Ayurvedic Consortium of Europe
FREE - ONLINE Bhagavad Gíta -
|  |
Bhagavadgíta,-संन्यासयोगः saṃnyāsayogaḥ, (S.-1, Ch.-5), Verš.-2 |
श्रीभगवानुवाच ।संन्यासः कर्मयोगश्च निःश्रेयसकरावुभौ । तयोस्तु कर्मसंन्यासात्कर्मयोगो विशिष्यते ॥ ५-२॥ |
śríbhagavánuváča | saṁnjásaḣ karmajógaśča niḣśréjasakarávubhau | tajóstu karmasaṁnjásátkarmajógó viśiṣjate |
Konání není dělání a je nad nekonáním
|
श्रीभगवान śríbhagaván (m. nom. sg.) = vznešený, požehnaný;
उवाच uváča (3rd sg. perfect act. *vač) = řekl, pravil;
संन्यासः saṁnjásaḣ (m. nom. sg.) = vzdání, zřeknutí, opuštění, odhození;
कर्मयोगश्च karmajógaśča (m. nom. sg. TP cpd.) = jóga konání;
च ča = a;
निःश्रेय niḣśréja (n.) = blaženost;
सकराव = sakaráv (m. nom. du.) = vede k, dělání pro (niḣśrejasakaráv - m. nom. dual, vedoucí k
blaženosti);
उभौ ubhau (m. nom. dual) = oba;
तयो tajó (m. gen. dual) = ze dvou, z těchto dvou;
तु tu = ale, jakkoliv;
कर्मसंन्यासात karmasaṁnjását (m. abl. sg. TP cpd.) = z odmítnutí konání, vzdání se konání;
कर्मयोगो karmajógó (m. nom. sg. TP cpd.) = jóga konání;
विशिष्यते viśiṣjate (3rd sg. pro indie. passive *śiṣ) = je lepší, je nadřazeno, vyčnívá.
|
Luki: Vznešený pravil: Zřeknutí se konání (nekonání) a nesobecké konání (konání bez připoutanosti k výsledku), obojí vede k blahu. Ale z těchto dvou je nesobecké konání lepší než nekonání. ||5-2||
Kostič: VZNEŠENÝ ŘEKL: Sannjása a jóga činů, obě působí blaženost. Z těch dvou však jóga vyniká nad zdržením se činnosti.
Komentář Govind:
Šrí bhagaván (vznešený, požehaný); uváča (řekl, pravil); sanjásah (vzdání, zřeknutí, opuštění); karmajógašča (jóga konání).
Vynechávání konání jógašča je tu ve smyslu karmajóga.
Sanjás karma znamená nekonání i konání. Obě vedou ke stejnému cíli, k osvobození.
Obě vedou k osvobození, říká Kršna.
Když neděláte, nebo děláte, je to šumák, je to jedno. Když postavíte dům, nebo ho likvidujete, je to stejné. Vy zahynete. Uděláním domu dům nezmizí a ani zničením nezmizí. To je jisté. Máš, nebo nemáš peníze, hlad je jistý, určitě bude. Obojí vede ke stejnému cíli.
Nihšréja (blaženost); sakaráv (vede k, dělání pro); nihšréjasakaráv (vedoucí k blaženosti); ubhau (oba); ajós (ze dvou, z těchto dvou); karmasanjását (z odmítnutí konání, vzdání se konání); karmajógó (jóga konání); višišjaté (je lepší, je nadřazeno, vyčnívá).
Když porovnám nekonání a konání, tak karmajóga je višašjaté, vykonat je lepší.
Karmajóga je výjimečná.
Proč je lepší vykonávat? S tím může každý naložit, jak si přeje. My na to můžeme koukat z různých pohledů. Když to vezmeme z filozofického pohledu, kde zjišťujeme, že co jsem já, kdo jsem já, čím jsem já, tak najednou zjišťuji, že jsem k ničemu, jsem na nic, podle mě nic není. Jako Janda má pocit, že podle ní nic není. Všechno je jinak. Ježíšmarjá, kdyby byla alespoň malá pochvala. Myslí si: Když není nic podle mě, tak si koupím letenku a pojedu na Arunačalu.
Myslí si, že tam to bude podle ní. Ale tam je to ještě více podle Arunačaly. Zjišťuje, že nikde na světě se podle ní nic neděje. Ani v jejím bytě se neděje nic podle ní. Má pavouky a i ti si dělají diskotéku, neposlouchají. Pryč, pryč, zpívá písničku. Ona je z toho hotová. Nikde není nic podle ní. Když podle mě není nikde nic, co je to?
