Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Člověk mající kontrolu nad sebou, který se v mysli vzdal všech činů, takový nic nevykonává, ani není příčinou konání ostatních. Takto vtělený v domě o devíti branách, setrvává v božském blahu. ||5-13||

---

---

Kostič: Myslí odvrhnuv každý čin, zkázněný tvor šťastně dlí v hradě s devíti branami, nekoná a nepůsobí.

---

Komentář Govind:
Sarva znamená všechno, karmání znamená dělání a manasá je man, mysl. Samnjásjá – m je anusvára s nosovou výslovností m-n, tedy mohlo by se to přepsat i sannjás, což je opuštění, vypuštění, vzdání se. Sukham je radost a vaš je kontrolovat, ovládat a kdo ovládá, tomu se říká vaší. Vaší je ovládač. Mansá (z mysli), sannjasjáste (vypuštěné, ovládané).
Když jsou všechna konání z mysli vypuštěná, je sukham, je radost, veselost a štěstí. Sarvakarmani manasá samnjasjáste sukham vaší. To je definice, co je štěstí. Štěstí je tehdy, když jsou všechna konání z mysli vypuštěná.
Kdo dělá všechno konání? Mysl. Kde bydlí konání? V mysli. Z mysli jsou konání vypuštěná a je radost, veselost, štěstí. Všechna konání z mysli vypuštěná jsou, když přijde vaší.
Vaší je z ovládání. Co se ovládá? Ovládají se všechny gjánendrije a karmendrije mysli. Ne, jako úča, nejlepší barvy jsou šedá a černá. To je úča. Proč? Protože špína není vidět. Špína je, ale vidět není. Co je důležité? Že je špína, nebo že není vidět? Úča nechce červenou, bílou, jasmínovou, žlutou nebo tyrkysovou bundu. Ta se okamžitě ušpiní a všechna špína je vidět. Co vadí? Vidět. Co ovládá Jandu? Vidění. To je smyslová práce, to se musí vaší (kontrolovat a ovládat). Nás ovládají naše smysly, my neovládáme smysly. Kršna tady říká: Sarvakarmani manasá sannjasjáste sukham vaší, tj. šťastný a veselý člověk je ten, kdo opustí veškeré konání, které koná mysl a ovládání.
Ovládat mysl, to znamená smysly a konání.
To je v hrsti. Špína je to, co se vyluxuje. Jestli je bílý hadr, když je špína vidět, uklidí se, nemusí být randál. Obě jsou v akci, jakmile nějaký prach je.
Když jsme ovládáni smysly, radost se nemůže zabydlet. Kde smysly ovládají toho já, tam Raduška nechodí. Tam, kde jsou smysly ovládány a s veškerým konáním nic společného nemám. Jako když Janda jela k Arunáčále a viděla vesničany, nosili trávu, větvičky, vodu. Úplně všichni nosili nádoby, otepi a přitom při nošení měli úplně všech 32 zubů vystavených. Ve svém konání šťastni. Jestli to jsou rybáři, kteří si přinesou čtyři klacky a plachtu, postaví si stříšku, chytají ryby a pak je opékají. Jejich tvář se usmívá, není zachmuřená. Tady má člověk miliardy a třicet dva se neukáže.
32 zubů se dá spočítat, když je úsměv, kdy je vidět všech 32 zubů a to se děje, když je člověk radostný a spokojený.

