Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Pevně se odhodlej a vzdej se všech tužeb, které pochází z mysli a souhrnu smyslů. Udělej to úplně, až do dna. ||6-24|| 

---

---

Kostič: Z klamu vzniklé všechny touhy když beze zbytku opustí a ještě myslí překoná skupinu smyslů tělesných,

---

Komentář Govind: सङ्कल्प sańkalpa = odhodlání; प्रभवान prabhaván = původ, pocházet z, (sańkalpaprabhavan = jenž je zakotven (zakořeněn) v odhodlání); कामां kámáṁ = vášně, touhy; Tyto tři slovíčka jsou na osm hodin denně 250 dnů roční psychologie. Jednoduše řečeno slovíčka nejsou neznámé. Slovo sankalpa známe z jógy a ájurvédy, že je roz-hod-nutí. Co znamená roz? Znamená to, co otevírá rozkvétá, rozvine se. Je to otevírání. Roz- hodnutí – otevírání hodnocení. Co se otevřelo? Hodnoty. Hodnocení se otevírá. A o čem to rozhodnutí je? Nejdřív musí být kytička, aby se otevřel květ, nejdřív musí být jasno, aby bylo rozjasnění, nejdříve musí být bití a pak je rozbití. V úvahu přichází, jak hodnotit, aby bylo rozhodnuto? V první řadě hodnotit. Doktorka Eva se roz-hodla přijet na víkend na farmu. Nejdříve hodnotila, jestli to má smysl? Bude se mi to líbit? Je to k ničemu nebo je to k něčemu? Je to málo nebo hodně? Bude to bolet nebo to bude chutnat? A pak se rozhodla, že pojede na farmu. Nejdříve došlo k hodnocení. Jak přichází k hodnocení. Toto není rada a know-how pro dělání, je to know-how k přemýšlení poznání a pochopení. Co se pochopí, tam se nic nedělá. Na dělání jsou ruce a nohy a na rozhodování nejsou nohy a ruce třeba. Jenom v bedně se šrotuje. Co znamená pulzace? Cítíme na cévách odezvu srdce. Je to. Jak se stává a čím je zařízena pulzace? Jak si ji představit? Práce srdce. Pulzace je v srdci. A to není v srdci, když není pulzace, tak srdce stojí jako kámen. Mrtvé srdce nepracuje. Živé srdce pulzuje. Co je v srdci, že to pulzuje? Pulzace je samostatná věc. Je to předmět. Před-mět. Před je samostatná věc a mět je samotatná. Na časové řadě je vpřed a je po. Je to časový i směrový pojem. Umístění před nebo po. Mět je mít. Mínění. To je myšlení názor. Před názorem. Je to lžičko, je to předmět, je to lžička tak tu lžičku, co vidíš, to je teď ale že je to předmět, to znáš už dopředu, než se objevila lžička, je to ve zkušenostech. Spojíš chytrou bednu a řekneš, že je to lžička, kdybys to nevěděla nikdy lžičku neviděla, řekla bys že je to lžička, ne. Venku vše existující nejprve je musíme znát. Když ho neznáme, tak ho nepoznáme. Předmět je lžička, ta sama sebe neudělá. Pokud cokoli s tím uděláš, to jsi ty. Je těžká, železná, ozdobená, ošklivá,. To všechno uděláš ty. A to je od věků. A bude dál. Na čem předmět záleží, že ho znáš, a co je znání? Je to tvoje zkušenost. Předmět je předmětem, že o tom máš zkušenost, ta ani nevíš, že je to lžička. To předchozí znání, tomu se říká samskár. Tak děti neznají lžičku, nejprve znají dudlík a ten se dává do pusy. To je jejich znalost šup do pusy. Svět venku máme i uvnitř. Jejich existence určujeme ze své zkušenosti. Když neznáme, tak oni neexistují. Takže slovo sankalp – rozhodnutí – hodnutí to známe dopředu. Co známe dopředu to je samskár. A pulzace sfuran – v celém vesmíru na úplně nejjemnější úrovni – atomů, elektronů, strun, tam je neustálá pulzace. Jako Ohře v řece v každé kapce vody je pulzace. Vesmír takto pulzuje to je neustálá akce, Ta neustálá pulzace sfuran