Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Tam zaměří mysl na jeden bod, neovládán smysly a myšlenkami, sedíc v józe, v čistotě pravého já. ||6-12||  

---

---

Kostič: Zde mysl maje v jednotě, vědomí a smysly podrobiv, sedě v ásaně, nechť koná jógu pro sebeočistu.

---

Komentář Govind:
Pět veršů je o praxi dhján (meditace), jak být antar-mukhi. Jsou to návody. Jak vstoupit dovnitř. Jak být antar-mukhi. Antar-mukhi a vahir-mukti, dívat se tváří ven nebo dovnitř. Tak jak na to? Nejdříve mentální příprava, jak v čistém prostředí usadit, být jednoduše, bez jakékoli výjimečností. O tom bylo hodně řečeno. Stačí z toho zachytit jednu větu a je hned velká změna v životě. Dnes je pokračování toho, když člověk najde čistotu, čisté místo a bez důležitých, jak sám, tak ostatní. A co dál?
Verš říká dále: तत्रै tatrai (tam; kde tam tam do toho čistého místa se jednoduše bez zvýraznění něčeho včetně sebe.
एकाग्रं ékágraṁ = zaměřen na jeden bod.
Éká jeden gram je hrot Jako hrot míří jen na jeden bod, tak to ekagram. Znám jedno slovíčko soustředěnost, s ústřednou. Co je ústředna? Jeden jediný bod. Ekagrht, soustředit se. Soustřednit se. Tam do toho místa soustředit, Na co se soustředit? Na manah krtvá. Dělání soustředění na mysl.
मनः manaḣ = mysl, myšlenka; कृत्वा krtva = dělání, způsobení.
Dělání soustředění na mysl. Jak se to dělá? Soustředit se na mysl? Jako když sedíte a soustředíte se na maminku. Co se děje? Pak nevidíte, i když jsou oči otevřené, nic nevnímají. Mouchy létají, u stropu jsou pavouci, psi štěkají, venku létají letadla lítají a vy se soustředíte na maminku, vidíte záznam ze života. Vitahujete všechny snímky maminky. Soustředíte se na maminku. Kde se soustředíte? Jata čitta, soustředíme se v mysli.
यत jata = ovládnout; चित्त čitta = vědomí, इन्द्रियक्रियः indrijakrijaḣ = aktivita smyslů; (jatačitténdrijakrijaḣ, ten který se nedá ovlivnit myšlenkami a smysly.
; Tady ujasnit slovo čitt. Čitt je maminka. Kde je maminka? V životním archivu. Vzpomeneme si na hlazením maminky, jsme klidní. Když a vzpomeneme na facky maminky, tak zrudneme. Když si vzpomeneme na vynadání maminky, tak si připravíme arogantní slovíčka na sebeobranu důležitého. Jak jsem chytrý moudrý. Záleží na tom, co je v archivu uloženo o mamince. Z toho se vytáhne a podle toho se začínáme cítit a to i když tady maminka není. To je síla archivu, přivádí mnoho pocitů, různorodé pocity. To je všechno odkud přichází. Kdo to ovlivňuje naše nitro? Čitt. Kde je maminka? Maminka je v čittu. Takto čitt člověka je archiv, a to znamená manóguny, zejména buddhi (inteligence), smritti (paměti), inteligence paměti. Takto čitt neustále působí a vede ke konání.
Jata čitta indrijá krijah - Všechno vnímáme pomocí smyslů. Indirje krijah je konáním smyslů. Kde se to ukládá? V čitt. Češi jsou velice techničtí a chytré pojmy, racionální a logické jsou Čechům blízké. Abychom pochopili čitt, tak se musím zeptat na technické slovo setrvačnost. Takovým slovům věříme. Naše hlava věří strašně moc technice, slovům, viděním, obrazům, smyslovým předmětům, to je pro nás svaté. Ježíš a Maria už nejsou svatí, svaté jsou smyslové předměty, slova, dotek, tvary, vůně, majetek. Jsme vytrénovaní smyslovými předměty, proto jsem vytáhl jedno slovíčko. Tak co pro vás znamená setrvačnost. Kdo chce být spojený se satsangem, tak reaguje.
Nandi: Dojezd
Govindží: Setrvačnost. Zkuste to ostatní technici, co znamená setrvačnost.
Luky: Je tam s, se, být s něčím – s trváním, tedy děje se s časem.
Govindží: Praktická připomínka: Když jedete autem a vyhodíte nohu z plynu, rychlost dáte nulu a motor je neaktivní nefunguje ale auto jede to je do? Není to setrvačnost?
To je setrvačnost. Když jste v Lídlu a jdete pro mléko a uprostřed je levné zboží a vidíte tam černé šaty s blýskajícími třpytky, pověšené na ramínku a přesně číslo 39, které je moje, Vy se na to kouknete a uděláte jeden krok k mléku, ale vrátíte se k šatům. Ten pohled na nádherné šaty, normálně by stály 4 tisíce korun, tak jen pohled setrvává a ovládá touhy,
