Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Je mnoho způsobů obětování, které vychází z úst Véd. Věz, že všechny jsou zrozeny z konání a takové vědění ti nabízí možnost vysvobození. ||4-32||

---

---

Kostič: Takto jsou různé oběti před tváří brahma kladeny. Věz, že ty všechna činem jsou. Zvíš-li to, vysvobozen jsi!

---

Komentář Govind:

Pokračuje se v kontextu předchozích veršů od 26 do 31, kde v každém verši se koná jagja (obětuje se). Čemu se obětuje život, věnuje život. Jaké jsou různé možností obětování. Jakým různým způsobům jagja věnují praktikanti jógy, duchovna a moudra svůj život pro získání osvobození. A Kršna dokončuje větu: Z moudrých úst byly velice podrobně vysvětleny různé způsoby bahuvidhá jagja. Ó, Ardžuno, příteli, co ty máš udělat? To všechno, co různými způsoby praktikují životy, považuj za karmadžán. Považuj, že je to způsob konání. Všechny cesty, praktiky jsou pouze různé způsoby konání. Takto když považuješ, že jsou to různé způsoby konání, tak se automaticky k nimi ničím nepřipoutáváš, jedeš po své cestě a získáváš odpoutanost. V češtině říkáme: Dělej si, co chceš, co je mi do toho. Co je někomu do toho? To je učení Bhagavadgíty. Když říkám: Dělej si, co chceš, s tvým stylem nemám nic společného, jsem od tvého konání odpojený. Žádné vazby nerespektuji, jsem svobodný. Jako manželka zavazuje obojek ke své noze, to je svazek, ale když řekneš, co je mi do toho, dělej si, co chceš, ten obojek se utrhne. Odpoutává se. To je metodika odpojení, mókša (osvobození). Když vidím, že se na strom snaží lézt liška, tak si řeknu: Jéžiš, chudinko, ty pořád padáš dolů. Musím k ní, potřebovala vzít do ruky a posunout na horní větev. Co se stalo? Vznikla vazba. A protože liška má ostré drápy a ty drápy mě píchaly do ruky, krvácím. Řeknu: Já jsem pomáhal, trochu mě podrápala. A místo práce jdu k lékaři a mám samé problémy, protože jsem se do toho zaangažoval. Vytvořil jsem soucit a z toho vznikl řetěz reakcí. Své jsem nedokončil a nabral jsem další. Starosta mě dal medaili, přírodovědci oslavili hrdinu. A kdyby liška skákala, stalo by se něco, kdybych to nechal? Chce skákat, tak skáče. Proč musím vytvořit soucit? Chceš skákat, tak skákej. S tím se žádná vazba s liškou nevytvoří. Když vidím, že liška křičí: Pomoc, topím se, neumím plavat, pojďte mi na pomoc! To nenechám, tak jí pomůžu. Ona je bezradná a křičí o pomoc a o radu. Hlas o pomoc přichází do mých uší. Tady vzniká povinnost vytáhnout ji z vody, v tu chvíli musím, jinak umře. Když volá o pomoc, tak jako člověk mám povinnost ji zachránit. To je v rámci mé dharmy, tam nemohu říci, dělej si, co chceš.

Květy stromů dají plody. Co jim říkáte? Já ti strome podržím plody, jsou těžké? Tenké větve drží těžká jablíčka, hrozí jejich zlomení. To je ale jejich konání, jejich rozhodnutí. Když to takto vnímáme, tak je automaticky vimókš, odpoutanost vzniká. Vimókšjasé (měl bys být osvobozen, uvolněn). Nezaangažovat se do každého konání, které něco vyvádí, říká že je to dobré. Omáčky, zajímá se o omáčku. Co je omáčka? Dobrý, výborný, hnusný, podvodný. To jsou omáčky. A do toho se nechá nachytat, podle toho se rozhoduje a pak má problém. Když omáčky vynechá, vezme jenom jádro, tak žádný problém, omáčka není a žádná pouta se nevytváří. Co tento verš znamená, co z toho chápeme? Závěr z verše je évam bahuvidhá jagjá vitatá brahmanó mukhé obětování považuj za konání a když považuješ, že je to různý druh konání, jsi osvobozen.

