Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Člověk zanícen touhou a odhodláním, který není ovládám smysly, jakmile dosáhne tohoto poznání, setkává se s nejvyšším (dokonalým, božským) klidem a mírem. ||4-39||

---

---

Kostič: Poznání dojde, kdo k němu lne, pln víry, smysly podmaniv. Poznání získá a brzy nejvyšší mír dosahuje.

---

Komentář Govind:
Šraddhávám (plný víry, mající víru).
Se slovem šraddha jsem se již setkali. Je to přeloženo jako víra a důvěra, ale je to trochu jiné cítění. Jedna věc je něco vnímáme a okamžitě se nám že je, že něco vidíme a cítíme, že je. vidíme a říkáme že je oheň, vidíme a říkáme je čaj. Slyšíme a ja někdo mluví. Tak to jsou první přemístění dovnitř do mysli. To je první krok a tomu se říká je. říkáme tehdy je, když vnímáme. Pak druhý krok začneme se o je přehodnotit.
Jaké to je a to přehodnocení, jaké to je, to udělá lepší místo. Jeden je to jenom přijetí a tím je je a to je se začne pak lépe uchytit, s tím naším přehodnocením vnímáním, vznikne, že znám, důvěřuje se jaké to je a to jaké to je ta důvěra, to je neustále měnitelné. Může se měnit, jaké to je to se může změnit.
Vypadá, že je to výborné, ale pak řeknu vypadá, že máš se dobře, dotyčný řekne, ne, ne, ne změnilo se mám problémy, vnímám, co je, to je a to se plak usadí. Usazení vytvoří věření, víra. A to věření je měnitelné.
V praxi kdy se usazuje, sedne si názor jako vyžehlený, očištěný, jedinečný a pak dostává úroveň jedno jediné možné, přesně tak. Žádné jiné a vyčistí se veškeré pohyby výhrady, obavy, možnosti. Vše je možné se říká zde.
Vidím oheň a když mám oheň usazený vyžehlený, nelze jinak říci, to se nemůže měnit.
Jiná možnost není. Tomu se říká šradha. Předtím kdy se může měnit tomu se říká višvás.
Šradha, to je to, co se už nemění
Jako když kapička vody spadne na zem, pak je to nestabilní, kam dopadne, tam podle gravitace se může měnit. Dojde a vytvoří proud a ten proud vypadá jako jedna šňůra a ta jedna šňůra a jeden proud, když konstantně je v praxi proudění, tak vytvoří koryto. A dál když padne voda, tak nikam neuteče, padne jednoznačně do koryta. To vyrobila voda sama. Mezi údolím si vytvořilo koryto. Možnosti nejsou. To je šradha.
Když se něco říká, je uznání, tak tak pevně se vytvoří, a to je šradha (víra) jinak nelze, je to přesně tak.
Labhate (získává, obohacuje); gjánam (poznání, vědění); tad (to). To neustálou praxí (paraha). Paras (oddaný, držící jako nejvyšší předmět); samjata (omezení, kontrolování, podmanění).
Pak se gján, když se šradha v první řadě, ta důvěra se vytvoří a je gján. Neustálé vytvoří tak se co získání dochází k ovládání vyvážené mysli. Smysl je co? Síla, která vnímá, poznává.
Jejich ovládání. Vidím oheň, že je to ohně tomu věřím a neustále věřím, že je to oheň, tak na vidění začíná ovládání toho vidění, že přesně takto je, jinak není a už to vnímání, že je to oheň tak to my nikdy neodchýlí k jiné možnosti. Jinak je člověk neustále hledá jiné možnosti, protože je nestabilní. A to, co vnímá je jednoznačné. Tak odpadá coby, kdyby. Přichází jednoznačnost. Takže, když je gján, jak jinak by se půlka řádku dala pochopit, když je gján (poznání) tak je přesvědčení, a když je přesvědčeno, pak je jednoznačné, to se promění a dohraje do jednoznačného, a když je jednoznačného, pak se 100% rozhoduje, není schováno trošku 5%. Stoprocentně není žádná kontaminace, je to čisté, ryzí. Když je taková ryzost v mysli, tak automaticky co udělá gján. V první řadě přichází ryzost, a pak gján získává param ten nejvyšší, ten nejčistější, úžasný šántim (klid) pak gján získává to poznání získává klid. Kdy je klid, klid přichází, když je gján. Poznání. Když poznání není, tak je nedostatek, hýbe se kyvadélko, co by kdyby. Ale proč protože poznání není poznání získává šánti (klid).
Gján získává to nejvyšší klid. Endrijah (smysl, síla), samjatendrijah (ten, který má smysly umírněné); gjánam (poznání, moudrost); labdhvā (získávání, obdržení, obdržel); parám (nejvyšší); šántim (mír, klid); acireṇa (ne pomalu, rychle, brzy). A to je okamžitě hned. Adhigacččhati (se stává, dostává do); adhi (pod); gaččati (vlézt, jít). Okamžitě se stává, získává svou podobu.
Když něco položí do dlaně ta věc je v dlani, vleze do dlaně. Podobně se stává klid. Klid hned přijde, jakmile je gján, klid je tam, kde je gján. Kde je poznání, tam je klid. Kde gján není, tam je těkavost.
Kde je těkavost, tam smysly ovládané nejsou, neustálá nejistota. A když dojde k poznání ke gján, tak dochází k jednoznačnosti, ryzosti, a promění se okamžitě do klidu.
Gján vede člověka do klidu, jako Janda včera řešila. Proč ty lidé říkají něco jiného dělají něco jiného, myslí něco jiného, projeví nějak jinak, všechno je to chaotické, kdo se v tom má vyznat, proč jsou ti lidé takový. Na povrchu sladkost a uvnitř hořkost. Proč takové různorodé myšlenky? Protože je agján v Jandě. Co je vědomost? Vědomost je, že to jsou lidé.
