Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Jogín očištěn od hříchů, neustále spojen s Brahma, dosahuje věšného blaha, které nikdy neutichá (nepodléhá času). ||6-28||

---

---

Kostič: Své já kdo vždy ukázňuje jógin tak poskvrn zbavený z doteku s brahma snadno ten požívá štěstí bez konce.

---

Komentář Govind:
Kapitola 6 je dosti náročná, ve smyslu mě se to nechce, když řeknu je to těžké pak to dělat nebudu, je tam zabetonováno. Je to těžké. Proč se mi nechce? Protože nevidím důvod.
A co je důvod a jaký má být důvod?
Když krájíte brambory, vezmete prkýnko a zjistíte, že se brambora nechce řezat a nůž je tupý a brambora je kámen. Budete dál řezat? Nebudete řezat. Takovou situaci mám já.
Že výsledek v řezání není vidět. Brambora se nechce nařezat. Vyhodíte bramboru a vyhodíte nůž, není žádný výsledek. Nejde to.
Co nejde, to se ukončí. Dělá se to, co jde. S ranním satsangem to cítím jako s tím bramborem. Výsledek po vysvětlení Bhagavadgíty nevidím, a to je důvod mého vysloveného zklamání. Není sádhak. Ten, kdo se chce změnit. Paměť, pamatování Je postaveno na slově paměť. Ta je aktivní či pasivní.
Pasivní paměť je jako uložení dat na flash disk. To je pasivní paměť poznámky ve vašem sešitě. To se nemění, to se ukládá do sešitu ne do Vás. Pak je aktivní paměť, to je to, co je neustále vzhůru a pořád pokračuje dál. V aktivní paměti je neustále vičáran, uvažování, pamatování. Když konstantně uvažujete tak téma je neustále živé, stále se mění. Mám to v živé paměti. Když si vzpomenete ne incident, prociťujete daný okamžik, i když se stal před padesáti lety. Uložilo se to do živé paměti a ta má v sobě esenci. Je schopná se tato paměť probudit a pokračovat. Mrtvá paměť je na to zapsat poznámky, uložit to do HD, co někdo říkal. Citování je mrtvá paměť. Že jsme něco zachytili, nějakého profesora, časopis, knížku a už se cituje. Je to vyndaní z flash disku, mrtvá paměť. To nic neudělá. Co může něco dělat? Co může měnit, proměnit, to je živá paměť a neustálým držením, žití s živou pamětí drží člověka v aktivitě. Když žije s mrtvou pamětí, říká, co kdo říkal, to samo o sobě neudělá nic. Živá paměť, když se řekne a zapadne to do živé paměti, pořád vrní. I když člověk dělá jinou práci, když je paměť živá, tak neustále drncá.
Když je paměť mrtvá, tak i když se desetkrát opakuje, nic se nestane. Takže mít mrtvou paměť nebo mít živou paměť?
Kde je živá paměť, tam je neustálá proměna. Kde je paměť mrtvá, to je chodící knihovna, jenom ví. Všechno zná a ví, ale život tam není. Mrtvá paměť je neaktivní. Živá paměť je neustále aktivní. Tato šestá kapitola se týká Předchozích pět kapitol jsou v mrtvé paměti, nikde žádná změna v živé paměti. To je uloženo. Co napíšete, nakopírujete zůstává na HD. Je-li to 1Mg soubor, nevyroste.
Co je uloženo, je uloženo. Sádhak nemá mrtvou paměť, a to je kandidát pro Bhagavadgítu.
může To co na se Takový pocit mám, když s vámi sdílím názor o verších. Začal jsem s lítostivými a zklamanými slovy, že tato Bhagavadgíta je dosti náročná. Když je přesvědčení ryzí nemění se, když je kontaminované pochybami, tak se mění. Moje praxe života je mít ryzí přesvědčení. Tím pádem změny nemají místo.
Když se uřízne, je na věky, když odejde, je to navěky, takovou praxi jsem u sebe budoval. Co jednou končilo, podruhé nemá šanci. Protože své přesvědčení neustále držím čisté. Že toto je tak a jinak to není, jinak můžu mít, že začnu pochybovat o svém přesvědčení. Já o svých názorech nepochybuji a roto jsou ryzí. Sadá
Jundžan je z jukt a to znamená obsazené. Jako v hrnečku je čaj, je s čajem, je obsazen čajem. Jak obsazen? Na chviličku, čaj je na stěnách hrnečku přilepený. To je jukt hrneček. Obsazený čajem. To je jundžan, sloučený, spojený. Ten čaj je spojená na stěně hrnečku. A to je mrtvá nebo živá paměť. Je neustále živá. Čaj se živě pamatuje je to stále.
Takto jukt je neustále spojený, drží se.
Tak nějaká myšlenka, incident, příhody, kdyby bxla myšlenka čajíček, jak to bude vypadat? Bude pořád aktivní, myšlenka je živá, je aktivní. Takto jundžan (vše co bylo v předchozích verších) sadá (věčně, napořád) Átmánam (duší, Átmá). Co je Átmá, to je kde není já. Kde není já, to je Átmá. Kde je já, tam není Átmá.
Tak jednoduše rozumět Átmá. Zmizení já. Já když zmizí, je jen Átmá a to je nemožné, protože je pořád já, já je vždy přítomno. A přítomno je pouze já. Proto k Átmá nemůže nikdy dojít.