je pravidlo. Co je to pravidlo? Pra-vidlo. Slovo pra je hodně starého. Stará je maminka, starší je babička, prapra je starší. Pra z nekonečna, prehistorické. Prapředkové jsou z hodně vzdáleného zdroje. Vidle a jsou tři. To je lineární nebo cirkulární. Světlo, světelné paprsky jsou lineární. Gravitace je lineární. Vidle jsou lineární. Pra-vidla jsou lineární jedou jen dopředu a jsou odjakživa. A to je pravidlo. Vidle z pradávných dob. Má to jeden směr stejně jako řeka, v před teče. A takový je ministr dopravy, ministr tok. Pořád teče. Vesmírný tok je lineární. To je pravidlo, čemu říkáme zákony to jsou pravidla. A jakýkoli tok, jakákoli pulzace vyžaduje konstantní napětí zezadu. Díky kterému se může realizovat čas je všechno, ale není bůh. Bůh je za časem. Čas je úplně všechno. Čas je pulzace, to vyžaduje na zadku hever, který tlačí dopředu. To je Brahma. Takže sfuran (pulzace) a pulzace není sama o sobě, ale něco ji tlačí, pak vidíme srdce jak se pohybuje. Něco tlačí, vidíme a změříme systolu a diastolu. Tím je pravidlo. A to je náš život. Žádná pulzace není, když zezadu někdo netlačí. Bez tlaku pulzace není. Tlačenka. Musí být tlačení, aby se tlačilo. Tlačení je lineární. A pak jsou rody, kmeny, metafyzika, astronomie. Je nějaký tok, nějaká síla, která vytvoří pulzaci. Sfuran je pravidlo života. Pulzace nás tlačí od miminka až do Pelhřimova. To je život. Pravidlo života je pulzace. Neustálé rozkvétání. Je za tím nějaký tlak. Můžeme tomu říci jakkoli, je to fuk. I ten roz je tlak. I náš růst je nějaký tlak, i pamatování je tlak, něco zezadu, nějaká síla, a to náš život je takto vytlačen zezadu. S tím je život. V životě je sfuran. Proto máme stále nové a nové myšlenky. A teď zpátky ke slovu rozhodnutí. Mluvíme o hodnutí, tedy jak to hodnotit? Co nejde hodnotit, když není život Když se nehodnotí, je to mrtvola, ta se už nerozhoduje, zda půjde na pitevnu pro mdiky To je ten život, který se hodnotí. Jak vzniká rozhodnutí? Mluvíme o procesu. Hodnotit už je hodnocení. Existuje hodnocení, protože žijeme. Zapadneme do jógy. Něco hodnotíme a říkáme, že je to důležité. To je naše hodnocení. Že to musím. Co je to musím? Hodnocení. Že to potřebuju je také z hodnocení. Hodnocení je potřebuju, musím a důležité. To jsou součásti motoru, který když se rozjede, je život. To je rozhodnutí. A nic z toho nemůže být, když předtím samskáry nejsou, nejsou znalosti. Stejně jako lžička. Dopředu musíš znát, rozhodnutí vyžaduje samskár předchozí zkušenost. Bez předchozí zkušenosti nelze rozhodnout. A po rozhodnutí se stane co? Stane se důležité, musím a potřebuji. A tím se pak rozjede akce. Jako Eva potřebuju znát ájurvédu, je to důležité, a pak když je musím, tak se 50 kilo masa se přemístilo. Přivedlo tě to sem. Kdyby to nebylo důležité, nebylo by to třeba a pak by nebylo musím. Vůbec by tě nezajímala ájurvéda, kdybys doma nečetla slovo čakra, kundalíni. Takto samskár přinese rozhodnutí. To je ta sankalpa. A rozhodnutím – prabhán se rodí kám vášeň. Když něco rozhodneme, začne konání a začne vášeň a vášeň vytvoří další zkušenost, a další a další. Proč chceš peníze? To znám dopředu, to jsou dobré věci. A tak neustále cirkulují informace, stejně jako voda v řece, jde vpřed a nabaluje věci z břehů. Podobně vášně drží člověka na koleji. Chci jít na ájurvédu na ájurfarmu. Přijela vlakem, na nádraží byly vlaky, které jeli