Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Ó nejlepší z Kuruů! Ti, jenž vykonávají oběti a jedí posvátné jídlo, které je jako nektar, který zůstává po obětování, dosahují nejvyššího Absolutna (Boha). A ti, jenž nevykonávají takové obětování zůstávájí v tomto světě nešťastni. A mohl by pro ně snad být tento svět jiný? ||4-31||

---

---

Kostič: Obětní zbytky jedící věčného brahma dojdou. Kdo oběť nezná, Kauravo, proň tento ni jiný svět není.

---

Komentář Govind:

Jagjašištá (zbytek po oběti). Slovo jagja se již mnohokrát opakovalo je to oběť a obětováním se myslí to, co je od sebe z nitra a jde ven. Tím je i náš život. Přicházíme na zeměkouli a obětujeme svůj život chodu zeměkoule. Kdo to žije? Žije zeměkoule, přidáme jen svůj příspěvek. A končíme. Přijdou další a obětují do konání zeměkoule a odchází. Děje se to v celém Vesmíru.
Prožijeme dětství, mládí, dospělost, stáří, a to všechno se obětuje, nic nezůstává, ani mládí nezůstane věčné, vše proběhne a obětuje se. Jagja je obětování.
Amrta (nektar, nesmrtelnost); bhudžo (užívání si, jedení); Jagjašištámrtabhudžo (ti, jenž si užívají zbytky obětované potravy). Je to jedno slovo, které má čtyři části. Jagja je obětování, šišta zbytek, co zůstává po nějakém procesu. Po konání oběti jagja sist je zbytek po oběti.
Když se něco obětuje, pak co zůstává? Nic nezůstává. Protože jsme všechno obětovali. Je tam nic. Ten zbytek nic, co zůstane po oběti, to je amritam (nektar). Bhudžo je ten, kdo užívá nektar, který je zbytkem po oběti. Jánti (získává, dostává, používá); sanátanam (pravěký, prvotní); Brahma (kosmické síly, kosmické vědomí). Tím kosmickým vědomím se řídí celý Vesmír, Kosmos. Toho Brahmu získává jánti sánátanam věčně. Žít a praktikovat život obětováním. Co zůstává po obětování? Nic a toho si užít, to sníst. Použít. Po oběti jsme obětovali a zůstalo nic. Děkan pěstoval Kakinku a pak ji odevzdal, obětoval ji. Co má, má nic Kaki.
A to nic Kaki je pro děkana ten nektar. A pokud si to nic Kaki užívá, pak má amrit-nektar a užívá si Boha. Užívá si zbytku po obětování. Co zůstalo po Kaki, po používání, pojídání, užití, přichází získání Boha.
Děkan mi vyprávěl, že někomu pomáhal a ten mu ani nepoděkoval. A tak byl smutný a přemýšlel, proč to tak je. Nevěděl. Děkan neužíval zbytek po obětování. Místo toho vyžadoval, aby druhý něco udělal podle jeho představy. Takto se nesetká s Bohem, ale setká se s čertem. Lidé tzv. obětují a pak čekají odměnu. Čekají děkuji, čekají pochvalu, lásku, respekt, uznání. To není amrit. Amrit je nektar, to je to, že jsem to obětoval. Mám nic a to si užívám, to je nádhera.
Otázka: Když udělám skutek a zahřeje mě to u srdce, je to pocit po jagja?
Govindží: Tak pokud je to zahřátí na více jak 37℃, tak máš horečku. Udělám skutek a vnitřně pociťuju, že mám radost, nepotřebuju slyšet, chválu. To je jen skutek a konání a tím to zahasne. Nic.
Cokoli vykonáme je oběť. A pokud když ji vykonáme a zůstane nic, pak nás nezajímá, jestli dotyčný chválí nebo ne. Je to šumák. Máme radost z konání obětování jagja. Procítit radost z obětování. To procítění vede k Bohu. To si umíte představit, že když takto prožívá život, že koná a má z toho radost, bez očekávání. Bude se to líbit, nebo se to nebude líbit. Co řeknou lidé? Co bude dál? Tak jsou zaseklí a čekají, co získají z obětování. Co bude dál? Bude mě to motivovat dál? To je zaseklost do bahna, to je chamtivost.
Ale obětování je to, že zůstává nic a to se užívá a to je nektar, a konzumace nektaru amritu je to cesta k Bohu. Když takto s našim okolím konáme, tak rozhodně nemůže vzniknout konflikt s okolím, pak je svatý děkan. Řekne si já jsem své udělal, předal jsem všechno a zůstalo mi nic, a to je úžasné. Jsem spokojený a užívám si nic. Užívání nic je hluboká meditace. Jsou to otevřená vrata k Bohu.
