Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Ten jenž očistil své Já, zvítězil nad sebou, nepodléhá smyslům, jehož mysl je čistá a jehož Já, je stejné jako Já všech bytostí, ten i když koná, není s tímto konáním svázán. ||5-7||

---

---

Kostič: Jógou zkázněn, čistý v svém já maje smysly přemožené, jehož já je u tvorů všech, ač koná, není poskvrněn.

---

Komentář Govind:

Jógajukta je ten, kdo je disciplinovaný v józe, ten, kdo je spojen jógou; višuddha je ten očištěný, čistý; višuddhátmá je ten, jehož Já je očištěno; vidžita je ten, který dobyl, podmanil, ovládl.
Lipjaté zní trochu jako lpět. Lepit se. Můžeme se podívat na zeď. Je na ní věnec. Zhasne se světlo a v místnosti je tma a baterka svítí na stěnu, kde visí věnec. Je obklopen světlem baterky v tmavé místnosti. Takže světlo se nalepilo na věnec. Nelpět, i když je nalepené.
Světlo se lepilo, ale dá se kdykoli oddělat. Člověk může být s něčím, ale není s tím ztotožněn.
Takže to je jako nelepení, být namočený, ale nelepit se s tím. Takto člověk může do světa, v dennodenním životě má možnost lpět, anebo nelpět, každý po svém.
Světlo je stoprocentně čisté, i když je nalepené, je čisté. Jako když je odlepené. Takže problémy a trápení jsou pouze naše lepení. Lepení, když se lepíme, tak svou originální povahu ztratíme, a to je lepení k jinému. Ztratit svou osobitost.
Jako když se cihla slepí s dalšími a vytvoří stěnu. V rámci domečku ztratila cihla svou osobitost, je součástí, ztratila se a známe už jen zeď.
Čemu člověk říká problém, stres, je pouze to, že člověk ztratil svou vlastní identitu a nalepil se a když je nalepený, pak přebírá problémy, starosti, trápení. Jak být nelepený, kdo může nelpět, nelepit se, jako světlo na předmět. K tomu Kršna říká, jóga jukté višudh znamená obsazen.
Karmajóg jukté – vykonávání, obsazen vykonáváním, višudhátmá – čisté Átmá. Jak vypadá nečisté Átmá, každou chvíli libo a nelibo. A to my máme 24 hodin, od rána do večera.
To je kontaminované Átmá.
Čím se kontaminuje? Átmá kontaminuje libo-nelibo a v višuddhátmá žádné libo-nelibo není. Když se slunko dívá na zeď, nemůže si říci, že neosvítí ten věnec, slunce nemá libo-nelibo. Když vychází, neřekne si, že dnes Polsko vynechá. Slunko není kamarád a není nepřítel, to je čisté Átmá, kde v nitru není žádná láska ani nenávist. Tak Átmá, nitro člověka, když je neustále v akci, v neustálém konání, tak žádný přítel ani nepřítel, žádný kamarád, žádný nepřítel. Višuddh-átmá se čte dohromady. Znamená to vidět Átmá. Vyhrát indrije – smysly. Vidžej-átmá znamená vítězné Átmá, vyhrává nad smysly (indrije). Tomu se říká ovládání smyslů. Neovládání známe moc dobře, něco vidíme a okamžitě reagujeme. Cokoli vnímáme a okamžitě tomu vnímání podléháme, tak se rozrůstají pocity a cítění a reakce, když je člověk hodně tupý. Někdo má mezi vnímáním mezeru a pak reakce. Až pak reaguje. Někdo má mezeru při vnímání, když vnímám, je už tam mezera, vidím světlo notebooku, žebřiny, Radušku, jen to vidím, nic mi to neudělá, ani PC, talíř. Vidím je a nic mi to nedělá – to je mezera. Když něco vidím a hned to na mě začne působit, tak to je lepení, lpění. Bez mezery. My vnímáme a cítíme. Vzpomeneme si na něco a to se nás dotkne. Někoho slyšíme, cítíme, vidíme a už je reakce. My jsme lpění. Žádná mezera mezi tím není. Mezi čím je mezera? Mezi já a předmětem. Kdo to lepí? Smysl lepí mě, vnímatele a předmět.
Roman: Chápu to dobře? Že to, co vysvětlujete, má být bez reakce, v práci či v partnerství, v rodině, když nebudu reagovat, tak to musím hrát?