různými směry. Ty jsi vybrala směr do prahy, ne do Bratislavy. Chci do prahy, to je vášeň, proč vznikal vášeň do prahy, protože samskár. Je to znalost dopředu, je to rozhodnutí jet na farmu. Jedu vlakem Takto vášeň člověka vždy tahá, která přitahuje jako magnet železo. Rozhoduje vášeň, co má řešit mysl. Kám se rodí, čím? Sankalpou. Sankalpa je rozhodnutí. A když vezmeš elektronický mikroskop a podíváš se do rozhodnutí, co je to všechno. Tak tam najdeš déš kál vastu. Déš je místo jako česká republika, je to území, prostor. Tak v našich rozhodnutích je buď déš nebo kál nebo vastu. Déš je prostor, kál je čas a višéj se dělá na dvě věci. Vastu a vjakti. Vastu je předmět věci a vjakti je člověk. Takže v našich rozhodnutí, mikroskopem najdeme, že se týká místa času .... Naše rozhodnutí má jen tyto tři složky, žádné jiné složky nejsou. O čem rozhodujeme f24 hodin o místě, času nebo předmětu či člověku. V naší hlavě, když rozřízneš lebku, to, co teče v bedně. Bedna nemůže mít nic jiného. O bytu Chorvatsku, práci. Nebo kdy v pondělí. V pátek ráno. Ještě nebylo neděle ráno a včera večer, já musím po satsangu odjet. To už bylo v bedně včera. Místo čas a předmět nebo nějaký člověk je v hlavě. Není nic jiného. To potvrdí Toto vyvolává vášeň a hned se promění do potřebuju, musím a je důležité. To je odůvodnění vášně. Takto naše racionální a logické uvažování je naplněno musím, potřebuji a je důležité. Proč? To nevysvětluje uvažování. Proč potřebuju proč je to důležité, proč musí. Protože to dělá samskár, to je ten tok, to je život. A to, když nikdo neřeší, tak je to pulzace. A v naší pulzaci je potřebuju, musím důležité, Potřebuju, musím důležité, tam když není srovnáno, tak vášně jsou neovladatelné, jsou podle toho, co pulzuje. Pulzuje důležité potřebuju musím. Potřebuju místo, čas, věc nebo člověka. Dno je samskár, vášeň je pozdější, jakmile je vášeň vezme to mysl, tam je 16gun a je realizace. Rozhodnutí rodí vášeň. Je podobné jako otázka, co je dřív slepice nebo vejce. Musíme vědět, odkud přichází rozhodnutí. Ze samskáru. Předtím je Nástroje, kterými samskár vyleze ven. Když vyleze, dojde k rozhodnutí, tady se rodí, to je prabháv. Zrodit, co se objevuje. Vzniká, rodí, to je bháv. Prabháv před rozením. Před tím, co je naší vášní, je sankalpa. Sankalpa je rozhodování o tom co potřebuju, musím a je důležité, a to navazuje na samskár. To je hluboký kořen, kde se vyvine, později jsou srdíčko, cévy, krev. Systola a diastola. Nejdříve je semínko, kořeny, naklíčení, rostlinka a nakonec je květ. A květ ukazuje vášeň, pak je z toho vůně Avon. Esenciální olej to je pozdější věc. Porozumět tomu celému. Takto ten verš není na dělání. Zdá se mi, že není žádný pták loskuták, o na co je to porozumění a pochopení, jak funguje bedna. Sankalpa rodí vášeň, tak když nejsou žádné sankalpy, není žádná cestička vyvinout sankalpu. Je D1 dálnice, vedouc do Prahy, člověk má v mysli tři základní dálnice, potřebuji, musím, je třeba. Když se škrtnou dálnice vedoucí do Prahy? Když nemá letadlo, tak nedojde. Možná krtek. Když není sankalpa, vášeň není. K tomu, aby byly sakalpy je třeba potřebuju musím, Když se v této oblasti napraví potřebuju, musí a důležité, tak je opravena samskár. ... Dálnice čtyřproudová, vášně rostou a člověk je otrokem, ani neví, co chce, co dělá. Jen divoce rostou jako maliny. Sankalpa ... Když není rozhodnutí