Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Ten, který je ve Mne zakoven a uctívá Mou přítomnost v každém, pak kdekoliv se takový jogín nachází, setrvává jen ve Mně. ||6-31|| 

---

---

Kostič: Ctící mne ve všech bytostech, kdo dostál této jednotě, byť byl přítomen kdekoli, ten jógin ve mně přebývá.

---

Komentář Govind:
Sarvabhútasthitam (ve všech bytostech umístěn). Kdo mě jedině vidí a pak jakýmkoli způsobem tím vším všem bytostem se chová, tento jógín mají vrta se mnou chová. Jeho chování je přímo se mnou.
Vzpomněl jsem si na jeden příběh. V minulém století byl Sai Baba velice známá osoba po celém světě. Před ním byl ještě jeden Saibaba, toho ale nikdo nezná. Znali ho jen místní Indové. Žil v malém městě u Bombay a chodili za ním místní z okolí a o něm je příběh. Jedna paní z vesnice šla navštívit Saibabu. Bydlela od něj ve vzdálené vesnici a musela cestovat vlakem, pak autobusem a nakonec pěšky. Probudila se brzy ráno, udělal pár placek a sabdží, zabalila uvařené jídlo a dala ho do taštičky, dítě vzala do ruky a šla na vlak. Sedla do vlaku vystoupila a čekala na autobus. Pocítila hlad, a tak si u sloupu natočila vodu a sedla si, dítě položila, z tašky vytáhla placky a bramborové sabdží. Utrhla malé sousto a dala dítěti do pusy. Druhé sousto si chtěla dát do pusy. Najednou se objevil hladový pouliční pejsek. Ona to si to sousto nedala do pusy, odložila ho na ubrousek, utrhla velký kus placky a hodila pejskovi. Pejsek vzal placku a utekl. Paní se najedla a napila a přijel autobus a jela dál. Přijela k Saibabovi, kde se vždy shromažďovalo velké množství lidí. Sedla si do první řady a čekala na Saibabu, kdy se ukáže. Pak přišel, sedl si na své místo a co vidí, v první řadě je žena. SaiBaba na ni ukázal prstem a řekl: Pojď sem. Mockrát děkuji že jsi mi dala placku, byl jsem moc hladový.
Žena na to: Ale já vám nevařím, bydlím daleko.
Saibaba: No ale ty jsi mě krmila, jedl jsem tvé jídlo.
Žena: Já jsem dnes poprvé u vás tak blízko. Tak blízko jsem nikdy nebyla a krmit vás, to není možné, neznám, kde máte kuchyň. Saibaba: Ale já jsem jedl jídlo od tebe.
O tom je přesně tento verš.
Sarva Umístění ve všech bhútech. Kdo jenom na mě se dívá a jakkoli se chová, je chování se mnou, tím se se mnou chová.
Jako se ta paní chovala k pejskovi. Viděla jdu k Saibabovi, chování k pejskovi bylo chování k Saibabovi ékatvam (jenom jeden), takže když je jen jeden.
Jenden můžou být dva? Jeden je jenom jeden.
V jednom okamžiku je jen jedna myšlenka. Dvě myšlenky současně je vyloučené, takže jen jedna. Tady Kršna vypráví Ardžunovi. Znalost je jen jedna, když je jedna, tak nic jiného. Jakékoli chování s ostatními 2,3,4, je chování jen s jedním. Jakmile máme druhé, tak první se vzdálí. Může být jen jeden, ten druhý je jeden, a druhý už je druhý. Takto když čteme učebnici, pak ta druhá je jen jeden, ta druhá je položená, není to ta, co čtu. To je jiné. Jiné není to druhé. To je jen jeden Átmá.
To je jen jedno, to je jen jeden tok. Ten verš je úplně stejný jako předchozí veš.
V Bhagavadgítě se říká to samé několikrát za sebou. Třeba 3x nebo 5x, aby se to usadilo, aby se to ujasnilo.
