Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Vzdáním se sebe skrze pokoru, službu a správné dotazování, poznej onu pravdu. Ti jenž jsou moudří znalci pravdy, ti k ní ukáží cestu. ||4-34||

---

---

Kostič: Toto všechno skrz pokoru poznej dotazy a službou. Do vědění tě zasvětí znalci, jež zří tu podstatu.

---

Komentář Govind:

Tak tento verš se vám nebude líbit. To je spíše psychologie než Bhagavadgíta. Kontext je gján, a to už bylo v předchozím verši. Tam bylo řečeno, že gján jagja obětovat život gjánu je lepší než obětovat život hmotě. Věnovat se hmotě je méně významné než věnovat život gján. Před višajgján ztrácí hmota svou důležitost. Takový byl předchozí verš.
A jak získat gján? O tom je tento verš. Nejlepší příklad k pochopení, jak získat gján je detailní vnímání, tam gján přirozeně začíná a člověk ho začne přirozeně získávat. Naštěstí každý člověk tuto možnost má. Velmi dobře to vidíme u dětí. Malé dítě, které přichází na svět stejně jako sem přišli my, nic neznají, nic neví, žádné slovíčko. Zkrátka z tohoto světa neznají vůbec nic. Jsou čisté TY-JÁ a začínají nabírat gján. A každé dítě dobře nabere, pokud má svou maminku a tatínka. Nabírá velmi rychle.
Nevnímat a být slepý, to je naše vlastnost. Jsme tupý, hluší a slepý. Co cítíme uvnitř sebe? To je ukázka, že necítíme, to, co je ukázáno, projeveno, ale to, co chceme cítit. Co chceme cítit, je to, co známe. Přijde kočka a za Nandim a ukazuje mu, že je chudák kočka. Tak co dostal Nandi na talíř, tak předal kočičce a myslí, že je to svatý čin. Proč to dělá, protože takto cítí. Může to být z důvodu, že sám nedostává jídlo včas, sám nevaří, nemá kuchyň, je závislák na tom, kdo mu uvaří. Žije s pocitem, že možná dostane. Myslí si o kočičce, že je chudinka, on sám je chudák, prožívá vlastní chudobu a tak vidí chudobu i v okolí. Cítí, jak jsou ty rostlinky chudé, jak je pole chudé, jak jsou vesnice chudé, všude vidí jenom chudobu. Sám je chudý, takto v dospělosti člověk nevnímá, co je ukázáno, ale to, co je uvnitř. V sobě. Ale dítě takový chudák není. Dítě je velmi zvědavé. Chce poznat. Jak se dítě chová. Snažte se vystoupit ven a dívejte se co to dítě má v sobě.
Přišel úplně čistý, nic nezná, nemá žádné zkušenosti, vidí svět poprvé. A koho má, čemu důvěřuje je jenom maminka. Když uvidí nějakého fousatého pána, možná je milý, ale vidí ho a začne plakat, nezná takového divočáka. Důvěra dítěte je v mamince. Tak jak se pak dítě chová k mamince? Je to příkladné sbírání gján. Je mnoho věcí, které se mohou pozorovat na dítěti. Kolik má ahankár, důvěry. Stačí pozorovat 2-3 leté dítě, které si hraje s maminkou. V tom, jak se dítě chová, je všechno vidět. Pokud tam narvete své osobní pocity, jste týraní životem, zklamaní, máte špatné zkušenosti, budete si tyto své pocity promítat do dítěte. Tedy nebude to pohled čistý, protože je tam váš pocit. Dítě je úplně jiné. Dítě není chudák, není týrané. Není zklamané a vydírané. Když je člověk sám takový, pak to vidí všude. Svůj vlastní pocit tiskne do okolí. A tak vyčítá mamince, všem kolem. Jsme výčitkáři. Celý život nám bylo vyčítáno, v nás vevnitř je vyčítání. Je to do nás natlučeno, jsme přesvědčeni. Je-li naše chování obarvené, není možné poznat, co je dítě. Přijde mi, že dítě je nejlepší školou. Můžeme na něm vidět, jak se získává gján.
