Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Klidný, ve svém pravém Já, zbaven strachu, následujíc Brahma, s ovládnutou myslí, Mne vědomý, spočívá v józe se Mnou, Nejvyšším. ||6-14|| 

---

---

Kostič: Klidný v svém nitru, bez strachu, cudnosti slib dodržuje, svou mysl na mne zaměřiv nechť zkázněn sedí mně oddán.

---

Komentář Govind:
Verš začíná: prašánt átmá vigatabhír. V první řadě si vzpomenout. Na co? Co je tok. A jak bylo řečeno od verše 11 je popis dhján (meditace).
Slovo éká to znamená jeden bod. Znamená o samotě v čase, prostoru, okolí, je jenom samota. Když jsem s kamarádem, s přítelkyní, tak není samota. Samota je tehdy, když nic není a člověk je sám.
Meditace vyžaduje éká jak v čase, tak v prostoru. Když kadíme, jednáme, děláme, hrajeme tak to není samota v čase, samostatnost v čase není. Samostatnost času tam naplánovány povino či důležité není. Ten čas je prázdný. Prostor je prázdný, tzn. V okolí nic není. Není nic, co by otravovalo naše smysly. Doma otravuje rodina v práci otravují kolegové, v hospodě číšníci, kamarádi a kecy. Tyto prostory nejsou pro dhján. Prostor vhodný k meditaci je jen takový prostor, kde je člověk sám.
Janda se ptá: Jak můžu být sama, když tu jsou pavouci. Jak se stane sama, když nebudou vůbec pavouci. Úspěšná metoda je technika pštrosa. Když někdo honí pštrosa, tak zastrčí hlavu do písku a nic nevidí, není. U člověka je to technika zavřít oči. Zavřít oči. Ékant je nikdo nás nerozptyluje, to děláme svými smysly. Vypnout smysly. I když jsme v rodině, když všichni chrní, tak je samota, nikdo není a ještě je tma, nic není vidět. Jinak za světla by byly vidět pavouci.
Ékan samota v čase a v prostoru je první podmínka.
Ve verši 12 je další podmínka dhjánu je ékán, ékághrman (samotná mysl, čitt). Když vlezete do bytu, do dílny, do ložnice, do záchodu, to už je jen v tom prostoru jenom v prostoru v menším, je velice subtilní man do nitra.
Ékant v samotě času a prostoru, soustředěně v jednom malém prostoru vnitřním antahkaran v našem nitru, to je druhá podmínka a třetí podmínka byla ve 13 verši. Když už jsme na záchodě, sedí zadek na prkýnku. Když sedíme v samotě a jsme v nitru, posadíme se na špičku nosu (násikágram).
Už nejsme v místnosti, nevidíme okolí, čas ani prostor. Okolí není. Není nic. Je jenom špička nosu. A pak je třeba stejně jako na WC tlačit a zbavit se hovna. Uvnitř probíhá tlačenka, nadechnout a otevřít svěrač, uvolnit cestu pro hovno. Prosím uvolněte cestu, musí projít hovno. A co se stane, objeví se banán a co je po kadění? Úleva, radost, lehkost.
Stejně tak, když dojdeme do nitra a otevře se brána na oltář, pak já není, pak je jenom oltář. Ohromná úleva, a to je chuť celé meditace. Co vyžaduje meditace – ékán ékágr soustředěnost a rámci soustředěnosti ještě větší soustředěnost, vyhánět vše, ať tam nic není. Raduška, když otevře šatník, najednou se zjeví modré tyrkysové, červené, černé šaty. Jsou jenom šaty. Které dnes v pondělí budou? Jaký je dnes den? Tyrkysový, i nebe tomu přeje. Kde letí Raduška? K šatům. Čím je Raduška? Těmi tyrkysovými šaty. Takto v dhjánu člověk dochází do nitra a co tam je? Pán Bůh. Přímo. Takže teď jsme otevřeli šatník a vidíme, co tam je?
