Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Někteří nabízí nádechy (Pranavayu) výdechu, stejně jiní nabízí výdechy (Apanavayu) nádechu, jako oběť. Zatím co ostatní zastaví nádech i výdech a splynou v ovládnutí prány. ||4-29||

---

---

Kostič: Jedni výdech vdechem sežhnou, zas jiní vdech ve výdechu. Zadržujíce chod dechů pránájámě jsou odaní.

---

Komentář Govind:
V tomto verši je další konání pro duchovních praktikanty, ale to slovo duchovní praktikant. Kdo to je duchovní praktikant? To je náročné. Pocit identity. Pocit já. Já je potvrzení s nám (slova) a rúp (tvary). Když jsou slova a tvary, tak je identita. Když se ztrácí slova a tvary je pouze Átmá. Toto je klíč. Kdy člověk padne a zažije okamžik, kde nám a rúp jména a tvary nejsou, v tom okamžiku je čisté Átmá. To běžně neexistuje. Není to standardní, přirozeně. Vždy máme v hlavě nějaký rúp (tvar), nějaký nám (jméno), něco ze slovníku a něco ze vzpomínek. To je defaultní, je to 24 hodin. I když spíme, tak ve snech je také nám a rúp. Hlava je nemožná. Hlava je jenom když v ní jsou nějaké tvary a jména. Takže řízení existence hlavy je zvuk nám a rúp pokud jsou slova a tvary, pak je hlava, když je hlava je člověk, když hlava není, není člověk. V tom okamžiku, kdy tvary a slova nejsou, je Átmá. Praxe získání zkušenosti okamžiku, kde slova a tvary nejsou, takové praxi se říká duchovní praxe podle Védanty. Jinak se duchovní praxe může chápat, jako zapálit tyčinky a svíčky, poklony, spínání rukou, rozdávání jídla, darování peněz, nošení jednobarevného oblečení, dredy, límečky, motýlky, slušné chování, být milý, to jsou také různé pocity, které známe pod názvem duchovní praxe. Duchovní praxe podle Védanty znamená praxe okamžiku, kde nám a rúp není. Kršna vypráví o takových praktikách okamžiku. Džuhvati je obětování; pránam je nádech, životní dech; práne je v nádechu, v životním dechu; apánaṃ je výdech, odcházející dech. Slovo apán znáte z ájurvédy a jógy, znamená výdech.
Výdech je obětování, někteří praktikanti se starají o výdech, obětují výdech. V józe je délka výdechu je dvakrát delší než nádech. Tady slovo apáne může chápat jógový praktikant jako výdech. Ájurvédský praktikant může chápat slovo apáne jako vypustit z těla. Tělo vypustí stolici, moč, sperma, vajíčka. Psychologové mohou chápat apáne jako přesvědčování, mluvení, řeč, gesta. To je druh apán pro okolí, to, co se do okolí dodává.
Takže někteří praktikanti obětují a vydávají. Vydávání dechu, odpadů, vyjádření, názorů. A tomu obětují svůj život. V dnešní době, době ekonomiky, kde po gymnáziu, po střední škole jde 70 a více procent studentů do odvětví ekonomie a stávají se z nich manažeři, PA EA SA??? Do managementu přichází studenti, aby získali úspěch a měli zajištěný život. Věnují se pak přesvědčováním zákazníka, vedení teamu a upevňování teamu. A co je jejich život? Jenom mluvení a přesvědčování lidí. Takže takto obětují svůj život přesvědčování. Nejenom duchovní praxe. Běžný člověk také obětuje život, věnuje svůj život mluvení. Slovíčko apare je někteří, jiní. Zase jiní praktikující jógíni věnují prán a apán. Zaměstnaní lidé, jiní lidé, se věnují přesvědčování druhých. Jiní to přesvědčování sledují a těm říkají šéfové, ředitelé. Jaký je rozdíl mezi ředitelem a managementem? Management vždy jen přesvědčuje druhého a ředitel kouká, jak někdo někoho přesvědčuje a jak někdo od přesvědčovačů nechá přesvědčit.
