Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Ten, jenž je zakořeněn v józe, takový jogín ačkoliv vidí, slyší, dotýká se, čichá, jí, chodí, spí, dýchá, mluví, vyměšuje se, jehož oči se otevírají a zavírají a jehož smysly nepochybně fungují, ví, že on nic nedělá. ||5-8,9||

---

---

Kostič: „Nic nekonám já sám,“ ať mní zkázněný znalec podstaty, „byť vidím, slyším, hmatám, jím, čichám, chodím, dýchám a spím,

---

Komentář Govind:
Verš 8 a 9 jsou téma pro třetí modul ájurjógy. Jsou spojené, a proto je máme dnes dohromady. Je zde pratjahár a dharana, dvě větve aštangajógy. A abychom pochopili, co to je dharana, tak zde máme Bhagavadgítu, ta je krásně vysvětlí.
Ale abychom to snadněji pochopili, začneme key worlds klíčovými slovy, a to je slovíčko juktó a manjéta.
Nejdříve ujasníme slovo jukt. Znamená obsazené. Irena má čajíček a on obsahuje cukr, mléko, zázvor, černý čaj. To všechno je jukt (obsazeno).
Pozor, přišla výhrada, kámo, kámo přišla výhrada, přišla výhrada. Přišla úča – výhrada. Takže úča je obsazena výhradou. Výhrada je obsahem úči. Takže jukt je to, co je obsazeno v bedně, v srdci, v józe. Tady to slovo jóga se chápe jako karimatková jóga, ale o cvičení v Bhagavadgítě nejde. Ve verši jde o pochopení, je obsazeno pochopením, spojen s bytím. Jukt (je obsazen, je obsahem) jóga.
Další slovo je manjéta. Úča má výhradu a vysype ji. Co je uvnitř? Obsahem je výhrada. Proč nemá cirkulárka svůj bezpečnostní kryt?! Proč to tam není? Kryt je tam proto, aby se nic nestalo a všichni na koberec. Její názor, její výra, přesvědčení je, že cirkulárka musí mít kryt, a to je v ní. Takže ona je obsazena přesvědčením, že má být kryt. Manjéta to je její víra, přesvědčení. To je manjéta. Zjistí, že to sundal Milan a ten jí vysvětluje, že ty velké klády tam nemůžu dát, když je tam kryt. To je zase Milanova víra, manjéta Milana, přesvědčení, že nebude kryt pořád nandávat a sundávat. Takto každý člověk žije se svou vírou. Člověk jde kadit a čůrat, věří tomu, že musí jít čůrat, bez víry nelze čůrat, když tomu nevěří, a tak nepůjde a počůrá se. Takže my všechno děláme podle toho, jakou máme víru, o čem jsme přesvědčení. Jsme přesvědčeni, že musíme zabrzdit před křižovatkou, takže bez víry není nic. I když lidé říkají, že jsou nevěřící, tak zde se ukáže, že jsou věřící. Všichni jsou věřící, protože i nevěřící věří. Každý člověk má svůj man, a z toho je majéta. Takže je slovo jukt (obsah, obsažen, obsazen) a manjéta (víra, přesvědčení).
Tattvavit je ze dvou slov tattva a vit. Tattva znamená jádro, skutečnost, fakta. Vit/vid je ze slova bódh, to znamená rozpoznat a rozpoznání je to, co je přesvědčení, takže tattvavit je poznání skutečnosti, a to je pojem ze sánkhji. Lidé, kteří žijí v bedně a řídí se podle bedny, chápou podle logiky, analogie, racionálního uvažování. Tak tyto lidi jsou sánkhjisté. A podle jejich uvažování přichází na jádro pochopení. Tattvavit je znát skutečnost.
