Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Na čístém místě pokrytém trávou kusa, kůží jelena a čistou látkou, položí své sedátko ani příliš vysoké, ani příliš nízké. ||6-11||

---

---

Kostič: Na čistém místě připraviv pro sebe pevné sezení ne vysoké, též nízké ne, z plátna, kůže, na trávě.

---

Komentář Govind: Zde nejsou složité pojmy, je zde popis místo, které by si měl jógín vybrat ke své praxi jógy. शुचौ śučau (na čistém); देशेdéśé (na místě). Čisté místo, prostor. Co tvoří čistý prostor?
Jak to já chápu, čisté místo je to, kde není nepořádek. Nepořádek není věc. Bordel je kreslený stín v hlavě. Z psychologického pohledu říkáme bordel tomu, co nesedí do našeho liba. A to je u každého člověka podle jeho stavu mysli je něco jiného, neexistuje univerzální bordel.
Takže sučó déša, kde není bordel. Bordel je stav mysli. Naše netolerance, nenávist, nechápání, neporozumění, neschopnost se vystrčí venku, a tomu vystrčení se říká bordel. Bordel jako předmět neexistuje. Jejich vnímání je bordel, nelibo je bordel. Kde je bordel, tam čisto není. Kde je uvažování nesnášenlivost, tak to čistý prostor není. Znamená, kde něco vadí, tam místo není. Proč něco vadí a něco nevadí? To záleží, jak moc si považujeme jógínské slovo důležitý. Je nádherné české slovíčko, které pomůže rozpoznávat různé věci. Tady je také místo pro toto slovo a nebádejte nesmyslně, které vede jen k falešnému vytahování. Trochu rozumu. To kouzelné české slovo je jímat. Je to sloveso. Jak vnímáte toto slovo?
Luky: Něco nabírat.
Viza: Vzít, brát
Govindží: Abyste se lépe orientovali jímat je kořen a k tomu je například za-jímavé, za-jímat, po-jímat, ob-jímat, to vše je z kořene jímat. Je to tak pochopitelné?
Reakce: ano je to spojené.
Govindží: Toto je naše vášeň. Z vášně vzniká život. Vzniká svět. Co dělá vášeň? Jímá. Jejich jímání je pak za-jímání, po-jímání, ob-jímání a rozjede se svět.
Když to je všechno, nečisto neexistuje. To nečisto udělá jímání. Jímání je přítomnost rozhodujícího rozhodčího. Když se rozhodčí objevuje, začne jímat. A začne libo-nelibo, hezké - nehezké, čisté - nečisté, dobré – špatné. Rozhodčím je hotový, dozrálý ahankár, já. Komu to vadí? Mě. Není mě, není já, vadí to někomu? Asi nikomu.
Když já není, tak žádné vadí neexistuje.
Vadí existuje, když já je. Čisto je všude i v žumpě, když já není.
Co to je bordel ty nečistoty? To já. Když já není, tak žádný bordel není.
Když já není, problém není, trápení není, když já není. To všechno je naše za-jímavé. Viza vyprávěla, že jímala rýžovar, ten život je jímání. Co člověk jímá? Vnímání. To je podobné jako zajímání. Je hodně slovíček, které vychází z jímání a to považujeme za důležité v životě. Stačí se zamyslet, vzpomenout na další slovíčka.
Studenti četu: Do-jímání, snímání, přijímání, najímání, projímání vnímání. Všude, kde se plní nějaká jímka. Govindží: To je mimo terč.
Vyjímání, všude kde to, co není, tomu říkáme pod-státné. Co není podstatné to se nejímá. Nejdříve je státné – objev – jev. Pro-jev. Co není jev, co se nestává, není pod-statné. To se nejímá. A co se jímá, tam začne růst strom. Život je tam, kde se jímá. Kde se nejímá, tam nic není. Tam život není, tam je mrtvo. Co se jímá? To jsou pod-statné pro-jevené a tam je život, akce, reakce. Takže sučó déša čistý prostor, žádné jímání, žádné –statné, -jevené,..
