Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Člověk nesobeckých činů, který se vzdal výsledků jeho konání dosahuje klid a mír. Ale připoutaností je svázán ten, kdo vášnivě usiluje o výsledky svých činů. ||5-12||

---

---

Kostič: Zkázněný vzdav se odměny obdrží mír dokonalý. Nezkázněný, jenž žádostí na plodu lpí – je poután.

---

Komentář Govind:
I tento verš je v podobném duchu jako předchozí. Juktah znamená je obsažen, obsazen. To, co je uvnitř. Co je jukta? Je to i to, že myšlenka je nesena v hlavě. Když hlava nese myšlenku, pak je hlava myšlenka juktah. Janda je starostí o prach, o nepořádek, o vysavač. Když je člověk jukt, je obsazen – karma konání, fal plody, tatvát vypuštění – když je člověk obsazen odevzdáním výsledků konání. Šánti (klid, mír, nic, nirvána), apnóti (dostává), šántí, když je karmafal vypuštěno. Tak to je takové nošení, kdy je karmafal vypuštěno.
Dělá se a je to jedno. Je děláním. Naišthikím je konečný, kompletní, poslední, nejvyšší, definitivní, stabilní.
Kdo to takto nenese, co nenese? Že je jedno, jak to dopadne. Tedy, kdo to takto nenese, stane se vášeň příčinou falé sakto. Příčina vášně vyvolá falé sakto, závislost na plodech. Nibadhjaté, která člověka škrtí.
Když je člověk jenom konáním, neřeší (se) dopady, míří (se) jen na konání. Automaticky se namočí do moře klidu.
Když se však vášně stávají příčinou konání, je člověk závislý na plodech, na odměně, na pochvale. Když není pochvala, tak to není ono. Pochvala je plod a člověk je na ní závislý.
Je závislý na tom, ať je to moje, ať se toto stane.
To všechno vyvolává vášně a dopadem je svázání, je dusno v mysli. A je trápení. Vypuštění ovoce konání.
Otázka: Jak se to může stát?
Govindží: Opustit já. Vzdát se já dělám, já chodím, já jsem, já píšu článek, já vařím, já jím. Tady je určitý styl mysli, je tam dopad očekávání konání. Když jím, budu najedený. Když čůrám, budu vyčůraný. Když něco dělám, tak je očekávání plodu.
Když Janda nastaví svou hlavu, že já nejdu na procházku, já nejdu. Jsem chozením. Vařím čaj. Jsem vařením. Jsem mluvením. Když je toto nastaveno, tak je mysl vypuštěna. Mysl říká: „Já jedu, já počítám.“ Já – to je mysl očekávající plody. A když jsem děláním, tak když řekneme, že jsem vražděním. Tak co dělám? Sekám hlavu slepici, já zabiju krávu. Když řeknu, že jsem zabíjením, je jedno, jestli zabiju rajče nebo jakékoli zvíře. Když jsem zabíjením, není žádné slitování, emoce, nic se nerodí, protože jsem karmou (konáním).
S ovocem člověk není spojen, protože prociťuje konání.
Protože konatel není, konatelem se stávám já, očekávám, co to bude, co z toho bude, jestli toho bude málo, nebo hodně, bude to stačit, nebo nebude a začíná řetěz vášní. Tak člověk chce jet do Nymburka autobusem, chce to jeho já. A když přijde na stanici, zjistí, že autobus odjel, nedorazil včas a dostal vynadáno. Tak to může být, když jede já. Milan to má jinak nastavené. Je ježděním, chozením. Když ujel jeden autobus, je to jedno, pojede druhý a Milanovi se to změní, je čekáním. To je karmajóga, niškámkarmajóga, konání bez toužení po výsledku. Není to troubení: Já jsem chozením, jsem karmajogín. Nemusí se vytahovat, to je pocit, který je uvnitř. Pak může říci: Přijde někdo – dobře, nepřijde – výborně. Není důležité a nezáleží na tom, jestli se bude, nebo nebude líbit. Když je děláním, tak je karmajogínem. Bez ohledu, jestli je to chvályhodné, jsem pouze děláním, to je karmajóga, automaticky se stává, že plody jsou odevzdané. Když odevzdání není, tak vstoupila vášeň. Bude málo, bude se to líbit, bude to hladké, nebo drsné a začíná se motat hlava. Jsou emoce, procítění, slzičky.
Splyneme-li do karmy, pak já není. To, když někdo prožívá, tak žádné problémy nejsou. Být procesem a automaticky se vše vyřeší.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>