Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Tělo hlavu i krk drží zpříma, nehybně a klidně. Zaměřen na špičku svého nosu, nerušen okolím. ||6-13||

---

---

Kostič: Zpříma tělo, hlavu a krk držící on pevně, nehybně, na vrch svého nosu hledě nechť se nedívá na stranu.

---

Komentář Govind:
Tento verš se dá interpretovat různě. Půjdeme-li po hrubohmotném významu přeložíme slovíčka. Kája je tělo. Tělo mít vyvážené. Šira je hlava a grívam je krk a dharanam znamená držet. Tedy prvním předpokladem dhján je vyvážené tělo. A pak mít tělo vyvážené a bez pohybu, nehybné a stabilní. Soustředěně se dívat na špičku nosu.
Diša je zde ve významu směr. Anavalókam je nedívat. To je popis meditace. V předchozích verších bylo v tichosti, v klidu si sednout. A jak si sednout? Sednout si na podložku, záda jsou rovná. Přidává se nyní, že má jógín rovný krk a dívá se na špičku nosu. To je bez pochopení významu proč to tak je.
Rozebíráme Bhagavadgítu ne jako sekta, ale je to na půdě ájurvédské univerzity. Akademický rozbor Bhagavadgíty je jiný než náboženský rozbor než ortodoxní rozbor.
Začneme slovíčkem sam, to slovo samo o sobě je velký problém. Sam je vyvážený.
Když Vinčenzo vaří polévku a hodí do vody zeleninu a pak když přidává sůl, neváží ji, ale vezme odhadem sůl, kurkumu, papriku, majoránku. Vezme si na lžičku jen trochu a ochutná. Je to profikuchař a tak je všeho akorát a předává hrnec na výdej. To je sam - všechno vyvážené.
Když vaří Janda, tak to všechno váží, ale stejně to není ono a naštve se, když se řekne, že to nemá chuť.
Existuje slovo sam a to je vyvážené a opakem je asam nebo také višam, neuspokojivé, není to, co má být. Jak se pozná vyvážené a nevyvážené? Mám sam nebo višam? Nandi sedí jedno koleno pokrčené u brady, druhou nohu pod zadkem, v břiše má močák a vzadu ledviny. Má žaludek, játra, srdce, to vše je obaleno kůží, opírá se o opěrku židle. Má hlavu, záda, orgány. Má všechny orgány, ještě je neprodal. Nandi pokyvuje, že je opravdu má. Na otázku, zda něco cítí, odpovídá, že necítí. Když nic necítí, pak je vyvážený. Když svaly jsou perfektní, tak cítit nejsou, když je perfektní stav těla, tak ho člověk necítí.
Když ho cítí, tak je průser, ozývají se záněty, vředy, cysty, ztuhlost. Když tělo nefunguje, tak to člověk cítí. Tak jak poznat sam a višam. Cítíme je višam a tomu se říká problém. Pozná se, že je cítit.
Když je Jůlinka usměvavá, něžná, nic ji netlačí, je sam. A pak když bude přemýšlet, a má strachy je višam. Co se musí udělat? Najít problém a ten se musí řešit. Řeší se co? Co je problém. Co není problém, to netlačí, tak se nemusí řešit. Sam není problém.
Verš říká sam káje, tělo nic nehlásí. Žádné trápení. Jako sedící Nandi, necítí ani koleno, svaly, z těla žádné hlášení. Takže sam kajé. To je vyváženost. To je to, co není cítit. Příroda, přírodní tok, tok šťávy z kořene do listů rostlin. Je to přirozené, vyvážené. Sam káje takto vyvážené bez hlášení tělesného, bolí mi tady, tady. Tolik hlášení, to není sam káje, to je problematické tělo, a to se musí řešit. Hlava, které v ájurvédě říkáme kancelář je unimobuňka pro vát. Vátová unimobuňka.
Z ájurvédy je šira hlava a grívjá je krk. Podle psychologie krk naznačuje ahankár. To je já. Co řeší já, co dělá za práci já? Vztahy, všechny ty majetky, peníze, mám, nemám, já-mé-moje, sambhan, samgréhé (přivlastňování). Ať je to zaručeně moje, ať je to v katastru, to je nejslavnější virus. A to je ahankár. Já mě moje vztahy, hromadění, záruka o vlastnění a proslulost. Toto všechno dohromady je já. A kde sedí? V krku. Máme takový krk a co se tam hýbe? Vztahy, přivlastňování, já-mě-moje a proslulost, a podle toho hlavou hýbeme a děláme gesta a mluvíme. Jsou tam všechna naše vyjádření pocitů, emocí. Je tam jeviště grívjá To je sídlem já.
