Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Ó Ardžuno! Tak jako planoucí oheň dřevo v popel obrací, stejně tak oheň poznání obrací v popel všechny výsledky konání. ||4-37||

---

---

Kostič: Jak oheň vznícený spálí dříví na popel, Ardžuno, tak stejně oheň poznání veškeré činy zpopelní.

---

Komentář Govind:
Jatha (jakým způsobem, jako); edhamsi (dřevo, palivo); samiddho (zapálit, roznítit); agni (oheň); bhasmasátkurute (přemění se na popel). Bhasma je popel, v ájurvédě máme různé druhy popele. Sátkuruté – který to udělá. Takto agni (oheň), gján agni spálí karmu ze všeho konání. Vše spaluje a likviduje gján agni.
Ó, Ardžuno, jako hořící plamen likviduje dřevo, tak gján agni spálí karmy ze všeho konání.
Co to znamená? Tady je v Bhagavadgítě náznak o samskáru. Není to přímo řečeno, ale je to velice hluboké, jemné odvození. Jak má člověk pochopit samskár a co to je samskár? Samskár je esence konání, to je to karmání. Jakékoli konání vytváří vazbu. Zavazuje člověka do něčeho. Svazuje se s tím, co koná, s tím má vazbu. Člověk postaví dům a má vazbu k domu. Koupí si auto a má vazbu k autu. Má děti a s tím i vazbu k dětem. Koupí si boty a udělá si vazbu k botám. Konání vytváří vazbu, a ta vazba je samskár. Takže ta vazba se zaváže s Átmá a pak je Átmá svázané se samskárem, a takovému Átmá, které je svázané se samskárem se říká Džívátmá. To není člověk, je to balíček Boha, který je svázaný. Protože jsou tam vyhovující podmínky, které svět poskytuje, tak vznikají vazby. Vazby krásně rozkvetou. To je svět, kde se sváže Átmá, tomu se poskytuje prostředí k vývoji. Jako továrna poskytuje možností pro studenta, učně. Takto svázanému Átmá svět nabízí možnost se vyvinout a Džívátmá realizuje svůj život. Takto každá bytost, tedy i člověk tam patří, vytvoří svým konáním samskáry a pak se musí realizovat. A to je nekonečný řetěz, z této vazby se jen tak výpověď nedává. Pořád se motá dokola a nejen v tomto životě. Co jsme dělali, vytvoří vazbu. Když umřeme, zůstanou vazby a ty s musí zase realizovat. Svět poskytne prostředí.
dopsáno, neupraveno a není v knize
Když jsem přišel do kuchyně setkal jsem se s Hanákem říká dobrý den, tak co Hanáku a on dneska samí komáři. Co jsou komáři, jsou to ty krávy, prasata, které byly
Je připoutaný prostoru, Luky je zavázaný surikatama Takto karma zavazuje. Z toho, jak karmu likvidovat, to může pouze gján agni, a proto gján je cesta mokš k osvobození. Co bude Vinčenzo? Je zamilovaný do dubové vařečky. Dub je pro něj posvátné dřevo. Když lidí dub tak je vykolejený, vidí strom dub a už vidí, jak z toho budou vařečky. Kde najdete Romču, kde je les du ů,
co. Bude z Romči nějaký dubový strom ve školce, s tím je zavázaný takto je svět neustále nabízí vlastnostem libo a nelibo, s tím udržuje bytosti na světě. Ty jsou konstantně.
Jak se z toho dostat ven, to je gján jak bylo. Předchozích verších. Kde bylo jednoznačně řečeno, gjánem se ztrácí význam hmot. Co je to hmota? To je závazek, co se líbí.
Podobně jako když Luky vypráví vtip a to. Vinčenzo slyšel tisíckrát, dnes ho vypráví Luky. Co se bude dít? Bude se Vinčenzo chechtat tomu vtipu? Nebude, protože když má gján o tom vtipu, tak gján ztrácí význam, tu schopnost vázání s úsměvem, s chechtáním je bez významu to uděl gján. Vtip je najednou mrtví, je bez života podobně když je gján, tak samskáry, které jsou vytvořené konáním karmání, se gján karmání, likviduje, jako známý vtip, tu sílu vtipu likviduje. V tomto verši se říká o Ardžun jako hořící plamen přivede dřevo o popele a dřevo se tím likviduje, podobně oheň gján zlikviduje konání, a to je to co zavazuje. Když konáme gjánem, tak vazba nevzniká. A tomu se říká vědomé konání, kterým nevzniká vazba. Z toho vyplývají řeči, děláme, co je potřeba, ne to, co se nám líbí. A lidé nejprve dělají to, co se jim líbí, a to konání vyvolá vazbu. Samskár. Mě se líbí zasadit strom já zasadím strom, udělám si vazbu ke stromu a za 30let se setkám s Romanem. Kde
jis . roman . je na farmě.
A tak si zeptá, co strom na farmě. Líbil se mi zasazovat stromy. Když to udělám, že je zasazen strom, je mi jedno, co je se stromem, když se koná, co je třeba, tak vazba nevzniká, protože je to gján konání.
Konání, které je s libo nelibo automaticky vytvoří vazbu.
A s tím se člověk zaplétá, proplete, a ven e z toho nemůže dostat. Takže vykonávat vědomě a gján řekne co je třeba. A na to se pak už nevzpomene a co je libo, a to děláme pořád. Já jsem pracoval v tom podniku a v tom podniku., a když pracoval s člověkem a teď ho potká, zeptá se jestli je ještě kanceláře, ve které seděl, vzniká vazba.
