Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Ten, který se vzdá zájmu smyslů a také připoutanosti k činnostem, o tom se praví, že dosáhl jógy. ||6-4||

---

---

Kostič: Vždyť ten, kdo nelpí na smyslech ani v činech není poután, ten všech záměrů vzdavší se v józe vyspělým zove se.

---

Komentář Govind:
V třetím verši šesté kapitoly je definice jógarúd. Včera bylo vysvětleno, že jógarúd je praktikant jógy, a to je sanjás a co je sanjás, o tom je celá pátá kapitola. Sanjási vykonává své konání, ale nekoná, nýbrž koná se.
Když koná konání, tak to není kvůli tomu, že za to něco bude, ale jen proto, že koná.
Takovým konáním s radostí vzniká jógarúd splývání, plnění, konání. Když je člověk utopenec, vleze do flašky vody a utopí se, je utopenec. Kolem něj je jen voda. Tedy, když je kolem člověka jóga, utopí se v józe. Je kolem něj jen jóga. Jen vykonat a nic víc. Takový jógarúd přináší mír a klid. V jógarúd je klid. Utopený v józe. Ne jako vy, když jste včera cvičili a dnes jste se ani nemohli včas probudit.
Tomu se jóga neříká. Jóga je vykonávání bez namočení. Nedotýkání se toho. Takové konání, když někdo dělá, tomu se říká praxe jógarúd. Znamená posedlý jógou. Tady to je oranžové hadry, korálky, hari ÓM. Samé divadlo. Absolutní divadlo od rána do večera, a konání, co z toho budu mít, zdraví, štěstí. To není jóga. Takové uvažování, taková praxe, to nemá nic společného s jógou. Praxe jógy je žít, vykonat a nebýt do ničeho namočený. Nic se nedotýká, to je jógarúd. To je pak mír. V dnešním verši je upřesněn pojem jógarúd.
Poslední slovo je učjaté (tomu se říká).

Na počátku jsou předměty smyslů. Vše, co vidím, čeho se dotýkám, co držím, co slyším, co cítím. To jsou všechno předměty smyslů, co nosím v hlavě.
Když ve skutečnosti nejsou indrijárthéšu, nebaští se předměty, nedotýká se člověka sláva, bezpečí, rodina, manželka, nic z toho se nepřijímá jako podnět pro smysly, pak není připoutanost. Není nic k baštění. Není nic, co by žraly smysly. Není smyslové baštění. Takže indrijárthéšu ani karmasu (není připoután ani do konání). Indrijárthéšu znamená baštění smysly. Cítit štěstí a Bůh ví co ještě. Karmasu znamená, co z toho budu mít, všude já, já, já. Já si pamatuji, já přemýšlím, já pracuji. Já, já, všude jen já, já, já. Konání namočené. Konání s touhou po plodech.
Ale lze konat a vykonat a přitom nebýt do konání namočen, je to bez řečí. Jen se projde, jen se vykoná, jen se to dělo. Žádné hodnocení konání. Žádné informování, co jsem dělal. Předsouvání toho jak jsem dobrej, že jsem udělal 10 veršů. Ne, jen se dělo, nasypalo se, je hotovo a konec. Proč řeči. Udělal se chleba, sabdží. Dělo se.
Většinou, kdo dělal, čeká na větu: to je ten nejlepší chleba na světě. A jistě se dočká, protože je dost těch, kdož hodnotí. Stejně tak si maminka o své dítěti říká: Moje dítě, proti tomu Bůh nic není.
Lidé jsou absolutně mamočení do konání, do smyslového vnímání.
Otázka: Jak toto vypustit? Govindží: K tomu je sankalpa

