Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Protože ten, jehož mysl je klidná, osvobozen od zla, bez dominujících vášní, takový jogín, je spojen s Brahma a naplněn věčným štěstím. ||6-27||

---

---

Kostič: Jen jógina s myslí klidnou štěstí provází nejvyšší. Toho, jenž ztišil vášnivost a čistým brahma stal se již.

---

Komentář Govind:
V Bhgavadgítu jedeme jako Pendolino, které projíždí stanicí a žádné známky z minulých stanic takovou rychlostí jedeme. Z předchozích veršů není nic vytěženo a jedeme další verš.
Takže nevím, jaký to má smysl? Jen to přečíst, zapsat a zaarchivovat.
Když nějaký bloudící zabloudí na Ájurfarmu Gjáni, bádač bude bádat ájurpsychologii, život, jógu, pak se mu to, co tady v rámci satsangu Bhagavadgíty říkáme a zapisujeme, bude hodit.
Celý verš je o pochopení pojmu prašánta (ohromně klidný). Kdy se staneme ohromně klidným? Když se do dna v životě projde předchozí verš. A co bylo v předchozím verši? Když se mysl ustálí. Ale o ustálení mysli v tomto životě není žádná řeč a nemáme žádný plán. Nemáme v plánu ustálit mysl. My máme v plánu prachy, dům, rodinu, partnera, psy, kočky, dovolenou, bazén, zahradu, rodiče, to je náš plán. Klid ustálení mysli není v plánu. Tak co tu sakra děláme? A proto když jsem toto slovíčko viděl a vidím vaše zaangažování, jsem z toho zklamaný. Z vás není vidět, že chcete v životě dělat něco jiného než radost baštění smyslů. Nesetkal jsem se zatím s člověkem, který žije tento verš, věnuje se něčemu, kde se smysly nezaangažují, to neexistuje.
Kde dojde prašántman v okamžiku ztrácí veškeré síly prosazující důležitost, zájmy, smysly a smyslové předměty. Toto říkám opakovaně. Takže tento verš je jen hypotetický, protože nepřipadá v úvahu. Když k této hypotetické situaci dojde, což je vyloučená věc, tak pak se jógín stává tou nejlepší radostí sukham. Uttamama je ten nejlepší. Co znamená slovo nejlepší? V češtině se říká nej, nej, nej, a tím se zvýrazní, stupňuje dané slovo. Zvýrazňuje se tím jinost. Takže uttamam znamená to, co je jedinečné. Určitě znáte nej význam v češtině. Ne jiný. Kde není jiný. Je nej. A kde není jiný, to je takový stav absolutní. V takovém se upaiti (získává). Radžasam je jediná životní síla, která chce dominovat, chce něco udělat. Ať jsem bohatý, hezký, ať mám hodně, ať jsem klidný. Prostě ať, ať, ať. Kdo mluví? Radžas. Radžas vede život dál. Radžasem dominuje i mrtvola v životě. Když v těle není radžas, je mrtvola. Radžasem se otevírají oči. Radžsem se otevírá pusa. Radžasem se přemýšlí, plánuje a roste. Radžasem se mluví, jí, vyprazdňuje. Veškeré životní aktivity je radžasem. Tamas je jeho opakem. Je to přestávání, ukončení. Radžas oči otevírá a tamas je zavírá. Radžas je pronikavost a vede zpátky na nulu. Cokoli, co roste, zpátky spadne, když dominuje tamas. Cokoli uděláte jednoho dne zmizí. Nic není navěky, takž radžas staví a tamas demoluje. Kdo vytváří rodinu? Radžas. Kdo udělá rozpad rodiny? Tamas. Kdo vydělává peníze? Radžas. Kdo utrácí? Tamas. Kdo má radost? Radžas. Kdo se hněvá? Radžas. Kdo si stěžuje? Radžas. Náš život je hnaný radžasem. A prašántaman se získává šánt radžasem. Utišení radžasu není vůbec v plánu života. Není v plánu se ho zbavit. A my zrovínka se chceme zbavit toho, po čem toužíme celý život, prachy, zdraví, návštěvy, nákupy, po tom toužíme. A verš říká toho se zbavte. Jak dojít k prašántmanu? To vede k předchozímu verši. Ale to je harakiri, protože v plánu je žít jinak.