Tak si řekne, že asi ten „podle“ neexistuje. To neexistuje.
A všechno se to děje. Dělá, ale nikdy to neplánovala. Když chodila do školy, tak nevěděla, že nějaká ájurvéda je. Dnes je do ájurvédy namočená jako utopenec. Takže děje se tady. Na světě. Tady se nedělá, na dělání prostor není, tady je prostor jenom na dění. A když je to prostor na dění, tak na karmajógu není místo. Tomu se říká vynechávání konání. Tak co je to potom dělání? To jako já nedělám. A co to pak to konání či dělání je? To dělání je dění. Z jakého pohledu? Když přišel Tesař, tak bílé a červené krvinky kde jsou? Na ulici? Ne jsou v těle. Co ony dělají?
Leukocyty dělají imunitu a erytrocyty nesou prán, železo, energii. Ony nesou, tak ony dělají, nebo se děje? Ony si mohou myslet, že dělají, ale kdo to žije? Člověk. Je to jejich život? Ne, jejich život to není. Jsme jako buňky. Tělo je kdo? Svět. Svět to žije. Kdo žije? Zeměkoule, kdo přesouvá stromy, vykope a zasadí? Tomáš si může myslet: Já to dělám, já to žiju. Ne, Tomáš nežije, Tomáš je červená krvinka, žije to příroda.
Co je dělání? Je to dění. Co člověk vykonává? Nic, je to dění, to se děje. Myšlenky, které vám přichází do hlavy, ani ty nejsou ve vašich rukách. Není ve vašich rukách si vzpomenout, na co chcete. Vždy něco vyskočí, i o čem nemáte ponětí. Kdyby to bylo ve vašich rukách, tak to budete mít krásně srovnané. Není dělání, je jen dění.
Co přichází do hlavy, to není ve vašich rukách.
Na co je člověk hrdý? Že má vše pod kontrolou? Auto, peníze, dům, rodina, ale nic podle mě. Otevře oči a vidí to, co neplánoval, všechno je to tak, jak jsou rozloženy guny. Je to tak
a já o tom vůbec nevím.
Žije svět. Svět to prožívá a člověk nese falešný pocit, že to žije. Ne, on nic nemůže prožívat, není mu to dáno, to je jen falešný pocit.
Čemu říkáme dělání, je z jiného pohledu jen dění. Dělání neexistuje. Z toho pohledu, že jste tady, budeme zasazovat strom, budu vrtat, to je absolutně falešný dojem. Kdo vás sem poslal? Jak přišel nápad, já tam musím být? Kdo vás docpal sem? Máte pocit, že jste se rozhodli sami.
To je filozofický pohled, žije pouze svět a odjakživa. Dinosauři také žili, mamuti mysleli, že já jsem někdo, takto miliardy bytostí přišly a odešly. My tady budujeme Chudíř, ale i to půjde jednou pryč. Svět zůstává. Svět žije, svět je věčný. Z filozofického pohledu. Kde máme pohled já a ty. Z filozofického pohledu neexistuje já a není ani ty. Nejsi ty, nejsem já, nejsi já, nejsi ty. Když tě nevidím, neexistuješ. Já je tehdy, když jsi ty. A to je dualismus. Z toho pohledu je dělání a potom dění.
Jsou dva, každý samostatně. Z filozofického pohledu je to stejné. Můžeme tomu říci dělání, dělám, ale také děje se. Z tohoto filozofického uvažování je to jedno a totéž. Já mám hodně, nebo málo peněz – je to jedno.
Svět je svět a já jsem já, to je dualistický pohled. Tady se liší i různé cesty duchovní.
Dualistická duchovní je já a Bůh, to jsou dva.
Že něco je Bůh a něco je já. Bůh musí být otrok. Bože, udělej toto, Bože, to a to dělej, a když ne, ježíšmarjá, udělejte něco.
To je dualistický pohled, kde je já a Bůh, Bůh je něco a já jsem já. A ještě můžeš být ty, ale já jsem lepší, já mám pravdu. To je dualistické duchovno. Nedualistické duchovno je, kde já nejsem, jsi jenom ty. Já není, tak ty také nemůžeš být. Jak můžeš být? Nejsi, když tě nevidím.
Nedualistická filozofie a nedualistické duchovno říkají, jsi jenom ty, já není. Tak, co je potom já? Ty. Ty je já.
A tomu se potom říká tatvam asi. Védy jsou nedualistické.
S tím Védanta je nedualistická.
