Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Člověk nevědomý, bez zájmu s pochybovačnou náturou je předurčen k zániku. Pro takového neexistuje mír a radost, ani v tomto, ani v ostatních světech. Pro něj je vše ztraceno. ||4-40||

---

---

Kostič: Nevědomý a bezvěrec hyne plný pochybností. Štěstím pro pochybovače není tento svět ni jiný.

---

Komentář Govind:
Kde je neznalost, nevědomost, neznání a kde je umístěna nedůvěra takovéto Átmá bytost ve které jsou samšajá – pohyby. Kdo pochybuje kde je nevědomost, nedůvěra tak takovýto pochybovatel, vinašjatí je likvidován.
Každé zničení je utrpení, takže, kde je nevědomost, nedůvěra, takovýto pochybovatel patří trápení a zničení.
Na (ne); ajam (to); loka (svět); Asti (to je).
A takový člověk je zničený, ani v tomto světě v tomto životě není v této loka (světě) ani v jiném světě nedosáhne radosti. Paro (za, vzdálený); sukham (radost, štěstí).
Člověk, který je nevědomí, nedůvěřující a pochybuje, jemu radost není dána ani v tomto životě, ani v jiném životě. Samšsaja (namítající, nevěřící, pochybující); ātmanaḣ (ze Sebe, Já), samšajátmanah (pro něj, jenž pochybuje o Sebe, Já)
Takovému člověku není dána radost ani v tomto životě, ani v jiném světě.
Trápení je tam, kde je nevědomost, neznalost, neuvědomění a pochybování. Jakmile se pochybuje, tak celý budovaný hrad je okamžitě likvidovaný. Člověk horko těžko vytvoří dobré vztahy, trvá ohromné úsilí, pak přijde jedna myšlena pohyb, a to celé úsilí ne tvorbu vztahů je okamžitě likvidována, okamžitě zmizí, kde vyrostou pochyby, tam vyroste neklid. Raz dva. Jako když zmáčkne vypínač, tma zmizí ze všech koutů. Takto když vzniknou pochyby, tak radost takto mizí a když radost mizí tak nadšenost zmizí absolutně a nadšenost je proud v těle, kterým člověk reaguje žije s okolím. Když je člověk nadšený, tak okolí vnímá tuto nadšenost, je to živý proud v těle, je v každém svalu, v obličeji, uších, rtech, jak Janák, oči jsou okno do duše. Takže když je nadšenost, tak oči září.
Náš, co my dáváme na ostatní pohled, z toho nadšenost vychází jen, a když lidé na nás kouknou, tak se lidé usmívají, je hezky, když nadšenost nentí ježiš marja, co se stalo, litují, jsou smutní proč, protože nevyzařujeme nadšenost, kde zmizela nadšenost, protože přišlo pochybování. Takto pochybování likviduje nadšenost, a okolí nás považuje za smutné, utrápené.
Odkud přihází nadšenost, z vědomosti, z důvěry, když vědomost a důvěra je, tak z toho se automaticky vzniká nadšenost a přichází radost jak pro sebe, tak pro ostatní. A když člověk nevyzařuje nadšenost, tak vyzařuje a působí a rodí se tam trápení.
Řešení minulého času vede do melancholie. A řešení zítřejšího den, vede k obavám.
Řešení jak minulé, tak budoucím vede ke vzniku pochyb. Co se pochybuje? Přítomný čas, kde zmizí nadšenost, v přítomném čase. Kde žijeme v přítomném čase. Žijeme teď, a to je momentální čas plný pochyb o zítřejším čase.
To provede a vyvolá v nás a poškodí aktuální čas s plný ji pochybami a ty pochyby vyvolané a likviduje naši nadšenost, sedíme jako pecky, mrtvola bez šťávy, bez chuti a zápachu, bez zájmu, když vidíme, že je někdo jako pecka. Kam přišla jeho nadšenost, přišli pochyby, protože nesvítí gján poznání a důvěra zmizla.
Kde je gján – důvěra, tam je nadšenost a pecka vyroste. Každému se líní vyrostlá pecka. Včera děkan chtěl zalít strom. Kdyby strom nebyl, byla by tam pecka, šel by zalévat, ???) Pecka by mu byla ukradená.
Nezajímavá. Když nemáme nadšenost, nejsme zajímavý. My jsme zajímaví, když jsme nadšeni.
Jsme vítání, svítíme, vyzařujeme pozitivní sílu tu lásku, když jsme nadšen, to a každý registruje a podle toho, co náš obličej vyzařuje, tak se podle toho s námi chovají.