Očekávání je chamtivost, to není cesta k Bohu, to je cesta do pekla a vede ke konfliktu, ke smutku, k nespokojenosti, k problému, k nenávisti. Vznikne řetěz a mraky neklidného života. V životě je samý neklid. Jagjašištámrtabhudžo je klíč, a to lze pouze v lidském životě.
Na (ne); ajaṁ (to); loka (svět); asti (to je); jagjasja (z obětování); kuto (jak je to možné).
Co se neudělá teď, jak se to může udělat jindy, zítra. Odkladači, teď je klídeček a tabáček. Kdy to bude, když jsme to odložili na zítra? Zítra bude klídek, pohoda a tabáček. Ale tady je zvyk odložit a jít na pohodu, klídek a tabáček. To je prokrastinace. Proč vymyslet zítřejší práce, nikdy to nebudu dělat a zůstává klídek, pohoda a tabáček.
Umět se zbavit touhy, nechci dům, když nechci dělat, stačí mi hlína s pampeliškou před domem. Ne, já chci betonovou podlahu na ni plovoucí podlahu, pak koberec, a automatický luxovač. Zítra to udělám. Namíchej beton, ne, zítra to bude sobota. Dnes si udělám pohodičku, klídek a tabáček. Udělám to příští sobotu, dnes pohodu, klídek a tabáček. Tak proč podlahu, měj stále svou pohodu, kdo tomu brání, není třeba. Na zemi mi to vyhovuje, kamarádím se se žížalkami a vlezu rovnou pod zem. Fajn, proč ne? Je potřeba, je dobré a mám to v seznamu, ale dělat se mi nechce. Odkládám, chce si užívat, nechce dělat a mají velký seznam. Umřou a v balíčku touhy zůstanou a realizuje se příště. Nechce se mi začít, abych nedělal tu práci, která je v pořadí. Kurusattama (kuru je dění a sattama je realizace).
Ó, Ardžuno, kdo neobětuje, tak pro něj tento svět ani příští není. Kdo nežije, neobětuje, nevykonává pro něj ani tento svět není. Když neobětuje, nevykonává, tak jak v jiném světě, v jiném životě může něco dělat? Když to teď nedělá, nemůže obětovat. Kdy bude konat?
Když nemůže dělat jagju v tomto životě, jak bude vypadat ten příští?
Když jsi to neudělal v tomto životě, jaká je jistota, že to uděláš v příštím? Příští život je pro já-ego takové Ctrl Alt a Delete. Vyber vše a smaž.
Žádné identity o příštím životě nejsou, identita končí se smrtí, končí tímto životem, tak žádné já a příští život. Tam je jiné já. Já to není. Tak si povíme něco o příštím životě. Teď jsi člověk z Třebíče, počítající elektrony. V tomto životě jsi děkan elektronů. Miluješ vodu a nejraději bys byl jako ryba ve vodě. Umřeš a myslíš při umírání na nádhernou vodu, jak si v ní plaveš a umíráš. Identita, děkana končila, děkan není. Je vyhlášeno, že děkan umřel a tělo pošlou do Pelhřimova, bude popel a pozůstalí ho hodí do hrobu. Ale touha být ve vodě zůstává. Co zůstává? Touha být ve vodě. Ta zůstane, bude se toulat Vesmírem. Touha po plavání zůstane někde ve Vesmíru a když přijde řada na zrození, je tam touha po plavání. Když bude ryba těhotná a bude realizovat svou touhu, plave, ale nikdo už neví, že je to děkanova touha. Bůh ví, čí je to touha. Nějaká touha se rodí v rybě. Ryba už má děkana. Ze své dělohy touhu osvobodí a touha už si plave sama. Je touha, která zůstala, identita tam není žádná, tak touha neví, že to byl děkan z Třebíče. Takové je uvažování, to se nedá prověřit, nedá se experimentovat. To všechno bylo řečeno od předků. Touha zůstává, touha se rodí, a takto svět neustále pokračuje. Zbavit se touhy, je jagja. Obětovat touhu. Co zbyde? Nic. Žádná touha už není. To je odstranění touhy. Zbavení se touhy. Neděláme pro pochvalu, pro díky. Končíme obětí, ale pokračujeme touhou, chamtivostí, to osvobození, obětování nepřineslo.