Viděli jste někde vystavené boty Karla IV., vousy Karla IV., jeho bednu? Vidíte vzpomínku na J. A. Komenského, učitele národů. Jak se poznává J. A. Komenský? Má obdélníkové vousy. Podle bedny poznáváme a dáváme se poznat také podle bedny. Když máme radost nehýbeme nohama, ale máme úsměv rtech. Úsměv nemá palec, ale rty. Takto grívjá je ahankár. To jsme řešili celý včerejší den. Máme sam vyvážené tělo, kancelář, bednu, grívjá (krk). Dál jsme říkali dháranam. Dháran je nosit. Co nosit? To všechno, co bylo jmenováno, tedy tělo nehlásící problém, bednu, ahankár, hlavu, krk. To všechno nosit. Nosit bez stížností. Když nejsou stížnosti je to sam. Nestěžování si, je sam. Stěžování, ukazování problémů je višam. Na to se musí se reagovat. Raději hned, i když podle občanského zákoníku se vyřizuje stížnost do třiceti dnů. Bez stížnosti těla, bedny, ahankár. Takto nést dháranam. Čal je pohyb. Ačal je pak nepohyb, bez pohybu, kdy se nic neděje. Nedění, nedělání. Sthir je ustálení, stabilizování. Jako Krkonoše. Sedící sthiram. Nejdou do Polska ani do Prahy, jsou stále na svém místě.
Sam a sthiram – první část verše začíná se sam a končí se sthiram, a to je popis přípravy na meditaci. Příprava na dhján.
Než přijde na meditaci musí nejdříve chodit na léčbu, vyléčit kolena, orgány, tělo. Když to není vyřešeno, tak to do dhjánu ani nedojde, proto se v józe nejdříve začíná s ásanami. Je to proto, aby si tělo nestěžovalo, nepodávalo žalobu. Bez stížností. Meditace není možná, když jsou stížnosti. Nelze si sednout na zadek. Musí se řešit starosti. Tak to budu celý život řešit problémy a meditace nebude nikdy. Ano nelze, protože máme hromadu stížností v rámci přípravy.
Když se to dokonale připraví, dojde k tomu stavu, který je zde popsán. Ačalam sthiram.
Když toto všechno je, pak začne dělání. Tak si to připravit a dělat. Co dělat? Samprékšja – soustředit se, zamířit se. Když se Janda rozhodla, že ráno ke snídani bude kchír, začala se vyptávat: Kolik se dává mléka a rýže, jaký je postup. Byla zaměřená – samprakša, soustředěná, niméš.
Jógín se soustředí na násiká (nos) a agré (špička). Toto je velice hrubohmotný popis. Tedy proč zrovna na špičku nosu? Jednou měla Janda havárii. Ptal jsem se jí, jak se to stalo? Šahala do navigace. Mačkala prstem tlačítko a buch do auta. Jindy byl důvodem nehody spadlý mobil. Oči. Kde měla oči? Jak vypadají oči? Oči jsou vpředu, jsou to dvě kuličky, rovně seštelované, rovně jako halogenová světla na Ferrary. Jsou seštelované, aby svítilo přímo. Když svítí světla přímo, pak řidič vidí přímo před auto. Všechno vnímá. Představte si, že jsou světla přeštelované tak, aby v jednom bodu překřížily a Janda si stěžuje, že nic nevidí. Světla jsou zaměřená. Co se stalo? Přerušil se kontakt a uprostřed je jelen. Ona buch do jelena. Protože oči neviděly přesně. Podobně se to stane, když se díváme na nos. Nic nevidíme, všechno zmizí.
Odfikne se ze všech předmětů okolí. Je to jedno. Když to člověk praktikuje, nejprve má otevřené oči a víčka padají dolů. Automaticky. Co se stává dále? Odřezává se od ostatních předmětů. To je začátek, dívat na špičku nosu. Je to návod, jak se odříznout od okolí, jak se soustředit.
Takže v tichu, v klidu, ve svém času (to je faktor pro meditaci).
Ještě je tu jedno podstatné slovíčko ve svém čase. Dříve to bylo běžné, ale dnes už to běžné není. Tedy ve svém času, v čase pro sebe. Ne v čase, který patří něčemu jinému jako ráno se chystají děti do školy, to není čas na meditaci. Svůj čas. Luky vyhodí pásek s nářadím a řekne: Už je můj čas. Sedne si na postel a v tomto čase medituje. V cizím čase je to hřích, zločin. Za to je test, když se v cizím čase dělá meditace. Musí být meditace dhján ve svém čase.
Takže samprékša znamená zaměřen na špičku nosu. Odřízne od okolí. Je nádherné české slovo – Romča je odborník na to, dívat se do blba. Oči jsou otevřené ale nic se nevidí a ten, kdo hledí do blba, na něm se to blbo nepozná. Když se koukám do blba, tak mi Raduška zmizí. To se má člověk vidět, když se dívá na špičku nosu, tak dochází k dívání. Je šumák, jestli jsou oči otevřené nebo zavřené. Vše mizí. Vše zmizlo. Samprékša, nasikághre.
Teď je velice vzácné slovo svam déš.
