Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Nejvyšší není vlastníkem činů v tomto světě, nevytváří je a ani nespojuje činy s jejich výsledky. Je to příroda sama (vlastní existence), která vše koná. ||5-14||

---

---

Kostič: Netvoří mocný světa Pán ni čin ni pojem činnosti ani spoj činů a plodů, příroda však počíná si.

---

Komentář Govind:
Není dělač, není konání. Lókasja je Vesmír, svět. Srdžati (načinčává, ozdobuje), prabhuh (Velkého Boha, Paramátmá). Velký Bůh nedělá konatele a nevykonává.
Ani nedělá, ani nerozdává ovoce konání, ani neúčtuje dobré a špatné skutky, není úředníkem. Nikde nearchivuje, kdo co udělal, co má udělat. Co to potom je, že se cítí člověk konatelem? Něco dělá, cítí se odměněný nebo cítí vynadání. Co to všechno je? Je to svabháva (příroda, spontánnost). Tento pojem najdeme v 18. verši 1. kapitoly Čaraka Samhity. Co to je svabhá astu, svabháv. Svabháv, to je svůj, bháv toto slovíčko není přeloženo ani do angličtiny, ani do jiných jazyků. Budeme řešit svabhávastu – to, čím jsme, co je kolem, to je projev. Co je jev.
Tu (ale, na druhou stranu), pravartaté (to pokračuje, to se točí). Může být české slovo pro.
Dnes budeme řešit svahávastu – to, čím jsme, vše kolem jsoucí je projev, je to něco, co je vidět.
Jev samotný nemusí být vidět, projev je vidět, co není vidět, je jev. Projev je vidět. Copak ten jev je, bez pro.
Jev – včera Janda telefonovala, přerušila telefon a říkala: Máma něco chce.
Marci vykulila oči a říkala: Víš, co to znamená? Proč říká máma? Já na to, že nevím, co to může znamenat, že česky nerozumím. Marci, že to zní, jako by byla s maminkou nešťastná, neříká mamuška. Tak na co se chytla? Na jev. A nakreslila projev. Z toho projevu Jandy chytla jev. Jev je jádro, je to subtilní věc, projev je hmotná věc, kde je kapka subtilnosti, vidí jev, ne projevy. Rovná čára, každá čára je hromada teček. Když v každé tečce je stejný úhel jako předchozí tečka, tak ta čára je rovná. Když obsahuje nějakou odchylku, všechny tečky mají odchylku. Je z toho rovná čára? Pak je křivka. Je tam oblouk. A co je oblouk? V každé tečce je výkyv, v každé je křivka, covid. Takže jemným vnímáním se vnímá jev, to, co není vnímatelné. Pravrté znamená projev.
Plody z konání, to všechno je projev. Čeho? Svabháv, sva-bháv-vastu.
Je slovo projev, existuje slovo svůj-jev – pravrtté. Pra-vrté je z vrt. Točení, to jsou výkyvy. Jenom točení, takže projev je to, co je vytočené. Ale co je předmětem, co se točí, je jev, bháv.
Co se projevuje, je dozrávání. To malinké semínko praskne, naklíčí, tam se jev projevuje.
Když používáme slovo projev, musíme vidět i vystavování jevu. List, který vyroste z klíčku, byl schovaný, jenom se projevuje. Nemyslíme hlouběji, projev je vidět, skáčeme na ulici jako malé holčičky v růžové sukni, že jsme dospělé ženy. Takže je důležitý jev, ne projev, vnímat jádro.
Svá-jev, projev svého jevu je cítit se, dělat, dělání, procítit projev plodu. To nevyráběl Bůh, to je projev sva.
V Čarakovi se říká, to dělá man. To je produkt manu. Mysli. Podle jevu se stav mysli dá zjistit.
Jako ájurvédář, jógín, člověk musí zamířit, soustředit se na jev. Ne na projev.
Otázka: Jev je subtilnější než mysl?
Jev je závěr konání mysli, to je produkt mysli. A proto se dá odhadnout podle blatníku, jak velká je fabrika, podle lesku, rovnosti, přesnosti víme i jaký je Milan, který tam pracuje. To také může být vidět. Takže vždy podle jevu. Jev je výrobek mysli. Podle jevu se mysl dá poznat.