Ředitel je jako majitel psa. Pes jenom štěká haf, haf, haf. A majitel psa jen kouká na koho štěká a jak štěká, jestli jeho štěkání zabírá anebo nezabírá. O je ředitel. Ředitel řídí a ovládá manažera, to je ekonomika V józe člověk sleduje, co je život. Pokud je dýchání, je život. Sleduje, jaký je nádech, jaký je výdech, jaká je zádrž. Jejich sledováním sleduje život.
Pro ájurvédaře znamená život Sama doša, sama agni, sama dhátu
SUŠRUTA SAMHITÁ - sūtrasthānam १. सूत्रस्थानम् ,-१५. दोषधातुमलक्षयवृद्धिविज्ञानीयाध्यायः  (S-1, K-15, V-41)
समदोषः समाग्निश्च समधातुमलक्रियः | 
प्रसन्नात्मेन्द्रियमनाः स्वस्थ इत्यभिधीयते ||४१||
samadōṣaḣ samāgniśča samadhātumalakrijaḣ | 
prasannātmendrijamanāḣ svastha itjabhidhījatē ||41||
Sam - vyvážený a rovnováha může existovat jenom tehdy, když jsou dva. Když je jenom jeden, tak sam neexistuje. Potom rovnováha není. Není vůbec reálná, když je jenom jeden. Rovnováha je jen tehdy, když jsou dva. Tak sladění dvou a chod je tehdy, když jsou da. Když je jen jeden chod není možný. Když jsou dva a víc, pak je rovnováha a ájurvédě jde o rovnováhu. Sledování dechu, nádechu, zádrže a výdechu.
Vládnutí a přesvědčování je byznys, je v ekonomii. To je také pránájám, tak jiné pránájám.
Pránápánagatí jsou cesty nádechu a výdechu. Příjem prán je nádech a apán je jeho výdech. Gatí je chod, pohyb. Je to pohyb nádechu a výdechu. Ruddhvá je zastavit, postavit překážku, zadržování. Není gatí – není pohyb, je překážka, není posun, není tok. Tak zase jiní praktikují překážku. Že žádný nádech a žádný výdech kde není a tomu říkají kumbhak, zastavení dýchání, to praktikují a tomu věnují svůj život.
K jakému účelu pránája – dávání a přijímání různým způsobem praktikují pro parájanah. Pro odejití, opuštění, pryč z toho. Odejít vynechat, pryč z toho je samádhi, nezájem, nepřipojení šumák. Tak pro jógína je šumák samádhí, vajrágja, sanjás, pro ájurédaře je šumák je sam. Ani to a ani to.
Je to vyvážené, když je rovnoměrné, tak žádný sklon k ničemu není. Jakmile je sklon, tak je někde více. Rovnováha je tehdy, když není. Jako básničkáři, duchovní Na káhú se dosti na kahá se vajr. Na znamená ne, kahu je kdokoli se, od, do, na někým. Kabír je básník středověký, byl jazyk ovlivněn arabskou invazí a perský jazyk v Indii dominoval a dosti je z perštiny a to znamená kamarádi, přátelství. Kabír zpívá žádné kamarádství s někým. S nikým žádné přátelství na kahu se vair a žádné nepřátelství s nikým. Žádný přítel není ani nepřítel není.
Kabír napsal spoustu básniček, Sam vyvážený je na káhá – žádné dobré ani žádné špatné. Takto je poetická a psychologická praxe rovnováhy, vyváženosti. V tom není připoutanost. Můj anebo cizí, dobrý nebo špatný, výborný nebo hnusný. Je stejné. Jenom stejné. V ekonomice neexistuje rovnováha, hrabat body, jméno, prestiž, sláva, působení hrabání moc, prachy pozemky, majetek byt hrabat, ekonomika je pro hraboše. Ta není o rovnováze.