Vartanta - … co je vrt česky? Točivý pohyb směrem dolů. Necháme tedy vrt a z toho je slovo vritti a naše bedna je velké točidlo. Vesmír je velké točidlo i zeměkoule, celá solární soustava je jenom točidlo. Točení je základní funkce existence. S tím je svázaná celá příroda, člověk je také příroda, tak je také zavázaný. Planety jsou také zavázané, celé nebe je zavázané, celý Vesmír je zavázaný. Tak člověk je také zavázaný s brouky, s hmyzem, s pavouky. V bedně se točí myšlenky. Vartanta je to, co se neustále točí. To, co se samo se točí, nevyžaduje nikoho, nic, co by točilo. Točí se samo. Nikdo netlačí zeměkouli, aby se točila kolem Slunce nebo kolem osy. Prostě samo se točí. Co se samo točí, to je vritti. Vrt je kruh, točení a vritti je co se točí samo.
Jako když jsme v Braníku a teče Vltava, stojíme na břehu, netlačíme vodu, voda teče sama. To je vritti vrt, že se samo točí, samo se voda posouvá. Děje se to samo, nikdo nedělá, tak nehledejte, nevrtejte se do něčeho, do čeho není třeba se vrtat. Prostě se to točí, to se samo točí, tomu říkáme je. Je je to Radušky je. To je to co je samotočící. Nikdo nic nedělá, je samo.
Takže jukta je obsazen a čím? Manjéta, man, z víry, z názoru, podle přesvědčení. Věřím, že mám hlad a to je důvěra a pak přesvědčení, že mám jíst. Pak je to man. To je moje manjéta s kulatým razítkem, je to ověřené.
Vrtant, který se neustále samo děje. Samo, to slovo znamená co? Janda má kamaráda pana Samo. Říká se samo tomu, co dělá Janda? To ne. Je to To, co nikdo nedělá. Nikdo u něj nestojí, kdo honí, kdo by poháněl. Ani elektrika, ani magnety, ani solárka, a přece se točí. Samotočící se. Vartanta
Můžeme jít na verš to jsou klíčová slova Nejdříve verš osmý. Raduš poslouchej, to je tvůj verš.
Dvě slovíčka na-éva znamená ve skutečnosti, na znamená ne. Kančit je cokoli, vše a nic dalšího tam není. Kančit karómi, cokoli dělat. Je to první osoba. Cokoli ve skutečnosti já nedělám. Tímto obsazen, takovou vírou jukt, kde je obsazeno cokoli, ve skutečnosti já nedělám. Ten jógín, sádhak, sánkjista, který uvažuje, chápe, přemýšlí, znamená s tím přesvědčením žije. S jakým přesvědčením? Cokoli, co se děje, já nedělám.
Co vidím? Vidím Irenu, Kubu, počítač, to je vidění. Pašjanti (vidění), to já nedělám. Šranvan (slyšení), já neslyším. Sprša (dotýkání), já se nedotýkám a necítím na kůži. Džighranna (čichání), čichání, cítění vůně to nedělám já. Ašan (nejím), jím vánočku, ale já vánočku nežeru. I když přijde Kuba, ukáže mi fotku, jak mám v puse vánočku a říká: Tady je důkaz. Ale já nejím. Gaččhan (chodící) a já nechodím, nesedím. Svapan (spící, snící). V józe se svápna spojuje se spaním a sny. Já sen nevidím a nespím. Klidně může Milan hlásit, že jsem chrněl celou noc a přitom říká, že nespí. Švasan (dýchání, vanutí), já nádech a výdech, anulom a vilóm nejsem, já nedýchám. Pralap je mluvení, ale já nemluvím. Visrdžab je vypouštím, ale já nevypouštím menstruaci, moč, stolici, ale já nic nevysazuji, ničeho se nezbavuji. Grhnan je přijímat dárky, výplatu, auto, oprávnění, vlastnictví, ale já nepřijímám. Unmišan je otevírání a zavírání očí, ale to já nedělám. Smysly a předměty smyslů, já nic nedělám Toto všechno se děje samo, to já nejsem, to já nedělám.