Tomu se říká subtilní vnímání. Většinou jsou to blázni z Bohnic, kteří se věnují subtilnímu světu tak moc, že se už ven nedostanou, zaseknou se tam.
Takže blázni ze subtilního.
Janda se naučila ájurvédskou psychologii a psychiatrická nemocnice ji pozvala, aby udělala přednášku. Blázni přišli a Janda jim vysvětluje, co je to mysl, indrije a jeden blázen měl tvář v dlaních, byl namočený do přednášky. Janda končila přednášku, řekla Hari ÓM, na shledanou. Všichni blázni odešli, jenom ten jeden namočený zůstal ve třídě. Janda sedla do svého Ferrari, on ji viděl z okna. Držel se tyče v okně a když ho takto viděl jeho zdravotník, zeptal se ho: Co je ti. Já to nechápu, říká blázen. A co nechápeš. Proč ona je venku a já jsem vevnitř. To jsou ti subtilnáři. Kdo se příliš moc namočí do subtilního, klesá na dno. A když klesne, je jógín až na dně.
Svabhá. Co je svá (svůj) jev, pravrté projev?
Co existuje u každého člověka, je projev jeho jevů. A ty jevy jsou vlohy. Co je jev, tím je každý člověk, každý člověk není podle toho, jestli má, nebo nemá občanku, jestli má, nebo nemá.
Když jev není, člověk není. Je to, co je jev. Co je člověk? Jev. A co bude dělat? Projev. Každý člověk je jev. Co dělá? Projevuje se, vysype své jevy.
Konání, plody konání, pochvaly, kritiky, podcenění, ocenění. Všechno je projev svého jevu.
Pravrté vrté – projev. Klíčová slova jsou svabháv a pravrté, vystavování projevení.
Bůh nedělá nic, to je jisté. Bůh nic.
Takže co se děje, je jev, svabháv.
Je, jenom je a nikdo to je nedělá.
Svabháv astu astu - je, je co je, je. Sva-bháv, to je svůj-jev.
Karmáni, konání je svůj jev. Protože svůj jev je.
Co je Janda? Balíček jevů, které se pak projevují jako úča.
Jaké je propojení s předchozím veršem.
Já, Átmá nemá nic společného s konatelem, konáním ani plodem konání. To všechno je balíček jevů. Paramátmá vůbec nedělá.
Tak, co z toho chápeme? Co jsou lidi, bytosti? Balíček jevů.
Džívátmá, džív je balíček jevů. Átmá je strom, na kterém je chycený pavouk.

Jev je podstata. Co tím myslíš?
To je popřemýšlení Třínulky.
Jak přemýšlel Vinčenzo?
Jev chápu jako nezkrocenou mysl a Átmá to může pozorovat.
Jev - zjev - projev.
Každý člověk použije slovo projev, a přitom nemá domyšleno, co je jev.
Všichni lidé plavou na povrchu a nikdo nemá šnorchl, aby mohl pod vodu. To je hrubé vnímání. Jemným vnímání může člověk pátrat, co je to jev. Jev je předmět jemného vnímání. Projev je předmět hrubého vnímání, když máme hrubší, pak máme emotivní vnímání. Ještě hrubší jsou pak emoce, strachy. Máme strašně tupé vnímání a bavíme se o subtilním vnímání. Na to musí člověk mít, aby mohl vnímat subtilní. Zájem, chuť, musí mít touhu, úsilí, rozhodnutí, že to tak chce. Když se z toho dostane ven, tak je jógín. Já na to mám, skočím ti do toho.
Jev, zjev a projev. Marci přidala slovo zjev, pitváme z-jev. To je: z jevu je zjev, zjevení, jev se děl. Tak to vidět. Rozpitvat slova, která jsou. Neustálá touha probádat, porozumět, to je sádhana.
Vypadá, že čeština je miminko sanskrtu.
