Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Mudrc nahlíží stejně na znalého a skromného brahmína, krávu, slona, psa i člověka bez kasty.||5-18||

---

---

Kostič: Na učeného bráhmana, na krávu, slona či na psa, též na psů poživatele moudří stejně pohlížejí.

---

Komentář Govind: Vidjá znamená poznání, znalost. Vinaja znamená pokora. Sampanne je plný, je naplněn. Vidjá vinaja sampanne – poznání je přeplněné pokorou. V dnešní době je ohromný nedostatek, že když se lidé něco dozvědí, něco poznají, ignorují ostatní. Jsou hrdí, jsou namyšlení. Bhagavadgíta říká, že namyšlenost není znalost. Znalost přináší pokoru. Znalce poznáte podle pokory. Pokora a něžnost je květ poznání. Když někdo něco poznává, tak mu rozkvetou květy jasmínu, které voní pokorou. Poznání je přeplněné pokorou. Jinak to není poznání, jinak je to ahankár (hrdost).
Je to pradávný spis, popisuje se, co bylo tenkrát k dispozici. Brahmáni jsou ti, kdo praktikovali Brahmu, konali rituály, meditaci, sloužení, rozdávání, recitování manter. Gavi jsou krávy, v Indii jsou posvátné, protože po celý svůj život slouží krávy pro lidstvo a to platí od pradávna. Říká se, že ga, gavi, je dátá (dává), je symbolem, je darující. Dodnes je v Indii považována kráva za dárce. Vydá všechno, co má. Proto je posvátná. Je posvátná svým dárcovstvím. Tady se kráva jí. Žádná vděčnost. Je to stejná kráva, ale tady má člověk límeček nahoru. Govind je pastýř, je ten, kdo se stará o krávy. Další slovíčka, hastini (sloni), šuni (psi), švapáke (podvodník). To mi zní jako šváb. V sanskrtu znamená podvodník. Moudrý člověk (pandit), brahman, se dívá (daršinah) na psy i podvodníky sam (stejně). Moudrý člověk se na všechno dívá stejným pohledem, je to pro ně stejné bráhman, podvodník, pes, kočka… A protože má moudrost, má znalost, chápavost, tak z něj sype pokora. Pokud si někdo myslí, že chápe, musí mít pokoru, tím se pozná, že se chápalo. To je vidjá, avidjá není. V sánskrtu se k opačnému významu slova přidá A, jako pravda a nepravda. V sanskrtu nepravda neexistuje, satja a asatja, to neznamená nepravda. V češtině se používá lež, ale v sanskrtu je lež pochopena jako nepřítomnost pravdy, nedostatek pravdy. Opačná slovíčka jsou pochopena jako chybějící protiklad. Neznalost neexistuje, existuje nedostatek znalosti, neříká se neznalec, neznalec je nedostatek znalosti. I když Češi mohou chápat, že je to stejné, ale nemělo by to být.
Govind je neznalý, Govindovi chybí znalost. Govind je neznalý, je nevědomý, ale kdo to vysloví, že je nevědomý, v nich hoří nenávist. Govindovi se nic nestane.
Chápat a pochopit uvažování sanskrtu. Negativní slova se chápou jako nedostatek slov.
Protiklad v těle vyslovuje negace pro toho, kdo je vyslovuje. Blbá Janda, Jandě se nic nestane, ani vlas nevypadne. Když se jí to dotkne, tak se jí stane. Ten mě nezná, a proto to řekl. Janda není blbá, řeknu Janda je málo dobrá. Šéf říká, že jsou rezervy. Tak s tím se Janda nezlobí, aha já mám rezervy, tak to doplním, natankuju. Ve svých řečech by člověk neměl používat negativní slova, protože tím sám hoří, protože předmětu smyslů se nic nestane. Ošklivý dům, domu se nic nestane, ale kdo to vyslovuje, tak už řádí ošklivost uvnitř v bedně, v těle, ve fyziologii. Slovíčko ale, plno pochyb je přítomno a v bedně to začne řádit. Potom hovínka pochybují, jestli mají zůstat uvnitř nebo jít ven, čůrání možná jo a možná ne, protože je Ale, máš pravdu ale, souhlasím s tím, ale – to je porucha chování. Používání negativních slovíček člověka ničí. Šéfík je covid, je příšerný, doba je hnusná, šéf je blbec, tak máme v hlavě samé příšerné, hnusné, to bublá a kvasí a celé tělo je obarvené negacemi, síla a smysl člověka jsou vybarvené. Kde je znalost, tak to se pozná, protože voní pokorou. Když někdo něco umí, tak je na něm úsměv, 32 zubů svítí. Když někdo něco umí a má límeček nad hlavou, tak to rozhodně neumí, znalost límeček nezvedá. Janda proto ani nemá límeček. Kde je znalost, tam je pokora a moudrý člověk vidí úplně všechny rovnoměrně, stejně, není nic blízko, nikdo není vzdálený, nikdo není přítel a nikdo nepřítel, nikdo není ošklivý a nikdo není krásný, to je sam daršan.
A v některých modlitebních písníčkách zpívají: Sam darší to je tvoje jméno, ty jsi samdarší, pro tebe jsou úplně všichni stejní. Moudří lidé jsou samdarší, to je vlastnost boha, není nic blízko a nikdo daleko.
