Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Někteří obětují v ohni sebeovládání sluch a ostatní smysly, zatímco jiní přináší zvuk a ostatní smyslové předměty do ohně smyslů. ||4-26|| 

---

---

Kostič: V zápalu kázně jedni sluch a jiné smysly spalují, ostatní v ohni smyslů zvuk a jiné vjemy žertvují.

---

Komentář Govind:
Podobný verš je ve Védantě, v Sámkhje a objevíte ho i ve spisu Tatva Bhod Adi guru Šankaračárji. Tento verš je k důkladnému popřemýšlení. Tady v Bhagavadgítě Kršna zvýrazňuje dva pojmy indrije (smysly) a proti tomu višajána (předměty smyslů). Šrotrá je slyšení; adíní je a tak dále. Tento verš je o indrijána (smyslech) a o indirje višajána (o předmětech smyslů) a vyžaduje mít v těchto slovech jasno. Jak chápe česky mluvící člověk slovo smysl. Co to je smysl? Ujasníme si to. Mě to slovo smysl nic neříká. Nesetkal jsem se s člověkem, kterému je to jasné. Co chápete za českým slovem smysl?
Reakce: Je to čidlo, kterým vnímám.
Reakce: Lidé na ulici by asi nejčastěji odpověděli, že je to zrak, čich, sluch, chuť a hmat. Reakce: Možná by řekli, že to je i ten proces.
Govindží: Je třeba to ujasnit. Sanskrtský výraz indrije je síla. Je to určitá síla. Ta síla vychází z tanmátry, které říkáme zrak, čich, sluch, chuť a dotek. Šabda-sparš-...
To je z tanmátry. Jsou tam i gjánendrije a karmendrije. Vnímače, snímače a konatelé, vykonávající. Jednou jsem slyšel, jak Janda říká: To byla jízda. Jízda existuje, ale není to věc. Někteří lidé by to mohli chápat jako auto, kolo, motorka, kůň. Ale to jízda není, to je prostředek pro jízdu. Tak copak ta jízda je? Ta jízda je nějaký zážitek. Podobně smysl není uši, oči, nos. My zrakem chápeme oči. To je nejasné a nepochopené. Oči nejsou zrak, oči jsou prostředek pro zrak.
Martin řekne dej si polévku, ta je výborná. Ta výborná neexistuje, existuje polévka. Výborná není žádný předmět. To je výborná polévka, polévka je předmět pro ocenění na výbornou. Jaký předmět. Výborný. Jsou dvě indrije a jejich předměty, jízda a jeho kolo. Podobně mantra a její síla. To je oddělené. Takto v denodenní praxi verš říká, že jsou to dvě věci, indrije a předmět višaj.
Někteří lidé dávají důraz na uši. Čakšu nasika, pusa a to jsou nástroje. Na to někteří lidé dávají důraz. Zase jiní lidé šabdha ádín jiní lidé dávají důraz na zvuk. A to je jaká kategorie? Zvuk, čich, chuť na to dávají někteří lidé důraz. Někteří dávají důraz na to když Martoš řekne, že je výborná, proto hodnocení výborná si to zvolí a vezmou. Někteří si ji vezmou, protože je to polévka. Někteří lidé dělají pránájám nádech a výdech a s tím funí. Tento dech funící chápou jako dýchání. Někteří jako plnění a vyprázdnění. Kršna říká, že jsou různí lidé praktikanti, kteří tento svět vnímají různě. Někteří praktikují indrije a někteří předměty višajána. Jsou to dvě odvětví. Někdo zdraví dobrý den a někdo s přáním se pokloní. Někde je poklona a někde je formální pozdravení. Někteří cítí formalitu a někdo cítí poklonu. Slova jsou slova procítění je u každého člověka jiné. Někteří praktikují takto, jiní jinak. Luky řekne přijdu večer. Margy čeká od pěti, ale on přijde v deset. Luky říká, že přijde později. Slova jsou a chápání je jiné.