poopravené, čisté jasné, tak podle toho, to je pra-vidlo. To je předposlední slova vinijamja – je to opak. První je nijam to je pravidlo vi-nijam je bez pravidla. To je pravidlo, že samskáry rodí vášně. Potom podle vášně jako divoši se touláme v lese. Hledáme a naplňujeme. Důležité musím. A když tam je uspořádané pak je i systematická vášeň a systematicky se couráme v lese. Třísku jen tak nevyndáš, ale pod lupou bystrýma očima a s pinzetou je to snadnější. I složité věci se bystrostí vyřeší. Na to je třeba bystré buddhi, je to vlastnost buddhi, intelektu. To použijeme a rozpoznáme, jak funguje člověk. Eva: Když je před rozhodnutím, samskár, jak moc velkou roli hraje bedna. Jestli je to v samskáru napsáno? Govindží: Bedna, čemu říkáme bedna? Říkáme tomu nitro. V češtině jádro. Je uprostřed a z toho se vyvine. Jádro na Slovensku je to nitro Nitra. A tělo roste zevnitř z jádra ven. Tělo neroste z ven dovnitř. Embryo se rozrůstá z jádra ven. Takto se tělo rozrůstá ven. Patláním na kůži se krevní obsah a hormony se nezmění. Dát si na záda kašičku, tělo nevyroste to reostě zevnitř ven. To jádro to je ta bedna. Myslíme si, že je to v hlavě, ale jádro není v hlavě. Ve druhém díle Bhagavadgíty se člověk představuje jako otočený strom, kořeny jsou venku a ovoce a květy jsou v zemi. Je tím naznačeno, že jádro, které obvykle znáš, je jádro někde v buňce, může být uprostřed, nebo posunuté na kraj. Takže otočený strom znamená, že jádro je mimo naše tělo. Takto naše jádro je uvnitř a rosteme ven. Tělo nemá bednu, tělo je v bedně. A to je ten otočený strom naše jádro není uvnitř. Je mimo nás a obklopuje tělo. Jádro oklopuje celou jednotku. Tak bednou chápeme krabičku od PPL, ale naše jádro je to, co nás obklopuje. Máme mimomiděložní těhotenstí, a život je tak mimotělesný. Držím hrnek. Co je venku, to je i uvnitř. To je jedna a ta samá věc, jinak by nebyli buňky, nebyl by nádech, výdech, nebyly by záněty a vředy. Co je venku, to je vevnitř. Když spálíme v krematoriu, když rozbijeme hrneček, tak se vnitřní sloučí, není. Kam odešel ten vnitřní prostor? Je to tentýž prostor, který je venku. To je védánta filozofie. Že prostor v hrnečku, je ta jedna a samá věc. Bednou a racionálním uvažování chápeme odděleně. Ale oddělené nejsou, jsou stejné. Kde je mysl? Mysl je jádro, jako mysl obklopuje, jakou roli hraje jádro, co je v mysli obsaženo, 16 manógun, na čem budou pracovat, když nejsou zdi, když není předmět, do čeho bude vrtačka vrtat, je mrtvé nefunkční. 16 nástrojů v jádru potřebují do něčeho vrtat, potřebují pracovat. Odkud přichází vášeň, co se bude rozhodovat, samskár to je to, co známe. Janda: V samskáru je zahrnuta předchozí vášeň? Govindží: Samskár je balíček, jako voda ve Vltavě. Každá kapička, je stejná, ta která se nabere v Českém Krumlově. Janda: Když pán, co umírá, nejedl nikdy kuře a v poslední minutě si chce dát kuře a jeho poslední myšlenka před smrtí je kuře. Vypráví se, že umře a pak se znova zrodí. Potřeboval kuře, to potřebuju je v samskáru, a tak bude kuře. To rozhodnutí bylo kuře, to když ještě žil, pak zůstalo jen kuře. Kdo zemřel nemá rozhodnut, zůstává jen myšlenka. Jde do kurníku V dalším životě bude kuře. A vášeň bude kuře. Rozhodnutí rodí vášeň a sankalpě dovolíme, tak je to, když nekrotíme, tak se samskáry rozkvetou a člověk se toulá jako blázen. Jako hračka na setrvačník natáhne se