Meditace v dhján. Prašánt. Viděli jste Tichomoří? Viděli jste Atlantik. Jaký je rozdíl?
Janda: Atlantik je stále v rozruchu a Tichomoří je tiché.
Govindží: V sanskrtu se Tichomoří říká prašántmaháságar, tiché velké moře. Tam není rozruch, je tichý, je prašánt, kde nic netlačí a Roman je dudek. Nic netlačí a je vše jasné.
Co chápeme? To nás nevystraší. Co je to strašení? Je to strach. Kde je strach? To, co nechápeme. Strach je ve sklepě. Marci nechodí do sklepa, protože je tam tma a ta tma jí straší, a proto tam nechodí. Takže strach vystraší, strach dělá rozruch. To od Romana vezme dudlík a Roman nemůže být dudek (spát jako dudek), protože je tam strašení, strach. Kde není strach, když člověk ví, že ve sklepě jsou tři schody, je tam bedna a tu chci vzít. Tak i když je tma a ví, že je sklep zamčený a nikdo tam nemůže vlézt. Nečeká tam žádný vrah, který by mě zabil, protože má klíč Govinží.
Když mám klíče a otevírám dveře, tak uvnitř nic a nikdo není. Jsem o tom přesvědčený, pak strach není. Když to znám, pak strach není. Když vidí Roman bramboru a nůž, a protože umí nakrájet bramboru nožem na tenké plátky bez struhadla, tak ji rozseká na Bohemia čipsi. Janda vidí nůž a už vidí vraždu, to mi uřízne prst, protože neumí, není přesvědčená. Tak blízko mít nehty u ostří, jako to má Roman tak blízko, to Jana nezná. Ona si myslí, že když je blizoučko tak má strach a čipsi nebudou. Když o to není přesvědčená, že vedle nehtu se dá položit ostří.

Když musí tak musí mít i lékárničku. Vidí nůž a vytahuje náplast. O čem je přesvědčená? O říznutí prstu. Takto když nám není jasno, když není gján, není přesvědčení, tak jsme plni strachu, a to udělá Atlantik. A když je tam gján, je tam přesvědčení, je tam jistota, je tam jasno, tak je Tichomoří, prašánt. Dále se vysvětluje
Vigat, gat je pohyb, rozruch a bhí, bhaje je strach, a tedy tam kde není strach. Tichost v nitru bez strachu. Kdo dělá strach? Naše nepochopení, nejasnost, tma, nevědomost, neznalost, to všechno v nás vyvolává strach a tím se vytvoří rozruch. Nejsme nitro, jsme na povrchu, jsme ven.
Když spíme nebo když jsme na pracovišti, tam je rozruch. Jsou tam plány, stroje, suroviny. Co znamená být vzhůru? Být v problémech, v tom, co nás ovlivňuje. Nářadí, tabulky, samé předměty, SMS, prezentace. To všechno nám dělá rozruch. Když spíme, tak rozruchy nejsou
Jsme jako dudek. Dudek je co? Znamená nic neotravovalo. Pak se Roman je v hluboké tichosti. Má plnohodnotný spánek, nemá žádný strach.
Prašántátmá vigatabhírbrahmačárivraté sthitah.
Tichost. To je to, co se děje v meditaci. Tedy bez přesvědčení otravování nepřestane. Takže gján v dhján je nutný. Bez toho je jen profilová fotka, aby bylo slunce na obličej, aby lidé věděli, že medituji. Divadlo, šál, mám korálky, náušnice, patlanice na sobě. Co to je? divadelní vystoupení. V dhján je třeba prašántátmá, ékagrt jeden bod, ékant jedno místo jen to jedno kadění a pak se stane zjevení. Nitro oltář, co je na oltáři, to je vidět.
Takže prašánt átmá, tiché nitro, vidět bez strachu, bez rozruchu.
र्ब्रह्मचारिव्रते brahmačárivraté = v příslibu brahmačárji. Překládá se jako celibát, nemít sex.
