Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Ó Pandavo! Věz, že to, co se nazývá jako sanjása (askeze), je to samé, co jóga. Nikdo se nemůže stát jogínem, bez odhodlání vzdát se tužeb světa. ||6-2||

---

---

Kostič: Čemuž sannjása říkají, to je i jóga, Pándavo. Vždyť, nikdo není ukázněn, kdo se již nevzdal žádosti.

---

Komentář Govind:
Čteme Bhagavadgítu, spis, a to je čtení, které vyžaduje praxi. Ale my jenom sbíráme verše a nemáme je zpracované. Čas pro praxi není. Není ani touha. Verše nás posouvají stále kupředu a samozřejmě potom šokují. Vypadá to jako protiklad. Tady se celou dobu učilo, celých dvacet let učím stále totéž, lidé mají nedostatek úspěchu a pořád hledají rady je hlad, jak získat úspěch. Jedna rada tu byla. Sankalpa je ta technika, znamená ujasnit cíl, rozhodnout se a jít za svým rozhodnutím. To bylo dříve, vypadá, že to nikomu nedopadlo. Otáčíme stránky Bhagavadgíty a nyní je kapitola šestá, verš třetí a tady půjde o to zbavit se sankalpy. Sankalpa je jediná možnost, jak být spokojený, jak získat to co člověk chce. A to se nestalo. Dvacet let se jen slyšelo, že jasnost musí být, rozhodnutí musí být, to se jen slyšelo a do práce to nevstoupilo. Jsme jako hrušky. Teď je jiný čas. Už není sluníčko a je čas opustit strom, ale to hrušky nechtějí. Stále se drží na stromě. Nejsou zralé. Letní sluníčko už je pryč. Teď je jiný čas, je podzim a už musí opustit větev. A hrušky: Ne ještě nechci, ještě chci jaro, ještě chci léto, ještě chci slunko. V lednu bude svítit, tak dozraju. Ne, ne, ne, smrtka čeká a řekne: Je hotovo, konec, tak až v příštím životě. Tak dobře jo, tak v příštím životě. O co jde? Jde o nic. Už je prosinec a oni čekají až z nich budou křížaly. Tady Kršna říká, jógín je tam, kde je sanjás. Čeho? Opuštění, vynechání sankalpy, která byla v předchozí etapě klíčem k úspěchu. Ale když bylo klíčem, tak se to se nedělalo, když se mělo dělat. Jsme profičí v odkládání. Možná zítra, možná pozítří. Až bude čas. Čas na nikoho nečeká.
Dříve se říkalo, abychom se rozhodli a přijmuli sankalpu.
V tomto verši se mluví o sanjás, že má opustit sankalpu. Kdo už chce být jógín, má opustit sankalpu. Kdo sankalpu neopustí, není jógín. Čas k posbírání úspěchu už vypršel. Sanjás dává výpověď, ten už podruhé do kanceláře nepřijde. Nebo jo? Možná pro zapomenuté boty v šuplíku. Ale končí, prostě končí. Ale my si necháváme zadní vrátka, co když budeme potřebovat. Celý život a zadní vrátka se pak otevírají i v příštím životě. Tam mohou pokračovat. Co budou potřebovat? Stejnou věc, trápení, pořád se bude trápit. Nechá se krásný posvátný český zvyk odkládat a nedokončit. Léto se musí dozrávat, zítra, zítra, zítra, už je podzim, možná v lednu bude slunko, v lednu ale hrušky nedozrají, pak je pád, nevadí, v příštím životě budu pokračovat. Oč jde. O nic nejde. Může se pokračovat, prostor pro pokračování je, už se pokračuje několik milionů životů, pro ne dále.
Nebo vymyslet jinou smlouvu, ale nechci skončit. Proto tady v Čechách není konec. Stále nějaké přilepení, záměry. To je to, že člověk může sbírat, ale včas musí končit. Musí být správný čas a konání končí už to dále nejde.
Ale my si necháváme zadní vrátka.