Tad (to, ono); viddhi (znej); pranipatena (klaněním se s respektem a uznáním k). Dítě zná do svých dvou let věku jen pár slovíček. Přestože má ve svém slovníku málo slovíček, dokonale je používá a krásně uspořádává. Použije slovíčka a maminka pak vždy vyhoví, otevře náruč a má vždy otevřenou. To není v mamince, to není síla maminky, to je síla dítěte. Dítě donutí maminku roztáhnout náruč. To je dílo dítěte. Maminka je celý život stejná. Nikdy nikoho nepřijala do náruče. Ale před dítětem má náruč otevřenou.
Takže prani pátena jsou to dvě slova, kde prani je ze slova prána (životní síla). Prani z toho vychází pocit já.
Identita, ale to, co člověka vystrčí nahoru, jsem něco, to je prani. Jsem něco. Já znám a vím. Ty nevíš, co jsem? Když Kaki, ministerstvo PR, jela do Francie tak ji na letišti zastavila policie. Madam, ukažte pas, jak to, že nemáte vizum? Jste madam bez víza. Já jsem z ministerstva ČR a pozval mě francouzský president na večeři, abychom probrali závažné otázky. Vy asi nevíte, kdo jsem? Tak polda zazvonil na velké muže, aby ji odvezli, protože ona neví, kdo je. To se v dospělosti stane, že člověk vyroste. Něco jsem, jsem něco, to něco jsem. Jsem manažer, jsem vedoucí. Já znám marketing. Jsem ájurvédař. Jsem něco. Současně je to konec, ničení, likvidace gján. Dítě se svou hrdostí nikdy k mamince nepřijde. Nemyslím teď 18 letého hrdouna, mluvím o dvou letém dítěti. Osmnáctileté dítě je zrcadlo maminky. Jak se chová maminka, tak se chová dítě. Puberťák má maminky plné zuby. Obě strany cítí konkurenci. A to nikdo nesnese. Rodiče nesnesou puberťáky, protože roste jejich kopie, konkurence. Ale dvou leté dítě je jiné. Ono ještě nevyrostlo, nemá obtisky. V 17 je už dítě perfektním obtiskem rodičů.
Dvouleté dítě není hrdé, že jsem něco. Je pranipátena. Je plné pokory. Kde je vlastní identita? Je nula. Když člověk vlastní hrdost vynuluje, pak ať se s kýmkoli setká, vůbec to nevadí. Ale když vlastní hrdost vyletí nad Eiffelovku, tak je tak moc vysoký někdo, že každému vadí. Je to nepřijetí. Řeklo by se prani uččej (nahoru). Patén je dolů k zemi. Malé dítě má vždy pranipatén. Svýma něžnýma ručičkama, malými prstíky se chytne maminky, zamotá se kolem nohy, tulí se, pusinkuje tváře. Dětský obličej je rozměklý, něžný, nevinný, bez jakýchkoli já.