Že liška skáče? Dobře, je to její styl, její učení, ať se učí. Co je mi do jejího stylu? Když někdo něco chce dělat, tak co je druhému do toho. Někdo něco chce dělat, tak ať dělá. Janda může protestovat, protože je jako nadace. Janda je velitel, musí bránit, chránit. Student: Co když chce nějaké dítě zastrčit prst do zásuvky? Govindží: Dospělý má dharma dospělého, a to je bránit a chránit dítě. Takže tam už neplatí, ať si dělá, co chce. Úkol, povinnost je požadavek času a prostoru. Takže samozřejmě dodržení dharmy je pro nás mantinel v životě. Mezi dospělými platí: Ať si dělá, co chce, co je mi do toho. Ať si dělají, co chtějí.

Govind včera vynadal Romanovi. To není o rovnocennosti. On mě nepovažuje za rovnocenného, protože mě povýšil a říká mi Govindží. A když nevidí, hledá lampičku, aby viděl na zem. Pak je moji dharmou (povinnosti) ukazovat mu cestu, ukazovat mu světlo. Dnes jsou baterky, ale dříve byly olejové lampy. Petrolejky. Aby se vidělo na cestě, tak petrolejka na klacku poskytovala světlo. Když se požádá, pak se změní povinnost. Druhý vyžaduje, ukaž mi cestu, nevidím. Když někdo žádá, tak se musí pomoci. Jsou různé požadavky a k tomu máme od Boha bednu. Využívat ji. Člověk je ale tak namočený, že musí být podle něho. Kakinka má své plány a Govindží jí říká: Nech to rozhodnout Martina. Ona namítá: On to neumí, já to musím udělat.

Žít trochu s rozumem a nevyskakovat z mantinelu svého života. Držet svou dráhu života s tím, že co je ti do toho, je respektování mantinelu. Nerýpat do něj. Můj mantinel dharma a v rámci toho žiji, druhého respektuji, dávám svobodu a volnost. Nepřebarvuji tebe podle sebe. Tímto získávám osvobození, tím je nitro čisté a klidné. A když se vytvoří vazby, tak automaticky přichází dusno, rušno do nitra.

Myslím, že toto je dost tvrdý oříšek do života. Naučit se nechat druhého žít. Já chci jít do Hradce Králové, tak prosím, běž, co je mi do toho. Všude je to takto. Abys působil jako inteligentní, správný člověk, musíš se obhajovat. Když řekneš šéfovi: Trhni si nohou, jsi bez práce a nemáš, co dělat, jsi na zeměkouli zbytečný, můžeš se učit ájurvédu. Přestat se starat o lidi, co si o mně myslí. Restart. Toto uvažování zničí tvou identitu. Slova negace, pogace, legrace.

Zpívá se:
Negace, pogace, legrace, to je přece legrace,
To negativní i to pozitivní je legrace.
Dobré a špatné je legrace. Život je legrace. Mám nemám je legrace.
Je to stejné mám a nemám.
Je a není - obojí je. Mám a nemám - obojí mám. Takže existuje jenom je a mám. Jenom je. Je jenom mít. To jsou plody, borůvky uvažování, zamyšlení. Když se zamyslí, tak vyrostou takové borůvky. Není také je, nemám neexistuje, mám existuje. Nemít je také mám. Tak oč se strachovat.

एवं évaṁ (tím pádem, odpovídajícím způsobem); बहुविधा bahuvidhá (z mnoha druhů, z mnoha možností); यज्ञा jagjá (obětování); वितता vitatá (rozšířený); ब्रह्मणो brahmaṇó (z Brahma); मुखे mukhé (v tváři, v ústech); कर्मजान karmadžán (zrozen z akce, zrozen z konání); विद्धि viddhi (věz! uč se!); तान tán (oni); सर्वान sarván (vše); एवम évam (tím pádem, to); ज्ञात्वा gjátvá (vědíc, vědouc); विमोक्ष्यसे vimókšjasé (měl bys být osvobozen, uvolněn).

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>