Takovou filozofii nemají ti, kdo sní o Bhagavadgítě mít.
O Bhagavadgítě se sní pochopení a porozumění života co to je a dokončit. Člověk, který neumí dokončovat, nikam se neposune. Jedna jednoduchá věta, kdo neumí dokončit, nikam se neposune. Kdo se drží jako dítě, které nechce do školy futra a zapře se o práh. Nechce jít. To je to, ale my dokončit neumíme a takto podobně kiksneme.
Takto nemůžeme nic dokončit, neradi dokončujeme, ještě to není hotovo ještě to není profesionální. A čas utíká.
Tak není to profesionální. Tak to bude i v příštím životě, nebo možná v další. Rozhodně není žádná záruka, že budeš v příštím životě člověk. Možná budeš pokračovat za 80milionů let, až projde celý cyklus, a do té doby se zapomene a zapíší se jiné zájmy.
Těžko se najde, kde jsem skončil a svět trápení neustále pokračuje. Tak někteří jsou poté profesionální trapoholici, protože jim se nechce nic ukončit. Je vypráno, vyžehleno bude za měsíc, a dát so skříně bude za další měsíc.
Je jiné období, jiné počasí a oblečení nemá, protože ještě není ve skříni hledá, ale ono to tam ještě nepřišlo. To jsou trapoholici, odkladač se rovná trapoholik. A to strašně milujeme, jsem odkladači, ještě si notují, vytahují se, že já jsem odkladač. Za to se mají stydět, ne chlubit se tím. My se tím chlubíme, jak odkládáme na zítra.
To není dobrá vizitka.
Neustále odkládat, uzavřít ukončit, je další stanice. Je Kolín, už není Praha ani Poděbrady a další zastávka Jihlava, Brno a Ostrava. Odešli jsme z Kolína a nebude se vracet zpátky. A mele se o Kolíně, pojedeme až zítra, tady jsou medvědi od Kolína. To, co přichází se má vyřešit, ukončit a jede se dál. Je to příroda, malé miminko má nárok, hraje si s flaškou s dudlíkem. Ale to se musí dohrát, užít si etapu a končit, už jsou na řadě hračky.
Pak další stanice je školka, aktovka, domácí úkoly. Další stanice je holky kluci, holky kluci. Další stanice je rodina, prachy, práce. Stanice jsou pořád. Ne, že je mi padesát a hledám, kde mám dudlík, zásek. Chce supr dudlík a flašku s mlékem. To se nikam neposuneme, to je porucha pendolina porucha života. Vše se dokončí a jedeme dál. Byly jsme malí miminka, byly jsme, ale teď nebudeme řešit barvu dudlíku.
Už neřešíme plínku hadrovou ne, já chci umělohmotný, to se neřeší. Ale my jsme přilepení a neumíme ukončit. Dětství není ukončeno. Puberťátství není ukončeno, rodina není ukončena, všechno je vynechané.
Takže takto slovo sankalpa, co bylo dříve klíčem pro život. V etapě jógy, i sankalpa zmizí. Je vypuštěno. Nepotřebuji nic, už je tam. Ani třeba není. I třeba zmizí. A to je sanjás, když se vzdává sanjás sankalpy.
Čas, kdy i ty sankalpy se zanechají. Ty sankalpy, které byly důležité. Kde je potřeba hrabání, získání úspěchu, jména, domu, rodiny, auta, tam jsou sankalpy důležité, ale nyní v sanjás a sankalpa se vynechá.
Kdo nepoužíval sankalp, nemá úspěch.
Nyní je stanice jóga. Jde o hrušky, které nedozrály ani v létě ani na podzim a teď je únor a visí na stromě, jsou zmrzlé, protože jsme profesionální odkladači. Z tohoto verše, jestli zajímá porozumět významu života a využít tento lidský život k čemu je možné. Myši, komáři, velbloudi tu možnost nemají a za chvíli jimi budeme, jestli budeme pokračovat ve stejném trendu a neprobudíme se. Takže možnost, kterou máme v lidském životě, se podle védské kultury považuje za sebepoznání. Tam vede cesta jóga. Ale jít touto cestou není vůbec nutné. Vesmír má připravenou cestu. Budete 80milionů let zvířetem. Pak možná zase člověkem. Lidé si myslí, že v příštím životě budou zase člověkem. Ani náhodou. Kolik komárů zabili, tolika komáry budou, kolik krav sežrali, tolikrát budou krávou, kolik prasat sežrali, tolikrát budou prasetem.
Ale mi nemáme dokončené sankalpy, někdo s tím dokonce ani nezačal. Jisté je, že nemáme spokojenost. Bhagavadgíta jede dál a mi nestíháme ani nastupovat a vystupovat.
