Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Nejvyšší Pán pravil: Člověk, který vykonává svou povinnost bez touhy po výsledku je obojí Sanjásin a Jogín. Ne ten, který nepečuje o posvátný oheň a nevykonává žádné činy. ||6-1||

---

---

Kostič: Nelpící na plodu činu, kdo koná, co je k činění, ten je sannjásin a jógin, ne ten, kdo činy opustil.

---

Komentář Govind:
Vypráví Kršna, Šrí Bhagván uváča, tam kde se začne žít splýváním, tak tam se rozpustí já. Splývání je jen pro toho, kdo splývá. Ostatní splývání neznají. Ti nejsou schopni rozpoznat, kdo splývá. Kdo má zkušenost se splynutím, tak poznává další, kdož splynuli. Splynuli jako voda v řece, která vtekla do moře, ta říční voda splynula do moře. Už je součástí moře a nedá se oddělit. Už to není řeka. Ztratila jméno, už není Jizera. Ztratila identitu. Není důležité, že je z Jizerských hor. Ztratila původ. Totéž člověk, když splyne, tak jeho svět, jeho život, existence, vlastní uvažování, vlastní existence zmizí jako zmizela Jizerka, jakmile splyne.
Podobně když člověk splyne, tak v první řadě ztrácí svou identitu, pak žádné můj a tvůj, mám a nemám, toto už není. Stejně jako nenajdeme Jizeru v Severním moři. Přestože tam je, nenajdeme ji.
Podobně lidé, kteří splývají nejsou pro ostatní rozpoznatelní.
Kršna byl také takový jógín, který byl konstantně splynutý. Kdo to poznal? To poznal Védvjás, rodinný učitel působící v obou královstvích a který sepsal Mahábharátu, jejíž součástí je i Bhagavadgíta. Poznal to Ardžun a Saňdžaj. Ale miliony lidí, kteří se shromáždili na bojišti i ten slepý král, z nich to nikdo nepoznal. Poznala to hrstka lidí.
Když se oslovil Védvjás, a tak oslovil Kršnu Bhagván. Co má sám zažito, přesvědčeno, může i venku poznat. Proto se říká nejlepší polda je zloděj. Když se zloděj stane policajtem, je velice úspěšný. Ví velice dobře, jak se cítí zloděj.
Podle sebe soudím tebe. Podle toho, jak je dobrosrdečný, tak to vidí i všude jinde. Takže lidé, kteří tam byli, slyšeli, co vypráví Kršna, ale Bhagvána, Brahmu v Kršnovi neviděli. Védvjás poznal, že to nejsou lidská slova, Kršnova slova jsou Bhagván uváča.
Co říká v tomto prvním verši šesté kapitoly jsme už mnohokrát opakovali.
श्रीभगवान śríbhagaván (Požehnaný Pán); उवाच uváča (řekl, pravil); अनाश्रितः anáśritaḣ (neužívá si, nezávisí na); Nezávislý to je velice oblíbené české slovo, nezávislý starosta, politik. Nezávislý, ale ten nezávislí je závislí na volbách, na úspěchu, aby vyhrál, aby měl hezkou kancelář, hezkou zakázku, to jsou závislosti. Je závislý na očekávání, závislý na druhých. Tomu se říká závislost. Co znamená slovo závislost? Člověk nemůže žít bez závislosti. Úplně všichni, na jídle, čůrání spaní, stále nějaká závislost, na dětech, penězích, domě. Člověk není bez závislosti. Kršna říká nezávislí, a to je nemožné. Stačí jedno slovo závisí a je to jiné. Vykonává a takový nezávislí člověk, když vykonává je mu jedno, jak to dopadne. Nezáleží mu na tom, jak to dopadne. Jemu je to ukradené, protože není závislí. Není srita. Z toho je anášrita. Když nezáleží na tom, jak to dopadne, tak od toho automaticky nic nečeká. Když něco koná a je mu jedno, jak to dopadne, tak najednou není žádné napětí.
