Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Není nic na tomto světě co by očistilo lépe než poznání. Ten který dosáhl dokonalosti v józe to časem pozná sám. ||4-38||

---

---

Kostič: Vždyť zde na světě není nic jako poznání očistné. To najde časem sám v sobě kdož sebekázně dosáhl.

---

Komentář Govind:
Na (ne); hi (vskutku); gjánena (poznáním); sadršaṃ (to vypadá, stejný, rovný); pavitram (čistý); iha (zde, zde v tomto světě). V tomto světě nic čistějšího není než gján. Gján je absolutně čistý pavitram. Čistý je jeden význam, ale zde je pavitram jako čistý, posvátný a nedotknutelný, svatý. Gján není možné kontaminovat. Je to absolutně v tomto světě čistá věc Vidjate (je to nalezeno); tad (to); svajam (sám, vlastní, sebe). A to je už prověřeno, z toho vyplývá, to sám sebe dokázal, že gján je nejčistější věc, která může existovat v tomto světě.
Samsiddhah (dokonalé, úspěšné, vynikající); joga-samsiddhah (dokonalý v józe); kálenā (určitě); átmani (ten, kdo setrvává v pravém Já); vindati (nachází).
Gján vindati (dosáhne) Átmá. To je to poznání. To je v poznání Átmá, sebe. Gjánem člověk určitě dojde k sebepoznání. Cesta gján vede k sebepoznání. A gján je jediné absolutně čisté v tomto lidském světě.
V tomto světě neexistuje nic čistější než gján.
Všude jsou nějaké nečisté záměry.
Pořád nějaké kám, krodh, madh, moh a lobh. Chamtivost, chtivost, touhy, podvody, získávání. V lidské bedně jsou pochyby, intriky, moje, jen pro sebe.
Jedině gján je to čisté a v gján je třetí osoba. V gján je vždy důraz na třetí osobu.
Když přijde gján, pak kálená (určitě) takový gján dovede k sebepoznání.
Átmá automaticky určitě praxe gján dovede k sebepoznání.
Gján je praxe a jak taková praxe gján vypadá? Vždy je v řeči důraz na třetí osobu.
To je praxe gján.
Důraz na první osobu je nevědomost. Člověk chce neustále vyjádřit jen sám sebe. Nevidím, že je problém mluvit, to problém není, problém je, že bez já, bez používání první osoby ve větě není pocit plnění. Vypadá to jako handicap a s tím se člověk nespokojí. Pokud není ve větě důraz na třetí osobu, tak to není ono.
Vrata gjánu se neotevírají. Protože když si někdo zvykne na třetí osobu, tak to automaticky mění osobnost, zvyky, záměry. Sám sebe vede dál a dál. Bádání a porozumění se mění v přesvědčení.
S každým konáním přichází nové poznání. Gján je nejvzácnější a nejčistější.
Toto je jednoduchý verš. Je to jednoznačná řeč. Je to tak samozřejmé. Gján je pro člověka důležitý.
U slovíčka gján se můžeme pozastavit.
Angličané napsali džánana, a tak se to i pak začalo říkat i v češtině.
To písmo je dž a j dohromady.
V různých částech Indie se ज्ञान vyslovuje jinak. Učitelé v guruparam para to vyslovovali gj a tak to předávám jako gján. Sanskrtští odborníci vyslovuji dž. Není třeba cítit odlišnost. Proto aby se nekomplikovalo, tak jsem začal říkat gj. V mátrice to chápeme jako půl písmene Dž a celé písmeno J. Tak vzniklo nové písmeno džj nebo gj. V češtině není takové spojení samohlásek. Některé písmena v jiných jazycích nejsou, co s tím uděláme?
Takže písmeno Dž je zrození a vznik, písmeno J je jádro a N je tok.
Tok, kterým vzniká jádro. Gján je to, čím člověk objevuje jádro věci, přichází do jádra. V češtině se dá říci, že objevuje podstatu. Podstata je jádro věci.
Podstata je česky. V každém vyjádření, ať už slovním či pohybové je nějaké jádro. A ta podstata je gján. Je jednoznačný a čistý. Když k tomu dochází, automaticky není nic jiného než sam sebe přesvědčení. To je jádro věci. Gján nevyžaduje nic speciálního, aby došlo k přesvědčení, to je hotová věc. Když někdo dochází k jádru věci, je automaticky přesvědčený. Nejsou dvě jádra, je jen jedno. Tam žádné ale, co by, kdyby neexistuje. Gján nemá možnosti, gján má jediné jádro, jedinou podstatu. Nemůžou být dvě jádra věci. Jádro, podstata je jen jedna, o tom pochyby nejsou.