klíčkem a Vášeň v nás vytočí klíčem a pak skáčeme celou dobu, a bůh ví co dělá ta hračka, dělalo to to perko, které se natočilo klíčem, takto vášně točí nás život. Takto nám naše vášně dávají zážitky a prožitky a vůbec nevíme, že je to klíčkem natažené (vášeň). Odkud to přišlo? Z rozhodnutí, ze samskár, Samskár – sankalp – skákání život. To je na pochopení, jestli jsme vůbec schopni, jakým místě, co ovlivnit. Když nejsme schopni, tak ne. Když napětí v pérku už není, hračka stojí, neskáče. Když umíme a víme a známe, tak se to stane naším samskárem. Když to známe, tak to ovlivníme a pak se bude dít to, co se ovlivnilo. Když do řeky kápneme červený inkoust, tak voda je červená, od té doby, když tam padlo červené. Takže je ovlivněné, ovlivnila se voda. Takto když ovlivníme, tak takové jsou dopady. Když neovlivní, zůstane původní, původní je co? nevědomost, prázdno. Nevím, že je to lžička. Neznání je původní. Rozpoznat bednu jádro člověka. Rozhoduje, kdo ovlivňuje rozhodnutí. Rozhodnutí ovlivňuje naše uvažování o důležitém. Považování důležitého. Čemu říkáme důležité okamžitě nám zvedne zadek ze židle a začínáme dělat kolem toho a pak se začne pramen vášně užívat, prociťovat a považovat a pořád neustále řetězová reakce. Tak kde je jádro? Považování, co je důležité. Když je ještě větší hloubka, čemu říkáme důležité? Důležité je to, co je vyhovující, vhodné a nevhodné, jejich rozlišování. Když náš rozum, naše buddhi se objeví, tak se objeví rozlišování, co je vhodné a co není vhodné. Vhodné a nevhodné jsou dualistická slova, které vyžadují jeden referenční bod a vůči tomuto bodu pak buddhi nás rozum začne třídit a určit, co je vhodné a co není vhodné. To je vůči středu, vůči referenci, střed je naše znalost, zkušenost, přesvědčení, o čem jsme už Toto přesvědčení je neustále vyrůstající strom s životem a časem, to neustále roste a z toho vznikne, co je vhodné a co není vhodné a co je vhodné to se promění do důležité to se stává sankalpa a pak je musím a potřeba, a to odůvodňuje sebespokojeností, že je potřeba. Nejdříve je důležité, pak musím a pak je potřeba a člověk začne řádit a vytvoří další růst takto běžný člověk, bytost žije a rozrůstá a pokračuje na své ose života. Tuto mimořádnou schopnost, kterou má člověk, které se říká čintan, praxe přemýšlení, gján to se dá ovlivnit. Jak se to dá ovlivnit? To se může ovlivnit vůči referenci. Když je reference jiná pak vhodné a nevhodné je jiné. Když je přesvědčením gján, poznání, pak je reference přesvědčení je jiné a vhodné se promění do nevhodné, důležité do nedůležité potřebné do nepotřebné. A tím se promění život a tím se promění vazby. Vazba se promění do uvolnění, honička do klidu i naopak to může být Celý dualistický svět považování obyč do jedinečného. To je třeba k tomu přesvědčení. Je to tak silné, že žádné porady, školy, nepůsobí a člověk o čem je přesvědčený tam zůstává. Stává se to, o čem je rozhodnutý, to není možné. Jeho změna lze neustálým čintanem a pamatováním čintan. Jen o tom znát a slyšet, myslet, že je hotovo, je absolutně nemožné, Oi Pokud se nepamatuje, jak se může pamatovat? Neustálou chutí a neustálou touhou. Pak se může pamatovat. Pamatovat se nemusí. Stačí mít neustálou chuť a zájem kde je neustálý zájem, pamatování je na místě. To se nemusí řešit. Neustálost se musí řešit. Jako Janda, když má předjet kamion dává blinkr, To