nedojdete a zase zpátky k šatům. To je pohledová setrvačnost. Takto je v čitt vše uložené a co je uloženo, ty věci mají svou setrvačnosti, které neustále práci táhne a jede se. Je na tom postavené celé tělo, celá fyziologie. I pohyb buňky, srdce, dóši. Co se hýbe v těle je jen setrvačnost, tam už posun není, tam už nic netlačí. Vy sedíte, zavřete oči, přišli jste z práce, vezmete vodičku, hrajete si, že meditujete, natáhnete nohy, co se děje v hlavě? Práce, co říkala kolegyně, šéfík, práce skončila, ale setrvačnost neustále běží. Odkud se to bere? Je to po pracovní době, je to v domácím prostředí, co se mele v bedně? Práce. To je co? Odkud to bere? Z čitt. To je čitt, který neustále bere nejen práci, ze které odešel. Čitt vede setrvačnost z celého života do jiného života, taková je jeho setrvačnost, konstantně jede. Takže soustředit se ekagram dělání, soustředěnost mysli na jad (jak). Jad – jak (ovládnout), jak dělá, jak běží čitt a smyslový proces. To znamená soustředit se na mysl, jak tam běží čittový proces. Jak tam přichází myšlenky, protože my sedíme, je v tichosti a je v čistém prostředí, takže v daném okamžiku tělo nefunguje, nereaguje, ruka a noha je v klidu. A v čitt setrvačnost neustále něco honí. Jako Jerryho a Toma a v hlavě je neustálá setrvačnost.
Co běží? Bývalé smyslové konání. Je to to, co jsme viděli, čichali, slyšeli, u člověka neustále probíhá v hrabání. Na to se soustředí. Velice jasně vidí jako myslivci, když střílejí, tak se soustředí na mušku pušky. Jasně vidí jelena. Má ho na mušce a střelí. Vy nejste myslivci tak si vezme jiný příklad. Jako když děti kreslí maminku fixem, tak se dívají na hrot fixky, jak se hýbe a v té kuličce na obrázku vidí jasnou maminku. Takto se soustředit na jat-čitt-indrija-krija. Konání indrijí a čitt – setrvačností.
Jste po práci, sedíte doma a vidíte, jak chodí rozčilená kolegyně po chodbě. Je tu kolegyně? Je tu chodba? Ale my vidíme rozčílenou kolegyni, jak prudí. A my to proudění vidíme. Sedíme doma a vidíme prudění. Co to je? To je setrvačnost dne, práci, setrvačnost konání. Kde smysly vnímaly a stále vnímají. Co vnímáme jsou smyslové akce, indrija-krija. Kde? V setrvačnosti. To znamená co? Jsme jiní a setrvačnost je jiná. Já není setrvačnost, já je to, co vidí setrvačnost.
Touto praxí se stává, ujasnění, co jsem já, já rozhodně já nejsem. Setrvačnost nejsem, nejsem ani žádná součást setrvačnosti. Janda dává výpověď z z takové meditace. Já jsem přeci Jana Kolaříková vidím svého šéfa, žádná soustředěnost, čistota, jednoduchost, žádná přirozenost, žádná setrvačnost, ale pořád já, já, já.
Takže potom význam meditace je vynulovaný. Soustředěné vnímání, zaměření na čitt a to, e čitt a jeho předměty nejsem. A to je konstantní soustředěnost, větší soustředěností, jasnějším pohledem, toto nejsem já. Já je jiné. A k tomu dochází, to se stává. Pak se říká já Jana Kolaříková nejsem, je mi ukradené, hlavně ať to nejsem. To je přilepená moucha, mol. Když malíř natírá zdi a pod válečkem je mol, ten je malířovi ukradený a barvou ho přilepí na zeď. Mol se už nemůže odlepit a létat.
Stejně jako když válíš placku, spadne ze stropu pavouk a už je v těstě od válečkem, a tak ho třikrát rozválíš a už nejde vyndat z placky. Takto jsme kikslí, já a můj manžel, já a moje manželka, dům, prachy, tak jsme kikslí jako mol na zdi a nic jiného není možné. Tak moc jsme kikslí a z toho bahna se nedá vylézt ven. Strašně tvrdá situace.
Vytáhni toho pavouka z placky, když jsi už třikrát přejela válečkem. Co uděláš? Vyhodíš placku? Ano, vyhodíš placku a desinfikuješ váleček. Takto i s lidmi dělat, to nemá význam. Lidi jsou nemožní.
Jana a Kolaříková jsou kikslí s přiblblým tělem. Řešení není žádné, proto Janda hledá koleje, po kterých by mohla jezdit. Takže to je Jak tam běží, jak jsou spojené konání smyslů v setrvačnosti. Znamená být stále sthiram.
Sednout si a zůstat na svém místě jako Krkonoše.
V té poloze. V jaké? Čistá, přirozená, soustředěná, dívající, velice jasně a ta jasnost více a více se vyjasňuje. Jako ráno, když přichází slunce, odchází mlha a domy a stromy jsou více a více jasné. Takto je člověk v indrijákrijá je čitt jasně vidět. Jasnější a jasnější. Tedy zůstat v ásaně.