To je ve sféře jógy hloupě rozšířená nemoc, jako rakovina. Při setkáních se stále dělí místnost, kdy na jedné straně jsou ženy a na druhé muži a vzájemně na sebe myslí. Jsou to jógíni? Takto to vidíte v různých jóga satsanzích. Ulička mezi muži a ženami. A co dělají muži? Dívají se na ženy. Říkají, že jsou brahmačáríni. Když se hluboko zamyslí, aha tak to může být. Ale až poté, když se pochopí význam slov Brahma a ačárja. Brahma je Brahma, Marci se líbí vesmírný tok a čárja znamená následovat. Jako fanoušek. Následují svého idola. Každý má svého idola a toho následuje.
Takže, když je ten idol vesmírný tok, tak co znamená jeho následování? Je to konání podle idola. To co dělá idol, to dělá následovník. Když je idol žlutý a my jsem jeho následovníci, vybereme si modrého? Ne, protože následujeme žluťáska. Takto když následujeme Brahma, ptáme se: Co dělá Brahma? Teče jako řeka, jako čas, jako prostor ákáš. Co je ákáš, co je ten tok? Vadí řece nějaká ryba? Ne, může v ní plavat i pet láhev, v řece může plavat, co chce. Vadí to řece? Nevadí. Podobně ákáš, je všude, je v bramboře, v hrnci. Všude je a jemu nic nevadí. Protože není ničím ovlivněn. Řeka není ovlivněna pet láhví.


Umístění je sthitah, manah je mysl. Na ájurpsychologii jsme si vysvětlovali, co je to já-můj-moje, vztahy, vlastnění, proslulost a já vím. To je já.
Ustálení man, ustálení já, to znamená, že se už nehýbe.
Roman jel do Afriky, vzal si pušku a když zastřelil lva, šel si pro svou trofej. Lev se nehýbal, dostal kulku. Když se lev nehýbe, tak se ho dotkneš, jakou má kůži, chlupy. Vezmeš ho na rameno, necháš se vyfotit se svou trofejí. Rybáři se fotí se svou dlouhou rybou, mají ji v náručí. Nechají se fotit a je to na FB. V řece Labe, Romanově řece, jsem chytil kapra.
Lev se nehýbe, je sthit – ustálený nehybný. Když je já-mé-moje je ustálené.
Stejně mysl, je ustálená, mě-moje-já není. Všechno je moje. Když něco není moje, tak mám průser. Když je všechno moje, není problém. Když víš, že jsou to tvoje boty, můžeš jít na konec světa. Když nemáš boty, tak je musíš koupit, ty nejlepší boty, adidas. Není moje, a mám problém. Kdo? Já. Takže já znamená není moje, tak musí být. V tu chvíli mám rozruch. Vlnu. To je mysl, to je já, já-mě-moje Sambhand – vztah, hromadění, aby bylo moje, dát navíc záruku, že je to moje a jinému to nepatří. Já jsem ten lepší, já to ví, a to všechno je man, já. Toto ustálit
Ustálením není žádné já-mé-moje, žádné hromadění, vše je nepodstatné, nedůležité, jestli mám nebo nemám pravdu. Samjam – vše je vyvážené.
I když to moc dobře znáte, jste přesvědčení. Janda musí sehnat starou váhu, kde je jehla proti jehle. Když jsou zobáčky přesně proti sobě, pak jsou misky vyvážené. Jako Radušky justice. Právníci tlačí pánvičky nahoru a dolů, nikdy není sam (vyváženost). Váha u hlavního soudu. Samjam je jehla proti jehle. Když se misky houpají, může být jehla sthir. Není ustálení. Verš mluví o ustálení man-já. Samjam úplně na nulu. Úplně vynulovaný.
मच्चित्तो maččittó = myšlenky zaměřeny na mne, znalost mne;
Verš vypráví Kršna jako boží slova. Maččittó.