Když včera přišla Barča o půl hodiny dříve, než přišla třída, vytáhla sešit, mobil a seděla ve třídě. Tak aby se nenudila, tak jsem ji pustil flétnu z you-tube a byly tam obrázky přírody, vodopád, lesy, kraj krásné záběry na pozadí hudby a hudba byla klidná flétna. Barča se koukala poslouchala, koukali jsem na obrázky, vidím tam nádherné údolí, ze kterého padá voda do řeky a nese jí dál. Člověk má mnoho možností vidět vodopád, řeku, barvy ostrost obrázku, jak byly krásně zaostřené, hudba k tomu, je spousta možností a v rámci možností je jedna možnost – vnímání procesu, vnímání toho pádá, toho pohledu stromu na tekoucí vodu. Vnímání stromů, které stojí rovně,
Vnímání toku v řece, který narazí na balvan a přes balvan se vytvoří hladina a tok padá dál. A když člověk začne vnímat proces a stane se procesem, tak já není. Je proces.
Když mluví pan děkan, mám spoustu možností, můžu slyšet jeho slova, jeho tón, význam jednotlivých slov a mohu se stát jeho zvukem. Když se stanu jeho zvukem, tak procítím svůj kořen. Nejsem govind, jsem hlasem, který padá z tvé pusy, jsem hlas děkana a tehdy mohu procítit svůj kořen. Odkud vycházím. Jsem hlas děkana
To j e co? Govind to není, to je Átmá.
Ale Govind to takto nedělá, ten říká cože, ahá, ihi kdo to říkal? To je co? Já. Já slyším, já rozumím, já to vím, Átmá je někde jinde. Je tam kde já není. Co z toho vyplývá? Praxe jógy je praxe být subtilní. Jóga znamená subtilnost. Procítit a žít a být subtilní.
Protože já je dost hrubé. Átmá je subtilní.
Tak praxe jógy je praxe subtilnosti. Když někdo říká cvičím jógu, znamená cvičím být subtilní. A v praxi ájurvédy je praxe něžnosti. Něžný, to co nemá žádný úmysl, někomu něco udělat. Něžný je jen podpora druhého. Je to ze slova něžnost. Jako plasma výživa v těle, jako peníze – papírový Masaryk, on sám nekupuje pro sebe, kupuje pro vás. Neříká já se stanu dva. Já se obětuju, vezmi si, co chceš. Něžností e buduje fyziologie. Klíč budování, hmotného růstu je něžnost, každý prvek, co je něžný obětuje sám sebe.
Jako kostka cukru obětuje svou kostku, jakmile padne do kávu. Já zahynu, ať máš sladkou chuť na jazyku. Ájurvéda učí něžnost a s tím funguje fyziologie.
Subtilnost tím roste buddhi, intelekt. Takže praxe jógy je být subtilní. Praxe ájurvédy je být něžný a dohromady ájurjóga je něžný a bystrý. Potom je možné být átmá. Když říkáme procítit átma, pak to zavede k otázce, kdo to cítí. Já to cítí. Když já není, tak kdo to má cítit? Když já není tak není cítění. Tak to je. to je jsem měnil. Já byl je a teď je to co zůstalo to je átmá. A k tomu není slovo. Možná české slovo duše. Není vidět. Viděli jste na dálnici duši pneumatiky?
Je vidět pneumatika. Pneumatika je já, duše zmizla. Dneska jsou bezdušáky.
Být juktem obsazeným čím? Átmanem. Subtilnějším a to je tehdy, když já není, hrubý není, což je absolutně nemožné. Proč? Protože to nikde nevidím.
Není to vnímatelné, nedá se to pozorovat. Ale říkám slovo je to nemožné. Je – to – nemožné. Nemožné, ale přece to je. to znamená je je pravdou. Je to, ale nemožné, ale existuje.
Co vnímám je nemožné a vím o tom, že to je. Takže já je vidět.
Je vnímatelné, pozorovatelné, Átmá je. Dále už není, je jenom je.
Je to velice subtilní věc, velice jemná věc. Když umíte přepnout, pokud tu možnost máte, jinak přepnout nelze. Takže možnost, když máte, jestli je, tak můžete přepnout. Být subtilní, stát se subtilní.
Když tu možnost máme, můžete přepnout. Když ta možnost není, tak se nemůžete stát subtilním. A když se nemůžete stát subtilní, tak nelze být átmá. Být může já. Protože já cítím, já vím, pokud je já, není Átmá. Když meditujete, když si představujete, když vidíte do bedny, vidíte myšlenky a do myšlnky, tak to je já, není to Átmá. Kdž je to nějaké říkání, je to já. Átmá je to tehdy, když já není. A toto se řeklo vícekrát v Bhagavadgítě o Átmá. Co je to átá. Je to subtilní věc, já je hodně hrubá věc. Je to hora, Krkonoše. Átmá je nějaký elektron. A vnímání je jenom hrubé. Co zůstane, když hrubé zmizí? Nic.