Když jsme jako pecka, pak se okolí bude chovat jako nezajímaví, nikdo mě nemá rád, a stěžujeme si na ostatní, a vyzařujeme co? Pecku takový člověk je nešťastný v tomto i v jiných světech, neštěstí nedůvěra ho doprovází neustále, oba verše tedy i předchozí je důrazem věnovat se gjánu. Poznání, vědomostem. Protože poznání pak okamžitě přináší důvěru a ta pak spolu s poznáním, přináší nadšenost. A vyrostlá pecka, tak tu člověk do své dlani nese, zachází se s ním velice něžně, aby byl klíčk rovně, dává mu hnůj, vodu, ať je to v teple, ať slunko svítí. Člověk vyrostlou pecku miluje. Ale suchou vyschlou vyhodí na kompost.
Otázka: Jaký je vztah mezi šradhá a gján?
Govindží: Šradhá přichází s gjánem. Znáním přichází důvěra. První krok je poznat, a když něco poznáváme, tak vznikne, že to je lano, není to had na chodníku, když poznáme, tak ten strach, šáhnutí lana, tak zmizí. Když ho poznáme jako že je to had, tak z toho utíkáme, a vzniká strach. Důvěra nevzniká. Důvěra vzniká poznání jen tak nevzniká důvěra.
Otázka může mířit, že některé lidé se koukne, a že je mu strašně blízko, i když v životě neslyšel, ne že ho zná. V první dojem je že jsme žili již hodně dlouho, ale nepamatuji si to, toto je z jiné kapitoly. Ale nejste stejná doje, že ten člověk je kamoš, ta toto přihází minulý života.
V Bhagavadgítě i celé védské filozofii, bere na vědomí minulé a budoucí životy, jsou platné a člověk někde samskáry zůstávají, nezmizí. A z toho, toto a poznání uplatňuje na aktuální důvěru.
Někdy ty dojmy jsou. Jako děkan říkal já sem tak šťastný tady, ty jsi byl vždy šťastný, už když byl dinosaurus. Tenkrát byl v našem stádu dinosaurů. To jsou věci, které se nedají prokázat, a vysvětlit, věříme tomu, co se dá vnímat, tam jazyk není.
Otázka: Je slovo nadšenost v sanskrtu?
Govindží: sakrije – krije znamená proces, s procesem.
Když je do procesu namočená tak automaticky svítí, proces v daném okamžiku probíhá a je do něj na 100% namočený a pak je nadšený. Když člověk odstrkává konání, zbavuje se možnosti býti nadšený, je to volání smutku, odstrčit činnost je volání smutku. Zamilovat si konání, namočit se do něj je volání nadšenosti.
A proto lidé, kteří neustále konají jsou vždy nadšení. A pecky, nic nedělající jen leží v posteli, nadšení zmizí a volají smutek, bolest, stres.
Trápoholici. Trápoholici ničemu nerozumí a všude mají proč, proč, proč. To je to trní, ježkovy bodliny. Když něco říkáš a já tě 100% poslouchám, vznikne proč když něco vím, a nesedí k tomu, když nevím, a něco neznám. Kde je důvěra, nemusí být poznání. Důvěra sama je velké poznání. Je tehdy, když to pozná.
Uznáš učitele za učitele, má znání, uznání, je že tomu věří. Dítě věří, že je maminka. Uznání přichází, ta důvěra automaticky u-znání. Zvědavost, proč má člověk uvnitř názor a nesedí se slyšeným názor, pak ježek zvedne bodliny.
Ježek se chrání a brní svou pravdu a. ojí se o svůj život, a tím vznikne proč. Může vzniknout jak, jak nemá trny. Jak to funguje a otázka proč to funguje.
Proč dává dojem, že by to nemělo fungovat, jak to funguje je zvědavost. Chce zjistit, chce vysvětlení, proč to funguje, chce obhajobu. V řeči se objeví proč? Pak má svůj názor a chce obhajovat. A když je otázka jak, je zvědavý a chce zjistit. A proto ne všechny proč, jsou zodpovězené.
Jak není proč, žádost o vysvětlení je jak a když se ptáme proč, já něco vím, a jaký ty máš názor vypadá, že není pravda.
Lidé diskutují, rádi prosazují svůj názor. Když je jak, tak se musí nastartovat. Proč se startuje

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>