Lidé jsou svou identitou lidi. Svým, ahankárem, egem jsou lidi. A co má dělat ahankár, identita, lidi? Ahankár má dělat pro sebe to nejlepší. Tak každý člověk svou plnou sílu dává tomu, aby získal to nejlepší, byl ve výhodě, to jsou lidi. Takže oni lžou a podvádí, neříkají to, co je pravda, to je proto, aby získali nejvíc. Jsou proto, aby získali nejvíce. Jak mohou získat nejvíce? Udělají podvod, lžou, vše, co je pro Jandu nepříjemné. A to je správně, každý člověk lže, to je nejlepší. Proč by nelhal, to je gján. To je poznání. Že jsou lidi a lidi jsou lidmi, když jsou ahankár, pak najednou, když někdo lže nebo podvádí, vůbec nevadí.
Máme na farmě kukuta (kohouta) a kykyrýká na verandě u kuchyně. To kokrhání může být pro někoho nepříjemné, hned má v hlavě, co to tu křičí. Ale jen zjištění, že je to kohout, nás najednou přivede do pocitu, ano sem patří zvířata, tak i to kokrhání nevadí. Kohout kokrhá, on by měl snad zpívat: Kde domov můj, nebo Včelku Máju jako Karel Gott? Je kohout, bude kokrhat, jak jinak. Je to poznání, které nás zklidní.
Je pro kohout přirozené kokrhat. Co je přirozené pro člověka? Získat, ukrást, podvádět, to je přirozené pro člověka. Je to ahankár, dělat pro sebe, tak co je na tom špatného. Špatné je to, že já to nechápu. Já to chápu, že on by měl dělat pro mě, ne pro sebe, ne pro druhé. To by nebyla identita, to by nebyl člověk to by byl Dévata (Bůh), který dělá jen pro druhé.
Bavíme se teď o člověku, tak je samozřejmé, že člověk dělá pro sebe to nejlepší. Dělá to, tak ať to dělá.
Ne on má dělat pro mě, proč by mi mělo vyhovovat to cizí, to nelze.
Gján je to, že poznáváme, co to je a jak to je. Poznáváme, že druhý člověk má svou bednu a ta mu říká, ať se věnuje svému domu, své rodině.
Děkan koupil polystyren. Koupil ho pro souseda? Bude izolovat, zateplovat sousedův dům? Ne, zateplí si svůj dům. Myslí na sebe, protože to je přirozené, v tom není nic špatného. Když to, co není špatné je pro dotyčného v pořádku, tak proč mě to vadí? Čí je to chyba? Moje, ne dotyčného. Dotyčný dělá pro sebe to nejlepší. To je zcela v pořádku.
Vzpomněl jsem si na Kabirovu báseň
Když jsem šel hledat chybu, chybu jsem nenašel
Prohledal jsem celý svět, chyba nebyla nikde vidět.
Šel jsem do světa, abych hledat chybu.
Kouknul jsem se do zrcadla, našel jsem největší obrovskou chybu.
Tak to je. Jsme plní agján, nevědomosti. Svět nemá chybu, samy jsme chybou. Svět je správný stoprocentně správný, a to už milióny, bilióny let a žádnou chybu neudělal. Průvan fouká v různých rychlostech všude a žádnou chybu neudělá. Lidé dělají chyby staví přehrady.
Příroda nedělá chybu, příroda je bezchybná. Nevědomost je plná chyb. Nevědomost je plné trápení. A člověk je nevědomost je trápení, trápoholik. Neustále řeší vztahy trápoholik. Čím žije je omámení z trápení. Trápoholik neustále řeší, kdo, co, co z toho budu mít, jak mě hodnotí druzí. Získává omámení, trápení a tomu se říká trápoholik, a to je nevědomost.
Gján přichází, když je šradha, ne že přečteme knížku a zapomeneme. Něco uslyšíme, uvidíme a zapomeneme, nepamatujeme si nic. Když je koryto, voda neuteče, když je koryto, voda do kopečku nepůjde. Když je přesvědčení, jiné myšlenky nenapadají, nejsou možné. Když je šradhá, tak je gján a když je gján, tak je automaticky ryzí, čistý a promění se do klidu.
Okamžitě bez jakéhokoli zpoždění stačí příchod gján a klid je raz dva. Hned. To dlouho netrvá. A proto moudří nikdy nepláčou, protože je plný gján. Když přijde situace, má vysvětlení a trápení není. Kde gján není, tam je jeden plný kyblík pro slzy a ručník. Nevědomý člověk pláče a pláče. Kdo pláče? Nevědomost pláče. Emoce. Co je to emoce? Nevědomost, agján.
Kde je gján, tam je klid, tam je šántí.
Když je šradha vše spadne, ztrácí se šradha, ztratí se všechno musíme zuby nehty držet šradha, a pak gján a je automaticky klid. Rekapitulace Děkana: Jsou čtyři kroky
1. Vnímání – višvás
2. Usadit a přehodnotit ještě jsou varianty – přehodnocování a usazování
3. Vyčištění šradhá
4. Gján.
Nepochybovat.
Govindží: Zloděj si nemyslí, že je špatné krást. Okradený si myslí, že je to špatné.
Když nevidíme normální, tak jsou výhrady, pochyby, strach, a to všechno a člověk je trápoholik.
Proč se trápí, protože nevidí, že je to normální. Nevidět, že je to normální, je nevědomost.
Vidět, že je to normální, to je gján. Vždycky vidět, že je to normální, pak trápení zmizí. Trápení jsou, když nevidíme, že je to normální. Vidíme podvod, dotyčný to vidí, že dělá správně.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>