Když to není DU, tak na tom pracuje děkan. Byla jeho domácím úkolem, co to je odkládní a proč se odkládá. Po tom potom, tak co teď. Co zůstane na teď. Teď nic. Všechno potom. Proč to asi takto je. tak to nám vypoví děkan 22. srpna na festivalu při převzetí certifikátu o absolvování povědomí. Teď nic, všechno potom. Ještě může být certifikovaný odkladač, určí se na termín, bez termínu se odkládá na termín. Když není termín, pak je to odloženo na věky. A co má být teď? Hlavně nic. Nic má kořen termín a kdy. Nic, teď je nic. Ví o termínu o potom a zároveň je teď nic.
My jsem v nic, všechno potom, někteří vystudovaní.
Ne na víkend, ne až bude dovolená, až na to budu mít klid, který se nikde neprodává, kde to sežene nevím. A to se nikdy nestane, protože vždycky je nic, všechno je odloženo i ten klid je odložený. Až budu mít čas, i ten čas je odložený, nic je věčné, pořád je nic. Tedy nemohou se očekávat žádné zázraky. Takže jóga co učí? Musí opakovat co učí jóga – být subtilní, co učí ájurvéda, to je něžnost a to nás vede k Átmá, pak nejsme já.
Když jsem hlasem děkana, tak Govind není. Ani jeho vesta není Govind. Pak jsem hlasem děkana, pak jsem pohybem ptáka, který létá. Já není, jsem pohyb ptáka.
Ne že já cítím ptáka, jsem.
Rozdíl mezi cítím a jsem chápeme?
Cítím znamená já a jsem znamená já není, je to co je, je to pohyb křídel ptáka ne já cítím to a to. To je já cítí, cítí, kdo já. Je je co, je to to co je. já je to co cítí, co zná. Já je to co je -luly, proslulý. Kdo ví, že je to krásné slovo? To je já. Co je, to je. to já není. Buď je já nebo není.
Když je je, tak je Átmá. Když je já tak Átmá není.
A proto je skoro nemožné. Komenský to škrtnul. Já jsem. Ne já je. Škrtnul to z češtiny.
Janda řekne, jak to je v japonštině. Já je učitel se řekne japonsky. Když mluví Japonci je já, je.
V češtině řekneme: Já jsem učitel. V češtině je já jsem. V angličtině také I am.
Je nemožné zkušenost Átmá. Je zkušenost s já. Já vnímám, já si přeji, já si představuji.
Bhagavadgíta je átmá sam jóg. Vysvětlovali jsme odlišnost slov spojit a sloučit.
Sloučit je to, co se nedá roztrhnout. A spojit se dá kdykoli oddělit a tady je kapitola samjóg. Sloučit se s Átmá. Zmizet sám sebe. Kostka v čaji zmizne, zůstane jen sladká chuť. To je sloučit. Jóg a samjóg. Když se řekne jóg.
Samozřejmě spojení je i ve sloučení. Bez spojení není sloučení, v první řadě je spojení a pak se slučuje jakmile se Vltava sloučí s mořem, už Vltavu nenajdeme.
Zmizne. To je sloučení. Tak Átmá sanjóg sloučit se s jógou, vyžaduje to sloučení, tam kde je identita. Obrázek když se stanu tokem, padnu jako voda na žábu, která sedí pod vodopádem, koupe se tak v tu chvíli není celý obrázek. Když jsem hlasem děkana, tak děkana nevidím. Není, kdo by to viděl. Protože já jsem ten tvůj,..
To je praxe, to je jóga. Když jsme takto jundžan, spojené, sloučené.
kové ...pak nemůže být vigat – bez kalmašah to, co přináší neklid trápení. Co nás netěší. A děláme to, nějké dělání, která nám přináší netěšení, bolest, neštěstí, zklamání. Takové sddělání je pád hřích, hřích je to co přináší neklid, trápení a dobročin je to co přináší Dobré pocitym čištění se říká dobrý skutek. Skutek je co? Čin Škůdce.
Dobré skutky nebo hříchy.
Zde bez hříchu, takové konání, kde není trápení. Včera jsme mluvili, že neexistuje nic, kde není trápení. Všechno přináší trápení. Kamarádi. Vše je nosičem trápení naše trápení nelze být mimo hřiště které má manteinel člověk-věc-čas. Nás trápí nějaký člověk, nějaký čas. Nějaká věc. Jiné trápení nejsou a ty jsou spojeni s každou myšlenkou vždy je tam člověk-věc-čas. To je klec, ve které žijeme. Janda když byla u bratra, který má papouška v kleci a brácha nebyl doma, tak si myslela, protože svoboda je krásná věc, tak vzala háček a otevřena, leť, žij si a papoušek vytáhl zobák a zavřel si vrátka. To je člověk. Miluje svou klec jako klec? Člověk-věc a čas. Je tím nadrogovaný. Jako papoušek nechce ven, i když tu možnost má. Dává nabda možnost, aby uletěl. Ne on raději zůstane v kleci. My nechceme opustit svou klec – člověk-věc-čas. To nelibo neexistuje, nám se to líbí. Proto jsme tam kde jsme Papoušek zůstane v kleci, ale klec zůstane věčně. Jak to máte?
Sukhéna je radost, sparšan brahmasparš je dotek Brahma. Co je Brahma? Je to Átmá. Co je Átmá? Brahma. Není žádný rozdíl, Brahma není zvlášť Brahma je Átmá, je to totéž. Nepovažovat za něco jiné. Protože neznáme Átmá, neznáme ani Brahma. Pokud e to možné znát, pak to není ani Brahma ani Átmá. Kdo to bude znát, ten není. A to se nestane, je to beznadějné. Proto je to beznadějné.

