Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Ale čí Já je očištěno od nevědomosti mysli, toho poznání rozzáří nejvyšší pravdu, stejně jako slunce. ||5-16||

---

---

Kostič: U kterých sebeneznání sebepoznáním hubí se, těm jako slunce poznání zjevuje se ten Nejvyšší.

---

Komentář Govind:
Co je gján? Poznání, znání. Když se v Bhagavadgítě mluví o gján, je to o znání skutečnosti. V Čarakovi se to také říká, že znání je, jak někdo něco zná. A znání přichází jak? Když je koktejl tří ingrediencí: Átmá, to je neznalec, vyprázdněný, čistý, nic neznající, dutý, prázdný. Indrie - smysly, uši, nos, oči. A jejich předměty. Jaké jsou předměty pro oči, když odrazí světlo, pro uši, když někdo dělá hlas, teď mluví Govindží, je hlas, mysl a vaše prázdnota, není dopředu naplněna. Ne 30+ ale 30-, je tam místo, prázdno. A mysl to realizuje. Kafe, hrneček, káva, voda, lžička míchá.
Z toho procesu vznikne znání, co to je kafe, že to je satsang, to je gján a znání je přirozená vlastnost mysli. Mysl zná gján. Má znání. Se znalostí, gjánem, tu je ale. Je zakrytý, je pod pokrývkou. Agjánem je přikrytý gján. Tada gjánam. Ješám nášitamatmá. Náš gján je zabiják, likvidátor. Gján, který likviduje agján. Gján zničí přikrývku, pod kterou je schováno jádro. Takto likvidace agjánu je poznání, kterým se poznává gján. Z agján zbyde ahá. Ahá je zabíjení přikrývky.
Rozsvítí se. Když krb nehoří, tak je tam tma. Uvnitř je tma a nic není a teď je krb zapálený, svítí oheň, tak je rozsvícený. Zabíjením, likvidací, odstraněním agján (nevědomosti) je světlo. Světlo ukáže šamotové cihly. A Janda hned poznává, že je jedna z nich prasklá. Když se rozsvítilo, přišlo poznání. Když se rozsvítí, odstraní se nevědomost. Rozsvítí se a prakašajati (září) je jako světlo zářící. Na koho se rozsvítí? Na tad param, na to nejvyšší, a to nej nej nej je Brahma. Takže když je pokrývka vyhozena, odstraněna, tak je vidět, co bylo skryté. Rozsvítíme si a objeví se ahá. Je tady něco, zlatý poklad.
Gjánem (znalost) nášitamátmá (odstraní) agján (neznalost) z átmá, které je přikryté.
Je to áditjava, jako slunko zářící. Prakášajati je zářící. Z gjánam je slovo udž a to znamená rozsvítit. Když je potřeba zbavit se nevědomosti, je třeba být svědkem (šakši) toho, co se děje. To je dané pro člověka, který se věnuje gján. Vědomosti. A proto jsou svámi jen svědkové bez stresu. Svědkům je vše jedno. Jenom říkají, co viděli, oni nedostanou za svědeckou výpověď ani trest, ani pochvalu. Svědek nemá žádné procítění, užívání. A ti, kdo dělají, musí si užívat, prožívat, stěžovat si, trápit se, pochybovat, mít výhrady. Lidé, kteří jsou nespokojení, jsou prožívači a ti, kteří jsou svědkem, ti nekonají. Děje se, i když to v očích nevědomých vypadá, že konají. Oni vidí, že Janda koná, dělá. Ale Janda se cítí, že je svědkem konání, konání se děje samo. To je gján, to je likvidátor přikrývky a Átmá je šákší.
To se vidí všude, ve vesmírném toku, Brahma. Vše je z pozice svědka krásné. Naše práce a povinnosti na zeměkouli je pouze být svědkem, ne prožívačem. Prožívač je ten, co má neustále pocit moje, já a jemu potom patří holé trápení.
Takže gjánem neustále nabírat gján. Sbírat gján a chápat. Ne, že jen čumí jako Milanovy slepice. Vypadají, že poslouchají a nabírají. Ale v tašce je prázdno. Gján je to, co se nabírá, kdy přichází aha, když začne reagovat gján a už se všechno přehodnotí, to dělá gján, ne uložený smrad, bahno a prach. To je vyhozené, vysypané, už není.
Z tohoto verše vyplývá čintan-manan-svadhaja. Přemýšlení o tom, na co jsme dosud přišli, co přišlo do očí, uší, do pusy. To se začíná brousit. Jako brousení nože a krájení květáku na kousíčky, na polévku. A když někdo nemá ani nůž a má jen váleček, tak tím neudělá malé kousky, ale rozmajzne to. Na informace, které nebyly vyhozeny, sype další a další. Když máš něco v hrnečku, tak dole zůstává to původní a nahoře trochu přibyde. Co zůstalo dole, to se musí vyhodit. Co přichází, je nové. Zůstává jen čisté. Ale když dole v hrnečku zůstane lógr starého kafe a naliješ do toho čisté teplé mléko, co se stane? Ten lógr se objeví i v mléce. Podobně naše bedna. Když je v bedně to, co znám a vím, a pak nasypu další informace, tak ty všechny informace jsou obarveny tím, co je pro mě předem pravda, a to dopadne jako mléko se starým lógrem. Kdepak, to není ani káva, ani mléko. To je na vyhození. A pak se ucpe odpad a je průser. Je třeba poznání pilovat a žít to, nevracet se k předešlému, odhodit přikrývku a držet se toho.
Dotaz: A když svědek koná?