Znají chuť čokolády, neřeší to, jak čokoláda poškozuje zuby. Dítě nic nezná o nejnovějších výzkumech, o doporučeních zdravé výživy. Zná jen čokoládu. Má jen něžnost a pokoru, měkkost (mrdutá) a nevinnost. Pranipáten (obdiv a uznání) v řeči, obličeji, očích, pohybech. To je pranipatén. Něžnost, měkkost, nevinnost, čistota, bez úmyslů a intrik. To je v rámci slušného chování. Tak to má v sobě Nandi, být slušný. Má dlouhý seznam, co je to slušné. To se hodí, to je slušné. Slušnost ale není potřeba, co je třeba, je něžnost. Jakýmkoli způsobem vyjádřit něžnost, s tím člověk otevírá dveře pro gján. Dítě drží ve své hrsti srdce maminky. Maminka tancuje, podle toho, jak dítě chce. Maminka nemůže nic, než co dítě potřebuje. Dítě má tak velkou moc, že udělá z maminky otroka. Ta síla dítěte spočívá v měkkosti, něžnosti, jeho pranipáten, jeho pokoře, jeho lásce. Maminčina láska není žádná láska, láska dítěte, která obklopí maminku jako mouka obklopí mísu. Je to slovo něha, něžnost. Je to české slovo, někdy mám pocit, že je to české slovo, ale je to sanskrt. Paténa – pád – spadne, pokora. Pranipate padání vlastní hrdosti
Pari je vyzáření, prani je hrdost, která ukáže na to cizí, druhé. Paratva a aparatva to je také ve Védantě. Paratva je jiný. Říká se, že jsme jiní. Tak jsme paratva. Aparatva nejsem jiní, jsme jeden kus, jedno těsto. Par je tady vyzařování. V češtině Jan Hus, Jan Komenský určili slovíčka dotazovací: kdo, co, kdy, kam, proč a jak. A my to nepoužíváme. Když to použijeme, cítíme se poníženě. Odhaluje se tím naše neznalost. Když já jsem něco, tak musím dát najevo, co všechno vím. Dospělí se neumí dotazovat, je to pro ně příliš tvrdá facka, že něco neznají. A tak dospělostí utíká rozum. Janda: Děti koukají na svět a vidí ho, jak je, nemají omáčky. Govindží: Ano, když to tak myslíš. Souhlas dávám zadarmo. Ano, není mi nic do toho, jak to má v hlavě druhý, nejsem tu proto, abych schválil vaše teze a skryté otázky. Ano, je to krásné, blahopřeju.
Pari-prašnena jsou dvě slova. O tom se hodně těžce mluví, zvláště, když máte otočenou hlavu, když je hlava v tvrdém, kvalitním skafandru. České slovo je dotaz, otázka, o-tázka.
Z matriky परिप्रश्नेन praśnena (cit jednotlivých písmen) jsou to 4 písmena. Je to P zkrácené, a R a Š zkrácené, N a N. Jsou tedy celá písmena P, a 2xN a půlky R a Š. Co je Š? Je to šakti, je to síla. Síla energie ale jen půl, jen padesát procent. N je sklon, jako řeka, která teče dolů. Tomu se říká něžný dotek. Kde je v toku ubráno to své vytahování, je pranipáten. Cit je úplně dole, síla je stažená na 50% a proto je tokem něžný.
P je ochrana a R je rozzářený, vyzařování – to je vyzařování 50% toku, sníženého toku. Kde je vyzáření sníženého toku je prašna, to je otázka. V tattva bodhu bylo slovo kim a ká, tattva ká. Co je to tattva. Na takové otázky učitel dá odpověď. To je dotazování. Setkávám se s tím, že se žáci neumí ptát. Neumí položit jasnou otázku. Místo otázek jen získávání souhlasu, potvrzování svého názoru. Otázka není. Slyšeli jste dítě, jak mluví? Mami, co to je? Tak se ptá dvouleté dítě. Říká to jasně. Vidí slona a nemá kolem spoustu řečí: Mami, už jsem viděl koně, krávu, ale ty nemají tak velký nos, žirafa ta má zase dlouhý krk, toto bude asi slon, že jo, že je to slon? Ne dítě neztrácí čas, chce hned vědět, co to je. Ptá se jednoduše. Teto, co tam svítí a ukáže na Slunce. Vidíte způsob tázání dítěte je jednoznačné. Když se zeptá proč, je to dětské proč roztomilé. Z dětského něžného chování je maminka v sedmém nebi. I když je sama v pekle, dítě ji vytáhne do sedmého nebe. To není dílo maminky, to je dílo dítěte. Přináší mamince tolik radosti. A maminka je seva. Dítě je něha, je pranipáten a pariprašné.