Atjantam extrémně sukham radost ašnuté dostávání. Takto extrémně, kde není druhý pól, také extrémně, kde druhý pól zmizí. Taková radost, kde druhý úkol je smutek absolutně zmizí. Protože vigat kalmaša. Nevytváří se konání, které je hříšné a přináší bolest. A neexistuje nic, co přináší bolest????
Život znamená trápení, protož cokoli přijde, je trápení. A když se to nic s tím člověk nemá, je jenom je, tak je Átmá. A to je praxe jógy. Být tak subtilní že hrubé já zmizí. Je úplně někde jinde člověk, věc a čas. Taková hlava, kde není člověk-věc-čas. To je praxe, to je život átmá
A potom co můj přítel, můj rýžovar moje sobota a neděle. Co nás zajímá je přítel, rýžovar, víkend. Dovolená, můj klid. To jsou naše klece, které milujeme. A proto mi připadá Bhagavadíta – 6kapitola je ale je nemožná. Je nás nezajímá a zajímá nás nemožná. Co účo?
To je všechno
Věčně být obsazen s Átmá vede k nevytvoření hříchu a trápení, vede k doteku Átmá, Brahma. Věčné radosti. Extrémní radosti. Překlad je rozšířený
Kotič je znalec sanskrt profesor

युञ्जन juñdžan = praktikující jógu, setrvávající v józe, spojen jógou; एव évam = tak; सदा sadá = vždy, konstantně; आत्मानं Átmánaṁ = pravé já, skutečné já; योगी jógí = jógín, praktikant, विगतकल्मषः vigatakalmaṣaḣ = očištěn od hříchů, zla jehož zlo vypršelo; अत्यन्तं = atjantaṃ neomezené, nekonečné; सुखम = sukham radost, blaženost; अश्नुते = aśnuté získává. सुखेन sukhéna = šťastně, snadno; ब्रह्मसंस्पर्शन brahmasaṁsparśam = dotek Brahma;

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>