Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Člověk, který není připoután k materiálním předmětům a zájmům, setrvává v Sobě, v Nejvyšším Božském blahu. Takový člověk, který je v pevném spojení s Bohem, zakouší věčnou blaženost Nejvyššíhho. ||5-21||

---

---

Kostič: Člověk na vnějšku nelpící, jenž v sobě štěstí nalézá, ten s brahma-jógou spojený štěstí bez konce prožívá.

---

Komentář Govind:
Ásakt znamená záleží, závislý – to je ásakt s dlouhým Á na začátku. A teď s krátkým A. Asakt, kde závislost, pověšení, visící pijavice, je to tam, kde není pijavice. Asakt, kde na ničem a nikom nezáleží. K ničemu se nelepí. Ničím není připoutaný, není spoutaný. Kdo říká: Musím do práce. Ten je závislý. Kdo říká: Já mám kamaráda, je tam závislost.
Otázka: Existuje něco, kde není závislost?
Govndží: Nic není nezávisející. Aspoň v Česku.
Otázka: V Indii je to možné?
Govindží: Tam to jde. Tam nikoho nic nezajímá, tam krávy sedí na silnici, ptáci serou na hlavu, tady ani řeky nemohou téci, jak chtějí, jak se jim chce se kroutit. Nemůžou, člověk je kontroluje. Mně na tom moc záleží. To je všechno ásakt, člověk je ásakt na vnější věci. Nic není, co je vevnitř. V ájurvédě se říká radosti člověka jsou venku, dovolená, masáž, být se mnou, zůstaň tady. To je všechno venku. Takto člověk má v depozitu. Růže, dones mi růži, čokoládu, toto je radostnější. Radost zabalená v krabici. Mám radost, dej mi radost, radost z věcí, která je venku, není uvnitř. Radost uvnitř není, ta je vždy venku, máma, táta, rodina, ryba, labuť, pivo – všechno je venku. Člověk ani nemá svou radost u sebe, radost má venku a raduje se z vnějších věcí. Dotýkat se vnějšího světa. Když se dotýká vnějšího světa, tak je radost a dotýkat se není jen rukou, kůží, všechny smysly fungují na principu doteku. Oči, pohled se dotýká, předmět se tě dotkne, slyšením se zvuk dotkne mě, pachem se dotkne. Bez doteku nic není, ani vzpomínky, když něco konkrétního slyšíme, tak si vzpomeneme. Připomene nám to. Sparš báhjá venkovní dotek není závislý na vnějším doteku.
Kde je Átmá, není spojené s vnějším dotekem. Takovému Átmá se říká blázen, kdo je blázen? Komu nikdo nerozumí, jen on sám tomu rozumí, všechno vykonává, přestože to nikdo nechápe. Tomu se říká blázen. Je to tak? Kdo žije sám, když prdí, musí to všichni ostatní čichat a to se jich dotýká, jeho se to nedotýká, on je ve svém smradu a tomu se říká blázen. Blázen je tehdy, když ho zajímá, co je uvnitř, žije venku v kolektivu. Proč to vadí? Protože kolektiv se ho dotýká, vidí, slyší. Kolektivu vadí, co dělá. Pro ně je blázen. Tak ho hodnotí okolí. Kdyby byl v jeskyni, vůbec by mu to nevadilo. Ale protože je mezi lidmi, tak musí záviset na kolektivu. Aby nebyl za blázna, když bude jen uvnitř, bude ignorovat okolí. Blázen je ten, kdo je uvnitř, a na něm je závaží okolí. Okolí ho považuje za blázna. Blázen a Átmá mají společné to, že nejsou závislí na okolí.
Je vázaný tam, kde se nachází, tam je svázaný. Kde se nachází? V átmani, v antahkaram, v nitru. Co je v nitru? Nic, šum. Prožívejte a prociťujte Nic, když je Átmá v nitru, uvnitř. Takováto radost. V sanskrtu je konečné -i informací, že slovo je ženského rodu.
Člověk se nachází v Nic, tam je svázaný, tak to je spojení brahmajog jukta. S tím jógem je obsazen, splynutím s Brahmou, s Nic, Átmá, s duší. Sukham, to je ta radost, ánanda. Úbytek je ákšaja. Radost, která neubývá, té se říká ánanda. Já budu mít radost, když mi uděláš čaj. Kde je radost, přinesla čaj. Potřebuju čůrat a když se vyčůrám, radosti je konec. Takto radost končí. Radosti jsou bez nohy, bez těla, vůbec nevydrží, okamžitě zmizí, budu mít radost, když budu mít zmrzlinku, ta se sní a už není radost, další požadavek radosti, proto je to vnější nestabilní. Ánanda je věčná, nemizí, tomu se říká ánanda vnitřní, je k dispozici celou dobu bez úbytku. Jinak manželství, děti, zvířata, vše pomine, i tělo. Je každý den o jeden den starší.
