Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Jakmile se těkavá mysl rozptýlí a stane se neklidnou, ovládni ji ve svém Já (átma), pečlivě ji chraň před rušivými vlivy.  ||6-26||

---

---

Kostič: Všude, kde mysl vrtkavá, nestálá by se pohnula, tam všude právě zkrocenou pod svou moc nechť ji přivede

---

Komentář Govind: dodelat Tento verš se týká každé bytosti, nejenom lidí, ale i hmyzu, zvířat, tak člověk nemusí jít daleko. Verš má několik sekcí. यतो यतो jató = z něhož, z čehož; निश्चरति niśčarati = pohybuje se pryč, pohybuje se od; मन mana = mysl, myšlenka; चञ्चलम čančalam = neustále se pohybující, tam a zpět; अस्थिरम् asthiram = nestálý, nezakotven; První část verše je jak je to je to, jak jak ano jak jak tato tato tak tak. Běž, běž. Opakování slova má zdůraznit děj. Když chceš vyhodit pavouka z chodby, tak čekáš a jakmile vyleze, tak ho naložíš na lopatku. Janda je připravená kdykoli pavouka naložit na lopatku a vyhodit. To je styl sanskrtu, je to, je to, dvakrát řečeno. Niščarati mana – čar slovo znamená, když koukáte na krávy, které se na louce pasou. Kráva má čtyři nožky a tlamu má u trávy. Jednu přední nohu má dopředu a pusou si chytne trávu a utrhne. Sekne spodními zuby trávu a jakmile sekne, tak nohu posune. Takto se pohybuje a žere, kousne a posune se. Jako ty když máš chlupaté knedlíky, lžičkou dá do pusy. To je niščarati, tím kráva nestojí na jednom místě, je stále v pohybu. Když vezmeš pejska Punťu vyvenčit. Jak jde? Jde těsně u nohy, nebo je rozlítaný a stále štěká na ostatní. Pohybuje se a ty musíš přidržovat vodítko, aby neutekl. Neustále ho tahají jiní psi. Jeto jeto – jak jak se táhne někam man čančalam. Man mysl a čančalam neustálý. To znamená neustálý pohyb. Takto mysl se neustále pohybuje asthiram bez stability. Člověk má každou chvíli všech pět smyslů vnímajících. Podobně pes má jen dvě oči, a pořád se otáčí na to, na co může štěkat. Ze všech smyslů člověka přichází podněty a pak je man mysl neustále těkavá, každý smysl něco vnímá. Vidí a hned musí reagovat. Slyší a hned musí reagovat. Sáhne a hned musí reagovat. A když nos cítí, hned musí reagovat. A to neustálé reagování na předměty smyslů ho dělají nestabilní a vypadá, že je kolotoč, každý smysl a hned ven, slyšeli jsme a reagujeme. Cokoli vnímáme, na to musíme reagovat. To je defaultní nastavení, toto je mysl, na vnímání. Všechny prsty jsou spojené, každý prst je jako jednotlivý smysl, a v dlani tam je libo-nelibo. Vidí něco jde do dlaně, a ta řekne, libo nebo nelibo. Slyší a okamžitě dlaň řekne libo nelibo a přehodí to jinam jak se má reagovat. Libo nelibo Jeho mysl Jestli je pro mě chvála nebo kritika. Vidím je chvála nebo kritika, to tam v dlani dělá buddhi, každý smysl přináší zprávu a dlaň mu vrací libo nelibo. Chtěj ještě více další podněty. Vidí a ještě slyší a ještě, ještě, je to je chvála to je lepší. Mysl vidí i slyší a všech 32 šťastně spadne. Slyší a vidí kritiku, je mrtvý brouk, nešťastný, agresivní. V jednom verši se řeklo, to co je přirozená mysl. Když je taková mysl nepřekvapuje, stejně jako když se setkáš s vodou a je vlhká. Kde je mysl, tam je nestabilita, to nepřekvapuje, to je přirozenost. Přirozenost je přetáhnout tě jinam, to bude dělat pejsek. To je běžná věc, když se člověk zamyslí, aha tahá mě paměť, a rozhoduju se podle toho že se mi líbí nebo nelíbí. Proč se mi líbí? Protože je tam chvála. Pokud člověk sám na to nepřijde, jak funguje, nemá možnost s tím nic dělat. V první řadě je uvědomění jestli je to vůbec možné, v jakém jsem stavu. Myslím, že to je dost velká receptura, jestli na to mám, na to uvědomit si jak jsem na tom. Jen působivý, kdyby do příběhu, který se ji zalíbil. Kdyby viděla sama sebe, uvědomit si v příběhu sama sebe. To my nebudeme děl At, protože se budeme cítit poškozeně. Vím, že voda je vlhká, je to guna. Je to přirozenost, a celý vesmír, prakrti je svázaný guna dharma. Takže čančal je nestále měnící se nestálost Žere sere chodí