Jako staré lidi a tobě se nestýská po Indii, proč nejdeš do Indie, tobě se nestýská, jo stýská, chci slyšet, že se mi stýská, tak přitakám a mám pokoje. Je to ale jedno. Stýská je co, je to vazba, závazek. Když je vazba, tak se stýská.
Když se koná život, že je třeba konat, dobře vykoná se a hotovo, jako nádech a výdech, to se vykonává. Další výdech Nádech se neptá, jsou tam plicní sklípky. Jsou tam krevní cesta, ????
To je závazek, to nemají jen proud dechu. Vykonat do je třeba, to je jednoduše řečená esence Bhagavadgíty, aby se nevytvořila vazba.
Gján toto likviduje
Ale lidi jsou i tací, kteří řeknou to udělám v příštím život, teď nestíhám, je tu výzva na příští života, už píšou scénář, co budou dělat v příštím života, ten svět je plný vazeb. A my neustále zpevňujeme a vytvoříme scénář, kde budeme příští a co tam má být. Jak to udělá, aby byl na střeše. Co udělá pověšení levé ruky, pravá se hýbne dál, co levá povolí a hýbne se dál, pověšení neustále pokračuje, leze po laně.
Takto ty vazby z chodu, chod světa udržují vazby. A to je záměr světa, aby tu byl.
Tak to běží neustále.
Když se povede nevázat se, tak řetěz končí a je nic. Horší je, že si neumíme představit, co je nic. Umíme si představit něco, a to nás tahá. Něco nás pak zajímá nic nezajímá.
Když zajímá nic, tak je člověk nemá vazby.
Něco je průhledné, když jsme nic.
Zamotáme se do něco a nic je pro nás neznámé.
Tomu se říká Átmá Džívátmá. Átmá je nic a Džívátmá je něco a Paramátmá je odříznuté a nemá nic společného s Džívátmá. Átmá se stane Džívátmá a Paramátmá je nic. Bůh Brahma co to je? Nic. Paramátmá je nad Átmá a Džívátmá. Je to Bůh je to nic. Člověk se dostane k bohu pomocí gján. Gján je cesta k bohu.
V první řadě osvobození od libo nelibo.
A pro člověka je nepředstavitelné vykonávat bez libo nelibo, vypadá to jako nemastné a neslané.
Toužíme po mastné a slané. Pořád hledáme radost, štěstí, bohatství, nejlépe prachy. To je pot najednou náš cíl, a to nám zamotá. Je to cyklus. A člověk je v mantinelech je řadový není mimořádný. Gjánem se stává mimořádný. Který vyskočil z mantinelů. To nás vede? Vede nás rág a dvéš, libo a nelibo, obavy.
Vazby.
To je to, co nás posouvává, aby se pořád točilo.
Co je hnací energie? Libo-nelibo, to hlavu roztočí. To, jak někteří lidé říkají, že mohou večer v posteli usnout. Proč nemohou usnout, protože hlava tak rychle točí ve svém libo nelibo nemůže setrvačnost zastavit, a to točidlo vytvoří proud v těle, kdy mozek oběh nemůže být v klidu hormony nemůžou být v klidu a je roztočeno – vysoký krevní tlak, stolice vyschne, nemůže spát, a další problémy, které vznikají velkým točením, a točící síla je libo nelibo.
A když je libo nelibo optimální gján tam je, ať je, co je. Je tam gján, ať je, co je tak je najednou libo nelibo a tok se zpomalí., ať je, co je. Automaticky tlak klesne, člověk padne a usíná, celý den řeže dříví a kope, přijde k posteli a hned pink, a usne. Není přilepený k pi.e, má záruku, není strach, že někdo ukradne, ať je co je . Potom co zůstane čistá únava, bez točení a když se nic netočí, i když se netočí je hned spánek, když zůstane, nemám napsané recepty, ta holka, co si o mě myslí, kolik mám tento měsíc hodin? Točí se v hlavě, akceleruje zrychluje se hlava. A leží v posteli a chce usnout, to ale nejde.
Setrvačnost je taková v hlavě, že .....spánek nepřichází.
Spánek vyžaduje vynulovat setrvačnost. Tomu se říká ať je, co je.
Když známe, ať je, co je tak se vypne motor, setrvačností se vypne motor, všechno je dobře, všechno je v pořádku, všechno je OK. To jsou běžná slovíčka to pochází z gján.
Pak všechno karmání konání ztrácí svou sílu.
Které tahají člověka. Tím se hlava točí? Libem nelibem. Tím se točí hlava.
Když libo a nelibo není, hlava se přestává točit.
Takže takto je poučení z Bhagavadgíty.
Gján se likviduje trápení a trápení vyvolává další konání. Někoho trápí prachy. Co bude dělat musí vydělávat, podnikat, jde za penězi, protože chybí.
Co táhne? Prachy ho táhnou Jsem sám, jsem sám, samota táhne, kam jde, jde posbírat lidi.
Takže co nám chybí, jdeme hledat a život utíká, čas uteče, svět dává výpověď ji už k ničemu, nech tady všechno a je hotovo. Člověk končí, celý život, co dělal? Honil se. A hnací motor je libo nelibo je to tak jednoduché.

J e gján (znání, moudrost); agnih (oheň), gjánágniḥ (oheň poznání); sarva (vše); karmáṇi (konání); bhasmasát (na popel); kuruté (snižuje); tatha (tím pádem, tímto způsobem, tak).

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>