Jsme utopenci ve flašce nevědomosti, tak naše řeč zní, až udělám toto, pak budu mít radost. Když dostanu dáreček, budu mít radost. ... To je řeč utopence, který je utopený v nevědomosti. A ti, kdo svítí jako motýlek, nejsou utopenci. Jejich radost není venku. Jejich radost je překonání při konání. Když se žehlí, pere, v rámci skládání vyžehleného prádla je radost, ne až bude vyžehleno. Radost při konání. Jen mluvením poznáme, kdo je utopenec,
A kdo je motýlek? Když motýlek létá, má radost. Když si sedne na kytičku, bude radost.
A u člověka platí, že až bude na dovolené, bude mít radost. A to až nikdy není, tak není ani radost. Když je nezávislí motýlek, šumák, tak prožívá konání a vůbec se ho konání nedotýká, a probíhá konání. Nezávislé vykonávání, které vůbec nebere v úvahu a jen musím konat. Jestli dojde na konec světa nebo nedojde, je jedno, protože mě zajímá každý den těch 30 km.
Má radost z toho ťap, ťap. To je nezávislost, kde vykonává bez očekávání, jak to dopadne.
Závislost, my se soustředíme celý čas, jak to dopadne. A máme problém.
Kdo to takto dělá, ten je sanjásí.
O sanjás byla celá pátá kapitola. Sajásín vypadá, že koná, ale on nekoná, jen se děje.
Děje se je to, kde nezáleží, jaký bude dopad, a to je pro nás skoro nemožné. Takto žít?
My nejprve musíme mít jasno, co z toho budeme mít, kolik mi bude patřit. A pak zvážíme, zdali to není málo? Žijeme s kalkulačkou a máme problémy.
Právě se včera zapisoval verš z Aštanga hrdajam, K14 V1, kde se dovíme o apatarpan a santarpan a proč dochází k rozhození vyváženého života. Vyvážený život je tehdy, kdy příjem a výdej je jedna ku jedné. Co zůstává je zdraví. Jíme jídlo a z toho jsou odpady. Stejně vyváženost mezi vydělá se a rozdá se. Ptáček sezobne zrnko a upustí bobek a odlétá. Ale člověk jde na borůvky, v lese si nedá ani borůvku, všechno přinese domů, aby to měl na zimu? Ani neví, jestli bude žít, ale s tím nepočítá. Počítá s tím, co bude jíst v zimě. Ani si neužije čerstvé borůvky přímo v lese. To je člověk. Toho, co nabere je více, než co vypustí. Není rovnováha, pak sangrehee (hromadění) se promítá jako nemoc. Zdraví je tam, kde je uklizeno. Co přichází to odchází. A bordel, hromadění je to, co přišlo, nechce odcházet. A nevyteče ani koruna, jen hromadí. Boháč si koupí boty a ponožky s diamanty a má podělané kalhoty, aby mu je v noci neukradli. Ráno ho vidí Janda a ptá se, jak se mu spalo. Co já jsem nespal, celou noc jsem chodil kontrolovat boty. Spánek byl v čoudu. A pak kde je zdraví? Takový člověk nemá ani čas jít na záchod, jen hlídá drahocenné boty. MD a D musí být vyrovnáno, musí být vyváženo, čisto. U nás je jen přijímat a nevydat. Posbírat a nepustit. I když největší radost je vypuštění. Maminka nemá radost, že posbírala do prsou mléko. Má radost, když vydá dítěti mléko. A výdej je radost, příjem je skrblík. Výdej je radost, je svatost.
Sanjás vykonává bez očekávání, jak to dopadne. Jeho cílem jen konání.
Je tu jedno neznámé slovo niragni. Když je bez musí být i s.
Takovýto jógín, sanjási není niragni, co si mohou lidé myslet.
