Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Jogíni opouští touhy smyslů, mysli, intelektu i těla a vykonávají činy pro očištění Sebe (Já, Átma). ||5-11||

---

---

Kostič: Jen tělem, myslí, rozmyslem a smysly jógou zkáznění bez lpění činy konají pro očištění svého já.

---

Komentář Govind:
V tomto verši jsou také klíčová slova. Je to podobné jako v předchozím verši. Je zde sangam tjaktvá. U slovíčka tjaktvá známe jinou podobu – tjág. A tjág znamená opustit, předat, odevzdat, dát, vzdát.
Tento jedenáctý verš je o sanga tatvátu a podobně se mluvilo i v předchozím verši. Navážeme tedy na minulé vyprávění, kde jsme se dostali na aštanga jógu, což je kompletní systém jógy. Rád bych, abyste si navždy zapamatovali osm kroků. První krok je jam (pravidla), druhý nijam (disciplína), třetí je ásán (pozice), čtvrtý je pránájám (dech), pátý pratjahár (odtažení smyslů), šestý je dhárana (koncentrace), sedmý dhján (meditace) a osmý samadhi (splynutí).
V 8. a 9. verši této kapitoly se vysvětluje dharana a v tomto 11. verši se vysvětluje pratjahár. To je co? Sang tjaktvát, opustit společné, do čeho je člověk namočený. Pán je namočený do psa a pes je namočený do pána.
Sang vytvoří závislost. Když Janda v bílém oblečení, ve skafandru, jde do ostravského uhelného dolu, vyleze a je černá, takže skafandr si vezme barvu okolí. Důl si nevezme bílou barvu od skafandru. V dole je černo a bílý skafandr se stane černým. Takto sang působí. Když jsou dva spolu, jeden si vezme od druhého. A kdo nebo co je silnější, vždy vyhrává. Silnější namočí druhého podle své guny. Na tom stojí základ celé moderní vědy. Zakladatelé moderní vědy, Albert Einstein a Isaac Newton, v 19.–20. století dali základy věd, které dodnes rozvíjíme. Všichni zakladatelé moderních věd jsou na principu sang, setkání a spojení. Když se dvě věci setkají, tak jedna je slabší a druhá silnější. Jedna svými vlastnostmi omotá druhou jako pavouk mouchu.
Takto Newton říkal, že jablko padá na zem. Zeměkoule je také veliké jablíčko, takže malé jablko přitáhne k sobě. Vypočítal, jak ho k sobě přitáhne. V té rovnici hraje největší roli hodnota m (hmota, hmotnost).
Jeho kolega Einstein pokračoval dál a rovnice E = mc² posunula bádání vědců.
Další vědci navazovali, a tak se dala vypočítat síla ma (síla akcelerace). Ve formulích je „m“ a to je hmota. Je tím, co působí. Působitelkou je hmota.
Takto setkání s tím je zapůsobení a to zapůsobení vyvolá závislost a druhý nemá šanci, jako moucha nemá šanci proti pavoukovi, jako nemá šanci jablíčko proti zfemi, skafandr proti uhlí v dole nemá šanci. Stává se závislost. Pán je závislý na psovi, chvilku ho nevidí, už má problém. Stejně tak je závislý pes na pánovi, chvilku ho nevidí a už má problém. Mezi dvěma dominuje silný vztah. Objevuje se vztah něco za něco. Když já udělám něco pro tebe, tak ty teď udělej něco pro mě. Takto to ale nefunguje. Sang tatva – vypustit závislost. Moucha nelétá do rohu, protože by ji mohl pavouk chytnout do své sítě. Může si jablíčko říci, že nechce být na Zeměkouli.
Tedy nebýt namočený do setkání tak, že ztratí to své.
Náš život je fyzický, kde je síla, gravitace, energie. To vše je mas, hmota. Prosazuje se, protože je silnější, to jsou sthúl vlastnosti, ne sukšma vlastnosti. Když nejde o súkšmata, jde o hmotu, o sthúl.
Člověk se cítí déham (tělem) a tělo je hmota, sthúl, hrubá hmota.
Súkšmatá je Átmá, buddhi, man, ahankár. Jádro, duše, nitro. Rozumět duši, jádru.
Takže sang je to, když je setkání, když dva se setkají, tak jeden na druhého zapůsobí. Z toho vzniká závislost. A opuštění závislosti se učí, pochopí, porozumí v kapitole pratjahár.
Trénuje se, jak opustit, odevzdat, předat, ale ne to, co je nepotřebné. Opustit a dát to, co je potřebné, krásné. To je pratjahár. Sangatvát je toto. Nenechat na sebe působit setkání. Sangatvát je klíčové slovo tohoto jedenáctého verše. Ten, kdo se zajímá o jógu, by měl toto slovo chápat.