Takto jako předchozí verš, když si znovu přečtete, tak je to totéž. Když to opakovaně drží jednu a tutéž věc, pak se to zaryje. Když se zaryje, zůstane jako kámen na zemi. Když sedí, nehýbe se i když prší a fouká. Co se stane? Ten kámen se svou tíhou propadá do hlíny. Usadí se. To je kouzlo ékatvam, jen jedna věc tu sedí. Pobudí se stejné téma, stejná věc, když se u toho zůstává, tak se prohloubí, a tím se stane. A když poletuje jako moucha, to je staré, jako Flanderovi hodinky? Znáte ho? Pan Flandera je ředitel, soukromého vzdělávacího zařízení různých masážních technik v Praze. Jednou mi vyprávěl, že musí každých šest měsíců vyměnit hodinky. Ptám se ho: Proč, přestanou ti fungovat? Na to on, že jsou okoukané. Musí být nové hodinky, to je jako prošlápnuté bačkůrky. Jsou erodované a to škrábe to oči. Musí být jiné.
Podobně když máme mouchu v hlavě, tak nevydrží na jednom místě, sedne si na jedno místo a přelétne, nemůže se ustálit jako kámen na louce. Takže ékatvam, jedna myšlenka, je to těžké, bude lítat, jiná knížka, jiná učebnice, jiný kurz, jiný učitel, první druhý. Toto knížka, tato knížka. Tomu říkáme rozmanitost a štěstí. Jsou to mouchy štěstí, nemají ékatvam, jenom jeden, když je jenom jeden, tak to může zůstat, tak se to může prohloubit.
Takto ve všech bytostech vidí jen toho jednoho.
Jako Jágrovi když přinesete kytičku, dortík nebo buchtu, on vidí ve všem jen atom. Nevidí nic jiného než atom.
Všude vidí jen jeden, tak jakékoli chování s jakoukoli hmotu je pro něj jen jedno. Pak se stane jágr jágrovou bombou, protože je jen atom. Átmá. Takto to říká Kršna: Když ve všech vidíš jenom mě, tak chování s každým je chování se mnou. Jágr ve všech vidí atom. Je to elektron, jestli je to dřevo, mrak, zvířata, ve všem je jen atom. Takto když je člověk jen jednoho tak vždy dojde k prohloubení a jenom to vidět. A jakékoli chování i když jsou různé věci, ta různost není vůbec známa. Ta jinakost není známa. Jiné není. Jen do to ho jednoho, toho vidí neustále. V tomto verši je jen tato myšlenka.
Co je česk
ý názor, když jen jednoho, a zeptám se toho a pak toho, a zjistím nový názor Co to je?
Moucha. V jednom kurzu není všechno, musím se vyptávat, to je moucha. Nikde žádná stálost.
Když se kouká jako Jágr, ve všech vidí jen atom, tak je Atomjágrbaba. Takto ustálení je vidět ve všech stejně, pak dojde k prohloubení. Když řešíte neustále jen jedno téma, a je to jenom jedna věc, neustále opakovaně, tak se to prohloubí.
Česká ženská dělá deset věcí najednou. Nikam se neprohloubí, to je moucha, česká ženská je jako moucha. Nemůže se prohloubit, když je zabodnutý do jednoho, tak je hotovo, prohloubeno, dokončeno a vítězství, je vyhráno. A proto ytongy, aj to chci to i to, pak nemám čas a nestíhám. Nic nestíhám, protože chci. Raduš chce chodit poutní cesty, má projekt se zahradou, Sabinku, a pak nikde nic pořádného. Všude nedodělávky.
Janda také ani jeden email neodeslaný a padesát rozdělaných, je to moucha. Není tam sthi ékatvam.
Nemůže se stabilizovat. Tento email dokončím a další, dokončím, a je hotovo a jdu vysávat a vysávání je hotovo, u toho umyju nádobí, telefonuju,... vyhozené jističe, nic nestíhám, nic není hotovo. Co to je? moucha.
Když je moucha, tak se nemůže prohloubit, prší, teče voda, neteče, je vše šumák, jen si sednout, nehýbat se ať se ten kámen usadí, prohloubí. Takto jsou uvědomění z verše. Jen jedno a pořád.
Česká mahámantra: Co by, kdyby, náhodou, zadní vrátka nejsou. To dělá z člověka mouchu a kámen je jako Hanák, je záruka, že se najde, mouchu nenajdete, ta odlétá někam do Německa. Ustálit, problém je ustálit mysl.
Je to nemožné pro ženy, protože ony jsou ytongy. Říkám to častěji, žena nemůže vařit jídlo, protože nemůže stát a míchat, musí ještě umýt nádobí. Ženy nerady vaří kaši, protože se musí míchat.
Kaše nedovolí poklízet, neustále je třeba míchat.
Je blbé mluvit o ženách, když tady sedí.
Nerada vaří, raději si koupí. Myslím, že je to velice jednoznačné.