Ten, kdo říká a ten kdo poslouchá každý to praktikuje jinak, jeden tak tak a druhý mak. Jsou různí lidé, praktikanti, první vysvětlení verše je, že někteří lidé praktikují a vnímají smysl a někteří dávají důraz na předmět smyslu. Višajána Vidím auto, vidím hrneček.
Někteří dávají důraz, že vidí a někteří na hrneček. Co je pravda. Hodnocení, kdo má pravdu, vidím je pravda a hrneček je také pravda. Akorát člověk vybírá důraz, buď zdůrazní vidím anebo zdůrazní hrneček. To je první z verše
Džuhvati - obětují , obětinu. To je to, co člověk zdůrazňuje, co se tím myslí. Čemu říká podstata. Co je podstatné. To je vidění, nebo je to hrneček? Jízda výborná jízda, zdůrazněné je auto, kůň nebo že se to dělalo. Smysl je celý komplex, celý proces. Takže když Janda řekne, to Ferrari byla tedy jízda. A Martošna to - jaká jízda? Pro Martoše nebyl důležitý pocit z jízdy, ale kdo-co to jelo. Červené Ferrari, za čtyři tisíce za hodinu. Důraz je červené auto, hledá zážitek, a pak si myslí, že Janda se rovná Ferrari, ne má čtyřtisícovku. Každý má jiný důraz.
Indrijágnišu a saṁjamāgniṣu je výdrž, nezáleží jestli je to dobré nebo špatné, ale polknu to, to znamená, že je napětí a ten tlak napětí považuji za nic. Vydržím to. Bolí mě kolena, teče mi krev, ale vydržím je tam napětí, ale vydržím. Samjam – výdrž ten – agnišu ohně.
Někteří lidé považují pocit, souhlasím a nebo nesouhlasím, poklona pokolena. To je samjam a když není samjam, tak je polknutí a nemusím se poklonit. Je bez výdrže, je to šumák. Také to je. Takto když lidé se projevují, ten projev je vyjádření, vychází z jádra. Když v jádru nic není, tak není žádné vyjádření. Mluvení je co? Napětí, je to uvolněné napětí zevnitř. To je ta výdrž, držíme to.
A po držení je vydržení, když odpadne držení je vy. Tlačení je držet ho neustále. A to je to čemu se říká zarytá kolej, že člověk vydrží na svém přesvědčení. Člověk takto se svým přesvědčením drží svou kolej.
Když není žádné přesvědčení, podle mě, když není podle mě nic, pak je jen co říkáš. Ale kde je podle mě, tam je napětí, je to nesouhlas. Proto říkám podle mě. Protože já mám jiný názor. Janda říká všichni jsme jiní. Protože každý má podle mě.
Každý sedí na jiném zadku. Každý má něco jiného. Tím je to jiné. A rozhodně nesouhlasím, s tím, co říkáš, proč je nutné říci podle mě. Mám něco jiného než ty. O tom jsem přesvědčený. Tím je to jiné. A může tam být splynutí, když je podle mě? Může být soulad? Je tam výbuch. Protože některý člověk dává důraz na indrije a jiný na předměty indrije. Každý to chápe jinak. Kršna říká, jsou to různí lidé, různě praktikují. Někteří praktikují na smysl a jiný na předmět smyslu. Jsou různí praktikanti.