Verš je o tom, jak získat gján. V první řadě je to pranipáten. Nepotřebuji ukázat, že medituji, nepotřebuji ukázat, že jsem byl na Novém Zélandu. Nemusím všechny informovat, kde jsem byl a co všechno umím. To je dospělý hlupák, to není pranipáten. Aniž by byla otázka, je jenom pre, které vyzařuje, co jsem zač. Já jsem důležitý, pracuji pro podnik Bosh. Toto musí druhý vědět, i když se neptá. To není dotaz, nejde o pranipáten. Pariprašne si užívají maminky malých dětí. Otevírají náruč a vypráví. Učí se i od dětí. Děti jsou boží. Říkají: Děti jsou takové moje zrcadlo. Pro dítě je úplně otevřené srdce a náruč. Manžel je chudák, rodiče jsou chudáci, pro ostatní je nárok zavřený. Pro nikoho jiného není otevřeno, jen pro dítě je otevřeno. To dokáže každá žena, otevřít náruč.
I když je maminka tvrdohlavá, její náruč otevírá jen dítě, které je přirozeně pranipáten a pariprašnen. takovým chováním, když gján jánín, kdo tatvagján, znalost má, to je jako maminka, tvrdohlavá, to je jako harpagon. To je tvrdý kámen, kdo získal gján, je harpagon, hraboš, jako maminka, jak od ní získat náruč? Maminka nikomu nikdy náruč neotevírá. Je jako Harpagon, který nahrabal gján. Jak od ní získat gján? Žít tato tři slova: pranipátena, pariprašnena a seva.
O seva (služba) jsme mluvili v 1. ročníku psychologie. Kde se vykonává něco, ne co se líbí mě, co je podle mě správné, ale vykonává se podle druhých, co potřebují. Co se mu hodí. Jako Milan ráno se probudí, ani si nevyčistí zuby, rovnou pustí kohouta a slepice, dá jim zrníčka a vodu. Co to je? To je seva. Ne, co by ráno měl sám pro sebe dělat. Nejprve pro drůbež. Nejde vybrat vajíčka pro sebe, dělá, co potřebují oni. Otevřít dveře, ovečky potřebují seno, Milan nepotřebuje seno pro sebe. Co potřebuje dotyčný, co je mu třeba, to vykonat. Ne podle mě, to je lepší. Podle mě to je problém. Seva je vykonat, co je třeba pro ostatní. Se sevou přichází blízkost, jsou to otevřená vrata. Slepička říká: Jé, přišel Milan, kokodák, kokodák, chtěla jsem ti vejce dát. Kokokokodák. Tady je séva bháv. Sloužit, co dotyčný potřebuje. Ne, co by měl potřebovat, já znám a vím, co je lepší. To je ředitelka. Seva je, kde se vykoná, co je třeba. Takže pranipáten, pariprašne, seva, když tyto tři nástroje někdo má, tak jemu se automaticky dveře i ten harpagon, hraboš tvrdohlavost, najednou změkne a povypráví. Ukáže tattva gján – to jádro. Jako skrblice maminka, nikdy nikomu nic nedá. I když má a i když nemá, vše pro dítě. A sama se zadluží, jen aby naplnila přání dítěte. Vy nedáte ani to, co máte v kapse, ale když k vám přijde panipráten, pariprašne a seva, tak jdete prodat své auto a jdete koupit čokoládu. Čím jste získali od hraboše, který nedá ani korunu, tím paripráte pariprašej seva tím jste získaly, ten bháv. To je celá psychologie. Když se tímto stylem vykonává, tak se získává od gjáni, gjánam, gjáni, vědomosti od toho, kdo zná s tattvam daršanim, to jádro tattvu předá ukáže, vysvětlí. Tak o tom je veršík.