A provádění jógy spojení vnímání setrvačnost. A co se tím stane? Átmá višuddhajé ten vesmírný tok, Brahma, višuddhé, znamená čištění. Když máš bordel, máš kičrí, dál, snědla jsi a zůstalo po malinko na dně. A krásně namalovaný obrátek na talíři není vidět, protože je tam zbytek, co uděláš? Dáš pod kohoute, pustíš červenou vodu a vezmeš drátěnku a začneš třít. A každým třením ten obrázek je více jasný a jasnější. Tomu se říká višudhé, krásný medvědi od Kolína budou na talíři. Čím více jasnější, když se čistí. Každým čištěním jsou nožičky, očička, uši jsou víc vidět. Celý kolínský medvěd je velice jasný. Tomu se říká viššudhí átmá, čištění átmá. To je jasné átmá. Když člověk vidí setrvačnost, není setrvačností.
To vnímání – já to není setrvačnost, to je čištění, objevení, ujasnění, stoprocentní ryzí já. A to je Brahma. Ten tok. Tak se jógín zbavuje ztotožnění s hmotným spojením, která je totální setrvačností já a moje děti, manželka, dům, moje zahrada, bazén. V hlavně pak není setrvačnost smyslových hmotných předmětů. Hlava nic neřeší. Ale nás to pořád setrvačnost vede život od života, setrvačnost je zárukou života, kolem dokola setrvávat. To je funkce smysl vysvětlení čitt. Při dhján dochází k pozorování setrvačnosti, to běží. Vnímá kamera a vnímám snímky.
Čtyři verše zde ukazují techniky, Bhagavadgíta dává návod.
Marci: Velmi se mi líbilo pojmenování a vysvětlení setrvačníku.
Govindží: Tak aspoň jeden brouk vnímal setrvačník. Děkuji za almužnu.
Nic se neděje. Jedna jediná věc, co se děje, je soustředěnost, soustředit se na to, co běží v hlavě, na setrvačnost.
Když si Nandi sedne, hned setrvačník, kde chybí paleta cementu, dělníci nepřišli, nesvařuje se, míchačka se rozbila, nemohou omítat. Co to je? Setrvačnost práce a na to, když se Nandi dívá, on je ten dělník? Není. On je ta práce? Není. On je tím, kdo se dívá na práci. Nandi se odděluje od své stavební práce.
Podobně se Třínulka odděluje, nejsem korálek, nejsem náramek, nejsem náhrdelník, ale ona: Toto se nehodí, to nesedí, barevně to neladí, je to nesladěné, to je hodně krátké, to je veliké, a to je malinké a je v tom namočená. Ona je korálek? Je semínko?
Světlana zase maminka, děti, babička, děti si hrají, moje maminka. Je ona tím, co se jí honí hlavou?
Kdo tady je ještě.
Sandálka. V hlavě jede, no to je dobrá technika, to se bude dobře prodávat, z toho budou tři stovky.
Každému někde něco v setrvačnosti běží.
Musím udělat překlady, udělám polévku abych netloustla, jsem jako slon, musím zhubnout.
To je v hlavě ta setrvačnost.
Jen vidí na co se dívá. Čemu se říká nadhled?
Tato praxe, meditace přivádí k nadhledu, vzniká nadhled a tím poznává, co je, co já není, co já není. Jako Ramana Mahariši říkal Jandě, když se ho zeptala: Co jsem já?
Tak Ramana na to: Řekni mi, co nejsi. Jsi bunda? Nejsem. Jsi ty uši? Nejsem. Jsi ty boty? Nejsem. Jsi ty pruhované ponožky. Ne nejsem pruhované ponožky. Tak zkoumej dál, co nejsi a co ti zbyde, tak to jsi. To je metoda Ramana Maharišiho metoda, jak zjistit, co jsem. Dhján jak poznat, co jsem. Nejdříve poznat, co já nejsem. Jsi mobil, notebook, jsi prací, bytem, domkem, psem? Co jsi? To nejsi. To nejsi, takže nikde nejsi, ničím nejsi, a čím jsi? Védanta metoda. To je to samé.
Viza: Mám otázku k soustředění. Myslela jsem si, že se mám soustředit na práci a jiné myšlenky jsem zahnala. To je blbě?
Govindží: Vizo, ty jsi lhářka, říkala jsi, žes vyhnala myšlenky. Myšlenky se nedají vyhnat, jsou součástí setrvačnost, dá se na ně jen dívat. Nelze, to žijeme. Kde myšlenky neustále jsou, dají se pozorovat.
Uvědomit si, že nejsem doma, jsem v kanceláři. Tak kancelářské myšlenky se jen dívat a ujasnit, že jsem doma nejsem v kanceláři, a myšlenky jsou v kanceláři. Tak to jaká je setrvačnost, to se dá dívat. To vnímání je akce, kterou se odděluje vnímač a předmět.
Vnímač je átmá, já, sám sebe, které není ničím. Átmá není čitt. Já není ani tužka, auto, já to nejsem.
To je krásné, máme tisíc vysvětlení k zaseknutí.
Uča: Když se povede to jen pozorovat, tak to nezmizí.
Govindží: Protože já nekikslo.