Neřešit hrubo hmotné jógadivadlo ve svém směru.
Svam je sám-sebe a déš je směr. A jaký je můj směr? Do Motola nebo na Nymburk? Můj směr není žádný. Žádný směr je můj směr. Do svého ahankáru, do nitra. Svam déš tam se dívat, do nitra. Včera Romča na ájurpsychologii říkal, že je to na zamyšlení Govindží. Ne na okamžik, ale neustále. Jakým směrem se dívám?
Romča: Procítit to nitrem.
Govindží: To je jediná možnost, sva je ahankár a to, co se tam děje, to se tam automaticky najde. Govindží se ptá: Kdo se dívá na ahankár?
Janda: Domlouvač.
Govindží: S tím se rodí a budí domlouvač. Protože začne vidět ahankár, protože, co je v nitru, co je sám v sobě, je ahankár a na to se rozsvítí ledovými světli. Kdo to objevil? Objevil se domlouvač, který domlouvá a vidí ahankár. To se musí člověk potom sám sebe zeptat, proč se mi něco líbí a proč se mi něco nelíbí, chutná – nechutná, to je co? Rozbor ahankáru, to dělá domlouvač, kdo jsem, co jsem – domlouvač.
Takto to nitro vidí. Nestačí jednou si sednout. To nic neznamená. Chce to dlouhou dobu praxe. Každý den a neustále, když probíhá tato praxe léta, tak je domlouvač jasný a stále jasnější. To je mnohaletá konstantní praxe. Pak člověk není. Ale musí to probíhat neustále, je jako jednorázovka. Ne. Aby lidi viděli, jak jsem dobrý, správný, to předvádět.
Ještě srovnám záda, dívejte se, co umím. To je blázen. Ne toto všechno proběhne a nezáleží, jestli se někdo dívá. Naučit se dívat do blba, a když ta praxe proběhne, tak i když je svět absolutně blbý, nemůže vám nikdy ublížit. Blbci si dělají svoje blbosti. Pejsek může kousnout, ale když máte v ruce piškotu, tak se žádný pes nemůže odhodlat vás kousnout.
To jsou lidi, co je zajímá, můj majetek, rodina, jen toto je zajímá, co stačí pochválit jejich rodinu, jejich prase. Máš krásný nádherný bazén a už létá jako pejsek za piškotou.
Raduško – tobě sluší brýle, kde jsi je koupila? Raduška hned vytahuje pro Govindu piškotu.
Správné piškoty a zmizí hrozby.
Tomu se říká velká bedna, která ví, jak používat piškoty a je všechno uhlazené.
Soustředit se na špičku nosu ve svém směru (ahankáru) dívat se na to, tímto směrem zamířit.
Co se stane?
Anavalóčan je nevidět nic. Když se kouká do blba, není nic vidět. Kdy se toto stane? Když se člověk kouká do blba, pak mizí i to, co je před očima. To je co? Dívat se do blba, cokoli, co vidím není podstatné.
Když se dívám na Radušku a tváře mám ve směru Radušky, ona zmizí, je nepodstatná, je bez významu. Já mám krásné boty, a vy koukáte do blba, proč se nedíváte na moje boty? Do blba, když je tak zmizí Raduška, brýle, boty, vše, co je vidět. Je vlastní ahankár. Svůj směr. Sám a sebe je to pouze ahankár, není to nic jiného, co se stane? Všechno zmizí. Nic není. Pak je čistý domlouvač, absolutní domlouvač.
To je potom Átmá splynutí – to je Bůh.
Když všechno zmizí a přeci jenom něco zůstane, je Bůh, ale to je hudba budoucnosti. Nejdřív musí přijít sam kája, tělo bez stížností, kancelář - bedna bez stížností Ahankár – grívjá
A konstantně, stabilní nehybné Krkonoše.
Dívání se na špičku nosu, dívání se do blba, tak zmizí úplně všechno, co zůstane? To je Bůh. Je to jedno. Už se neřeší nesmyslné otázky, co jí domlouvač. To jsou hloupé, bezvýznamné otázky. Není třeba to řešit. Vejde se do mého auta. Pořád řešíme nesmysly, někdo je profi nesmysl, a má profi přístup nesmyslný. Nezasekávat se do slov, ale do významů.
Tento verš ale i předchozí verše jsou o přípravě dhján.


Jsou to popisy, jak meditovat.

समं samaṁ = v rovnováze, vzpřímeně; काय kája = tělo; शिर śir = hlava; ग्रीवं grívaṁ = tělo, hlava a krk; धारयन dhárajan = držet, umístit; अचलं ačalaṁ = bez pohybu; स्थिरः sthiraḣ = stabilní, nehybný; सम्प्रेक्ष्य samprékšja = zaměřit své oči na; नासिका násiká = nos; अग्रं agraṁ = špička, bod nejvíce vpředu; स्वं svaṁ = vlastní, svůj; दिश diśa = směr; च = ča = a; अनवलोकयन् anavalókajan = nedívajíc se dopředu, nesledujíc.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>