Ne-podstatné, ne-projevené. Prostor, který je neutrální, nic nevadí, nic neláká, nic se nelíbí nebo líbí, nejsou překážky, nejsou domněnky. Stále uvažování o sobě, pak jsou dva negativní pozitivní, libo-nelibo a začne dualistika a svět, svět začíná tam, kde přichází rozhodčí, který začne říkat buď a nebo. Takové nebo makové, zkrátka dualistické, tam začíná svět. Když rozhodčí není, tak špatného není, dobrého není, čisté špatné, noc ani den není. Tomu se říká suči, čisté. Kde vadí není, nevadí není. Kde přijde rozhodčí, tam je všechno. Ten je klíčem pro svět. Svět je tam, kde je rozhodčí, a rozhodčí musí vše prožívat, jeho prožívání je jeho projev.
Jeho projev je nemocný, zdravý. Jeho projev je veselý či smutný. Jeho projev je chytrý či hloupý, a to jsou různé projevy rozhodčího. A to je jeho svět. Takto každý člověk má svůj svět podle svých vlastností, podle svých akcí a reakcí, podle svého rozhodnutí, že je to bordel, že je to čisté, špatné či dobré. Svět je potom takový.
प्रतिष्ठाप्य = pratiṣṭhápja znamená umístit se. Umístit se v čistém prostoru, kde není vadí nevadí. Krása bordel, ošklivo, všechno je rozhodčí. To je místo bez rozhodčího. Umístit se bez rozhodčího.
Když není rozhodčí, pak je jedno jestli sedíme v obýváku, v posteli, na zahradě, v autě, .. protože rozhodčí není, tak je všechno jedno a slovo vadí není.
Být bez rozhodčího znamená být umístěn v čistotě.
. स्थिरम = sthiram (pevný, nehybný). Stálost znamená žádné výkyvy, chvilku jo a pak ne. Prudit, proudit. Šéfík prudí, kolegyně prudí, protože je tam proud, tak se musí prudit. Kde se neproudí, tam se neprudí. Kde není proud, tam je klid, není to práce, nic neprudí. Když je řeka, tak musí téci, jinak je to bazén. Takže práce je, kde se proudí. Člověk nemůže být šokovaný, že se prudí. Jako by byl šokovaný, že voda je mokrá. Suchá voda neexistuje. Když jsi v práci, tak se tam musí prudit, je to záruka, že se něco děje. Ne prudí mě šéífik, ... to je problém, že rozhodčí je tam s libo-nelibo, s jeho vášní. Takže suči déš (čistý prostor) z něj musíme vyhodit rozhodčího, pak je čisto, když rozhodčí není, tak není nic jiného než čisto. Sthiram, to se nehýbe. Hýbání je rozhodčí. hýbe, není sthiram. Když se rozhodčí nehýbe je věčný klid. Když není rozhodčí, je věčný klid a pak je sthiram stálost. Jako Krkonoše, Krušné hory ty jsou stálé. Nehýbou se i když prší, sněží, fouká, když někdo po nich lyžuje, nebo sbírá houby, jsou ustálené. Tak když je člověk ustálený, sthiram v suči déši v prostorech, kde je čisto, kde není rozhodčí, já. Když není rozhodčí, je tam átmá. To je tam ta věčnost. Atj-uččhri-tam, ati – příliš, uččhri znamená vyšší a slovo tam znamená s tím. Ne příliš vysoko, a ne příliš nízko. Čemu říkáme vysoko a čemu nízko? Když je vysoko, to znamená, že se může dívat dolů a je vše vidět. Takže, když něco vykonáváme děláme, tak máme pocit, že na nás někdo kouká. Někdo nás vnímá. Co je vysoký a důležitý? Když je pocit důležitý, vysoký, hlavní, za-jímavý, pod-statný, pak jsme vyšší. Máme pocit, že na nás někdo kouká, někdo nás vnímá, tak to se musí líbit, to co já chci a to je většinou náš průser. Oblékání podléhá názoru, jak mi to bude slušet. Budou mi tyto kalhoty slušet? Co to je? Co se honí v hlavě? Že jsem trdlo povýšené a všichni na mě koukají a já na ně musím myslet.
Třínulka si na Kuti sedla ke klávesám a chtěla si jen tak zahrát a pak si uvědomila, že je tady Marci, ta má hudební sluch a co si bude myslet? Začala se starat o Marci a její hudební sluch. Co chtěla? Chtěla si jen zahrát. A hned nahlas komentovala své hraní, že nehraje dobře. Trdlo, které se stará o to, jak ji lidé vnímají. Co mají lidé vnímat, to je záležitost lidí. Ať si dělají, jak chtějí. Ne nesmí se jim nelíbit, to je kreslený život, to jsou falešné představy. Celý život se snažíme být šaškem a staráme se o věci, které nejsou podstatné a nikoho to ani nezajímá. Takže ne takto žít jako hodně velké trdlo.