Celý samskár se dá přerušit. Veškeré samskáry, veškeré hříchy se odpustí, jakmile přijde praxe jógy. To není za karimatku, kterou si koupí. Samskár se rozpouští, když se stává sanjas, pak se mě nic netýká.
Nemá žádné plány rodinné, vztahové, majetkové. Ti, kteří jsou zdrojem, jsou továrnou samskáru. Když člověk tomu dává výpověď automaticky přestává nabírat samskáry. To je obnova života. K tomu je k dispozici lidský život, takto se uvažuje ve védské filozofii. Jinak je cyklus jednoznačně nachystaný, možnost je využít lidský život a přes jogu se dostat ven. Je to jen možnost. Můžeme zůstat stejní, budeme odkládat a může být jóga za sto milionů let. Hlavně chci můj růžový dudlík. Tak se starám o růžový dudlík. Neumíme dokončit kapitolu, jsme zaseklí je to možnost. Ale kapitola jógy. Přestože řešíme Bhagavadgítu šestou kapitolu ve skutečnosti jsme se zasekli v první kapitole. Višád joga co znamená viš víš? To je jed. Viza jede na Aštangu. Jedovatá jóga je první kapitola Bhagavadgíty. Nevím, co mám dělat, proč žiješ? Jsi vůbec vzhůru? Jsem ale nechci být, nevím a neznám. Možná ani nejsem vzhůru. Nandi utišuje Govindžího: Ne neuďte zklamaný, já to zkusím, trošku zkusím.
Jak se říká sanjás je jóga, tak to není sanjás sankalpo je jóga, velice stručně Kršna vysvětlil a chápač chápe a nechápač lítá. Podstatné je ukončete rozdělané práce.
Netahejte a neodkládejte, co je v hlavě, ať je hotovo. Myšlenku, která přijde, okamžitě realizovat, ať život plyne, ať může náš život, vesmírný tok může pokračovat. To je ponaučení z verše. Abychom mohli mít šanci být jógínem. Ani nemáme šanci, když nemáme ukončeno.
Milujeme odklad, odkládání, odklad je můj poklad. Jsem omámený z odkládání. Nemáme nic dokončeno, nemáme koupené ani boty na cestu, jsme pořád zaháčkovaní, a chceme být zaháčkovaní. O ukončení není řeč, to neumíme, proto se neumíme
Nechceme vylézt z hnízda, ale budeme snít o létání. To je moderní člověk, jenom létá ve snu, opustit hnízdo nejde, pak nebude létat ani na sever
Jsme taková ptáčata, kterým nevyrostlo peří. Jenom dvě kuličky.
Otázka: Co dělá jógy?
Govindží: Jógy nic nedělá, jógy splývá, jógy je delta, kde Vltava splyne s mořem. Je to stav delty, na jedné straně má moře a druhé v řece, směr je do moře ne zpátky.
Jóga je splývání a delta je o splývání není už babička, auto, děti, ..
Ztratí se identita, to je vše. Ztratit identitu, to dělá jógín. Vltava se snaží ztratit svou identitu, těší se, hrnu se do Severního moře. Ale m jsme zaháknutí u Karlova mostu. Jógín se chystá vskočit do moře. Ale nás zajímá celá Vltava a pádlujeme v Krumlově. Jógina nezajímá nic než moře.
Příběh ....
Ve vedlejší vesnici žil jógín a jmenoval se baba, jednou se stalo, že šel do vedlejší vesnice. Vesničani ho viděli odcházet, uplynul jeden den, druhý den, třetí den uplynul a když nepřišel do sedmi dnů, tak ho začali vesničané hledat. Vyslali zástupce do vedlejší vesnice, zjistili, že jógín tam byl, ale šel zpět. Šli z vedlejší vesnice zpět domů a viděli pole. Po cestě domů procházel vesnicí, kde žili zločinci a ti potřebovali na práci otroky. Byl čas sklízet kukuřici, a tak prostě jógina přepadli a hrozili mu, že ho zabijí. Nebránil se, v klidu začal pracovat. Trhal kukuřice a přenášel kam mu zločinci řekli. Ti, kteří jógína hledali, dorazili do vesnice zločinců a viděli Rám Laddu Baba. Zločinci na dotaz, jestli tady není jeden jógín, odpověděli, že před časem šel kolem a nyní sklízí kukuřici na poli. Vesničané zločincům vysvětlili, že to je velký jógín, že je profi ast siddhi no niddhi. Je největší poklad této oblasti. A vy jste ho nechali trhat kukuřici a rám laddu s úsměvem trhal kukuřici. Mohl říci zločincům, že je baba, ale jemu bylo šumák.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>