Když víš, co znamená samotné písmeno Z, K, S, OD, PRO, VY, DU, U, O, tak samotné významy jednotlivých výslovností ukáží podstatu. Jinak je to zastavárna, lidé přinesou kradené. Stejně lidé posbírají slovíčka, jejich podstatu nepoznají. Otevíráním zastavárny se vědcem nestane. To je učení.
Govindží teď mluví a jsou čtyři možnosti se s tím spojit: Co mě všichni slyšíte, jsou čtyři možnosti.
První možností, jak se říká v první třídě, v první řadě, až ta poslední, kde sedí slepice. Takto satsang může být v různých řadách. Ta nejvyšší řada na bidélku, to je třída, kde se spisy, slova učitele (guru) přijímají. Kdo říká, že víra je jak řeka. Ganga je víra jako řeka. Gján vezme ta nejvyšší třída bez jakékoli obavy. Tomu se říká nejlepší předání.
Druhá řada, o trochu nižší, jsou ti, co říkají, že to je pravda. A takových pravd známe hodně, i to je také jedna z pravd. Znám – a to je jen jedna z nich.
Ještě nižší předání je, že je to zajímavé. To se moc nepředalo.
A první řada v kině, nejnižší řada, k tomu řekne, že to jsou řeči, lži, kecálci. Tak se můžete zařadit, v jaké řadě sedíte a podle toho je předání.
To je v sva-bhávu, to je v každém člověku, v jeho jevu. Někdo si to vezme v první a někdo v poslední řadě. Přesně to, jak je, se veze. Příklad Luky. Od začátku, když přišel první den, podle toho potom byl jeho růst. Je to pravda, to je také pravda, to je zajímavé, to jsou kecy. Všechny čtyři druhy vnímání, zúčastnění je v jejich jevu. Když máte praxi poznat jev, tak můžete poznat, co ten člověk je.
Jako Marci slyšela: Máma něco chce, hned rozpoznala, že Janda není šťastná. To je hodně dlouhá věta, bylo vysloveno jen jedno slovo máma. Poznáním jevu se poznává hodně, a to je subtilní vnímání, a to musí mít člověk ve své povaze. Neustále vnímat subtilnost.
Milan: Je těžké pochopit jemně hmotné věci?
Govindží: Máš jet do Berlína a nemáš mapu. Co uděláš?
Milan: Zjišťuji si.
Govindží: Jak zjišťuješ?
Milan: Ptám se.
Govindží: Když nevíš, tak se ptáš. A když se nebudeš ptát, tak co?
Milan: Nebudu vědět.
Govindží: Tak končíš, když není koho se ptát, nevidím nikoho, koho se můžu ptát, jsem v čoudu.
Když nemá správné jednání a konání, tak končí.
Nandi: Spojuji si slovo jeví se se zdá se, není to zcela jasné.
Govindží: Můžeme se domnívat, že je Nandi na satsangu a není tam kvetení projevu. Jaký je rozdíl mezi jevem a projevem? Nandi: Až projev vytvoří jev. Co je viditelné, hmatatelné.
Govindží: Projev je hrubohmotné sthúl. Jev je nevnímatelný, nejjemnější súkšma. Jev je subtilní a projev je hrubohmotný. Tomu se říká Nandi, musí mít svá slova. Že jev je a my toto nemůžeme polykat, musíme říci své slovo a tomu se říká kategorie, extra balkon. Jako měl Harry Potter extra nástupiště.
Neuznávám, co je řečeno, a udělá své pochopení, své názvy, projev z jevu, co jsem já chápal, že Nandi má své bidélko, nechce sednout s ostatníma do řady.
Jev – zdání a chce prosadit své slovo. Abychom souhlasili se slovem zdání. To má i své dopady. Tímto vnímáte jev Nandi.
Otočení Marci byl také projev a vnitřní jev v Marci bedně. Co je osobnost Marci? Co ji zajímá? Milan se projevil, přestože se moc neprojevuje, že se mu líbí slovo přírodní jevy. Co je v bedně Milana? Přírodní a výsledkem jsou ovečky a slepice.
To je pozorování jevu. Když jsme nastaveni na pozorování jevu dalekohledy, jsou seřízeny na hrad na kopečku, tak to je vidět. Když ve své praxi nastavíme, co chceme vnímat, to se bude vnímat. Nikoli, že bude to, co já vnímám. Jde o to rozpoznání séva z verše, svabháv je svůj jev, pravrté je projev.