Kde jsou pochyby, to není jádro věci.
Jednoznačný význam. To neznamená více možností. Jednoznačný je jenom jeden. Nejsou dva. Ne možná. Bůh ví. Možná ví Bůh. Kde je jádro, tam je gján.
Bůh ví, znamená: já nevím. Kde je gján, je jasno, je přesvědčení.
Automaticky vzniká porozumění je to snadné. Je to zřejmé, je to samo-zřejmé.
Jestli to je jádro pochopení, jádro věci je co? Čemu říkáme jádro věci?
Janda uklidí nepořádek pod stolem. Nemůže vidět roztahané věci na podlaze.
Jádro je jiné než to, co je promítnuté.
Třeba strom. Co je jeho jádro? Jádro, to není vůbec vidět. Kořen je kořen. Jádro je mimo genetiku. Jádro není to, co je projevené. To je to, z čeho je projevené. Tak to chápu
Je hezký den, z čeho se řekla ta věta, to je gján, to je jádro věci, proč se toto projevilo.
Toho porozumění, toho uznání je gján, uznat. Ta příčina, z čeho se projeví.
Kde se rodí projev? My vnímáme pouze projev. Projev je pro nás důležitý. Nás nezajímá jádro věci. Nás zajímá: Jé, Janda má bundu a rifle. Tak je Janda-bunda-rifle. Nezajímá nás podstata. Proč přišla a je tady v zimě. Proč je něco, to, co je. To je jádro věci. Proč není plamen ve dřevu a proč je v krbu? Vidím plamen, vidím krb, ale jádro věci, proč hoří, proč je ve dřevech, který je v krbu, proč ne v uskladněném dříví. Ukáže se v krbu, ale ne v kyblíku s popelem.
To je jádro, ke kterému se dochází. To je gján. To je poznání jádra.
Poznání jádra věci.
Agján je člověk bez gján. Toho zajímá, co kdo říkal, co kdo dělal, jestli se mu líbí nebo nelíbí. Reaguje jen na projevy, co je projeveno, podle toho skáče. Jako kočka, která vidí myš. Nepozná, že je to hračka na šňůře, vidí ji a začne plácat rukama.
Slyší něco, vidí něco, a hned se začne motat, to není gján, to je elektronická hračka, která je nastavená na vnímán.
Gján je jádro věci a člověk je automaticky utopený je utopenec.
Je v tom namočený.
A pak takovou praxí automaticky dochází k sebepoznání a nemusí se dělat žádná jiná praxe. Když začne dítě chodit, nemusí pak už nic mimořádného dělat. Není potřeba žádné konání. Stačí chodit, posun je samozřejmý. Takto sebepoznání přijde automaticky, když je praxe zjišťování jádra věci.
Jádro je pro většinu lidí nezajímavé. Člověk dělá jen to, co je zajímavé, z čeho budu něco mít, aspoň potěšení, trochu radosti, štěstí. Kde nic nezíská, to nebude nikdy dělat. Takovému člověku jádro nic neříká, je k ničemu, protože je absolutně bez chuti, je neslané a nemastné, to normálního člověka nemůže zajímat, polystyrenové maso pejska nezajímá.
Je to polystyren, takto podobně gján je bez chuti, není k tomu žádná omáčka.
Lidem zajímají omáčky, nezajímají se o podstatu věci.
Když se setkají dva lidé nemůžou se bavit o jádru. Baví se o počasí, koronaviru, o tom co se líbí, o daních, ale většinou na jádro nenarazí. Objevit jádro je pro člověka těžké.
Co znamenají lidé? Libo-nelibo, omáčky. Jsou to toho zamotaní. Nic je nezajímá než omáčky a nesmysly. Jádro je bez chuti, nemá šťávu, někteří se dokonce bojí, aby se nemluvilo o jádru věci. Tají to. Aby to nikdo nepoznal. Jádro věci je nevítaná věc.
Když člověka zajímá jádro věci, to je úplně mimořádné. Chtěním se jádro věci nedá získat. Jinak by to každý snadno získal.
Je třeba praxe gján a ten automaticky dovede k sebepoznání.
Koho zajímá jádro věci, toho svět nezajímá, chápe podstatu.
Jako již poslechnutý vtip, když se slyší podruhé, už nemá význam, je známý, je bez chuti. Jak moc je ten vtip šťavnatý? Vtip je už známý, už znají pointu vtipu.
Podobně když je již jednou jádro věci poznané, dojde k přesvědčení a najednou předmět ztrácí svůj význam. Gján chce pořád člověk tajit. A jádro jít poznat, je odhalení příčiny. A to není věc pro ptáka Loskutáka. To každého nezajímá a ani nemůže zajímat.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>