Tři slova jsou podstatná panipráten, pariprašne a seva. To jsou klíčové pro získání gján. Gján je všude, jak bylo včera řečeno. Harpagon také hrabal, umět hrabat jako harpagon, ale on nejdříve udělal pranipáten, to co, my neumíme, brání značkový skafandr. U nás to prolétá přes smysly. Já vstoupí do gján, tak to musí někdo do našich smyslů nalít. To je jediná možnost, něco získat. Jako skafandrem, jak dostat něco dovnitř, je ústa, jinak je všude skafandru. Jediná díra je na ústech, pak se dostane dovnitř, takto je uvnitř, a my nemáme možnost dostat se dovnitř. Smysly když někdo venku ukáže když by TV nechtěl ukázat, tak my nic neuvidíme. Aby TV ukázala, musíme paripráten, pariprašne a seva. Musíme TV na čistém ubrusu, vyluxováno kolem, nejdříve sloužíme. Tady lidé myslí, že se vše dá koupit. Seva se dá koupit, pariprašne je žádost 50% tok něžnost, hladký, měkký, jemný. Pranipátné. Slézt z Eiffelovky na zem. Pak se stává kandidátem pro získání gján. Já nemám čas. Na to nemám nervy. Takovým přístupem jsou vrata svařené. Když jsou svařené, není možný tok, vstup. Naše sádhana, snaha chování, konání, má být paripraten, pariprašne a seva je klíč pro získání gján. Upadekšjanti (oni budou poukazovat, instruovat, učit); te (tebe); gjánam (vědění, znání); gjáni (vědoucí, moudří); ttva (to). Daršinah (vnímatelé, ti, jenž ví a poznali), tattva (ti, jenž zřeli pravdu). Ukázat vnímat. Vnímatelné. Můžeme gján vnímat? Kdo to bude ukazovat? Gjáni ukáže. Co se ukáže gjánam? Tattvata, jádro. Toho daršany vnímání, můžeme ukázat. Když někdo ukáže, ne když neukáže. Vnímat můžeme jenom to, na co máme dívat, co někdo chce, abychom vnímali. Když nikdo nechce nic ukázat, tak nic nevidíme, nemůžeme. Když se TV rozhodne nic ukázat, nic neuvidíme, i když jsme schopni vnímat, nevidíme nic. Takto je paripraten, pariprašne a seva jsou klíčová slova, jak získat gján.
Gján je všude, jak bylo včera řečeno. Lze ho získat správně položenou otázkou, dotazováním se. Harpagon také hrabal, ale nejdříve udělal pranipáten. To co, my neumíme. Brání nám značkový skafandr. Jak dostat něco dovnitř. Jediní možnost je tou dírou (ústy). Jediná díra jsou ústa. Tudy dovnitř. Dotazování. Přijetí odpovědi, pak se dostane dovnitř. Smysly přijímají, ale když by TV nechtěla ukázat, tak nic neuvidíme. Aby TV ukázala, musíme mít paripráten, pariprašne a seva. Musí být TV na čistém ubrusu, kolem vyluxováno, nejdříve sloužíme. Ale tady si lidé myslí, že se dá vše koupit. Seva se nedá koupit, pariprašne je žádost 50% tok něžnost, hladký, měkký, jemný. Pranipátne znamená slézt z Eiffelovky na zem. Pak se stává kandidátem pro získání gján. Já nemám čas. Na to nemám nervy. Takovým přístupem jsou vrata zavřené a není možný tok, vstup. Naše sádhana, snaha, chování, konání, má být paripraten, pariprašne a seva. To je klíč pro získání gján. Upadekšjanti (oni budou poukazovat, instruovat, učit); te (tebe); gjánam (vědění, znání); gjáni (vědoucí, moudří); ttva (to). Daršinah (vnímatelé, ti, jenž ví a poznali), tattva (ti, jenž zřeli pravdu). Ukázat vnímat. Vnímatelné. Můžeme gján vnímat? Kdo to bude ukazovat? Gjáni ukáže. Co se ukáže gjánam? Tattvata, jádro. Toho daršany vnímání, můžeme ukázat. Když někdo ukáže, ne když neukáže. Vnímat můžeme jenom to, na co máme dívat, co někdo chce, abychom vnímali. Když nikdo nechce nic ukázat, tak nic nevidíme, nemůžeme. Když se TV rozhodne nic ukázat, nic neuvidíme, i když jsme schopni vnímat, nevidíme nic. Takto je paripraten, pariprašne a seva jsou klíčová slova, jak získat gján.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>