Vnímá ochutnává jede jako kráva na poli takto je mysl, to je její přirozenost, to je třeba si nejprve uvědomit, jen na to myslet. Vičáran. Jestli je člověk vůbec schopen si uvědomit, pak se s tím dá pracovat. Ale když člověk není schopný myslet, není schopní si uvědomit, tak se nic dělat nedá, to je padlé, padlé se nedá zvednout. Padlým se dá jen kříž. Padlého nepostavíš, to je marná snaha. Co je přilepeno k padlým to je emotivní pláč, zhasne a zůstane jen na zdi v rámečku. Můj bývalý, padlý bývalý. Padlým se nevěnuje, Padlý nemají možnost si uvědomovat, i když jsou to příbuzní, maminka, tatínek, je zbytečné, co je proti. Protiguna. Je zbytečné očekávat od soli, že bude sladká, to je proti guně. A to může dělat jen blázen očekávat konání proti guně. Jak mysl je neustále čančal je v pohybu. A co další, doleva doprava, a co další. a ततस्ततो tatastató = potom; Je to je to Jak tak jak tak नियम्य nijamja = držet zpátky, zastavit, zkrotit; Nijamja, nijam znamená řád. Když chodíš s Punťou na chodníku u Vltavy a jakmile táhne vodítko, tak posílíš ruce a chytneš vodítko. Jak silně ho přitahuješ, on se odtahuje. Co děláš, držíš ho v řádu musí jít pejsek na chodníku vedle tebe. Jak jak. Tak tak. Jak mysl neustále táhne, tak stejným způsobem ho přitáhnout do řádu. Proto v jogové praxi jsou ásany, mudry, pránájámy jen kvůli tomu. Nijam – ja řád v, vytvořit řád. Nejde mi ohnout, a neustále zas pokračovat. Stejně tak dýchání, mudry. Takže celá hatha jóga v legínách na karimatce, má mu dodat řád. Ať má řád v mysli. Takže když Každé učení má několik částí, a člověk stále v úrovni pokračuje, další úroveň. Takto jóga začíná fyzickým cvičením, pak mudry, pak pránájám. I v rámci pránájám se začíná s anulom-vilom, plynulé dýchání, ale mysl je divoké prase, pořád chce žrát, srát chodit takže když si sedne na pránájám a-v. a hned se dívá na mobil, mám jít na nákup, mají otevřeno, a mysl se točí a a-v nikde. Co je praxe, zavřít oči, v klidu o samotě a sledovat dech. To sledování okamžitě zmizí, když vzpomínka přinese podnět. A hned jsem tam. A co dělat, stejně jako psa přitáhneme k noze, tak zase se vracíme při pránajám, jak se dýchá, jak jue výdech. Myšlenka, a zase jak je nádech, jak výdech. Stále se vracet neustále do řádu. Jako myslivec sedící na posedu a vidí jak z lesa vychází jelen. Myslivec neustále míří na jelena. Má tři – on puška mušla a jelen. Ale když je mysl těkavá, tak se dívá levá pravá. Neustále ho přitahuje co slyší. Ne zpátky, na mušku pušku jelena. A to je praxe první úrovně uvědomnění. Druhá – je být v řádu, tahat zpátky. Když děláme kapalabhátí dvakrát, třikrát ne. Už se dívá na něco jiného. Dělá se trátak, na bod svíčka a po chvilce utíká jinam mysl. Je snaha koncentrovaného buddhi, kde je buddhi vyrostlé, tak ta budhi vyrostlá může ovládat mysl. Buddhi se takto gjánem ovládá mysl एतद étad = to; Takto. Átmá se člověk automaticky setká a padá do átmá. Chvilku člověk začíná si myslet, poslouchá satsang. Různé příběhy a začne sám sebe spojovat. Co je? člověk je balíonek za dvě koruny. Balon, guma vyrobená ze sperma vajíčka do toho se nafoukne vzduch. Jaký? To co pumpička natáhne a balónek se nafoukne. Balonek, balonek. Pak přijde úča s propíchne. Guma gumou zůstane, vnitřní a vnější vzduch splyne, co odešel ? Balonek, balonek odečšek PMB maminky a PMB tatínka a vytovří se balonek, já je ten balonek? Není. Balónek je jen prostředek, přes který se dá promítnout já. Nikoli, že to já je..tělo Nedá se přesvědčit. Je to moje noha a to jsem já. Neustále se To se nedá jen tak likvidovat. Je to jako učit pejska na vodítku. Nemusí říct a on hned stojí u nohy pána. Toto je nemožné, zvláště prot oho, kdo říká předmě, že to nebudu dělt, těžký – to slovo není Jakmile řekne, že je to těžké, vypadni, to končí dříve než se zahájilo, taková je mywl, tak je zbytečná Tak neutále étad takto – Tato praxe vede k poznání átmá आत्मा átmá = átmá, pravé já, skutečné já; एव éva = vskutku, jistě, zajisté; वशं