Govindží: Nemusíš hrát. Jsou tři věci: jóg juktam – neustále v akci. Akce musí být, ale čistá, bez pocitu libo-nelibo. A vnímání má mít mezeru. Ovládáš to tehdy, když máš odstup mezi kamerou a mnou. Vnímání objektu mi nic neudělá. Konání běží, všechno běží. Jako mravenec, pořád má zrníčko v tlamě a stále běží, neopaluje se na slunci. Mravenec neběží k moři si zaplavat. Je neustále ve výkonu. Višuddhátmá nemají libo-nelibo. Co je jim dáno, to je. Když položíš ruku, půjdou dál. Mravenci tu ruku obejdou. Nemají vůči tvé ruce nenávist. Je to bytost a každá bytost musí hlídat přírodní pravidlo, a to je bát se smrti a tomu se musí zabránit. Když mravenec vidí, že někdo útočí, tak kousne, jen položenou ruku do cesty nebude kousat, ani pavouk nebude kousat. To je příroda, to je višuddhátmá, není úmyslem žádné bytosti vás zabít. Když kočka bere svá koťátka, ví přesně kolik má stisknout, aby bylo kotě přestěhované. Takto stále konáme a v konání není libo-nelibo a smysly jsou ovládané. Je to výhra nad smysly. Další mezera je objekt, vnímání a reakce. To je velice kompaktní, když je hned vnímání a reakce. To je vrchol ignorance. Ani mezera mezi předmětem a vnímáním a vnímáním a reakcí. Co vnímáme, na to reagujeme. Každý to dělá, to není čisté Átmá, to je ukázka lpění. Nelpět může, kdo neustále koná, je pořád v akci a nemá žádné libo-nelibo. Má mezery mezi předmětem, vnímáním a reakcí. Tak se může dojít k cíli a nelpět. Mít tyto tři kvality: Jóg jukta – obsazení karmajógou, višudhi Átmá – čisté Átmá, bez rág a dvéš.
Jak vítězí nitro nad smysly? Vnímáním. Co je to vnímání? Předmět, vnímání, akce a reakce bez mezery je v soudní síni. Vzájemně si skáčou do řeči. Co je to skákání do řeči? Jeden ani nestihne doříci a druhý mu do toho skočí. Tupec. Bývá to i v politických debatách. Je to všude. To je předmět vnímání akce-reakce. Když se sloučí, nemůže dojít k nelpění. Jen kde je člověk neustále namočený do konání. Libo-nelibo, jako uklízečka namočená do úklidu, která volá: Nechoďte tu, chodba je mokrá. Takže všechny tři faktory jsou nutné. Neustálé konání bez libo-nelibo a ohromné mezery mezi předmětem, vnímáním a velká mezera a pak reakce. Pak je možné nelpět.
Sarva (všechno), bhút (bytosti) a Átmá (duše).
Sarva-bhút-átmá znamená všech bytostí duše. Já a duše všech bytostí je stejné. To znamená, jak se cítím já, tak se cítí všechny bytosti. Když kudla píchne mou ruku, tak mi dělá masáž? Ne, je to bolest. Takto když kudla padne na jakoukoli bytost, cítím i já bolest, protože je to stejné jako já. Rozmlátit držku znamená já miluju rozbíjet držku. Ne, to nemiluji, tak proč to dělám druhým, když sám nemám rád rozbitou držku. To je profitování, že každá bytost je stejná jako já. Potřeba sebeobrany není. Když žije člověk s pocitem, že všechny bytosti jsou stejné jako já. Později bude, že všechny bytosti jsou Já (to už je vyšší třída v přemýšlení).
Dá se říci, že Bůh je v každé bytosti a jiná úroveň je, že v každé bytosti je Bůh.
To může procítit člověk podle toho, v jaké úrovni je.
Připadá mi v tomto verši: Džit – vyhrát nad indrije, ovládat smysly. To člověka absolutně změní. To znamená cokoli je, co je vnímáno, rozředit. Objekt, jak působí na mě, vidím, jak na mě působí. Počkej, udělej mezeru, ty jsi říkal „ty vole“ a když udělám mezeru, tak už na mě nepůsobí. Ty vole – udělal jsem chybu, vykonal jsem nenávist jemu, a to je ta mezera, akce a reakce a v tu chvíli je zastaveno, ty blbej. Okamžitě rozpoznat, že něco je ode mě v nepořádku, co mu vadí a okamžitě mi to umožní napravit a to je džít indrije, ovládání smyslů. Jak se ovládat, o tom se v józe neustále mluví.
Klid v hlavě, vidí hétu příčiny, guny. Musí si na to vzpomenout, jediné řešení, cesta, je vzpomenout si. To vzpomínání na cokoli přichází do našich smyslů řádně kontrolovat to, co tam přichází a co to znamená, neustálé používání buddhi.