Tady by měli být receptury, jak vydělávat, jak utrácet v obchodech, jak mít rodinu, děti, dovolenou. O tom by měl být ranní setkání. Informace, z čeho je dobrý profit, co dávají do komise, jaký bude bonus. Jestli bude jídlo, jaké jídlo bude a bude to zadarmo, nebo se to bude platit. To je to, co chceme, to máme v plánu. To, co nám tady Bhagavadgíta vypráví hned ráno je úplný opak. To je cesta blbců, jóga je cesta blbců, bláznů. Jóga není cesta pro normální lidi. Normální cesta je ukázat, jak vydělat prachy. Je to technika, jak druhé obelstít. Dokonce včera Marci řekla, co se dříve říkalo: Kdo nekrade, okrádá rodinu. Jak oblbnout ostatní. To by bylo zajímavé. To by mělo být téma pro setkání. Jak oblbnout lidi, jak mít hodně peněz. Žádná práce. A všechno, ať mám na písknutí. Něco takového. Téma o smyslu života. A tyto techniky jsou vyžadované. Ale zde se bavíme o tom opačném. Čím se utiší radžas. Ale to je vyloučená věc. Kvůli radžasu se rodíme.
Brahmabhútam je stav Brahma a jógín se stává Brahmou. Akalmašam je zbaven zla. Člověk vykonává na základě předchozího konání.
Viděli jste parní lokomotivu? Měla ohromně velká kola a v třetině prostoru bylo závaží. Velice hutné železo, a když lokomotiva jela, tak se zvedalo nahoru a další šlo dolů, závaží padalo dolů, tak jela lokomotiva dopředu. My, když jednou něco konáme, tak to jedno konání se stává zájmem, chutí, motivem, smyslem, poznáním pro další konání. Takže, co my konáme, to nás vede k dalšímu konání. A proto po celém světě, ve všech kulturách se konání rozdělilo do dvou druhů. Říkalo se tomu hříšné konání a boží konání. Říkalo se dej krev, dej zlato a půjdeš k Bohu, to je boží konání. Kradeš, odmítáš, přivlastňuješ si, lžeš, zabíjíš, tak za toto hříšné konání, půjdeš do pekla. Kdo určuje, jaké je konání? Toto určuje soud, jiný člověk, ostatní. Ty to konání určují. Příroda funguje na bázi konání je příčinou dalšího konání, tak funguje příroda. Jak může člověk tedy posuzovat konání! A někdy se přístupy otočili o 180 stupňů. Posuzování podle náboženského vysvětlení v přírodě neplatí. Je skutečností, že každé konání vede k dalšímu konání. Když analyzujeme jedno konání, podle čeho hodnotíme? Jak má působit na další konání. Jak se stává základem pro další konání. Takže když něco konáme, tak očekáváme, co z toho bude. Konání je vykonáno. Co přináší výsledek? Jak to člověk prožívá.
Po konání je člověk spokojený a radostný, a to člověka motivuje opakovat a dělat to znovu a ještě více. Anebo se konání ukončilo a cítí, že už podruhé to nechce dělat. Bylo to blbé. Člověk je zklamaný, neradostný, nespokojený. Takže kdo to bude hodnotit? Člověk sám, ten, který to konání dělal.
Může mít radost, ať už podle psychologie bhóg radost nebo tjág radost. Nebo cítí smutek. Tedy jedno konání vede k sukh (štěstí) a druhé vede k dvéš (odporu), k duhkh (smutku).
Rozjede se konání v rámci rág řetězu. Punja konání, dobrá činnost je boží konání. A čím se rozjede řetěz dvéš (nenávisti) duhkh (smutku)? To je jiná větev. To je konání páp, hříšné konání. Takže hříšné konání a dobročinnost, dobrokonání se určuje podle dopadu, jestli konání zasadilo semínko rág nebo dvéš.
Takže prašanta manasa ohromný klid v mysli, i když to vůbec není v našem plánů se možná omylem někdy stane, člověka přivede k utišení radžas, stáním se Brahmou a jeho konání nevede ani k rág ani k dvéš. Není žádný přítel a žádný nepřítel. Žádné libo a žádné nelibo. O čem bychom se bavili, když nebude dobro a zlo. Ano, to je hrůza. Tento veršík je hrůzoplný. Romča: Tento verš je k zamyšlení.
Govindží: Tudy naše cesta nevede. Nežijeme touto cestou, žijeme pro prachy, žrádlo, sex, úctu od druhých, aby lidi říkali dobrý den. To je náš styl života. Tento verš nás vede opačně. My žijeme jinak. Máme jiný zájem a smysluplnost nás vede jinam. Ti, kteří znají, tak samozřejmě pro ně je veršík platný. Nám tento verš ukazuje, že toto nemáme v cíli. To poznáte, že radžas je utišená a konání nevyvolává další konání. To znamená jste v cíli. Kuchař: Dá se říci, že je buď a nebo. K tomuto verši se nedá říci nic jiného.
