Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Ó ničiteli nepřátel! Nadřazeno všem materiálním obětováním je oběť v podobě vědění, protože Ó Pártho! Všechna konání končí ve vědění samotném! ||4-33||

---

---

Kostič: Lepší je oběť poznání nežli hmotná, Paramtapo. V poznání je, ó Párthovče, obsažen celek všech činů.

---

Komentář Govind:

Dnešní verš je opět o jagja (obětování) o dvou druzích jagja. Jednak dravja jagja (obětování hmoty) a gján jagja. Je na výběr čemu obětovat život. Užívání si hmoty nebo žít pro poznání, pro gján. A ve druhé části se píše, že mezi těmito dvěma je gján jagja lepší než dravja jagja. Ve druhém řádku je slovo sarva, a to znamená všechny. Tedy ze všech konání je jagja gján, kde je poznání, kde je vědomí, lepší než dravja jagja.
Parisamápjate, tam končí veškeré hmoty. Proč? Co má hmota? Má důležitost. Každá hmota má svou důležitost. Počítač, dům, manžel, manželka, peníze, auto. Co ty dravja (hmoty) mají? Jsou pro člověka důležité. Mají pro člověka svou důležitost. A ta jejich důležitost může zahynout v gjánu. Když přijde gján, důležitost hmoty zanikne. Jako dudlík, jeho důležitost zanikne, jakmile přijde hračka. Když dítě rozpoznává hračku, dudlík nepotřebuje. Podobně pro dítě zanikne důležitost maminky, když přijdou kamarádi a s nimi poznává dětský gján.
Takto když přichází znalost a poznání, tak důležitost hmoty zanikne, zmizí.
Pro člověka jsou hodně důležité peníze. Když přijde znalost, vědomost, co to jsou peníze, pak peníze ztrácí své místo. Poznáním života, věčnosti, vnitřního míru důležitosti peněz klesne. Už nejsou tak důležité. Dům je důležitý, ale pro toho, kdo si zamiluje nebe, hvězdy, vzduch, tak důležitost domu klesne. Zmizí. Když porozumí, jak je krásně ve spacáku, důležitost postele zmizí, tak poznáním důležitosti hmoty klesá. A proto obětovat život pro gján je lepší než obětovat tento život pro hmotu. Pro hmoty.
Jako řeka, ta voda v řece, když splyne s mořem, tak důležitost řeky zmizí, už je moře.
Kde jsou řeky, když jsou v moři? Podobně když přichází poznání, tak hmoty nemají velký význam. Proto, když jógíni poznají smysl života, opouštějí vesnice, civilizace a jdou k pavoukům do jeskyně. Automaticky když přichází znalost, tak hmota není důležitá. Když nepřichází gján, jsou hmoty důležité. I to se dá říci. Lepící se na hmoty má stížnosti. Jaké? Že ho ta hmota trápí. Manžel, manželka, děti, auto, dům. Co dělá? Trápení, protože je na ně nalepený. Nemám peníze, trápí mě peníze, manžel mě zlobí, auto je rozbité, jsem na všechny ty hmoty nalepený. Nic o nich neví a je jen nalepený. Je to, čemu říkáme závislák. Co trápí závisláka, na čem závisí? Visí na dravja (hmotě), ale když pozná, že je to věšení (závislost), tak už nevisí (není závislý) a hmota najednou nemá význam. Jako ptáček a ptáčata.
Malá ptáčátka jsou závislá na mamince. Jsou jenom v hnízdě. Když ptáčeti vyrostou křidýlka, tak nepozná, které hnízdo je jeho, která maminka je jeho. Vyrostla mu křídla, tak létá a je.
Většinu lidí ale táhne hmota. Když je hmota, tak je radost. Když hmota není, tak radost není. Proč? Protože radost mají ve hmotě. Obětují život hmotě.
Když člověk poznává, když přijde gján, příroda ho už netáhne. Hmota ho netáhne.
Důležitost dravja (hmoty) sebere gján. To je, když člověk obětuje život poznání.
Můžeme popřemýšlet nad tím, že je, je, je a není je také je. Je, je také dobré a není je také dobré, obě jsou dobré. Není je fajn, je, je fajn. Můžeme s takovým uvažováním a poznáním mít nedostatek, nebo se trápit? Nemusíme. Kam zmizelo to trápení? Přišlo poznání. Když člověk poznává, když má gján, tak důležitost hmoty mizí. Proto je lepší vyšší gján jagja než dravja jagja. Když působí hmota, mizí gján, jakmile přijde gján, zmizí hmota. Neznamená, že hmota zmizí, jen zmizí její důležitost. Když gján není, znalost a vědomost není. Zato je trápení, protože je podstatná hmota. Jsou peníze, super. Nejsou peníze, super. Může to pak někoho trápit? Ne peníze takovou sílu nemají. Rozhodně ne pro toho, komu je je stejné jako není.
O to je samavasta. Tomu se říká vyvážený stav.