zná ale nedělá Není za volantem kde má být v mysli u mamky, v práci. Zná moc dobře stoprocentní přítomnost, zná dobře, ale není praxe. Bez významu. Já vím a já znám je absurdní. Je nesmysl. Pamatování, neustálé ne jednorázové tím se dá vše změnit. Ne že přečtu knížku a myslím si že jsem jiný, tím se nic nestane. Projít a probádat to, to je sankalp, rozhodnutí, toto je důležité, proč je to důležité. Všechno je v rukách referenci. Tím vzniká důležité a nedůleižté. A vzniká celá existence, celý život. Takže sankalp prabhavan kamam Sankalp naše rozhodnutí vy. Všně Téatvá tjág. Vypustit toto vypustit sankalpu vypustit, rozhodnutí. To rozhodnutí o důležitém. Jak se to dělá jsme už říkali. Kdo to chápe, už pochopili. Kdo nechápe, nebude chápat dalších tisíc životů. Nevyrostli. Takový sankalp, který vydává vášeň, ta se musí vypustit, odevzdat tjáktvá. Vynechat Jak moc vynechat: Sarván ašéšat Všechno ašéšath bezezbytku ne jako české rozvody moje x Stále se tahá nitka, stále zůstávají zbytky. Nechává se odpis považuje se za ukončené, ale nitky zůstávají. To není bezezbytku. Absolutně. Bez trošky. A šéš – bez zbytku, úplně všechno. Manasa indrija nam když se toto bude automaticky dít, tak to se absolutně vypustí, co se stane? Manasa eva indrija grám. A z mysli indrijá gram – město vesnice. A co je vesnice? To je místo, kde bydlí dohromady děti, lidi, zvířata. Co je smysly bydlí tam dívání, slyšení, chutnání, tam bydlí smysly pamatování. Z vesnice smyslů vinijamja (jam řád – vinam žádný řád) Kde z vesnice řád zmizí. Je stav bez pravidla, bez řádu. Kde nejsou žádná pravidla, absolutní osvobození. Samantatah – neustále. Nepřetržitě. Ant znamená konec a sam znamená vyvážený konec. Hotovo. Takto se může objevit klid. Jak každý český člověk hledá klid, odpočinek, odpočívání, zdraví, pokoj. Nikdy nikdo nenašel, protože v hlavě, v jádru člověka je neustále nějaká vášeň. To bylo vysvětleno. Pak se klid nemůže nikdy objevit. Jenom nehýbání rukama a nohama není klid, to je spaní, neaktivní člověk, spící. My považujeme za klid, když se nehýbou nohy a ruce, to je nesmysl. Když si myslí, že ruce nohy se nehýbou, to je nejvyšší hloupost. Klid je tehdy, když je v hlavě prázdno, jak se stane prázdno? Bez sankalpy, jak se toto stane, rozhodnutí vhodné a nevhodné. To je zbytek verše 24. Pochopení, proč je člověk, jaký je, proč je důležité co je důležité. S tím člověk porozumí jádru člověka. Neustálým pamatováním beze zbytku, nezapomínání, dochází ke změnám. Co je pravidlo? Je to nějaká počitatelná věc, Janda: Je to to, co platí. Govindží: Ptám se, co je pravidlo? Janda: Princip. Govindží: Odkud se rodí toto pravidlo, kdo je maminka pravidla? Janda: Na centrále. Govindží: Kdo dělá centrálu, podle čeho se řídí pravidla? Jak se děje Pravidlo je vidíte počítač – zničte ho, Je to pravidlo. Hit a ahit vhodné a nevhodné to člověk vymyslí. Podle zvýraznění vhodnosti, když není vhodnost může vznikat pravidlo. Když není vůbec považované vhodné, pak Vzniklo by pravidlo říci dobrý den. Nebo jdi do hajzlu. Pravidlo vhodnost vůči reference. Podle bohatství firmy a právníci psychologové vymyslí pravidla, aby bylo k vhodnosti života firmy. Ve vesnici smyslů, když zmizí pravidla. Žádné pravidla pro buddhi smyslové není. Když sedíš v chrámu a díváš se do lesa přes pole a pohyb jelenů je pro tebe nezájem A najednou vidíš srnečku, udělá ti