Můj pes je hezký, poslouchá a tvůj je divný, neposlouchá, to je ukázka nepřítomnosti poznání, moudrosti. Gjánu. Jak se včera řešila Čaraka 4. díl, 1. kapitola, verš 22–23, že mezi vnímáním a reakcí je mezera. A ta je vyplněna gjánem. Poznání je předmět buddhi. Když něco vnímáme a vstupuje to, kdo to vezme do ruky je gján, tak ta reakce je úsměv. Žiletky v ruce jsou ukázkou, že těsnění gján mezi vnímáním a reakcí je spotřebované, je prázdné, není mezera. A proto co se vnímá a okamžitě reaguje, jsou vykulené oči a žiletka. Pak Janda jede a plynový pedál je na dně. Na plný plyn.
Znalost poznání voní pokorou a moudrost vidí všechno rovnoměrně, stejně. I podvodníka i přátele i nepřátele. I milý i nemilý, zábavný i nezábavný. Když přivede Luky pejsky, chce, aby dělali surikaty. Když udělají surikaty, jsou pak dobří. Dělá nebo nedělá, jsou stejné samdarš, to je přístup moudrého. Pandita samdaršana. Vidjá vinaja sampanne. Znání je plné pokory.
Napadlo mě jedno české slovo. Jak se může znání rodit? Znání se rodí 31. března ve formě přiznání. Kde je přiznání, tak je to uznání, pak je znání a nakonec poznání. V první řadě pro znání je přiznání, člověk sám sobě přiznává, akceptuje, přijme v první řade. Je přijmutí, jaký jsem, ne kdo a jak to říká, nejdříve vidím a přiznávám a vidím, jaký jsem, pak je šance, že se znání objeví. Když je místo, pole, prostor, kde přiznání není, tam nic nevyroste. Je tam Sahara, tam nic než kaktusy neroste.
Znání roste tam, kde je přiznání, jinými slovy uvědomění. Uvědoměním přichází vědomí, a kde se vědomí neuvědomí, tam není šance. Uvědomění a přiznání je cestou nabrat poznání a vědomí. A znání. Jakmile vědomí, poznání, přichází, tak začne vonět, protože je vinaj, pokora. Velice dětský verš pro školku. V každé třídě od školky. Od té doby se toto začíná zpívat. Starší děti se nesmějí ostatním, nevysmívají. Že je někdo starý se neříká podle věku, podle občanky. Starý se říká tomu, kdo je přeplněný moudrostí. Vidjá viné sampanje a panditá samdaršiná
Otázka: Govindží, jak chápat slovo pokora? Osobně to vnímám z tvaru po-kořit, jako umenšit sebe.
Govindží: Vineje (vi – znamená venku, ne je pád dolů, poklona, sklonění, a je, je, je. Venku je hlavou dolů, celý člověk dolů jako větvička s jablky, která se sklopí ještě níž. Volá: Zajíčkové pojďte si vzít. Poklona. Hlava do prachu. To je vinaje. Mně zní po-kora jako po-klona. V sanskrtu je někdy význam podobný jako v češtině. Čandál je jako šváb a to je podvodník. Všechny zvířata vzájemně podvádí, kočka sedí a myši říká: Já tady nejsem. Pavouk, žába, všechny bytosti podvádí a když takto podvádí člověk, tak není žádný rozdíl, kup to, je to skoro zadarmo a po nákupech, je to to nejdražší, co mi prodal. 50 % sleva a 200 % přirážka a obchodník se usmívá, ale není moudrý. Jako šimpanz se mlátí do hrudi, pes škrábe do země, to jsou vysoké límečky. Znalost přináší pokoru.
Ve škole na chodbách bylo toto na plechu bílým písmem napsáno. Vidjá dodává pokoru. Pokorou se stává správný úctyhodný člověk. Úctyhodný člověk získává dhan (majetek) a ten může rozdávat pro vývoj lidstva, okolí. A to je dharma. Kdo může rozdávat dharmu? Ten, kdo ho může mít, kdo může mít majetek, ten, kdo má vinaje, vidjá. A kdo má vinaje, tam kde je znalost, je pokora. Být znalý znamená vonět pokorou. Kde voní pokora, tam může být znalost.
Vzpomněl jsem si na jeden příběh, kde Kršna byl králem v oblasti a v okolí byli také další králové a učitel se rozhodl udělat jednu velkou agnihotru. Kršna tam byl a rozdávali se služby, kdo co bude dělat a tenkrát přijetí hostů znamenalo umýt jim nohy, ovonět je, dát jim kytičky a dělat službu v kuchyni, vařit jídlo, připravit agnihotru, naštípat dříví, ozdobit místo. Všichni žáci dostali úkol a zbylo, kdo bude omývat nohy hostům. Pak přišel Kršna a on také říkal, chci vzít úkol. Říkal: Já chci umývat nohy hostům. No, to nám zrovna zbylo. To si vzal Kršna. A udělal to. To je vinaj, pokora, myši neumyjeme nohy, ani nesáhneme na nohy manžela, maximálně v rukavicích, roušku a pinzetou šahat na kůži. Protože jsme hrdí, protože máme avidja, nedostatek poznání.
Kde je pokora, tam je sklon. Nejenom hlavou, ale i slovy. To je vidět, na které jabloni je více jablíček, to je zdaleka vidět, že je skloněná. Na skloněné větvi se pozná, že má jablíčka, a ty, které jsou holé, plané, ty se vystrčí vzhůru, jako s límečkem panstvo. Šlechticové mají vysoké límečky, ale mají plané větve, ty úrodné jsou s poklonou.
Vidjá viné sampanje.

vidjá = vědění, znalost; vinaja = trénovaní, vzdělaní, kultivovaný; sampanne = dokonalý, vynikající; vidjávinajasampanné = obdařen vědomostí a vzděláním, bráhmaṇé = Brahmín, člen nejvyšší kněžské kasty; gavi = na krávu; ča = a; panditáh = paṇḍit, učenec, mudrc; sama = stejný, rovnocenný; darsinah = dívat, vidět, shledávat; hastini = sloni, šuni = psi, švapáke = podvodník

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>