Dohromady verš znamená:
Átmá, které není závislé na vnějším doteku, kdykoli 24 hodin a kdekoli na světě, i na mrazu, ve vesmíru, všude, kam člověk dojde, když zavře oči a jen mrkne, co je v hlavě za myšlenku, zjistí, že je to myšlenka o někom, o něčem. Jsou tam vnější doteky, myslím na cokoli, to je lepení. Ve chvíli, kdy žádná myšlenka není, člověk sedí a vnější dotek jsou i myšlenky, ty jsou velký problém, vážou se k předmětu. Tak jsme neustále závisí na něčem, protože jsme pouze myšlenky. Myslíme a to je důkazem, že jsme. Kdybychom nemysleli, byly bychom v márnici. Myšlenky jsou o něčem, něčeho se týkají a tím se dotýkají. Hlava je konstantně venku a přichází vnější doteky.
Tady v Bhagavadgítě se říká: Být Átmá (duše), která se nedotýká vně a nachází se neustále v nitru. Ano, tam nic není. Je tam Nic. Tam se nachází Átmá, to je Brahma jóg, spojení s Brahmou a tam je radost, která nikdy neubývá.
Být blázen a žít mezi lidmi, to je Luky, být uvnitř a současně být mezi lidmi. Luky je divadelník, Karnátak, neustále jen hraje divadlo. Jaký je rozdíl mezi jógínem a bláznem? Jogín nežije mezi lidmi, ale kdyby žil, tak je blázen. Když jsi uvnitř, tak ti nikdo z okolí nerozumí, jsi chodící maso, jsi nechutný, vyhodí tě hned. Takže, aby tě nevyhodili, musíš si hrát na živou, že skáčeš, dostaneš piškotu, tak hned skáčeš a děláš surikatu, stojíš na zadních a zvedneš tělo. Chceš výplatu? Musíš dělat surikaty. To je Karnátak, dělej divadlo. Proč? Protože divadelní herci ví, že oni nejsou Karel IV., a hrají si na Karla IV., ale jsou přesvědčení, že nejsou Karlem. Když dávají peníze, tak rozhodně neubývá z jejich peněženky. Jsou přesvědčeni, že jsou v divadle.
Když blázen začne dělat divadlo, tak to doktor nemá možnost poznat, že je blázen. Pak to nikomu nevadí, vlastně ani není blázen. Když si blázen začne hrát na normálního člověka, zdraví: Dobrý den. Chválí: Vám to sluší. V tu chvíli se blázen nedá poznat. Takto se chová jogín ve městě, mezi lidmi. Lidi ho nepoznávají, on je vevnitř divadelník. Dělejte divadlo. Manžel, manželka, děti, prachy, domeček, to je moje – to je všechno externí.
Tak jen zahrát divadlo, ano jsem syn, ale skutečně vím, že já nikoho nejsem. Nejsem ani svůj, jsem ten tok, který žije ve Vesmíru. Vadí, nevadí mi to. Když vadí, tak je třeba to říci, tak to řekne, ale ve skutečnosti se ho to nedotýká. Co je ve skutečnosti? Šumák. Ale venku se dělá divadlo a je všechno bez problému, problém je to dotýkání. Držení. Držet barák, peníze, majetek. Čím se drží? Cítěním moje. A co je moje? Držení, dotýkání je co? Že máme v hlavě myšlenky, které se toho týkají.
Myslet na někoho venku. To, čemu se říká moje, tak moje není. Je jen to, co je uvnitř. Moje je jen to, co je venku. Strom, bazén, branka, to je všechno venku, tomu se říká moje. V nitru se už ničemu neříká moje. Ani duše není moje. Duše jsem já. Já je duše. Není moje duše. Kdo říká moje duše, tak ten ani neví, co je. Pak běží do Indie za tangistou, zeptat se ho, kdo jsem já. Myslí si, že moje duše je já, stejně jako boty, že jsou moje boty. Takový člověk je skutečný blázen, protože neví, kdo je. Je větší blázen než ten, který žije uvnitř a okolí považuje za nic. Já nevím, kdo