Iti dhárajan - toto je přesvědčení. To je styl dhjána jóga. Zde toto není zakořeněno. Češi jsou myslitelé a konají něco jiného než, co si myslí. Karmajóga není pro Čechy. Ale myslivecká jóga je pro Čechy, protože jsou myslivci. Češi jsou lovci a popíjejí Mysliveckou. Takže myslivce a myšlení loví jenom hlavou. Celou noc a celý den nedělají nic jiného než, že loví. Hlava nedělá nic jiného než, že loví. Takže ti, co loví poznání, tak to jsou sánkhjisté. Ti, co loví jeleny, jsou myslivci, ti co loví klientelu a masaryky, tak to jsou obchodníci. V jejich hlavě je ekonomie. Jsou myslivci, kteří loví objednávky a prachy. A ti, co loví skutečnost, to jádro poznání, to jsou sánkhjisté.
Takže to je dhárajan, oni nosí skutečnost, jádro poznání, s tím žijí. Co je tam, všechny smyslové předměty, s tím já nic nedělám, to dělají ony samy. Že mluvíme slyšíme, to není, že já mluvím a vy posloucháte, poslouchání není vaše zásluha a mluvení není moje zásluha. Tomu říkám sebevražda. V józe přichází sebevražda. A čeho sebevražda? Já jsem něco, někdo, tak zavraždění toho já. Co jsem? Stačí se rozhlédnout a najdeme příklady, že se děje. Třeba řeka, voda sama teče. Já netlačím vodu, já neposlouchám. Tomu se říká děje se a Raduška tomu říká „je“.
Že jsme, to není, že jsme, to je dějeme. To se děje, že jsme na Chudíři. Identita já, sebe je zavražděna v sedmé kapitole aštangajógy. Jóga jsou taková jatka, kde se já zabije, to je harakiri, kamikadze. Kdo může dělat kamikadze je samuraj.
Irena by se raději zastřela puškou. Myslivecké harakiri, cokoli, co se děje, to nejsem já. V jógínské praxi a v různých technikách obzvláště dhárana, se praktikuje: Já nejsem hlava. Já nejsem tělo. Já nejsem, nejsem, nejsem.
S každým nádechem a výdechem, vyslovují a uvnitř slyší nejsem mysl, nejsem racionální uvažování, nejsem analogie, a u toho se český myslivec ptá: Tak co jsem? Chytrá bedna se ptá: Tak co jsem?
Ale to nemůže chápat, Aham Brahma asimi - já jsem bůh. Ne, to ne, to bych musel roznášet dárky, nechci být Bůh. To nejsem, a je uzavřeno.
Aham brahma asim, to říkají Védy, a to je těžké uznat. Je jednoduchá praxe, já tělo nejsem, to si chvíli můžu myslet, strom nejsem, auto nejsem, hovno nejsem, močení nejsem. Žrádlo nejsem. Jím, ale jídlo, jedením nejsem, nejsem. Kočka nepřišla, děje se, prostě je. Když někdo přichází pozdě, je pozdní. To je klíč.
Co je cíl jógy? Mókša, mukti, kvůli kterému je jóga. Proč někdo chodí cvičit jógu? Po celém světě i zde v celé republice se zná slovo jóga. Člověku vadí, když se přeplní nádoba vadí, to pak praskne. A co způsobí to prasknutí? Jógu. Když se nádoba přeplní, tak jde člověk k józe. Co se učí v józe? Ať nic nevadí. Jógín jde zpátky, kde byl. A už žije, nevadí. To nevadí je osvobození.
To znamená, že co vadí je bandhan (svazek, vázání). K józe lidé chodí, když už jsou přeplnění, posbírali toho tolik, že se to už dál nedá vydržet. Takový lidé hledají karimatkovou jógu. Nedojdou až tam, kde jóga končí. Jóga znamená mókša, osvobození. Vraždit toho, komu něco vadí, to je já, mě, moje. To zabít. To, co vadí.