Jenom ČSSD, mluví o rovnováze. Sdělují záměry, a chtějí slávu. Jsou také hraboši. Hrají si na nehraboše a hrabou. Hrají si, že jsou svatí. Co je svatý? Skrývají, že nehrabou, kompletní byznys. Dávám vám slevu. Co to je? Zní za tím: Kupte si to. Proč dávám slevu, abych nahrabal, zvýšil tržbu, hrají si na dobrou duši, ale chtějí nahrabat. Jsou to různé sféry. Je to stejný verš. Už jsme zde připomínali písničku: Svět je zahrada o mé mysli, jsou různé kytky, ... Jógíni praktikují s parájanam (cílem, úmyslem). Praktikují zadrž dechu. Co si myslí? Že zadržením dechu získají zkušenost, bez slov a bez tvarů. To je duchovní praxe. Je to praxe k získání zkušenosti bez slov a tvarů, nám a rúp.
Když si vykládáme, když se bavíme, můžeme získat zkušenost existence bez tvarů a slov? Když máme v hlavě různé tvary a různá jména a pořád mluvíme, je možná duchovní praxe? Mluvením a bytím s lidmi, to není možné. Musí se přestat mluvit. Duchovní praxe je tam, kde je ticho, ne že se rty nehýbají. Ticho, kde žádná slova a tvary nejsou. Tomu se říká duchovní praxe, nemluvení ještě není klid. Klid je tam, kde nejsou ani slova ani tvary. Tomu se říká klid.
Mít klid v duši. A ten klid je pouze, když slova a tvary nejsou. Pak je ánanda, kde žádné osobní neexistuje. Prožívání takového okamžiku je duchovní praxe. A proto bylo na farmě řečeno: Nechoďte dva a více lidí, buďte každý sám. Pak je možné vyzkoušet a získat okamžik beze slov a bez tvarů. Žádný tvar, to je niškámkarma (konání bez očekávání). Jen se koná a jakmile přichází další záměry, je to podle požadavků. Dělat, nedělat, rychle, pomalu, správně, nesprávně, tak je dokonalý svět. Tady o duchovní praxi nejde, to je dokonalá ekonomika.
Duchovní praxe, znamená bez tvaru a beze jména. A získání tohoto okamžiku je, když se člověk se vyskytne v prostředí, kde veškeré povinnosti, chuti vyjádření nejsou. Když se něco musí vyjádřit, musí tam být jména a tvary. Tam o duchovní praxi rozhodně nejde. Vnitřní klid, vnitřní věčnost, ticho, znamená bez zvuku a bez tvaru. To obvykle přichází, když je člověk úplně sám, beze všeho. Kršna tu vypráví, že jsou různí duchovní praktikanti a praktikují různě. A cílem je parájana – mokša (odpoutání, osvobození). Odpoutání, odejít pryč.
Jako ty černí ptáci, když v zimě vidí, že přichází zima, odlétají do teplých krajin. Všechno opustí a jdou parájanah. Všechno nechají. Nelepí se k ničemu. Když se vrátí, staví nová hnízda. Duchovní praxe je vynechat slova a tvary. S tímto účelem různí lidé různě praktikují. Apán – vydávání někdo kouká na něj, ve středu říká marci, sedujte jak tělo dýchá, Někteří praktikují kone, duchovní konec. Ani to ani to nedělají.
Takto různí lidé praktikují různě Manažeři šéfové, cvičitelé Verze Prém Ságara a Svetislava Kostiče je viděna očima jogína. Govind v tom vidí i ekonomiku. Pránájám v podniku je také. Zadržím při kumbhak, nedám nic ze zisku, vše zadržím. Ekonomové jsou také jógíni. Praktikují pránájám a strašně moc je zajímá kumbhak. Zádrž.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>