Cokoli, co víme, je projev jevu.
Poslední slovo pravrté mi rozsvítilo slovo jev. Pro-jev. Slovo prabháv – je s dravjaguna (vše existující, Prakrti).
Milan je slovíčková past. Chytne hned prabháv, tedy působení. Kdo a jak působí. To je projev, obklopit vlastním jevem. To je prabháv a působení je co? Obklopíme ostatní svým jevem. Nandi by řekl svým zdáním, tím se musí obklopit všechno. Mně se zdá, že je to křivé, rovné, mně se to zdá, to je mé zdání.
Sype se zdání, to je prabháv.
Sůl do kávy a káva se oslaní, sůl nebere vůni kávy, káva dostane chuť soli, to je prabháv. To, co je jev. Co je jev, to leze. Každý máme své unikátní jevy a podle toho jsme seřízení. Takto to máme a konáme, naše konání, znalosti působení je všechno podle svabháv (svůj jev).
Sv-jev (svůj jev), to je příčina originalita každé bytosti. Každá bytost je originál díky svému sv-jevu. To je samozřejmé. To je nevyvratitelné, že každá bytost je originál a má svůj jev.
Bylo by dobré, aby si každý byl vědom svých jevů.
Ale neděje se, člověk – dnes po 50 letech se zamýšlíme nad slovem jev – zjev.
Každý došel podle své dávky někam. Dnes víme, že ta dávka je jev. Jev je je.
Otázka: Dají se jevy měnit?
Govindží: I vlohy se dají vyměnit. Všechno jde přes mysl. Ovládat mysl lze přes jógu. My si chceme mysl vyměnit u okýnka.
Otázka: Lze měnit jev?
Govindží: Nemluvíš o jevu, protože jev je také produkt mysli. Je to výmysl. Říkal jsem, že je to produkt mysli a může vymyslet jiný jev. Musíte promíchat slovíčka, která znáte, s tím, co teď slyšíte, a máte dopředu plno. Jen Govinde sypej. Nevíte, jestli bylo řečeno. Zeptáním si to ujasňujete, to, co bylo řečeno. To znamená, že vám to ulítlo nad hlavu, protože hrneček je přeplněný. Nechci hrneček vylít, aby Govindží také mohl nalévat. Tak nastavit stěny hrnečku a udělat větší nádobu. To je třída – mám hodně pravd.
To je postoj k učení. Čistý hrnec nebo dopředu přeplněný a co se nevejde, se přehodnocuje. Učení vyžaduje čistý papír a žádné obavy. Když existuje taková řeč, tak se mi zdá, že existuje láska. Prázdný hrnec, co je druhý, to se přijímá bez obav, když jsou dopředu obavy, co podle toho mám, já už mám slovo zdání. Jev je lepší, zdání je lepší.
Jev a z toho je projev. Nějakého individua pak je to sv-jev. Člověk je projev sv-jevu.
Dejte mi příklad nějakého jevu, že člověk je balíček jevů, takže to se projevilo, otázka se projevila, co se ti projevilo, tobě se projevila, tato otázka je inventurního typu.
Inventura je počítání zásob. Je to stejné, udělal jsi inventuru řeči. Inventurou se zjistí manko nebo přebytek. To je otázka, je projev, dejte příklad, chybí příklad. V hlavě.
Supr rychlé uvažování. Balíček jevů. Co všechno v balíčku může být – jevy. Co všechno může být jev ve vztahu s člověkem. Člověk je nebo není projev. Kdyby byl neprojev, tak je čoudík, strašidlo, duch. Takže člověk je projev. Co projevuje? Projevuje nos, mikádo, náušnice. Namalované oči, rty, úsměv nebo tvář jako dýně, pověšená hruška, nadšenost, tlustý nebo tenký, ošklivý nebo hezký, to všechno je projev člověka.
Tím pádem musíme vidět i trochu jinak, co znamená člověk.