Mě vadí, že to není moje, to mi vadí. Když je to cizí tak mi to nevadí, ale když je to moje tak i to vadí. Osvobození mukti, mókša je cíl jógy a tam je jeden základní krok po karimatka dýchací kompresor, dýchání břichem, krijajóga a další divadelní hry jógy. Když člověk pokračuje dál ve provádění jógy, tak narazí na dhárana lekci, to je sebevražda. Když projde sebevražda, tak se okamžitě stává osvobození. Pak okamžitě dál je dhján - dharana, dhján a samádhi, to je postup. Potom je život, že vše, co je nejsem. Na této úrovni je já nedělám, děje se je. Když je tato praxe, může se pokračovat na dhján, soustředění na spojení na velmoc, Brahma, přírodou. Dech nejsem, světlo nejsem, dýchám, nedýchám, jím, nejím, to je všechno děje se, to je všechno vritti, to je samo točící se. Tomu Irena říká čakra. Včera Irena vyprávěla to není její, jeho čakra, to je to samotočící. Tak čakra je samotočící – vritti. Takže to jsou jenom vritti jen se děje, já nejsem, já nedělám. Ve 4. modulu ájurjogy je praxe, já nejsem. Ne já dělám nebo nedělám. V 6. je - já nedělám a v 7. je - já nejsem. A když dojde k tomu - já nejsem, tak je samádhi a to je věčné sloučení.
Takto je verš 8. a 9. učebnicí aštanga jógy – lekce dharana, která následuje po pratjáhár. Pratjáhár je předchozí stav dharana – taková poslední večeře, kde se Ježíš naposledy najedl a další den byl ukřižován. Pratja znamená odevzdat. Áhár znamená výživa jídla, ale má se chápat odevzdání toho na čem jsem závislí. Na čem jsem závislý, to odevzdávám. Darujeme, co nepotřebujeme, ne co milujeme. Kupila jsem nový mobil, starý daruji, ten už nepotřebuji. To je náš styl, to není pratjáhár. To, co se mi nejvíce líbí, to odevzdám. Když jsem vysvětloval pratjáhár ájurtrenérům, tak jeden strašně velký krasavec s kudrnatými dlouhými vlasy, si ty vlasy pořád hladil, točil na prstu. A když byl vysvětlen pratjáhár, tak druhý den přišel holohlavý, odevzdal to, co se mu nejvíce líbilo. To opustil. Opustit to, na čem jsem závislý, to opustím. Ne že den nebudu jíst dýni, kterou stejně nejím.
Pratjáhár neznamená držet půst, protože to detoxikuje. Tak proč detoxikace? Dělejte netoxikaci. Když děláte netoxikaci, tak není detox potřeba. Proč chodit do nemocnice? Abych nemusel dělat, vždyť to zaplatí zdravotní pojišťovna, nadace pomůžou, vzniká soucit, lítost, člověk je v sedmém nebi, protože má pozornost.
To se nám líbí, a proto potřebujeme detoxikaci. Ne, když nebude toxikace, pak nebude zapotřebí nic. Karimatková jóga, dechová jóga, opuštění majetku jóga jsou spojované s tím, že jsou zdravé. Jóga není o zdraví, je o osvobození, o spojení. S čím? Spojit se s Brahma, s Bohem. Jóga je spojit se se zdrojem, ne se zdravím, zdraví se děje, to se děje samo. Stejně jako nemoc. V češtině se musí říci samotočící se. V sanskrtu stačí říct vritti. Je na to v češtině jedno slovo?
Toto je k osmému a devátému verši vše, co napadlo. Jsou výhrady?
Student: Jak se řekne poznání jádra?
Govindží: Tattva bódh, poznání jádra, poznání átmá – átmá bódh, poznání skutečnosti. Je to pro ájur psychologii.
Student: Jóga čitta vritti niródha. Říkáte, že vritti se točí samo a tato věta se překládá, že jóga je zastavení změn mysli.