Govindží: Ano buď anebo. Chceš práci nebo nechceš práci, chceš dovolenou nebo nechceš dovolenou. K tomu je třeba. Otevřít oči a dívat se, jak jsem na tom. Uvědomit si. Možná bude trvat desítky let pochopit předchozí verš. Kapitola se jmenuje Átmá sam jógam.
Átmá je splynutí do Átmá. A to cíl dnešního člověka není. Ani neví, kdo je a proč žije.
Já chci práci, já chci ženu. Ani neví, proč to chce. Já chci sex. Já chci peníze. Nevím a dělám a žiju. To je holý stav.
Když člověk zjišťuje, proč žije, neví, jaký je smysl života, když na to se dívá a analyzuje, to nikoho nebaví. Koho to baví, sedí tady vedle mě a řeší. Už se tomu věnujeme. To vypadá jinak. Ne to hodinové vyprávění veršů Bhagavadgíty. znám toto slovo, a tento veršík. Ti, co na sobě pracují nejsou stejní jako ti, co pracují na verších. Jen poslouchají a vypadají pořád stejně. Kdo na sobě pracuje, zní jinak, ten ví, co chce a proč to chce. Ale to není v plánu ani deset minut se tomu věnovat.
Kdo jsem, pro koho jsem a na co jsem. Žijeme v tmě a ta se jmenuje život. Holá nevědomost. Zatím nikdo neukázal, že tímto směrem jde a kráčí dál
Uplatnění verš je jedině použitelné teď. Dívejte se na sebe. Chcete využít lidského života a uplatnit se jako člověk nebo jako hmyz a zvířata? Žrádlo, kadění a sex je princip zvířete. To je na rozhodnutí každého člověka. Uplatnit se jako hmyz nebo jako člověk. Alespoň si to uvědomit. Hmyz nemá šanci si uvědomit.
Tedy jen se dívejte. A Bhagavadgíta má v předchozím verši 26 návod jak si uvědomit v jakém stavu mám buddhi. Co se s tím dá dělat. Uvědomit si jakou mám výplatu a co se s ní dá dělat. Mám 40tis korun a co se dá s těmi penězi dělat? Dá se koupit Ferrary? Ano, je možné si každý den koupit rohlík. Tak budu plánovat Ferrary nebo rohlík? Takto hospodařit se svým buddhi. Jakou mám dávku, co se s tím dá dělat. A co se dělat nedá. Být vzhůru, vidět, vnímat své schopnosti a pokračovat ve svém rozhodnutí. Bhagavadgíta není pro povídání, ale pro porozumění. Poslouchání sám sebe.
Třínulka: Zpětná vazba ke včerejšímu verši. Včera jsem zkoušela buddhi a je to lopota, když se koukám na své rozhodnutí a vidím, jak tam jede libo-nelibo. Popřemýšlet nad individuální situací a nepustit to přes libo a nelibo. Zkouším instalovat buddhi.
Govindží: Tak hodně štěstí. Bůh ti žehnej. Vše na novou cestu.
Marci: V minulém verši bylo i o rozrůstání buddhi.
Govindží: Dýchání je konání a každým dechem roste, a vzniká důvod k dalšímu dýchání, každé konání nás vede k dalšímu konání. Jde jen o to, jak vědomě provádíme své konání. Lidé většinou žijí ze zvyku. Mluví ze zvyku, chovají se ze zvyku, jen taková setrvačnost buddhi není vůbec použita. To se málo vidí. Když se to vidí, tak se na to nedá zapomenout. Proč? Protože žijeme setrvačně ani si neuvědomujeme, co jsou česká slova. To není žádná radost, to není žádné blábolení, mechcechce, to není žádná oslava, to není proslulost. Přemýšlení nechutná. Tak raději nepřemýšlejte, a hlavně ať chutná.

प्रशान्त = praśánta klidný, pokojný, vyrovnaný; मनसं = manasam mysl, praśántamanasaṃ, jehož mysl je klidná; हि hi = jistě, také; एनं enam = to, toto; योगिनं jóginam = jógín; सुखम sukham = štěstí, radost; उत्तमम् uttamam - nejvyšší, nejlepší; उपैति upaiti = dosahuje, získává, jde k; शान्त śánta = klidný, umírněný, zklidněný; रजसं radžasaṁ vášeň, ovládání, śántaradžasaṁ, jehož vášně jsou umírněné, ब्रह्मभूतम brahmabhútam = jeden s Brahma, spojen s Brahma, stal se jeden s brahma; अकल्मषम् akalmaṣam = bez zla, bez hříchu, osvobozen od zla.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>