Máme před sebou asi tak čtyři verše, kdy Kršna říká, že je každý na něco schopný, všichni nejsou stejní, tak je vyloučená věc, nějaký soulad, souhra. To není možné. Jen se tmelíme, dnes je to výborný kamarád a zítra už není. Proč, je to nemožné. Každý praktikuje jinak, někteří jsou schopní na to a jiní na něco jiného, stejná věta, je různě pochopena a pak se omlouvá takto jsem to nechtěl říct, tak to jsem to nemyslela a pořád je žehlení, oprava a vysvětlení jinými slovy. Tak jsou to různí lidé.
Toto říká dnešní veš. Někteří zdůrazní smysly a někteří předměty smyslů
Jak chápete slovo výdrž a tolerance. Výdrž je že to vykonává neustále tolerance rozmezí mezi něčím, akceptuju. I když to není šálek mé kávy.
Takto dvě věci předměty a smysly máme poznat.
Tak když někdo něco říká, tak ájurvédař chápe význam za. Z čeho to vychází. Kdo ájurvédu nezná, posuzuje jen podle slov a myslí, že to tak je. To jsou ale dvě odlišné věcí a pak i lidé jsou odlišní. Oba reagují, vykonávají. Jen s rozdílem, čemu říká podstatné. Polévka je výborná. Co je důležité - polévka nebo výborná. To nemohou někteří y lidé rozdělit, protože je absence gján. Protože gján nemůže rozdělit zvlášť výborná a polévka. Proto nemohou chápat. A výborná může vycházet z toho, že je to polévka z německá od Martina, nebo že je to krásný recept.
Takto se dá gjánem rozluštit. Kde gján není, slova jsou sloučená a je výborná polévka. Gján Já nežeru polévku já jím jen výbornou. Nejsem fanoušem polévky a le výborná.
Buddhi je to co rozděluje, rozum gján je to rozdělení, rozděleně chápat. Pochopit, modrý a hnědý drát, ob a jsou dráty, pro Jandu jsou to dráty, ale pro Jágra, na hnědý Jando nešahej, ale hnědý je také drát, pak ji vysvětli ji to, musíš chodit pět let do elektroškoly, je jjný než modrý. Když to nezná, modrý i hnědý je stejný. Když nechápeme myslíme obecně, hromadně. Nemůžeme rozdělit.
Z verše máme vidět, že jsou různé ..sekce vidíme nebo nevidíme, že jsou rozdělené. Obojí je v pořádku. Přednáší Govind, zeptá se – bylo to dobré.
Rozděleně nevidí, všichni vidí dobré.
Někteří vidí rozděleně, dnes Govind dával na toto důraz, říkal to mě, asi mě nemá rád. Jsou to různí lidé a chápou podle toho, jaké mají buddhi, jaký mají gján, a nemáme takto žádné právo hodnotit je špatně nebo dobře. Špatně nebo dobře, je porovnání Jestli dotyčný myslím jako já je dobře, jinak je to špatně a pak vznikne podle mě. K tomuto verši je to vše
Tento verš nás může provokovat i k tomu abychom používali bystré buddhi, nemíchat věci, vidět to jasně a jednoznačně, a to je neustálá bystrost a přítomnost. To je to Martoši, neustálá bystrost je horší než fyzické běhání, Tím spotřebuje 30% ale bystrost sežere 70% je náročné být neustále bystrý a vnímat, vidět jednoznačně, to vede k našemu úspěšnému konání a pochopení.
Když bystří nejsem a děláme, tak jsme potom běhající psi. A počítáme kolik kroků jsem ušli a kolik potřebuje dotankovat glukózy když jsem bystří potřebujeme glukózy mnohem více. Je stejně unavený jako běhající maraton.
Pálení je v karmendrijích nebo v gjánendrijích a potřebuju glukózu tak jako tak.
Nemíchat být bystrý, je to volba, můžeme být tupí nebo bystří, smrt přijde tak jako tak.
Dobré špatné to není, ale když je bystrý poznává více, je větší opatrnost, je přesný předpoklad. Když bystrost není, pak jsou havárie. Jak bystřit?
G jenom praktikovat sám sebe, to se nedá koupit, pořád hodnotit nebo pozorovat sám sebe, tady začíná bystrost, jsem v pozoru, natáhneš pás autě a najednou jsi bystrý, sedíš ležíš na políčku, bystrý nejsi, možná když bude čůrat na tebe pes. Pak se rozčílíš.
Být bystrý jako při jízda autem, tak být pořád.
Bystrost je neustále potřeba aby se člověk nešokoval, když je bystrý, dopředu odhadne, že bude šok. Když to předem nevnímá, je havárie. Mirkospánek. Je ztráta bystrosti.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>