Je to stav pro sanjási, ve kterém sanjási žije a tomu se pak může říci praktikuje jógu, je jógín. Jogarud je ve skutečnosti namočený v józe. Kdo? Sanjásí. Schodama se prochází to se musí znát. Schody, které vedou do prvního patra, to se musí znát a když neví, kde vůbec je schodiště, tak první patro je vězení, jsou to jatka, tam zahyne. Protože co bylo, to si vůbec nepamatuje. To je stav všech brouků, co bylo ve čtvrté kapitole, žádný náznak. Co teď vyvádíme? Nic. Kravina, další žrádlo, protože jsme zvyklý poslouchat. Hledáme žrádlo, stejně jako mravenci neustále hledají, něco, co mohou vzít a přinést do mraveniště. Co z toho bude.
Jen blouděním se jógarúd nestane.
Vykonat a nebýt namočený, stačí.
Nezměnilo se u nás nic.
To, co teď baštíme, to musí přinést změnu, to je polévání utopence, když buddhi intelekt je zapnutý, jinak je to jen courání tím se nic nevybuduje. Jen courá a nic z toho není. Z čeho něco je to přivede změnu v životě. Brouci jsou courající mrtví brouci. To je to, co rádi děláme.
Praxe jógy je to, co změní absolutně život. Kdyby byl náznak, toho co je sanjási, karmajógy. Jsme zaseknutí v projevech. Je višadjóg, co nás všechno trápí, co by bylo dobré. O tom je první kapitola. Jógarúd je pro sanjási a to jsme už uzavřeli pátou kapitolou. Nyní v šesté kapitole je instrukce, jak pokračovat ze sanjás dál. Trochu to zažít. Trochu to mít v sobě.
Včera byly vysvětleny samgháty a dostali jste úkol pamatovat si je a zamyslet se nad nimi. Po skončení jste byli hned všichni v kuchyni. Janda: Já jako krk a kolegyně jako rameno. Govindží: Bylo vysvětleno 14 samghátu.
Co nás zajímá? Indrijárhéšu, žraní, baštění smysly. Nikdo neusadil, co bylo celý den přednášeno a praktikováno. Jen si to projít a ujistit se, ujasnit si. Vím, tam jsou takové šlachy a klouby. Ani toto si nepamatujeme.
Radost mít jen v konání. Kam to vede? Nikam. Sbírání.
Když smyslové předměty, píše se indrijárhéšu, nejsou, kde jsou a kde nejsou. Jejich žraní není. Když není baštění smyslových předmětů, není připoutanost k plodům konání, pro koho to není? Veškeré touhy konání opustí jógarúd namočený do jógy, tadá (tak) učjaté (se říká).
Obzvláště čtvrtá kapitola byla o baštění smysly.
Kudy se přišlo, tudy se odejde, přišly nejprve smyslové předměty, tak když je opustím, tak se mě nebudou týkat. Líbí se ignorace, šumák.
Odpoutání není náročné, když vyroste mozek buddhi, rozum, tak se zjistí, kudy to přišlo. Kudy to přišlo, tak tudy to vyhodím. Dveře jsou do domu jen jedny. Tudy odchází.
Jsou to mě se to líbí, je to dobré, je to použitelné, je to nutné, důležité je to třeba. Toto se vyhazuje. Odpoutání. Je to všechno výmysl bedny. Bedna přinesla, stejná bedna, která táhne věci domů, ta stejná řekne: Už to není třeba. Do šatníku se přivedlo a ze šatníku se vyhodí. Libo přivedlo.
Ať vnímá jinak, ať nevnímá impulzy. Co vás zajímá? Čumíte, co Govind říká, sledujete jenom pusu, podlaha vás nezajímá. Kdo rozhoduje, že se nebude vnímat podlaha. Neříkám čumte na podlahu. Záleží čemu mi dáváme důležité.
Minulý celý týden jsem rýpal – když se škrtne seznam důležitý je najednou klid. Ať je cokoli, tak to považuji za je, tak je. Nejsou peníze, tak nejsou. Vyměnit nemůžu a musím mít. To musí být. Co to znamená? Co musí se vyhodilo. Co potřebuju se vyhodilo. Co je důležité se vyhodilo. Co zůstalo je jen praxe Átmá, praxe sebepoznání. Život běží, kdo chce, ať ho žije, já to nejsem, žije Vesmír. Žije to moře.
Janda si oblíbila jak Vltava míří do delty a pak do moře.
Vltava v deltě už říká, já nejsem Vltava, prdím na Karlův most na lodi. V moři není Vltava. Je jen jeden bod, jen práce. Není důležité, že mám prázdné břicho a žízeň. Podobně když nás zajímá, co je Átmá, co jsem, tak se automaticky ostatní utlumí. Soustředěnost na jedno.
Když chcete vidět Govindu, podlaha se zapomíná, i když je. Neustále vidíme podlahu a Govindu i drobky na podlaze hned si hlava vzpomíná, kde je vysavač a jde se vysávat. Už se rozjel řetěz, jak se vytahuje kablík, vysavač je zapojen a už se vysává. Když je já důležité nemůže být současně: ať se děje, co se děje.
Bude stejně, co je, to nezmizí, mě se to netýká, má se to vykonat, hotovo další a jede se.
Jako pendolino. Jestli je to Kolín, Jihlava, Brno. Jede na své trati, nepočítá baráky, stromy. Když žijeme je to vesmírný tok, jako jedna buňka v těle, nezajímá, vykonává své, co dělají lipidy co dělají enzymy, nezajímá, jede dál, člověk možná žije život.
Život je vesmír. Člověk je jako jeden a proč.
Leukocit nezajímá proč jí chleba s máslem, proč si nedal i med. Přiblblý leukocyt, to je jedna buňka v těle, to řeší tolik miliard buněk v těle, neřeší, co budeš žrát a srát, co je moje práce, tam jsem hotová, tam to končí. Nás zajímá celý svět. Nejsme ani buňky, protože máme buddhi, vyhodit ho. Není potřeba, ať je co je.
Kadíš, prdíš, spíš, to je buňce šumák. Nám je šumák, co se děje ve vesmír se o sebe postará. Ne, já to musím řešit, to je moje, jak to. Tak to musí být. To je nemožné, stejně jako je pro buňku nemožné zjistit, že je buňka a čím je řízena. Je řízena člověkem, stejně si uvědomit, kdo je člověk a čím je řízen. Tehdy vznikne šumák, tehdy se škrtne důležité, je mi jedno
Tam se rozpustí potřebuji, musím i je důležité. Když toto zmizí, zmizí ahankár, já. Kde sedí.
Hlava je pořád na chatě, u dětí, má zájmy, a tak se nepamatuje na domácí úkol, nejde o uvědomění.
Co mě trápí? Co není moje, když není moje, tak není trápení, ve všech trápeních je moje, je to nora trápení. Trápení je jen to, co je moje, tak vzniká člověk, je to jeho moje, moje dítě, moje prachy. To je předmětem trápení. Co moje není, to člověka netrápí. Stačí škrtnout moje, co je na tom složitého.
Člověk říká, že je tvor inteligentní, ale svou inteligenci nepoužije. A z  čeho mám zácpy, ekzémy, bolest hlavy, kolen.
Moje děti, moje práce, moji rodiče to jsou moje trápení. Škrtnout moje a rodiče zůstanou rodiče, moje peněženka bude peněženkou. Nic se nezmění. Změní se jen přístup.
I když se člověk snaží, aby se netrápil, dělá všechno pro to, aby se trápil. Tlačit autem ceduli slepá ulice. Chce udělat díru. Všichni velcí jógíny umřeli na rakovinu, na bolesti.
Tady přijde dáma a začne cvičit, protože ji bolí záda.
Ztotožnění s tělem je největší problém. I když to dobře ví, není schopen to zažít. Naše praxe je bez proudu, nikam se nic nepohnulo. Jedeme satsangy velice rychle a praktikováno je nula. Aspoň deset vteřin, aby si člověk uvědomil, co je zač. Přineslo by to spoustu produktů. To nepřipustím ani deset vteřin. Pořád řeší jen moje.
Deset vteřin, ať si trhnou nohou všechny "moje". Ať je, co je.
Dělat se bude stejně, ale nepřilepeně.
Pak najednou je jógarúd.
Není to těžké, těžké je jen uříznout můj. Nemusíš můj vyhodit, ale nelepit se k němu. To je sanjási. To bylo vysvětlováno více jak měsíc v páté kapitole Jde jen o tři slova – musím, potřebuji a důležité.