Kde je takový stav mysli, je, je dobré a není je také dobré, v takovém stavu není žádné trápení. Proto je vědomý stav lepší než stav hmoty, stav závislostí. Člověk visí, závisí, je závislí.
Takto když není člověk závislí, tak co mu může vadit? Nic mu nemůže vadit. Když je pro nás něco důležité, tak se okamžitě vše postaví, hlásí se jako důležité a s tím se nehne. To člověka škrtí. A člověka visí, závisí. To přinese ohromnou blokádu a dusnost. Hmota se spojuje s vadí. Takže gján poznání je šreja. Poznání je vyšší než hmota. Poznání je jako moře. Hmota je řeka.
Krok dopředu je ájurvéda, je plná gján. Když poznáváme, žijeme v gján, tak tlak hmoty klesá, význam hmoty klesá. Co to ten život je? Co je to já? Já není tělo, pak tělo důležitost nemá. Já tělo není. Co je omáčka, je omáčka, a co je jádro, je jádro. Když se věnuju jádru, tak omáčka není. Rozeznat to jádro a zbavit se omáček. Jádro neznám, tak plavu v omáčce. Proč někdo plave v omáčce? To je absence gján (vědomosti). Ale když člověk pozná, že je to omáčka a není to jádro, když toto odhalí, tak najednou objeví podstatu, jádro. Člověk ví, a když se začne zajímat o jádro, pak není omáčka podstatná. Když považuje omáčku za jádro, stráví celý svůj život s omáčkami. A tomu říkáme osud života v omáčce, štěstí v omáčkách. Co je lepší dravja jagja anebo gján jagja? Na to nám dal tento verš odpověď. Protože všechno konání hmoty splývá do gján, hmota zmizí a gján zůstane stejně jako zmizí řeka do moře. Tak to je k verši vše.
Když se zamyslí, najde za-visí, věšení. Co je to co visí? To je pijavice. Pije, visící pije. Takže je závislí na pití. Je pijavice. Visí na penězích, visí na manželce, na manželovi, na domě, co to je? Pijavice utopená ve hmotě. A když visí tak trpí. Trápení je věšení. Zkuste najít u sebe i kolem sebe, kdo čím trpí, tak zjistíte, že na něčem se visí. Kdo nevisí, tak netrpí. Když na něčem visí, tak trpí. Je trápení, je věšení. Vůbec nekoukáme, že je to věšení, když to poznáme, tak to opustíme. A osvobození je nevěšení. Nevěšení je osvobození. Tomu se říká mokš. Jak můžeme neviset? Poznáním. Přichází nevěšení, osvobození. Cesta mokš (osvobození) je gján (poznání).
Jak ho udržet? Koupit nejlepší háky a zaháčkovat si ho. Ne přilepit, koupit dobré lepidlo. Věšení končí, co se stane? A už dál spadnout nemůžeme, žádný strach o padání není, kdo má strach z padání visí. Kdo spadl, ten už z padání nemá strach. Více už padat nelze, když si někdo užije padání, stání, nebo sezení. Tak kdo leží, ten strach z padání nemá. Kdo pozná ležení, tak věšení je bez významu, závislý visí. Člověku se nechce rozumět, zkoušet prožít ležení. Chce se mu viset. Věšet, záviset. Pak má strach z padání a opakovaně chce člověk viset. Veškerý čas obětuje, aby visel. Kdyby se zamyslel, co je to visení, to by uvažoval. Ruce nevisí, visí ztratilo důležitost. Sedí a leží.
Takto poznání je šreján. Je lepší, je veliké, ohromné. Tak všechny důležitosti hmoty se ztrácí. Není žádné závisení. Není je stejně dobré jako je, mám auto, nemám auto je stejně dobré a trápení, že nemám auto neexistuje. Jestli mám prachy nebo nemám, mám manžela, mám rodinu, mám dům, nebo nemám není žádný problém, proto není trápení. Pokud člověk nemá tuto vědomost, neustále prožívá trápení.
Když Milan řekl při obědě, že přiveze na farmu kohouta a slepici, a kdosi, že jsou tady kuny a že je sežerou. Ale to Milana neodradilo a prohlásil, že pokud se to stane, tak bude mít kuna svačinu. Je to příroda, přivezu další. Ukázka, jak nevisí. Je je dobře, není je také dobře. Gjan najde řešení a přiveze další. K farmě zvířata patří.
Gjánem se zbavuje člověk trápení.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>