Verš říká jednoznačně – soustředěnost v klidným prostředí bez vytahování a dělat soustřednost mysli na čitt. V čitt co probíhá? Indrijá krija – smyslové procesy. To se jen dívá na to, co je v bedně. A tím díváním dochází k rozpoznání sám sebe, átmá. Je to jednoznačný a velice jednoduchý krátký návod pro celkový proces meditace. Bloudíme jinde, pasivní meditace, řízená meditace,...
Stejně jako si můžeme sednout po práci a vzpomínám, co všechno bylo v práci. Tedy soustředit se. Připadá mi, že neznáme slovo soustředit. Když nevíme, jaký je význam, tak to nelze provádět. Když se zamíří na kočku na stromě, není vidět strom ale jen kočka. Tomu se říká soustředěnost, je tam jeden bod ekagrt, jenom jeden a ostatní není. Tomu se říká soustředěnost, a to, jestli někoho zajímá, tak může číst dál. A kdo nerozumí tomu, co je soustředěnost, je zbytečné o tom mluvit. To je vrtání do vody, uděláš nějakou díru? Umíš si to představit vrtat do vody. Vrtáš, vytáhneš a žádná díra. To jsou lidi, kteří se soustředí a k soustředění nedojde.

उपविश्य upaviśja (sedět, usadit se); आसने ásané (na sedátku); युञ्ज्य juñdžjá (měl by praktikovat, měl by se koncentrovat, soustředit se); योगम jógam (na jógu); आत्मा átmá (pravé já, nejhlubší já);विशुद्धये viśuddhajé (na očištění, směrem k očištění, za smyslem očištění, átmá-viśuddhajé (pro sebe očištění).

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>