vaśaṁ = vliv; नयेत् najét = měl by vést, směřovat, podrobit. Évam ve skutečnosti takto vašam ovládat, mít to v hrsti. Ve skutečnosti toto ovládání se stane najét. Ovládání se stává jak? Je to je to jakmile žere sere chodí, tak ho přitáhnout do řádu. A to je každou chvíli každou setinu Nejdříve si musí uvědomit, že sere, žere chodí. Když si to uvědomí, tak to může opravit. Ale když to nevnímá, že je to špatné Naučí se bez vnímání. Učí se i pejsek a žádná piškota ho nepřitáhne, učí se. To je běžná věc. Stačí se zamyslet, každé slovíčko z verše je samostatná kapitola. Třínulka: pochází touhy nestabilita z buddhi? G-buddhi znamená rozlišování. Buddhi má gunu rozlišovat. Nůž má dharmu řezat. Lžička má dharmu nabrat. Jehla má dharmu bodnout. Buddhi má gunu rozlišovat. Co je Máš guláš s gunama, nechápeš, co je to guna. Nemůžeš respektovat, nemůže dojít k uvědomění o to je, neuznáváš slovo guna, možná ti Nandi není nandi, je guna. .... Každá věc je guna. Nic neexistuje, co nemá gunu. Podle guny žije. Akorát nevyrostlé buddhi neumí rozlišovat a zapadává do libo-nelibo, pak se člověk řídí podle libo-nelibo. tvůj plán můj ale to je semínko pro bejvalé kde je tvůj plán tak se z toho stane ano to je trvale slepeno Ale je bejvalé. Nechtějí, ale jsou. Když budeš pořád řezat, budou dva kusy. Přestat řezat, když nechce být na dva kusy. Přestat s alema. Pak nebudou bejvalé. Kdo nechce, aby bylo bývalé, tak ať nepoužívá ale. Kdo chce neustále slepeno ať používá ANO. Pak je buď slepeno nebo Ale. Tvůj plán moje ano, to je trvale slepeno. Tvůj plán moje ale, za chvilku budeme bejvalé. Lidi vůbec nepřemýšlí, aby se koukli na svou řeč, jak používají. Pak jsou překvapení z dopadu, že se hodně přilepilo nebo se stalo bývalé. Vůbec se nekouká, jaká je řeč, jaké je chování. To je základní prvek porozumění verši. Jestli člověk má na to, zamyslet se nad tím, jak jsem na tom. Jestli mám ano nebo ale. Co chci trvale, nebo bejvale. Hned z toho vypadne receptura, hojení, opravení. Všechno se objeví najednou stačí si uvědomit, jak jsem na ano nebo ale. Jaromír: Když vnímám, tak mám několik možností, jakou odezvu vyvolá vnímání. Buďto to akceptuji, chápu a vnímám, je to tak. Nebo mě to vnímání říká libo-nelibo a není soulad s tím, co přichází a co se děje. Nebo přijímám a chápu to, ale rozčiluju se nad tím, že i to vadí. V čem to vězí? Govindží: Strašně pleteš dvě věci, jedna funkce je buddhi a druhá funkce je smysly. Smysly vnímají a buddhi rozlišuje. To, co jsi všechno říkal, to jsou možnosti buddhi. A buddhi je nezralá a zůstává podle vlivem man. A man je co? Libo-nelibo. Defaultní dávka buddhi je dána každému člověku. Ta hodnotí podle parametrů libo-nelibo. Když se rozrůstá buddhi, tak vůbec nemusí podlehnout, libo-nelibo a dochází k jinému závěru, kdy reference zmizí. Jako malé děti, nejdříve jsou pod vlivem maminky. Moje maminka, moje mamina. A mluví o své mamince. Když má dítě šest let, má svojí paní učitelku a pak říká, co paní učitelka a už je pod vlivem učitelky. Když buddhi dozrává nebere v úvahu libo-nelibo. Buddhi je jiný pojem, indrije jsou jiný pojem a man je jiný pojem. Jsou to odlišné věci, záleží dávka, stav a dozrálost buddhi má, a to je u každého člověka jiné. Jaromír: Takže vnímání z jednoho prostoru více ... nedořečeno. Govindží: Problém je, že vnímání říkáš třem věcem. Říkáš mysl-man, rozum-buddhi a smysly-indrije a říkáš tomu vnímání. Jsou to nejasná slovíčka. Je to jedno slovo vnímání, ale má tři části, tři aspekty, tři dělení. Jaromír: Reakce je podle zralosti buddhi? Govindží: Ano, podle toho, jak je zralé buddhi, tak to je. Nemusí být člověk naivní. Některá semínka se nepromění, nevzklíčí hned a bude z nich hnůj. Je zbytečné od takového semínka očekávat, že bude strom. Jako divný člověk, který drží padlého člověk na ramenou a myslí si, že jednoho dne bude chodit. Nikdy nebude chodit. Tomu se říká naivita.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>