Příběh jógína a škorpiona:
Jógín takhle jednou seděl na písčitém břehu jezírka a viděl topícího se škorpiona. Chvíli ho jen tak pozoroval a pak si řekl, že když se ještě neutopil tak, že ho zachrání a vyhodil ho na břeh. A škorpion se jen oklepal a zase mazal do vody. Třikrát ho takto jógín zachraňoval, škorpion ho dokonce i bodnul, ale jógín ho zachraňoval dál. Vždy se škorpion vracel do vody. I když už jed umrtvoval cit v ruce, stále jógín škorpiona zachraňoval. Šel kolem další jógín a díval se na jógína, který již několikrát vyhodil z vody na břeh škorpiona. Vysvětloval mu, že když už vidí škorpiona, jak se topí, že to tak nemůže nechat být a že ho již poněkolikáté zachraňuje.
Druhý jógín vytáhl z vody škorpiona, roztočil škorpiona několikrát dokola a pak ho odhodil. Škorpion ztratil orientaci, a tak šel jinam, ne do vody.
Máte na vybranou.

Buďte budete jako první jógín záchranář nebo druhý jógín moudrý, který pochopí, proč škorpion neustále utíká do vody. Porozumí a chápe ho a pak ho pustí a škorpion utíká do buše. Není třeba se vytahovat, že první baštil smysly a nepoužíval buddhi, pochopení. Kdo to měl, ten to vyřešil.
Fanny baba říká jiný příběh, že kluk hledá holku a holka hledá kluka pro radost. Později hledají právníka. Opět chtějí mít radost. Chtít radost, to je nekonečné. Radost utíká tisíc kilometrů před námi. Jen se za ní honíme. Lidstvo žije miliardy let a je stále neponaučené. Celý život prošel jen hledáním radosti, nemáme buddhi, nic se od nikoho nenaučíme.
To je naše proslavená vlastnost.
यदा jadá (když); हि hi (vskutku, opravdu); न na (ne); इन्द्रियार्थेषु indrijárthéšu (předmět smyslů); न na (ne); कर्मसु karmasu (v činnosti, v akci); नुषज्जते nusadždžaté (je připoután, závislost na); सर्वसङ्कल्प sarvasankalpa (všechno odhodlání, veškeré odhodlání, veškerá rozhodnost); संन्यासी saṃnjásí (vzdání se, odhození pryč, dání na stranu); sarvasaṅkalpasaṃnjásí (vzdání se veškerého účelu, vzdání se veškerého odhodlání); योगा jógá (jóga); अरूढस्त arúdhasta (povznesený); jógárúdha (povznesený jógou, setrvávající v józe); तदा tadá (pak); उच्यते učjaté (říkat, nazývat)

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>