Život je něčeho jiného.
Jako rajčata na zahradě si povídají:
Co jsi? Jsem rajče. A odkud jsi? Nevím. Já nevím odkud jsem?
Kdo tě vyrobil? Ne já jsem sem ani nechtěla, nechci být rajče?
Kdo to chtěl? Zahradník? To je jeho výmysl, člověk musí v
idět zahradníka. Ani jedna kapka dužiny není rajčete, vše rozprodá zahradník. Rajče peníze nedostane.
Když si koupíš 30 kg rajčat, to vezme někdo jiný.
Takto máme pocit, že je život falešný, stejně jako život rajčete. Když buddhi vyroste, tak toto pozná, a když ještě více vyroste, pozná, že vše je proměněné Átmá.
Aupamjéna je pro tento verš nejdůležitější slovo.
O Ardžuno, ten, kdo pašjati (vnímá) sam (vyvážené), sarvatra (všude všechno), Átmá vyvážené. Je to od zahradníka, od kořene. Jsou proměny Átmá.
Když toto někdo ....
Kdo toto (sukh radost anebo smutek) vnímá jako sam (stejné, vyvážené), ten jógín je parmó – vyšší, vyrostlý, je už vyšší. Takový je názor. Jak poznáte lepší? Lepší rajče, manželka, práce, pořád hledáme lepší, lepší, lepší. Tak už známe odpověď na otázku: Kdo je lepší jógín? Je to ten, kdo vnímá vše jako proměnu Átmá. Pak velké akce, zájmy, to vše se mění, protože podstata se měnila, buddhi je jiné, všude vidí stejné Átmá, žádný kamarád, žádný nekamarád, žádná manželka, žádné děti, žádní staroušci. Vše je stejné. A to vede automaticky k sanjás a tím pádem se slučuje mysl s Átmá. Mysl zmizí. Někdo psal je třeba rozklad, ne odstranit. Problémy se nemají odstraňovat, ale rozkládat. Odstranit je to, když v rybníku chcete udělat rybník. Všude je voda, a i když vodu odsunete, důleček rybníčku zmizí, vše se vrátí zpět. Voda a problém jsou stejní. Nevyřešíš odstraněním. Vyřešíš jen rozkladem. H2O se rozloží, to není problém. Problém se musí rozkládat ne odstranit. Tupí lidé řeší problém odstraněním, ale tím se problémů nezbaví natrvalo. Zbaví se ho rozkladem. Takž tento verš
आत्मा átmá (Átmá); आउपम्येन +aupamjéna (srovnáním, analogií, porovnáním); सर्वत्र sarvatra (ve všech případech, všude); समं samam (stejně, podobně); पश्यति paśjati (vidí, vnímá); या ja (kdo); अर्जुन ardžuna (Ardžuna); सुखं sukham (radost, štěstí); वा यदि va jadi va (nebo když, když); दुःखं duḣkhaṁ (bolest, trápení, utrpení); स sa (on, to); योगी jógí (jógín); परम parama (vyšší, lepší).

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>