Niragni. Agni je přeloženo jako oheň. Procítěno a chápáno je síla, která sama o sobě nic neudělá. Samotní síla nic neudělá, ale když se spojí s něčím, je s někým, tak se síla projevuje a je vnímatelná. Síla motoru tu na stojícím autě nepoznáme, ale když auto startuje. Jak to jede, pak poznáme, jaká je síla motoru. Samotné síly nikdy nejsou, stejně jako samotná elektřina není rozpoznatelná bez žárovky. Takto agni je síla, která se setkává s bhút, s existencí, tam se projevuje a pak odvodíme význam síly. Takto člověk je plný síly, život je jenom síla. Život není nic jiného než síla. Jako když Martoš spinká, tak si dává kameru nad obličeje, aby se mohl kouknout, jak vypadal, když spal. Ze záznamu viděl, že spal jako dřevo, jako mrtvola. Dokonce když zaostřil na obličej, neměl úsměv, přestože ho má celý den za pultem. Když ale spí, tak ten úsměv není. Sám sebe se ptá, proč se neusmívá, když spí, kam utekl úsměv? Když spí, je jako mrtvola. Svaly jsou pořád stejné i nervy jsou. Úsměv velké napětí, to je ta síla, to je život, to je agni.
Takže niragni – bez života.
Takže vykonávat něco bez očekávání dopadu, co z toho bude, budu mít, bude mi to patřit, bude to moje, nebude to moje a vykonává všechna konání. Tím se jógín sanjási nestává bez agni.
Nirágni se nestane, bude tam agni. Agni je neustále, bez konání, bez očekávání, nestane se bez agni, bez proudu, nestane se neaktivní. Jógín se nestane ani krija (děláním), nebude bez akce. Vykonávat tak, aby plody nebyly. Tím se nestane ani mrtvým, ani pohybem. Výsledky nemají žádný vliv. Nekouká na plody, co z toho budu mít. Konání bez očekávání, jak to dopadne. Nic se pro člověka nezmění, neovlivní se nic, nic se nestane. Komu se něco stane? Jen splyne příroda, vesmírný tok, do toho splyne, jinak žádná změna není. Cílem jógy je splynout. Takže jógi sanjásy by měl vykonávat jen kvůli tomu, že se vykonávání děje. Kalkulačku vyhodit. Výhody a nevýhody škrtnout. To není potřeba, nemít potřebu, mít třebu. Nemít musím, mít mám. Nemít důležité a mít je to jedno, pak automaticky splývá. Potřebuji, musím a důležité jsou světýlka, která svítí z nevědomého života. Když svítí gján, tak světelné paprsky nevědomosti zmizí. Život jde dál, dýchání jde dál, splynutí je cíl, zastavení dechu není cíl. Splynutí je rozpoznání sám sebe, neexistuje Jizera, existuje moře, pouze moře.
Átmá, vesmírný tok, vyváženost. Sladit se s vesmírným tokem. Zatím se slaďujeme s hmotnými věcmi. Tady v šesté kapitole se říká, jak se sladit s Átmá. V tomto verši se říká, že není důležité, jak se koná. Tím konáním či nekonáním, žitím či nežitím se nestane splynutí. Dělat, co je třeba, bez očekávání, mít radost s konání. Nečekat, až bude ovoce, rozhodnu se jaké to bylo. Běháme za radostí, ale radost běhá tři kilometry dopředu.
कर्मफलं kármafalam (plody, ovoce, výsledky konání); कार्यं kárjam (být uděláno, předepsaná povinnost); कर्म karma (konání); करोति karóti (on dělá, vykonává, provádí); यः jah (kdo); स sa (on, to); संन्यासी samnjásí (vzdávající se); च ča (a); योगी jógí (jógín); न na (ne); निरग्नि niragni (bez ohně, kdo je bez zasvěceného ohně); अक्रियः akrijas (bez posvátných obřadů, ten, kdo je bez posvátných obřadů).

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>