Hadi jsou čistí, nežerou. Čumák, uši, smysly jsou tak čisté, že když to není myš, tak had to chytat nebude, jablíčko to není, to je myšáček. Ne, hada to nebude zajímat. To je přirozené, zvířatům jsou dány džít indrije, ovládání smyslů.
Jakékoli zvíře, co jim dáš, tak musí být do jejich řádu, když je to trochu jiné, nezajímá je to.
Člověka zajímá úplně všechno, je tak lepený, senzibilní. Co to je, jak to je, co by kdyby.
Janda má vánoční příběh.
Je to jemná ženská a potřebuje hodně prosit, a když budete moooc prosit, tak vám možná přečte bez melodie, tak coby kdyby náhodou, zadní vrátka nejsou. To je člověk a to jsou jeho smysly. Neočekává se v defaultním nastavení, že je u člověka nelpění. Ne, má základní nastavení lpět.
Toto verš říká.
Romča: Hezky jste to vysvětlil, že když je to dál ode mne, mám čas na promyšlenou a nemusím promýšlet, jen vidím, že se to děje, nemusím reagovat, když je to blízko u mě, tak reaguji.
Jak se vynechá libo a nelibo?
Govindží: Stálost musí člověk praktikovat, stálost myšlenek, přemýšlení, být sám, sádhana je vždy sám. Snažíme se být pohromadě. Více lidí, společné jedení, chození, sádhana je obráceně, co nejvíce být sám, i když jdou kopat, tak jdeme aspoň tři, sádhana je sám, minimální interakce se smysly.
Vykonat a být namočený do svého konání jako mravenec. I když běhá mezi tisíci, je stále sám.
Žít sám v sobě, pak je poznání stálé.
Když je společnost, tak je lepený na ostatní, co tam jsou.
Když je Raduška a Martoš na zahradě, je vše, co Raduška řekne, v Martošovi a obráceně.
Nikdy není Raduška a Martoš, protože jsou společně. Jdeme spolu, protože jsme lepeni. O nelepení nemluvíme. Začínáme lpěním, nezačínáme nelpěním, co mě více drží, to nevypustím.
Když je povídání o darování, lidé hledají, co nepotřebují. Co je zbytečné, to daruji. Ne, mám darovat to, co mě svazuje, to mě osvobodí. Darovat to, co je mi vzácné, se mnou svázané.
Neustálá praxe je sádhana, pamatování, vzpomínání.
Lepení je moje, když není moje, tak nevznikne lepení. Když použiješ moje, je to ukázka lepení. Když není řečeno moje, je možná nelepený. Když se bavíš o psovi, neznamená to, že jsi lepený, ale když řekneš můj pes, tak jsi lepený.
Člověk ztrácí sám sebe, když děláte pro druhého.
Karmajukta znamená vykonat. Nekonání nesmí být. Tedy v první řadě je konání, ale nemít rág a dvéš a neustále sledovat vnímání. Být vždy v akci a nemít libo a nelibo. Toto všechno je třeba. Když nemá možnost být sám, nebýt namočen do světa ostatních.
Světlo nebere od věnce a věnec nebere od slunce, i když jsou společné. To je bez rág a dvéš. My okamžitě začínáme konání a kalkulačka začíná počítat, kdo více a kolik jsi udělal ty. Kolik ovládáš smyslů ty a kolik já. V hlavě běží kalkulačka, tu vyhodit.
Odstřihnout se od moje a tvoje.
Proč musíš bojovat, abys vyhrál? Můžeš vyhrát úsměvem a láskou a druhého zavázat. Nemá to takové následky. Je větší utrpení a celoživotní strach, když vyhrál mečem, neprotestuje, ale má věčný strach. Vyhraj úsměvem a červenou rtěnkou a máš zaručenou výhru. Bojem vyhrát má následky. Dodnes se bojí Američani otroků. Násilná výhra je prohra. Úsměv a láska odzbrojuje. Žádná máma nejde proti svým dětem s puškou, aby je zabila. Mámy mají v dětech své srdce, není třeba nosit pušku.
आत्मा átmá (Sebe, Já), विजितात्मा vidžitátmá (jehož já je ovládnuto); जित džita (ovládnuto); इन्द्रियः indrijaḣ (smysly); जितेन्द्रियः džiténdrijaḣ (jehož smysly jsou ovládnuty); सर्व sarva (vše); भूत bhúta (bytosti); भूत bhúta (m.) = bytí, stát se; सर्वभूतात्मभूतात्मा sarvabhútátmabhútátmá (jehož já se stalo já všech bytostí); कुर्वन kurvan (konající, dělající); अपि api (také); न na (ne); लिप्यते lipjaté (zmatený, zakalený).

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>