Vezmeme si svatou češtinu. zní to jako mačeta. Když jdete do lesa, máte mačetu, co děláte, mlátíte levá, pravá a trny se co do kalhot a očí, na kůži poškrábou.
Mačeta udělá cestu, nic neotravuje. Je mačetovano. Takže mačeto jukta. Obsazeno mačetou, vyčištěno. Cesta je vyčištěná. Sanskrt maččitto jsou dvě slova mam a čitt. to je sklad mám k dispozici jsou použitelné, jsem přesvědčen, že tady jsou. Mam čitt do toho přesvědčení. Mě. Kdo? Brahma. Mě. Kdo? Tok. Bhagavadgíta je spis Brahmy. Brahma říká: do dispozice, do čitt jsem jenom já. Takže konstantně ustáleně, bez rozruchu a ať jsem jenom já. Ať je jenom Brahma. O čem se mluví? O meditaci. Do toho jádra. Určitě někteří z vás máte zkušenost v některých okamžicích života, že ztratíte, že nevíte o sobě. Když čumíte do blba, v nějakém okamžiku se může stát, že o sobě nevíte. A řece jste. Vy jste, ale v krátkém malém úseku času o sobě nic nevíte. Protože nic nevíte, tak nejste. Co z toho vyplývá? Nejste, a přeci jste. Vy jste, ale nejste. Protože v tom okamžiku nevíte, kde jste a nejste. Do blba je co? Dívat a nedívat. A přesně toto se děje v meditaci. Jsem a nejsem.
Nejsem je tak důležité, podstatné, takže sen zmizí a utíká jako tma před Sluncem.
Být ustálení jen v tom, že nejsem. To je esence meditace.
Pokud jsem a mohu vyprávět, mluvit, argumentovat, racionálně uvažovat, logikovat, tak kdo, co je zárukou? Já, proslulost je, tam řeč není. To je to, co se Jandě líbí, že v botách se nechodí. Boty přivedou člověka až před chrám, a pak se musí sundat, dále jde bez bot. Přivedou boty člověka až ke chrámu, ale dále je bez bot.
Podobně naše racionální uvažování, logické, jsou boty. Které nás dovedou až ke chrámu, ale pak už jenom bosý vstupuje do chrámu. Krásné adidas boty zůstanou venku k ukradení. Takže racionální uvažování, logikování, přemýšlení, přesvědčení, to všechno je v pohodě, ale v okamžiku, když člověk jde dál, tak už tam tyto věci nepatří, ty tam už nejsou.
Když Roman vstupuje do záchodu, první, co udělá přitáhne klikou dveře, aby se nikdo nemohl dívat, jak kadím, ještě otočí klíč, ale ve chvíli, kdy vychází hovínka, je mu jedno, jestli je zamčeno. Na to nemyslí. Ahá, leze to. Takto v dhjánu ta logika, vysvětlování, přesvědčování už nevstupuje dál. Jsem nejsem, jakmile jsou logiky, tak jsem. Nejsem zmizí.
Dhján znamená, že nejsem.
Janda: Takže není, kdo by si pamatoval, že byl dhján.
Govindží: Ne, není. Každé ráno se Janda ptá: Jak se spalo? Já nemám, co odpovídat. Kdo to vědělo, jak se spalo? Když nikdo nevidělo, tak jak se spalo? Já jsem spal? Tak je to fajn, dobře se spalo.
Takže o tom nejsou žádné řeči, není jazyk, není logika, naše logiky, racio uvažování, chytrost, vyžaduje slova a když nejsem, tak nejsou, mrtvoly namluví. Pepík už není, je mrtví.
Nekonečný žluťásek už není, je mrtví, už živě nezpívá. Není pamatování, to jsou také slovíčka.
Když dojdete a užijete okamžik, kdy jste a nejste.
A to je pak jukta ásíta matparah.
Přesně takto když je tak je to dhján, je to meditace.
Nejhorší věc, co existuje, v té to sféře, příšerná šípková růže, je dělání meditace.