Nava dváré jsou dveře, brána. Město s devíti branami. Proč devět? No, to je metafora. Ve verši se objevilo město a to znamená místo, kde žijí lidé. Co je to město? Jaký je rozdíl mezi lesem, loukou a městem? V lese a na louce bydlí zvířata. Jakákoli změna v městě, načinčané balkony, uklizené ulice, kdo to dělá? Lidi nebo město? Lidé nejsou město. Město jsou ulice, domy, silnice. Město se dá vyfotit, je to souhrn budov, ulice, mosty přes řeku, hmotné zázemí. Zázemí, které je stoprocentně ovládané člověkem. Člověk rozhoduje, jaké budou barvy fasád, město – to jen existuje. Samo o sobě nic neudělá. Když je tam člověk, tak se objeví budovy, ulice, zahrady. Město je hmotným zázemím, ve kterém člověk bydlí.
V tomto verši Kršna mluví o puré (městě) a navíc o navadváre pure, to je o městě s devíti branami. Jak hluboko se Kršna zamyslel, když Ardžunovi přirovnal město k tělu. Stejně jako je člověk ve městě, tak to já je ve městě, v těle s devíti branami. Můžeme počítat otvory. Ekam je první, pravé ucho. Dvtije druhý je levé ucho. Tretíje třetí a to je pravé oko. Čaturtham je čtvrtý, levé oko. Pančam je pátý, pravá nosní dírka. Šastam je šestý, levá nosní dírka. Saptam je sedmý, ústa. Aštam je osmý a to je řiť. Navam je devátý, močové a reprodukční ústrojí.
A tam bydlí já. Když člověk dům neopraví, nic se neděje. Dům se sám neopraví. Dům si nenatře fasádu. Město je darem člověka, podobně je tělo darem já. Psychologie, léčba, psychosomatika, toxikace, detoxikace, jakýkoli stav těla je v rukách člověka, který tam bydlí.
Na eva se dá přeložit jako ani ne. Kurvan je dělání. Kurvan-na je pak nedělání a nepřikazování. Aby konání sám nedělal a druhým nepřikazoval.
Tady si musíme vzpomenout na 8.–9. verš této páté kapitoly, kde se říká: Já nedělám, děje se. Já nedýchám, dýchání se děje. Já netrávím, trávení se děje. Já nechodím, chození se děje. Já se nedívám, dívání se děje. To znamená, že já jsem jiný než to, co se děje. Já jsem svědkem, já jsem to átmá.
Otázka: Dívání se děje, jsem díváním?
Govindží: Když jsem díváním, tak není já, ale někdo to pozoruje, je svědkem. Někdo se musí dívat, musí být nějaký šakši (svědek). Říká se: Átmá šakši bhavaté – svědek má přirozenost Átmá. V těle člověka bydlí Átmá (duše), man (mysl). Když je man ovládán, tak zůstává jen šakší Átmá. Átmá je ánanda, tak má 32 zubů vidět. To, že je prezident Zeman na Hradu víme, protože je vztyčená vlajka. Stejně tak je vidět radost a štěstí na tváři.
Kdo vyjadřuje radost, tak to je modlitba Bohů, vystrčit znamení je bohoslužba. Kde je radost, veselost, to je boží služba, to je vlastnost Átmá. Kde jsou intriky, to chci, to nechci, co by kdyby, potřebuju, nepotřebuju, tam je sračka, ta se objeví, kdykoli já potřebuju. Cokoli, co se řekne, že potřebuju, padá do pasti jako myši do pastičky. Past sklapne a myš je mrtvá. Když přijde nějaká potřeba a člověk zmizne, zůstane já, ahankár. Užívat, požívat emoce, všechno se rodí, jenom já potřebuji. Takže jakmile přijde nějaká potřeba, tak máš nohu v kleštích. Kde je sanjás, je vše vypuštěné a je jenom vnímání, že veškeré konání se děje.
I to kolem těla se děje, jenom se děje. Dýchání se děje, ale někdy říkám: Já dýchám anulom, vilom, kumbhak pránájám. Nemusím dýchat, nechat to, ať se může dít samo. Já nakupuji, nakupování se děje samo. Co mohu dělat? Nakupování. Je seznam a podle toho se čumí, kde, co a jak, kde najdu to a tamto a to se všechno děje, já to nedělám, takže já je vypuštěno, vyloučeno z konání z nakupování. Já je vyloučeno z dění. Tak je automaticky veškeré konání z mysli vypuštěné.
Konatel je já, prostředky. Když já se rovná konání, tak já kontroluje smysly. Není, kdo by reagoval na smysly, děje se vidění. Když se dívá mysl, tak okamžitě reaguje, když není mysl, není dívač.
Buddhi rozpoznává, rozlišuje. Je šestnáct vlastností mysli, mysl není jen jedna věc. Jen buddhi má schopnost rozpoznat, rozlišuje a to je součástí mysli. Kdo ví, že se více špiní žlutý koberec než šedivý, to řekne buddhi. Zdrojem je gján, tím roste buddhi a tím se rozpoznává mysl. Mysl má své rozpoznávatele. Otázka: Jak si udělat prodlevu mezi akcí a reakcí?
Govindží: Ty jsi kuchař a máš své nože v brašně. Když je potřeba něco nakrájet, rovnou vytáhneš a začneš řezat, nebo nejprve nože přebrousíš?
Student: Ano, jak říkáte, má to svůj postup. Totéž vnímat a reagovat je gján a nebo agján. Je tam znání nebo není. Mezi akcí a reakcí udělat prostor vnímání. Reakce bez vnímání je nevědomost. Vnímání je s vědomostí.
Člověk se nevěnuje pochopení, přemýšlení. Nečte staré verše Bhagavadgíty, staré poznámky. Chce další a další a staré se zapomínají. Nic se nevytváří. Semínka neklíčí, protože se o ně člověk nestará, jen chce další. Semínka nevyrostou, když naleješ vodu. Cvičit praxi v přemýšlení. Na chvilku si sednout a popřemýšlet, co jsem udělal, vyúčtovat své denní konání, jak jsem reagoval. Není žádný čintan-manan-svadhj. To je trénink, to je ta mezera. Místo toho zůstává bahno a okamžité reagování, které je plné nesmyslů. Dovnitř nevlezlo buddhi, poznávatel. Když se vnímá, když je schopnost buddhi, tak co ta mezera. Ale člověk většinou reaguje rychle, protože není gján, ten se nesbírá.
Sbírání je, že si člověk sedne a hodnotí své chování, uvědomí si, co řekl, to je uznání. Tak je možné, že tím uvědomováním si vzniká znání a druhý den může na stejnou situaci reagovat jinak. Ale tady nikoho nebaví deset minut popřemýšlet. Tady se rekapituluje jednou za rok na Silvestra. K 31. 12. se účtuje a na Nový rok se dělá vyúčtování, jak žil, jak se změnil život, jak dopadl celý rok. A dnes je den účtování, tak máme možnost rekapitulovat a uvědomit si, že změna nastává po čintan-manan-svádhjáj.
Mezi akcí a reakcí je prostor a záleží, čím je vyplněn. Jestli mezi vnímáním a konáním je vědomost nebo nevědomost. Podle toho je reakce. Závisí na tom, jak vyrostlo buddhi. Když je jen mysl, je hned reakce.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>