Govindží: Jak se může zastavit? Opuštěním. To je jediná možnost zastavení. Když držíš v ruce a točíš, tak ho vyhodíš a samo se zastaví.
Já nejsem. To je ta dharana praxe. Je také jógová ale šesti úrovňová. Student: Nejdřív vědět, co tam je a nechat to točit. Govindží: Ano, i to je třeba vědět, co tam je a že to chci vypustit, zastavit. Pak přijde technika, otevřít a ukazováčku odpal. Protažený ukazováček je normální život a pokrčený ukazováček u kořene palce je sebevražda, já není. Vritti se automaticky zastaví. Tako aštanga vritti zastaví.
Student: Niródha přece není zastavení.
Govindží: Niródha je blokáda, bez překážek. Když překážky nejsou je vypuštění. Bez překážek znamená zastavit. Kde není žádná blokáda. Pro koho? Pro mě, pro já. A co je moje blokáda? Že to dělám já, že jsem to udělal já, že jsem se to naučil, že jsem seznámil. Takže překážky jsou bez čeho? Bez samotočícího.
Student: Tak jsem to blbě pochopila.
Govindží: Proto se říká, že kniha a učitel je rozdíl. Kniha nemůže odpovídat na otázky, učitel zodpovídá otázky. Bez učitele se nic na světě nedá chápat. Vysvětlení vyžaduje učitele, proto je v józe ohromný velký důraz na učitele. Proto se říká, že první učitel života je maminka. Ta kdyby nebyla, tak neumíme ani mluvit, ani chápat, nemáme slovní zásobu, nic nemáme. Prvním učitelem se stává maminka a pak celý život je úplně všechno učitel, učitelka. Kamarádi, příhody, věci, semínka, ovečky, slepice, to jsou všechno učitelé. Když má k tomu člověk vztah jako k mamince, tak to začne chápat všechno, co říká maminka. Podobně když je ovečka má učitelka, tak přichází poznání. Slepice je učitelka, slepice neustále něco říkají, ale mi nechápeme, protože je nepovažujeme za učitele. Rostliny, semínka, stromy pořád říkají a my nechápeme, to je náš průser. Když rostlinku považujeme za učitel, tak nám úplně všechno prozradí o životě. Náš problém je, že jsme myslivci český. My nikoho neuznáváme než sami sebe, proto nám není pochopení ani dáno, ani umožněno. Neuznáváme druhé. Vysvětlili jsem to? Děje se to. Co Milane?
Milan: Přemýšlím o slepicích, jak jste říkal, že jsou učitelky.
Govindží: Musí je člověk dobře poslouchat (jim naslouchat).
Milan: Já jim moc nerozumím.
Govindží: Jsi blbé dítě.
Reakce: Nejsi kuře.
Govindží: Všechno je učitel, učitelka, všechno nás učí. My neslyšíme. Jsme slepí, hluší, němí. Úplně všechno je ohromné poznání.
Jako Jandy učitel říká: Kdo je můj učitel? Mým učitelem jsou děti pozoruju je a chápu je. Protože to on dělal odmalička, tak mu dal učitel jméno Anubabananda, znamená radostný ze zkušenosti. Svámi učící se ze zkušeností, díváním se na zvířata, na vodu, na přírodu, všechno to učí. Když člověk schopný to vnímat, to poslouchat, tak je úplně všechno učitel. Učitel není venku, učitele máme uvnitř. Buď na to schopnosti máme nebo ne, vlohy máme nebo ne.
A co jsme zač, to jsou naše vlohy. Kuba je doktor, tak to je vloha. Vlohy z něho udělaly doktora. Kuba ze sebe doktora neudělal. Co jsme, to jsou vlohy. Ne naše touhy nebo chtění. Jestli tomu říkáme touhy, tak pozor stejně přichází z vlohy. Nakonec je to vloha a Bůh sám, příroda. Každý člověk je boží vloha. (a šprímuje se: Vložky jsou z božky.)

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>