Dělání meditace? Co dělám? Meditaci. To je příšerná šípková růže trnová. Meditace se nedá dělat. Co se dá dělat? Být v meditaci. Být v meditaci lze, ale dělat meditaci nelze. To je absolutně nemožné dělat meditaci. Cítíte ten rozdíl?
Romča: Chápu, že já přestoupí do meditace.
Govindží: Pokud já je, meditace není. Já je kdy? Když o tom může mluvit. Tak kdo o meditaci mluví, tak není v meditaci. Když jsem v meditaci, tak o tom nic nevím, protože já není. Být a přitom nebýt. Když je být a nebýt úplně stejné, tek je Brahma. Je vesmírný tok. Vše je lhostejný. Stejné je všude. Když lhostejné je jedno.
Romča: Když jsme v psycho probírali inteligenci, že ta je rázná, jasná, bez emocí. Buddhi – umělá čistá inteligence. Umělá inteligence neexistuje, je to čistá inteligence. To už je také určitý druh meditace.
Govindží: Určitá je, škrtl jsi jí. Kdo vyráběl absolutní inteligenci. Jsou to lidi, kteří škrtli své já a kde se škrtné já, tam dělač končí a dějič – dění se objevuje. Dějič, který děje. To se stane, když dělač končí. Proto v jógové praxi není dělání, ale dění. Janda dělá a Samo se děje. Dělá, kdo Janda, kdo dělá děje – samo, kdo to udělal? Co se to stalo? Pan samo. Mám zaměstnání a platím mu pět tisíc korun dělá to samo, já to nedělám. To je samodění. Kdo to dělá? Samo.
Jak je velký, na to se zeptejte se Jandy. Bydlí s ním.
Janda spí v posteli, a Samo sedí v posteli.
Janda: Govindží, vy zase gjánujete. Robot není přece v elektřině, dělá, mluví,
Govindží: Vidíte robota, protože čím je člověk člověkem? I když má člověk pět smyslů, tři jsou k ničem, řídí ho jen zrak a sluch, pohled a slova.
Podle těchto dvou smyslů je svět člověka. Když vidíte robota, tak vidíte tvar. Buddhi nemá tvar, Bůh nemá tvar, Samo nemá tvar, láska nemá tvar. Proto se pusinkám říká láska. Pusinka je tvar, absolutní omyl, lidi tomu říkají láska, ale láska nemá nic, nemá tvar, dotek. Když Roman uvaří koprovou omáčku, tak moc chutná. Raduška říká, to je sedmé nebe. Janda na to: To víš, Roman vaří s láskou. Govindží: Ahá, s láskou. Místo hodinu to trvá čtyři hodiny.
Nandi: Zkus robota rozesmát, naštvat, okouzlit.
Govindží: Ničím se nenechá nalákat. Janda: Ale botičky před chrámem je ?
 Govindží: Ty jsi chytrá bedna, ano robot není Bůh, robot je pouze buddhi, jen před chrám, ale dál nejde. Jógín jde dál.
Janda: No právě. Právě je že jógín se nerovná robot. Je netečný.
Govindží: Jógín robot dovede díky racionálnímu uvažování, inteligenci, dojít ke chrámu. (jsou pouze botičky které vedou ke chrámu.) Naše uvažování, co jsme včera mluvili, popis vnímatelného chování. Kdo to bude dělat? Robot. To je svět inteligence. To není svět Brahmy, Brahmův svět. Není nic, co by nebyl Brahmův svět, to je ukradné, popis i chování. ....... Brahmovi je to šumák, protože už to je.
Všude je a nikde není. To je to slovo já nejsem a já jsem. Co to je? Stav Brahma, být a nebýt. Být je tehdy, když o tom vím, a nebýt je jenom dudek, nevím nic. Takže takto je to pochopitelné? Inteligence je inteligence, to není Átmá.
Nandi: Jógín je jen před chrámem, Govindží: V chrámu je Átmá. Gján k tomu dovede, v meditaci není Bůh. Meditace dovede k Bohu.