Govindží: Svědek je ten, který nekoná, a gján je svědkem Átmá. Když má člověk pocit, že koná, je konatelem a není svědkem. Když jsem svědek, tak jen pozoruji, jak prsty škrábají. Kdo ovládá ruce? To je fyziologie, guny, prakrti, příroda. Komu říkáme svědek, tak ten nic nedělá. Nyní je důležité pochopit význam svědka. Stejně jako se svatební svědek nežení, nemá vedle sebe ani svou manželku, jen vidí, že se dva lidi berou. Nedostane na svůj prst zlatý prsten. Není to jeho svatba. Svědek jenom kouká na nevěstu a ženicha. My neumíme být svědkem, my umíme být konatelem, já dělám, počítám. To je člověk. Je kalkulačka, ne svědek. Kalkulačka je stará, vyhodí se a zůstane jen svědek. Svět se jen děje. Nás zajímá, kdo to dělá, to nás zajímá. Nejsme svědkem, ale jsme prožívačem, a ty musí prožívat úplně všechno trápení a dopady, úplně všechno.
Bhagavadgíta dává radu, nebýt prožívačem a vypustit prožívání, být jen svědkem, novomanželé si dávají pusinku před státním úředníkem, svědek nedává. Svědek je svědek. Svědek pozoruje radost. Jen se kouká. Nikoli dělá. Kdo prociťuje je prociťovač, bude prociťovat úplně všechno, hlavně nebude svědek. Nás zajímá prociťování. To je Třínulky největší výzva, žít jen prožívání, prociťování. Důležité jsou vlastnosti dělače, nikoli vlastnosti svědka, ale vlastnosti dělače. To je problém každého. Svědek nedělá. Koupu, vařím, uklízím, to je dělač. Svědek je ten, kdo vidí, že se vrtá, kope, spí. A on na to jen čumí, on ani nespí, on čumí, jak se spí a odpoví: Já jsem spal dobře, blbě. Tak to pak znamená, že nebyl svědek. Takže když je člověk svědek, tak by se neměl dostat do konfliktu. Svědek nemá žádný problém, je to pozorovatel a nenamáčí se. Je to jen svědek, není šance reagovat. Odebere se titul svědek, když začneš reagovat.
Otázka: Co zdůrazňujete, musí být vzhůru, protože jinak není svědek?
Govindží: Co není vzhůru, neexistuje. Vzhůru je podmínkou, to je žít. Kdo není vzhůru, je mrtvý, vzhůru musí být neustále. Co není vzhůru, je na vyhazov. Musí být vzhůru. Když není někdo vzhůru, Janda přináší výpověď. Proč jste mu dali výpověď? Protože nedělá to, co se má dělat, nestíhá. Někdo dostává výpověď ze svého konání, ze života, z manželství, ze svého domu, ale je to stejná výpověď. Prostě když nedělá, není vzhůru, výpověď čeká. Výpověď ze zdraví, z majetku, z vnímání. Ze všeho může být výpověď.
Poznání je být svědkem, konání může běžet, já to nekonám, ruce to konají, krev to koná, ledviny to konají, prachy to konají. Já mám natankováno, natankované je auto. Jdeme na benzínku a hned mám natankováno. Já jsem tankoval? Tankovala hadice. Všechno je falešné. Já natankuju, jsem natankovaný, když jsi najedený, můžeš říct, že jsi natankovaný. Ne na benzínce.
Říkám: Já mám peníze. Neříkám: Peníze má peněženka, to je řeč svědka.
Já mám arytmii, ne, arytmii má srdce. Nejsem tělo, nejsem srdce, nejsem moč. Já běhám dobře, on běhá blbě, ale běhá tělo, fyziologie, a to já nejsem. To je k praxi. To, co má dozrát.
To možná známe jako bidýlka, ale v konání je moje a ty nemáš, to je špinavé, to je čisté atd.
Žádné vlny. Hladina se musí nejprve uklidnit, pak se může zjevit svědek.
Otázka: Když dělač pozná úlohu svědka, proč pak padne do úlohy dělače?
Govindží: Větší přednost má role dělače, větší přednost je být dělačem, je to priorita.
Přednost dělá já sám. Člověk vytváří přednosti, sám si je vytváří, nikdo jiný.
Otázka: Člověk je dělač, nebo svědek?
Govindží: Když je svědek, zůstává v roli. Dělání je pro svědka a dělač je pro člověka. Dění, to je svědek, věc je stejná. Jak je to vnímáno, jako dělání, nebo dění? Když dělač rozpozná roli svědka, pamatovat na roli svědka. Je to náročné, je to těžké, protože jsme v pronájmu na zeměkouli, tak se automaticky vracíme, udržet se a svědkem je rebel jogín, může dát výpověď na minutku ze zeměkoule. Kdo udrží výpověď, to je už sanjási, ten už jenom svítí. Najít v sobě vypínač, jinými slovy by se řeklo být vzhůru.
Otázka: Kde se shromažďují ti, kdo mají výpověď?
Govindží: Nejsou, stávají se vesmírným tokem, Brahmou. Kam zapadne kapka, která opustí rybník? Do zdroje, do moře, do oceánu.
Když kapka spadne do řeky, není kapka, ale řeka, když padne do kořenů stromu, není kapkou, je živým stromem. Může ale spadnout také do žumpy a stane se žumpou.
Když kapka nikam nepadá, tak padne do moře. Už není kapka, ale moře. Všechny výpovědi vedou ke zdroji, ke splynutí.
gjanena (znalostí, díky znalosti); tu (ale, jakkoliv); tad (to, ono); agjánam (nevědomost); ješám (ze kterého); nāśitamātmā (ztraceno, zničeno); át; manah (z Já); tešám (z nich); Áditjava (jako slunce), džgjánam (znalost, vědění); prakašajati (to září); tad (to, ono); param (nejvyšší).

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>