Další klíčové slovo je buddhja. Buddhi je síla rozlišování, schopnost rozlišování. Všechno, co se plánuje, všechno, co rozluští, rozdělá i dává dohromady, celý vigján je dílo buddhi. Člověk bez buddhi není. Člověk je králem kvůli buddhi. To, že chápe, nechápe, vše je dílo buddhi. Uvažuje, zvažuje, považuje, ale i neuvažuje, znevažuje či nepovažuje si, to vše dělá buddhi. Bystrý rozum je bystré buddhi. Tak to můžeme chápat. Bystré buddhi vysvětluje, buddhi chápe. Chápání, vysvětlování, pochopení, vytvoření, to je všechno dílo buddhi (intelektu).
A to je osa, na které je postavena celá bytost člověka. Každá bytost má osu, na které stojí. A ta osa je buddhi. Podle buddhi vypadá bytost, její kvalita, schopnosti. Styl je přesně podle buddhi. Takže buddhi může být použito při plánování něčeho nebo něco si přivlastnit. Ale buddhi může být použito i na rozdávání, zbavení se závislostí. Chování druhých i chování své chápe buddhi.
Buddhi je klíčové slovo, které musíme pochopit. Gján (vědomost) i agján (nevědomost) je dílo buddhi. To, jestli něco chápeme, nebo nechápeme, je to, s jakou dávkou, s jakou vlastností a jakou silou tam buddhi vlezlo. S tím souvisí i to, jaké má buddhi vlastnosti, kolik má dávku sattva, tamas a radžas.
Když se slučují Puruš a Prakrti, vzniká buddhi. A skrz buddhi vzniká ahankár a celé jádro antahkaran: man, čitt, buddhi a ahankár. Všude je buddhi a dá se použít podle libosti.
Třetí slovo je Átmá šuddhajé – Átmá, to je boží, vesmírný tok, Brahma. Šuddhajé je ryzí. Ryzí vesmírný tok je Brahma. Když je ryzí tok, tak je Brahma. Když je tok slepený s džív, tehdy je přilepený samskár. Na úplně ryzí Átmá se přilepí džív. Kdo je dominantní? Džív bude dominující. Náš samskár, mysl, naše touhy jsou ve vesmírném toku vždy silnější. Ani se necítíme jako vesmírný tok, protože se cítíme jako identita, ahankár, a proto vždy dominuje džív. To je důvod, proč člověk necítí, nevidí, proč neprocítí Átmá. Je snadné procítit já. To je velice snadné. Vyhrává pavouk, moucha vůbec není vidět. Jako Átmá, to ryzí Átmá je neznámou, není viděno, protože na ní sedí pavouk já. Jablíčko do Vesmíru nikdy neodletí, vždy padne na zem. Samskár je mnohem silnější než Átmá, a proto můžeme jednodušeji procítit já než Átmá. Tam je také závislost na subtilní úrovni. Čemu říkáme život, není dílo Átmá, ale džív. A džív sedí v jádru, v antahkarana. Bahírmuki znamená dívat se tváří ven a antahmuki je dovnitř. Tváří ven je hrubší a dovnitř je subtilnější. V antah, v nitru člověka, je toho hodně, ale čtyři jsou základní. Je to man, buddhi, čitt a ahankar. Z těchto čtyř věcí je vyrobeno jádro a z toho roste celý strom člověka. Co je strom? Strom není džív, džív je to jádro, co se z těch čtyřech prvků vyprodukuje, je to balíček, je to samskár. Samskár krásně zabalený v bedně je džív a džív je subtilní záležitost.
Džív se týká nitra a tělo se ukazuje ven, to je stúl. Džív je súkšma a tělo je stúl. A nitro je v jednom slově mn. Písmeno M je nitro a N je tok. Vnitřní toky a tam se děje všechno. Veškeré procítění, je to ta sopka, která chrlí. Fontána, která chrlí. Trysk, to je man a z čeho tryská? Všechno, co prožíváme, tryská. Vyrábí poznání, zkušenosti, když vezmeme všechny složky, řádí buddhi. I když si každá složka něco tryská, nakonec tryská stejně jako buddhi, přizpůsobí se. Takže Átmá šuddhi znamená, že v nitru tryská jejich čistota. To znamená Brahma. Používat buddhi, aby se věnovalo čistotě Átmá, nitra. Zůstává ryzí Átmá, vše mizí. Šuddhi je čištění, Átmá šuddhi je čištění Átmá.
Sang (setkání), kájéna (tělem), manasá (myslí), buddhjá (inteligencí), kévalai (jenom), indrijai (smysly), karma ( karma jógín), kurvanti (dělá), tjaktvá (vzdát se), šuddhajé (očištění), átmášuddhajé (pro očištění Já, Sebe).

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>