Trochu inteligence a rozumu, protože to nám pomůže jít do cíle, do nebytí. Zpět.
Třínulka: Co to je, když se v meditaci usne?
Govindží: To je v pohodě. Kdo spí? Tělo spí, protože se nehýbe, proč spí tělo, protože je přetažené, unavené. Vychladne motor, jízda není, proč, protože motor byl přehřátý. Tak vychladne, lidi, kteří jsou moc zaangažování do konání, musí odpočívat, jakmile přijde okamžik odpočinku, tak ten nejvíce vyčerpaný nejdříve usne. Jóga pro kancelářské krysy, lehnete si na karimatku říká Janda a pět minut nic neříká, leží a usnou, usnou ti, kteří jsou unavení. A to je v pořádku, co je unavené, musí se ptá. Takže v meditacích usnout není nemoc. To není špatné, tam se budou dít myšlenky. Třínulka medituje, slyší ÓM a tam není korálek růžový, ta tyrkysová barva nesedí, já, já jsem v meditaci, tak dost navlékání. Neustále se mísí korálky, Třínulka se pere s růžovou kuličkou. V meditaci se nepera, ať je růžová kulička a ať si dělá co chce, je nedotčený růžovou kuličkou. Co vyslovíme, tomu dáváme váhu. Co vyslovíme je důležité, to je na koni. Jako když Janda běhá na silnici a potom v jednom okamžiku si Janda řekne nahlas: Já už jsem unavená. Nohy okamžitě zabrzdí při vyslovení: jsem unavená.
Že to je hrozné a těžké, v tu chvíli to vše je na koni, to hrozné a těžké je na koni. To, co jen jednou vyslovím, vyslovením je posíleno. Jakmile něčemu řeknete, že je to těžké, už to nelze dělat. Proto nikdy nevyslovovat to, co nechcete, aby se stalo, prostě to nechat být, nekomentovat.
Ať je, co je. Vyslovovat jen to, co chci. Jako Janda stále jen: Já chci do Loučeně, já chci do Loučeně. Tam jsou psi, nevadí, obejdu si domečky. Jenom chci do Loučeně. Nevadí, že jsou tam poldové a zastavují okresní přesuny občanů, když je teď omezení. Nedojde, když není síluplné. Cíl není plný, naplněný, když je plný, není důležité, že jsem unavený, že mám děravé boty, mám díru v čepici. Budu mít namrzlou hlavu. Nebudu mít ledviny. Pak je běh? Není.
Nikdy nevyslovovat to, co nechcete. Recitovat, co chci, cíl, Loučeň, Loučeň, Loučeň. Tomu se říká džapa.
Jak ustálit Brahmu? Zpívat, to je to, kam chci, Óm nama Šivája. To, co chcete, to zpívejte. Učte se od nejmoudřejší bytosti na zeměkouli, od malých dětí. Ty dosáhnou svého. Neustále točí: Mami čokoládu, mami čokoládu, mami čokoládu. Co zbývá mamince? Čokoládu dát. Děti se drží jen jednoho, nedrží dnes je neděle, nedá se čokoláda koupit. Drží se, že chtějí čokoládu, dá se koupit třeba u Vietnamců, ale čokoládu držet. Jsem unavený. Může se běhat, když víš že jsi unavený.
Třínulko nikdy nevyslovovat to, co nechceš, jinak se posadí na bílého koně.

प्रशान्त praśánt = klidný; आत्मा átmá = sebe, pravé já; विगत vigata = zbaven; भी bhí = strach, vystrašenost, (विगतभी vigatabhí, rozptýlit strach); र्ब्रह्मचारिव्रते brahmačárivraté = v příslibu brahmačárji. स्थितः sthitaḣ = ukotven, stojíc; मनः manaḣ = mysl, myšlenka; संयम्य saṁjamja= ovládnout, podmanit; युक्त jukta = spojen; आसीत ásíta = měl by sedět; मत्परः matparaḣ = oddán mne.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>