= to co v jednom je věnováno, jako když luky dělá, tak co je bhadžat, kde vyměřit, kde je tužka, vidí díru a díra, bhadžaté opěvovat, zpívat písničku.
Můj rameno, můj rameno. Tady je jídlo. Jágr zpívá moje Vlasta, moje Vlasta. Zpívá jen o Vlastě, je zakotvená. Je to vlasty zpěv. To je bhadžaté. Neustále zaměřeno k jednomu. Konstantně zpívat o jednom. Já se chápe jako Kršna s flétnou. Já se chápe jako Rámova zbraň čakra (řezák hrdla). Já se může chápat jako Ježíš Kristus. Může se chápat jako sama sebe. Já je vesmírný tok. Jágr jako atom. Každý to nazývá nějak, a to není podstatné. Co je jádro a jak někdo považuje jádro, nejmenší částice, ze které je hrubohmotná věc postavena. V každé části i když jehlou zvedneš bobíka, najdeš tam cukr mléko, tuk, ten nejmenší, z 2 kg bobíka je jen jedna věc cukr a mléko. Sukšma – z toho je vyrobený celý. V každé věci není nic jiného než atom. Někdo nevidí věc, ale vidí jen atomy. Takto v psycho salonu nevidí člověka, vidí naštvanost, čím je člověk obsazený. Deprese je v něm obsazena, šílenství, nespokojenost. Je v něm obsazena důvěra, oddanost. Láska je obsažena, není vidět člověk, ale jen tyto věci. Jako je v bobíkovi cukr a mléko.
Tak pro jógi není nic jiného než Átmá. Ta nejmenší jednotka je stále stejná, to se neliší, Luky nemá jiné atomy než Jágr. Když se věnuje jen atomu, kdo tu sedí je atom. Pijavice, když bude na nás koukat, uvidí krev. Jen název hrubohmotného, mouka je v každém rohlíku, houska, subtilní látka je mouka. Ta je stejná.
Takto pohybovat se v subtilním světě je neustále jen jedna a ta samá věc. To není náš styl, náš styl je pohybovat se v hrubohmotném, co je to krev, když se položí Lukyho krev, Jágrova krev a Radušky krev, bude krev červená. No možná má Jágr modrou krev - šlechtic, Janda má zelenou, to mají martani. Tak v subtilním vnímáním je všechno stejné. Ten elektron běhající v elektr. drátech, jest je to v Praze, Brně, na Chudíři je stejná. Když na to koukáme.
Kde se pohybujeme na tom záleží. Když se pohybujeme do jádra, tam moc rozdíl není.
Balíček je to, co vidíme, neschopnost není v hlavě, je všude i v sebemenším chlupu, když bobík je sladký, tak není jen na jednom místě. Je všude.
Podle toho, jak vnímáme, to záleží kdo, co používá na vnímání. Rozum nebo AV (audio – video) někdo končí na AV, a jiný vnímá i jinak.

सर्वभूतस्थितं sarvabhútasthitaṁ (setrvávající ve všech bytostech); यो jó (kdo); मां máṁ (mne); भजति bhadžati (uctívá); एकत्वम ékatvam (jen jeden); आस्थितः ásthitaḣ (umístěn, zakotven); सर्वथा sarvathá (kdekoliv, všude); वर्तमान vartamánó = chování konstantní chování; अपि api (tímto); स sa (on, ten, to); योगी jógí (jógín); मयि maji (ve mne); वर्तते vartaté (chová se)

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>