Člověk znamená dvě parapara, je výsledkem dvou reakcí. První je biologická reakce, že já má nos, uši, oči. To je řetěz. Darwin říká, že jsme z opice, má nos a ocas.
Je genetická reakce, řetěz, tradice.
S tím je člověk výsledek. Člověk má tělesný projev, podobu. Projev tradice, biochemický biologický řetěz a druhý je řetěz znání a to je jiný řetěz než ten genetický řetěz, to je ten, který vyrábí strukturu těla, a gján – schopnosti, vlohy. Tomu se v saskrtu říká parampara, tradice gján, řetězová tradice, kmenová tradice. Takže je gján tradice, gján parampara (tradice kmenu) a genetická – ruce, nohy, maso, kosti, kůže, svaly. Jak anatomicky vypadá tělo, to je genetická paramapara, šarír parampara. Dvě parampara je člověk a tělo odejde a gján a genetika bude pokračovat. I po nás bude pokračovat, předkové, dědkové.
Závěr: Svět je zeměkoule veliká, Milan je jen jeden.
Milan z Chudíře je určitě jen jeden, i když si vezmeme, že člověk je součástí dvou reakcí – psychické a tělesné, obě jsou řetězy a jsou a jedou dál, řetězy jsou nekonečné. Když vezmeme hmotný tělesný řetěz, tak teď jsme my, Milan. Když Milan nebyl, byl u maminky v děloze, ještě předtím byla jen maminka, před jeho mámou byla její maminka a budeme to tahat a dojdeme do konce, takto dojdeme k jednomu, ze kterého jsou všechna těla. Pamatujeme si dvě generace, kde byl jen jeden, kterému se říká Bůh, ze kterého je celý svět a celá rodina na zeměkouli. Odkud to znám? Od učitele, od praučitele, prapraučitele a prvotní učitel je také Brah, jenom jeden gján, jen jeden život, to jeden je jeden, a proto se říká zeměkoule, bytosti na zeměkouli jsou kutam bhutam. Tam jsou svázané, rodina, bytosti na zeměkouli jsou jen jedna rodina, koho? Brahma. Že se v rámci rodiny pohádají, odsoudí, zabijí, okradou. Nic nebrání tomu, že oni jsou sourozenci, to se nedá škrtnout, i když bojují, nezmizí sourozenectví, i když spolu 20 let nemluvili. I když jsme každý individuál. Rodina jsme. Koncept, ze kterého jsou všechny spisy.
Zpět k Milanovu příkladu.
Balíček jevů – je to rozpoznat, vzpomenout si a jestli vůbec to uznáme za pravdu: Je jenom to, co je známo. Je může být jedno. To, co je pochopeno, co není známo, není, co neznáš, neexistuje. Existuje jen to, co znáš. Tak co není, je neznámo a co je známo, to je hnůj zkušeností, nějaký záznam a z toho záznamu vychází jev.
To uvnitř je obsazeno, získáno, poznání, cokoli, co my už známe, z toho vyplývá náš projev. Nemůžeme říci to, co neznáme. Můžeme říci jen to, co známe. Náš projev je jen pro. Ve skutečnosti je to jenom jev. To, co známe. Gján je jev. Jev je gján. Je to to, co máme s sebou uložené.
Jsou znání odmalička nebo ze včerejška, dokonce něco známe i z minulého života, to znání je velký archiv a neustále přibývá. Dnes známe, co je jev. Je fajn o švabháv a pravti, o jevu a projevu, člověk je projev sv-jevu.
Lidi nejsou to, co si myslí, ale to, jaké jsou jejich jevy, to vidění, o tom přemýšlení, procítění, to je praxe ájurvédy a jógy. A proto člověk, který má subtilní vnímání, se může naučit od semínka, od slepice, od ovečky.
Takže vidíme odřený roh berana. Co se muselo projevit, že musel bojovat? Bojovat se dá, když je dvéš. Musí být, to může provokovat k boji, tam může přijít o své rohy, jsou odřené. A vidíš, odřený roh a vybaví se celý řetěz, to nemůžeme spekulovat. Takto člověk vytvoří jev v jevu. Tak se člověk zblázní a blázen říká, proč je Janda venku a já jsem zavřený.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>