Obětování přinese výsledek a ten výsledek je nic. To nic, když je, to je to osvobození, které člověk může získat. To je odpoutání, odpoutanost, to je věčná radost. V češtině se tomu říká nadhled. Co to je nadhled? Být odpoutaný. Jako někteří lidé nadhled spojují s pohledem z výšky z letadla. Dívají se okýnkem dolů na zem. Co tam vidí? Vesnice, auta, jak jedou a s nikým zlomysl nebo dobromysl není. Ve vesnici, kterou vidí, není žádný přítel ani nepřítel. Je absolutně odpoutaný. A tomu se říká nadhled. Když se obětuje, tak má přicházet nadhled. Tím žádné připoutání není. Když zůstává připoutání po obětování, pokračuje člověk dál v řetězu karmy. Vykonáváme, a když vykonáváme, protože něco očekáváme, je neustále trápení. Očekávání a trápení. Můžeme vykonat tak, aby žádné očekávání nebylo, pak je automaticky boží pocit. Když lidé dávají dar, aby byla v Africe škola, co vyžadují? Aby byla ta škola s jejich příjmením. Martinova škola, dávají milión na stavbu školy, ale podmínkou je, aby nesla jméno dárce. Takto lidé vykonávají a neustále zůstává očekávání. Vykonává a zůstává očekávání. Takto život jede neustále dál, život se dá osvobodit, když udělá oběť, když je jagja.
Když je konání oběti, obětování. Když konání je oběť, zůstává nic, a to nic si užívám. Prociťuji nic. Tak je Brahma sanatanam, je věčné splynutí s Brahmou, s Vesmírem.
Otázka: Může touha zmizet.
Govindží: Touha nezmizí, pokud není realizovaná. To jen když si člověk uvědomí, že to vlastně neopotřebuje, pak není touha. Touha může zmizet, aniž by se realizovala, nepotřebuji a hned touha není. Tak můžeš likvidovat jakékoli touhy. Jedna možnost je realizovat a je konec. Druhá možnost, je že to, po čem jsem toužil, nepotřebuji, že není třeba.
Vasudéva kutam bhakam.
Celá biosféra je jedna boží rodina. To je uvažování Védanty, to je jediná boží rodina. Pocházím z Védanty. Ale lidé se často ptají, jestli se mi nestýská po Indii a kdy jsem byl naposledy v Indii. Já mám tady Indii, je na zeměkouli, je to jedna rodina. Pro mě Indie a Česká republika, Německo nejsou odlišné. Je to jedna boží rodina. Potřeboval jsem zboží, letěl jsem každý měsíc. Vyřizovat. To bylo potřeba, nejdu do Indie, jdu za bylinkami, za kameny. Kde byly, tam jsem letěl. Kdo má kořeny v Praze, končí v Praze.
Rodina na zeměkouli je boží rodina, je to jenom jeden kus. Máš Marušku, Kakinku, Tomáše, tomu říkáš rodina. Já říkám rodina i těm mravencům, hadů, opicím, to je také moje rodina, pampelišky jsou v mé rodině.
Nic nechybí. Je to o tom, co člověk uznává. Kde má kořen. Ano to se kecá. Je pavouk přilepený k jednomu koutu. Velkorysí a úzkoprsí. Ptáček lítá mezi Afrikou a Sibiří, to je jeho obývák. Sibiř a Afrika. Pro něj je to stejné, chvíli v chladu a chvíli v teple. Je jeden obývák, záleží, jak člověk uvažuje, jak to má v bedně srovnané.
Ájurvéda jóga má v hlavě Vasudéva kutam bhakam – uznání Védanty. Všechno žijící je jedna rodina. Védánta je velkorysá, tak tam není žádné trápení, když je úzkoprsí, tak je neustále strach, obavy, o ztrátě, o napadení, že to někdo sebere, že to zničí, a tak člověk žije v tlačence. Příroda je majitelem všeho, jde život přírody. Jsem tu jen na chvilku, příroda je na milióny let, přicházíme jen na krátkou dobu, jen malinko přidáme uděláme dům betonovou podlahu.
Něco uděláme, příroda si přivlastní domeček i s vysavačem. Makat bude člověk s pocitem moje, komu to patří? Přírodě. Pustí šípkové růže a obklopí domek. Příroda si dělá, co chce, jsme tu jenom na návštěvě. Trpíme zbytečně, trváme namočeni do života a připadá to jako nevědomí, bláznivý život.
A to, co je falešné, považujeme za posvátné, tak to je.
Lidé mají plány v úschovně, když se udělá, není nic, co by zbylo na příští život.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>