Ne tak nízko, tedy není ponětí, že existuje. Tedy nebýt ani trdlo vyčnívající ani rozpuštěný vosk. Jako když si namažeš krém na kůži, tak se hned zmizí, rozpustí se, je příliš nízko. Ani nebýt trdlo s výraznou čepkou.
Tedy ani vysoko ani nízko, tedy všem ukradený. Být ukradený.
Čailá jsou hadříky, adžina znamená to, na co se dá sednout. Dříve bývaly kůže zvířat. Zvířata se ulovila, maso masožravci snědly a co se dalo využít, to se vzalo. A tak se použila i kůže. Tady také používali Keltové kůže na hlavu, na nohy, na tělo. To znamená to ne-pod-statné. A mi máme problém, že naše legíny musí být hezké, kabelka, boty musí být hezká. Co si lidé řeknou? Jako by měl člověk zaměstnat celý svět, jaké mám věci, obočí, rtěnku. Kvůli tomu je svět? Absolutní trdlo rozhodčí.
Aby slunce na něj koukalo, stromy koukali. Jsem slušný? Jsem dobrý? Jsem chudý? Zaměstnal jsem celý svět a ten svět musí rozhodnout, jaký jsem. A já si přeji, aby se svět rozhodoval takto. Nedá se tomu říci jinak než diamantový, ehm - dementní. Takže oblíkání, sezení, to, s čím je člověk spojený, hadrem, karimatkou, šálou, čepkou, je to jedno – nezvýrazňuje se.
To je verš popis o přípravě zázemí pro jógu. Můj nejbližší duchovní kamarád z vyšší třídy, ne není to kamarád, ale učitel. Když jsem se zeptal, jak má člověk provádět jógu, jak se má dělat? On bydlel v Himalájích naproti mně, tak mě znal moc dobře, znal mé zvyky, mé zájmy, tak mi poradil a odpověděl na mou otázku, jak mám začít s jógou. Řekl mi: Proudit se v jednu hodinu v noci a sednout si, ne ležet, ale sednout si. A nic nedělat, nesnažit se dělat. Nespat. Nespat a nedělat, to je začáteční lekce, pak se uvidíme. A to byl přesně v duchu tohoto verše. Po půlnoci, nikoho nic nezajímá, co dělám nebo nedělám. Tehdy se můžu zklidnit sedím a nespím, jsem vzhůru a nedělám nic, rozhodčí není. Přece je? Kdo to je? Átmá. Když rozhodčí není, a přece to je, tak kdo to vede? Vesmírný tok. Okamžik, kdy rozhodčí není, tak je to ochutnávka Boha. Jestli je tam ještě nějaká chuť, protože chuť poznává rozhodčí, přece je tam chuť poznána, a rozhodčí tam není, tak je to ochutnávka vesmírného toku.
Tak tento verš popisuje, jak se má praktikovat jóga.
Čisté umístěné, stálé átmá, bez rozhodčího ne jako trdlo, ne nízko zmiznutý a vše potřebné tam je. Neztotožňuje se, že mám mamutovou čepku, kundalini karimatku, modrý péřový spacák, to je lepší horší, krásné a pořád do zmatku světa. Pořád myslet na tyto věci co je krásné, ošklivé, levné. Zamotaný do dvojky duality. Tomu se nedá říci jóga, jóga se říká, tomu, kde není rozhodčí, dvojnost. Stejný, nehybný jako Krkonoše, pořád stejný.
Více nemá v bedně. Už je dutá.
Janda: Nerozumím slovo nízký.
Govindží: Nízký znamená zmiznutý jako tichá hladina, kdy žádné vlny nejsou, znamená není.
Janda: To je smysl verše.
Govindží: Nízká nebo vysoká je srovnání vůči referenci. To je jako když duchovní člověk chodí do města a každého zdraví: Dobrý den. Co je to za nesmysl? Oč se snaží? To je ukázka, že já jsem velice skromný, pravdivý. Je to reference, že se oblékám se do nejlevnějšího, neznačkové, já nakupuju v sekáči, to je ekologické, oč se snaží? O co se snaží? Když chceš žít ve značkovém oblečení, vydělej si a kup si to, když je to pro tebe podstatné.
Janda: Pořád je rozhodčí.
Govindží: Neustále ukázat sám sebe bídným, bídné trdlo, zadupané trdlo.