Protože vše je jenom ty, já nejsem. Což je trochu nemožné. Ty je tehdy, když je já, to jsi jenom ty. Tat tvam asi. Kdo jsem já? Ty. Co to znamená? Ty, co jsi ty? Já. A toto nedualistické podání je, že člověk není, je jenom Bůh. V dualistickém duchovnu je já a Bůh. V nedualistickém není já, je jen Bůh. Co jsem já, úplně všechno je jednom Bůh. Německý koláč je Bůh, je to jedno.
A to je uvažování Védanty. Dualistické uvažování je já a ty, jako když se dítě narodí, to je náš pokoj. A hned je tvůj pokoj. Dělení na můj a tvůj.
A v tom jsme vychovaní, v dualistickém, a proto je v hlavě dělání, že něco dělám. Když Tomáš vytahuje strom a cítí, že to nejsem já, kdo vytahuje strom, děje se vysazování, přemístění a růst se děje. To se prostě děje. Pak je Tomáš nedualistický. Já to nejsem, před mýma očima padl strom, myšlenka, vyměň ho, odsud vytáhni, oči koukaly, myšlenka přišla, ruce to dělají, kde jsem potom já? Celou dobu si myslím, že ruce jsem já, myšlenky a konání jsem já. To je falešné a to se děje.
Včelka – u dědulů má na tácku zuby. Hledá zuby pod postelí. Posbírá zuby a dá je dědulům. Co to je? Myslí si, že ona je našla. Že jim pomáhá. Může si to myslet, že ona něco je, oči vidí ty zuby, ruce vytáhnou z pusy? Mám vaše zuby, to je jen dění. Z toho je to, co se Jandě vůbec nelíbí: Mám, nemám. Nemám je také to mám, je a není stejné, není také je, je pouze je. Jaký je rozdíl? Cítíme obrovský rozdíl. Není je opakem je. Zjistíme, že vše je.
Co je v našem procítění, jen dualistický pocit, o kterém jsme přesvědčení.
A v dualistickém uvažování má význam. Mám je jiný význam, než nemám. A pak člověk je člověk s mám a nemám.
Komu je to šumák? Komu je to jedno? Mám – nemám je jedno.
Co je za problém? Pořád mám. Takže s tímto pocitem se říká děje se, k tomu není jazyk, nedá se mluvit, dá se jen myslet, a proto je hodně těžké mluvením vyjádřit dění.
To se nedá říci, říká se dualisticky, a proto je trápení jisté. Mluvení bez osoby není. První osoba já, druhá osoba ty, kde nejsou osoby, to není žádný jazyk, je to jen bedna, kde není jazyk v určité úrovni, jazyky nejsou. My žijeme jen podle jazyků, řídíme se podle slov, ale slova jsou určitá úroveň, obzvlášť v sukšma úrovni není žádný jazyk.
Pocity tam nejsou, není žádný jazyk, při vyjádření pocitů vypadne jazyk. Tak jazyk vypadá odjinud.
Takže takto karmajog – konat a nekonat z určitého pohledu jsou obě stejné, přece Kršna říká: Konání je mezi nimi lepší. Proč je konání lepší?
My z psychospirituálního aspektu bereme v úvahu, když máte pejska a říkáte zůstaň, lehni, sedni a pes to přesně udělá. Je to blbý pes, nebo dobrý?
Je poslušný. Je to dobré, nebo špatné?
Je to dobré.
Co je, to je, je to dobré.
Když řeknete pejskovi a ten se zvedne a skočí na rameno. Tak tomu říkáte neposlušný pes, neposlouchá, říkáte zůstaň a on začne běhat. Tomu říkáme špatný pes. Co je lepší pes. Ten, který poslouchá.
Když posloucháme myšlenky, situace, které nejsou ani naše. Když posloucháme potřeby. Co je třeba, tak z toho rozhodně není nic naše. Pro koho to vykonáváme? Pro svět. Je to jejich řízení. Jako pes. Slyší sedni, tak sedí.
Je to lepší pro psa? Možná není. Ale pro pána, který chce předvádět jakého má psa. Dejte mi medaili, je na ní jméno jeho psa. Dostane 1000 Kč, ale pán to projí. Nedostane to pes.
Pán to žije. Tak jsme takoví psi, ať náš pán to žije, kdo je náš pán? Svět. Ať to žije svět a my jen vykonáváme.
Takže takto je konáním o psa postaráno. Pán zajistí žrádlo, pelíšek, obojek, hřeben, stříhání. Hotel zajistí. A pes si může užít 15–20 let jen dobrým vykonáním, mě to nezajímá, řekni, co to je, co mám dělat, já to nejsem, jenom ty. Takový pejsek nemá žádné problémy, starosti má pán. Pejsek nepodepisuje výplatní lístek.