to něco s tebou. Před chrámem ztrácí jelen srnečka vazba, co je smyslem být v chrámu? Dívat se Musím říct. Jé dívej se na něco výjimečného, co ostatní nevidí. Pravidla rodinná, sociální, národní, přátelská, hospodská, obchodní. Jakékoli je vůči jednoznačnému záměru. To chci. Lidská bedna tam je. pravidla nevytvoří mraky, to vytvoří lidé. A lidé fungují podle smyslů. Pak je klid. Šánti mír, zpívání Óm. Sednout si na karimatku, není klid. To je divadlo.. Viza: Když máte v józe jam a nijam to jsou také pravidla. A když se člověk má vzdát pravidel. To vymysleli pro jógu. Kdo je jógín je člověk nebo koza. Člověk znamená bedna, a kde je bedna, tam jsou pravidla. A jsme natlučeni pravidly Lidská bedna je od malička pouze natlučená pravidla. To je byt, dům maminka tatínek. .. tak může nás napadnout něco jiného než to, co je do nás natlučeno. Jsme tak dokonale omezeni a naše hranice je natlučená. Tak pravidla hranice je pouze, co je natlučeno. Naše zkušenosti jsou naším natlučením Z toho ven. Vyžaduje vyhodit, to, co je natlučené, pak může najít skutečné jádro, kde je já. Já znamená natlučeno. Do něj je Vzdát se jam a nijam. Govindří: Ne, že to máme dělat, co jsme měli je nejprve poznat. Chceš něco dělat, tak to poznej. Poznání není dělání. Dělá se rukama a nohama. A bednou se přemýšlí určuje, rozpoznává Ty hledáš dělání. A zase ta stejná odpověď Nehledat je blbost, co je v Bhagavadgítě je blbost, je to také pravidlo. Nejdříve poznat sám sebe, kde je, je vypozorováno, že člověk je sám sebou. Ne chci být tím co je natlučeno, vypuštění, pak je bez hranic. Brahma je bez hranic. Éter je bez hranic, vzduch agni, voda, zem je bez hranic. Nemá žádnou hranici ani zeměkoule. Jak může žít člověk žijící člověkem vypuštěným. Když chceš vidět co je mimo byt. Musíš otevřít okno, vystrčit hlavu, pak vidíš mimo byt. Podobně když chceme vidět, co Brahma, éter, Vesmír, co to je tak musíme vypustit opustit byt. Vynechat vařím čaj, mám práci, vysávám... s tím se ven neuvidí. Venku vidění je vystrčit hlavu a být venku, vynechat vše co je uvnitř. Takto má být i přemýšlení bedna. Uvažování. Pak je to možné. Najít své jádro. To je mimo tělo. Když přichází toto uvědomění, pak je bez život bez pravidel. Jágr: když sankalpa je ze samskáru ze zkušenosti Sankalp je rozhodnutí Odkud vychází rozhodnutí? Ze zkušenosti a touhy. Sankalpa vychází z toho co je vhodné a co není vhodné. Vůči referenci. Ta se jmenuje samskár zkušenost. Každá existence má svou zkušenost, svá pravidla Jak se může stát, aby měli zkušenosti takové Nemůže se stát, není známka, co neznáš to nevidíš. A proto pomáhat je absolutně nesmyslné, to je bláhové, když dotyčný nemá žádné poznání, v archivu, tak pták může srát na hlavu. Ty chceš pomáhat lidem, tvým cílem je být Matka Tereza. ... chceme něco léčit, změnit a zapomeneme na klídek a tabáček. Neřešte to pane, to je neřešitelné Tak jdi do hajzlu, jak se z toho dostat ven. Není třeba řešit je to neřešitelné Vše má svou bednu a dělá to podle své bedny. तयक्त्वा tjaktvá = vzdát se, odložit; सर्वान sarvána = vše; अशेषतः aśéṣataḣ = zcela, úplně, kompletně; मनस manasa = myslí, myšlenkami; एव eva = vskutku; इन्द्रियग्रामं indrijagrámam = souhrn smyslů, soubor smyslů; विनियम्य vinijamja = zcela ovládnout; समन्ततः samantataḣ = celkově, kompletně, úplně, ze všech stran.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>