Roman: Dalo by se říci, že jímání je taková jímka, ze které je možné jíst ale nemít očekávání?
Govindží: Ty jsi spojil slovo jímání s jímkou. Jedno je sloveso, je to proces a druhé je podstatné jméno. Je to toulání. Nesloučit neslučitelné. Jímání je proces. Bylo by to páté přes deváté. To jsou dvě věci. Jímání je svědění. Když to chceš, to je objev. Když člověka svědí, tak škrábe, když je tichá hladina vody a začne se vlnit, protože pod hladinou pluje ryba, tak se na hladině udělá vlnovka, takto vzniká jímání, znamená pod tím se něco děje.
A tím je jímání, to je otravování okolí světa. Ta lehká vlnovka na hladině, co dělá? Otravuje vzduch. A hned chce ukázat, že je tady. Trdlo, člověk je takové trdlo, které ukazuje, co všechno umí, co má.
Roman: To si vysvětluju očekávání.
Govindží: Tomu se říká vášeň, když je vášeň, tak se z toho rozrůstá mnoho. Když zasadíš semínko české lípy, tak je z toho hodně větví, listů a květů. Jen svědění bytí rozkvete různými směry a můžeme vyjmenovávat touhy, připoutání, očekávání, to jsou jen slovíčka, které dělají etikety. Viza říkala to je zajímavé, musí být co? Koho to zajímá. To znamená peklo, to čistota není. To je bordel. Bordel je to, co zajímá. Když Janda přijde, tak co ji zajímá? Koberec. Musí luxovat. Co je podstatné bordel na koberci. Rozhodčí je co? Projevení. Život. Sthir ásana, umístit se, co vím, co znám, o čem jsem přesvědčený a být Krkonošemi, být sthira, i když lezou Poláci nebo Češi, je to ukradené,
Sedni si a jen buď. Co Vizo?
Viza: Vypadá to jasně, neposuzovat, ještě to není v mém reálném světě. Budu to pozorovat.
Govindží: To je fajn, že jsi.
Překlad verše je příliš strukturální. Člověk potřebuje trochu porozumět, co slova naznačují. Je to velice strukturální popis, je hrubohmotné vnímání. Mít súkšma (subtilní) vnímání. Když chce něco dělat, tak jsou slovíčka, která vnímáme hrubě, ale slovíčka je možné vnímat i subtilně, které rozebírají akci a reakci. To je možnost rozpoznat jádro, věnovat se jádru. Ne, to, co je hrubohmotné. Viza řekne: To je zajímavé, bylo to něco zajímavého o rýžovaru. Ale je to hrubé vnímání, že vidíme Vizu bez náušnic s rýžovarem, a tam si uvaří polévku. To je hrubohmtné vnímání. Jemně hmotné je, že tomu říká zajímavé, je soustředěná jako špička kornoutu zmrzliny, můj milovaný rýžovar. A hlavně nevařit rýži a pokud možno vše jiné možné. Co z toho bude? Jaká bude Viza? A co bude pro ni podstatné? A když žije dlouhodobým stylem, tak jak bude vypadat její život? To všechno se dá vyhmatat, když je subtilní vnímání. A kdy se kupovalo, jakou má barvu, kdys to koupila, jak je velký. To je hrubohmotný kec, ten se rozjede.
To je hrubohmotná reakce. Jemněhmotná reakce ve v tichu jen pochopit. Pak je vše pochopeno.

Jsou dva vnímání hrubohmotné a jemně hmotné vnímání. To nedělá žádný rozruch. Tak si sedne a vše je do dna pochopené a nikoho neotravuje. A hrubohmotné je randál.
To udělá rozruch. Takže předpokládám, že chápete rozdíl mezi hrubohmotným a jemně hmotném vnímání a snažíte se žít život aspoň chvilku v jemně hmotném vnímání, jestli vůbec se ve vás probudilo jaro. Tak jsou sněženky buddhi. Nebo zůstáváte jako trdla a pořád se stejným hrubohmotným vnímáním trápíte. Takže takto je dnes vše.
आसनम ásanam (sedící), आत्मनः átmanaḣ (z pravého Já), अत्युच्छ्रितं atjuččhritam (příliš vysoko, vyzdvižen) न na (ne); अतिनीचं atiníčam (příliš nízko); चैला čailá (látka); अजिन adžina (kůže antilopy, jelena); कुश = kuś, kusa (tráva); उत्तरम् uttaram (pokrýt).

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>