jsem já, to je skutečný blázen, protože i duši považuje za moje – svoji. Tak to jsou skoro všichni, to je Mrtjorlók, protože zapomněli, kde jsou. Je to jejich zájem, cíl. Být blázen, tak to nepřekvapuje. Že lidé trpí, že jim to vadí? Je to blázen, který vadí bláznům. Jogínům nevadí. Že nepodepisuje, nedává, nebere, že se nechová normálně, to všechno vadí, okolí má výhrady. To může mít pouze blázen. Protože žije jen na vnějším doteku. Kdo je přesvědčený o vnitřním životě, o antahkaraně, na vnějším mu nezáleží, to se ho netýká. Ven zahraje divadlo, tomu nic nevadí. V divadle nevadí, že zabiješ, ukradneš. Nebo ti vadí, že na divadelním představení hraješ zlodějku?
Jana: Já bych byla špatný herec, mně by to vadilo.
Když herec hraje, že krade, tak mu krádež nevadí, je přesvědčený, že já zloděj nejsem. Takto když je člověk přesvědčený, že se nachází v nitru, to nacházení v nitru je už radost. To je automaticky. Radost je automat, jakmile se člověk nachází uvnitř. To je ánanda, věčná radost, myšlenky jsou rozdrcené, zmizí jako tma před sluncem, nejsou, absolutně nejsou, žádná znaménka. Takto myšlenky, mysl, automaticky zmizí, jakmile se vstupuje do nitra. Gábi jezdí do Nitry, ale teď tam letadla nelétají, autobusy nejezdí. V nitru je prázdno, tam už nikdo nežije, všichni jsou venku. Smát, trpět, plakat a zahynout a pak zase znova žít. To je jednoduché. Vůbec nevadí, že svět je takový. Ať je, může být, když to někoho zajímá.
Do nitra je bez dopravního prostředku dlouhá cesta. A pro toho, kdo hledá, je Bhagavadgíta takový klíč, jak se dostat do nitra. Porozumění a pochopení – metodika různá.
Otázka: Co všechno tomu brání?
Govindží: Bedna. Bez bedny nemůžu žít. Tak to je konec. Proč se snažíš, zapomeň na všechno. Když bednu nechceš opustit, tak si v ní zůstaň. Tak si to užívej. O co jde, o nic nejde. Ne, já udělám všechno, aby mi to nevadilo, dobře. Nic nemáš, nic není tvoje. Cože? Ani byt, ani auto? Já chci auto, to neodevzdám. Tak si zůstaň. Zůstat také nechci. Tak to je blázen, ani neví, co chce. První dominující vlastnost blázna je, že neví, co chce. Pořád bloudí a v hlavě je neustále nějaké chtění, vnější dotyk. Pořád prožívá. Jsou tím šťastni, tak ať jsou. Toto byl verš z kapitoly o sanjás, opustit všechno co, proč a jak. Nad tím se může člověk zamyslet.
Otázka: A dají se myšlenky rozdrtit, dostat je pod kontrolu, že se to nebude dotýkat?
Govindží: Když jsou myšlenky, budou se dotýkat. Nelze, aby byly myšlenky a nedotýkaly se. Myšlenky nejsou, pak dotek není. Ale když budou, tak se budou dotýkat.
Otázka může znít jinak: Jak nemít myšlenky?
Govindží: Mít něco jiného než myšlenku. A co mít? Brahma, Nic, ÓM. Mít věčný tok, ten mít. Myšlenky nejsou. Dotek není. Takže zpívat ÓM nejen ráno od 5–6 s Jandou v učebně, ale 24 hodin s tím žít, pak myšlenky nejsou. A jestli jsou myšlenky, není ÓM, není tok, není Brahma. Je buď Brahma nebo myšlenky. Na týden odkládám Brahmu, až se vrátím z dovolené, tak bude zase Brahma.
Každá jedna myšlenka, ať je jakákoli, znamená dotyk. Na něco myslíš, myslíš a dotýkáš se.

बाह्य báhja (venku, vnější), स्पर्शे sparš (dotek), असक्ता asakta (nepřipoutaný, nelpějící); आत्मा Átmá (duše) je nezávislá na okolí, विन्दति vindati (nachází); आत्मनि átmani (v Já); यद jad (co, který, kdo); सुखम् sukham (radost, blaho); स sa (on, to); ब्रह्म brahma (n.)= brahma; योग jóga; युक्त jukta (spojen, sjednocen, splynutý; आत्मा Átmá (Já), अक्षयम akšajama (nezničitelný, nepřekonatelný); अश्नुते ašnute (on dosahuje, on získává).

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>