Pán automaticky sežene granule, ty nejlepší granule, pelíšek, který je sladěný se srstí, míček nový přímo od Federerů.
Pán má více starostí než pes. Pán Svět zajištuje úplně všechno, dal život a pak to, na co se máme dívat, čumět, žrát, srát, na co máme myslet. Máme dobře poslouchat pána, co chce. Pak není žádný problém, a to je odevzdání sám sebe, já nejsem, já se odevzdalo, tak odevzdáním tohoto pak i konání není konání, je už automaticky dění. A s tímto pocitem, vytahování. Psi nemluví. Margi je dobrá tlumočnice. Ví, co znamená štěkání hluboké a vysoké, klidné a neklidné.
Dělání a dění.
V psychospiritualitě jsme vzali tato dvě slova. Když z kůže svléknete dělání a dění nebo děje se. Když ta slovíčka vysvléknete, odpadá veškeré konání člověka. Když se člověk trochu zamyslí, vysvléká, jestli je to dělání, nebo dění. Tak najednou spí v sedmém nebi. Protože se děje.
Není stres. Stres je, když dělám. Když se děje, tak stres utíká jako mrak před sluncem. Vždy zapamatovat, jestli to, co je, to co probíhá, je dění, nebo dělání. Když máte dělání, je stres, když je to dění, tak není žádný stres. Hledáme pilulku na řešení antistresu. Dělání – stres bude neustále, bude doprovázet, stejně jako stín doprovází předměty.
Takto stres doprovází dělání.
Když není pocit dělání, stres utíká.
Jako když se stane průhlednost, stín zmizí.
Když jsme čirý, je to svlečené, myšlení se svlékne, je pak průhlednost. Kde je dělání a
Karmajóg. Vynechání a dělání karmy je stejné.
Z toho dělání je lepší, jaké dělání? Jako dění, ať to není s já. Když není já, je jen dění.
Ale v jazyce se dělá, tam není dění. Proto se nedá říci o dělání. Bez toho nemůžeme ani myslet, to je samé: Kdo to dělal, co to dělal, proč to dělal.
Takto karmajóg a sanjás karma, z toho říká Kršna, že vykonat je lepší. Toto bylo vysvětleno už ve 2. kapitole v 16. verši, přesto Ardžun nechápe a ptá se Kršny.
Dělání vysvléknout a zůstane dění.
Když je dělání, stojí vedle stres, když je to dění, nikde stres není.
Sobecké intriky různých hnutí, jak svázat lidi. Říci někomu, že je sobec, to znamená, ty jsi špatný, protože ty jsi lepším, tak to neříká.
Tvrdohlavý o sobě jako o tvrdohlavém nemluví, to napadne ostatní, že je tvrdohlavý. Jeho samotného to nenapadne, on je přesvědčený a jeho přesvědčení druhému vadí. Druhý nechápe jeho přesvědčení, tak dá razítko.
Posedlý – posedlý nevidí nic jiného než jen to své, jako červotoč.
Je posedlý, vrtá jako červotoč.
Je něčím posedlý. Jako Luky je posedlý Devaltem. Pro něj je jenom Devalt, protože je infikovaný
Tesařem.
To jsou viry. Je posedlý, jen jeden cíl. Nic jiného ho nezajímá. Když zaostří kamera, oči zmizí. To je posedlý.
A tvrdohlavý. Jsou přesvědčení, posedlý, protože mají svůj jednoznačný cíl, vrchol jednoznačnosti, vrchol soustředěnosti, sankalpy (rozhodnutí). To je posedlost, slova, která druhý nechápe, říká se: Jsi posedlý, jsi tvrdohlavý. Být tvrdohlavý i posedlý jsou nádherné posvátné vlastnosti. Když to chápeme, je to úžasné, boží.
Když někdo říká tvrdohlavý nebo posedlý, nechápe smysl, má vyprodaný rozum. Kdo toto chápe, slova nejsou zapotřebí.
Čí je to vina? Toho, kdo to vysloví, ne toho, komu říkáme. Používáním takového jazyka člověk ukáže svou hloubku.
Sanjás oddělíme od karma, vzniká duchovno.
Hnutí jsou pravidla žití. Co znamená hnutí? Kde jsou pravidla života. Pravidla jsou tak udělaná, aby hnutí přežilo. Protože Bhagavadgíta se používá všude, někteří to povykládají tímto stylem, aby to pasovalo k tvoření hnutí. Ale filozoficky to je jinak.
Ájurvédská Univerzita Praha
Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in
Admin Prem ==>
Admin Marci==>