Ayurvedic Consortium of Europe

Ayurveda Online Net FREE - ONLINE Bhagavad Gíta -

Search Verse for online reading chapter:
Verse No.:
Hledání slova ve spisu:
Slovo:
čr
Bhagavadgita,-अर्जुनविषादयोगः arjunaviṣādayogaḥ, (S.-1, Ch.-1),

Verš.-19

स घोषो धार्तराष्ट्राणां हृदयानि व्यदारयत् । नभश्च पृथिवीं चैव तुमुलो व्यनुनादयन् ॥१-१९॥

sa ghoṣo dhārtarāṣṭrāṇāṁ hṛdajāni vjadārajat nabhaśča pṛthivīṁ čaiva tumulo vjanunādajan 1-19

Hrůzostrašný hluk



sa (m. nom. sg ) = ten, to; घोष ghoṣo (m. nom. sg. z *ghus) = hluk, nářek, rozruch, zvuk; धार्तराष्ट्राणां dhārtarāṣṭrāṇāṁ (m. gen. pl.) = synů Dhṛtarāṣṭra; हृदयानि hṛdajāni (n. acc. pl.) = srdce; व्यदारयत् vjadārajat (3rd sg. causative imperf. act. vi *dr:) = to puká, to trhá, to rozštípnout, to potrhané, to způsobilo roztržení; नभ nabha (n. acc. sg.) = obloha;  ča = a; पृथिवीं prthivīṁ (f. acc. sg.) = země;  ča = a; ऐव aiva = vskutku; तुमुलो tumulo (m. nom. sg.) = bouřlivý, rozruch; व्यनुनादयन् vjanunādajan (m. nom. sg. pr. causative act.participle vi anu *nad) = způsobující rezonování, způsobující burácení, způsobující hukot.



Luki:

Zvuk těch lastur byl ohromující. Ozýval se a nesl se skrz zemi a nebe, drtící srdce Dhṛtarāṣṭrových synů (Kuravů). ||1-19||




Kostič:
Troubení drásalo srdce těch Dhrtaráštrových synů
a hrůzostrašný hluk jeho otřásal nebem i zemí.

Komentář Govind:
A troubili velice hlasitě s plnou silou. Proč troubí? Proč křičí? Proč se povzbuzují křikem? Proč volají: „Do boje!“ Bojovníci zvedají meče a dodávají si kuráž pokřikem. Boj je cíl. Vpřed k cíli. Už zvuky, ten rámus na bojišti dodává směr, sílu, odvahu. Viděl jsem to i ve středověkých filmech. Lidé tam bojovali vším možným. Válčili a v ruce měli krumpáče. Povzbuzovali se křikem. Stejně jako manažer marketing Prém maharádž, který, když jde na jednání, aby mohl dosáhnout dvaceti milionový měsíční obrat, tak má tmavomodré sako a na něm zlaté knoflíky, na zákazníka se usmívá a zdraví: “Dobrý den.” Proč zdraví, proč má sako se zlatými knoflíky, švýcarské hodinky, dokonalý mobil? To vše naznačuje cíl. Připomíná mu tento každý jednotlivý detail, že přišel pro dvaceti milionovou objednávku, zakázku. Už přáním dobrého dne dává najevo, že není cizí, není zloděj, že přichází v míru. Dohodli jsme si schůzku a jsem na vaší straně. Není v koutě, při každém konání je úplně vepředu. Stejně, jako když jede prezident Zeman do Berlína, tak se řadí konvoj již od hradu z Prahy. Vpředu jedou motorky, za nimi auta stejné značky a v jednom z aut sedí pan prezident. Za ním jsou sanitky, ochranka. A kolona jede a úplně vpředu hučí siréna. Naznačuje, co přichází za ní. Za ní je prezident České republiky. Podobně v každém konání je úplně vpředu siréna, která dává zprávu o záměru. Říká: „To chci dělat.“ To je to, co má být. Tady je to zaměření, tam je ten význam, a pak za ním ta kolona jede, naše konání jede. Tak neustálé projevení vnitřní síly, rozhodnutí, jednoznačnost je vpředu. Jako motorka se sirénou, která jednoznačně vede prezidenta republiky. Kdyby motorista nevěděl, že táhne kolonu, co je jádrem kolony a vzal by své psy, tak by byl dopad jiný. Podobně ať děláme jakoukoli činnost. Teď například posloucháme satsang a není tam soustředění. Chybí jednoznačnost a slova působí podobně jako pohádky na usínající děti. Děti usnou a maminka pořád čte a vypráví. Když děti tvrdě usnou, vstane a jde žehlit.
Podobně se děje všechno. Když Martin dělá omítku a pořád vidí nerovnosti, tady díra, tady díra, tady škrábnu, omítka před očima se děje a zdi se proměňují do krásy. Stávají se hladkými. Pak si Martin vzpomene na své tělo. Zaseklo se mu rameno. Měl dlouho zdviženou ruku, a tak se krevní oběh otočil a vzniklo brnění. Vzpomene si na všechno, co se učil ve škole. Už nevidí díry na stěně, vidí neprokrvenou ruku. A hned přijde myšlenka: já musím ven. Govind to vidí a říká: „Běž si pro své kopřivy.“ A tak Martin jde na kopřivy, ale moc dlouho to nevydrží, vzpomene si na stěny, na díry na omítce a zase dělá stěny krásnějšími.
Odbíhání od cíle je jako střílet šípem bez hrotu. Když je cíl, je nutné mít v každém kroku jasno a být o krok dopředu. Jako když chodíme a zadní noha ví, kam má šlápnout. Ne, že zadní noha řekne: “Já odpočívám, běž si ty, přední noho.” To nikdo nikam nedojde. Ztrácí se význam a najednou je konec. Toto se děje i v běžném životě. Stačí, že zadní noha ztrácí své rozhodnutí, svůj jas. Tím pádem přední noha končí a činnost vázne. Je to jiné, když nohy jsou neustále připravené a toužící vyletět dopředu a chytit polohu. Takto když je zadní noha připravena, chůze je nádherná. Vždy o krok dopředu znát, držet a přichytit, pak sekvence, řetěz konání krásně běží, neustále myslet krok dopředu. Každý bojovník měl lasturu, buben a zbraň. Nepřišel s holýma rukama. To je příprava k boji. Schopnost uvažovat krok dopředu. Kde je dobrá příprava, tak práce podle toho vypadá.
Začíná boj a boj je měření síly. Už nástup bojovníků je ukázkou udatnosti. Silný křik, rámus nástrojů, to vše připravuje odhodlání bojovníků zvítězit. Automaticky atmosféra na bojišti graduje.
Podobně se chovají lidé i dnes. Neustále bojují. Vytahují své logiky a trumfují se. V rámci řeči se snaží prosadit sebe a druhému naznačit, že já jsem moudřejší, že toho znám mnohem více. To jsou boje, neustále komentování, mávání, hýbání, ukazování, předvádění, to je boj, kde si člověk řekne: „Já jsem silný.“ A druhému řekne: „Ty jsi slabý, a proto tě likviduji. Budeš mrtvý, to je moje logika, ty mě podlehni.“ S tímto úmyslem, s touto silou vyjednáváme, chováme se. Je to obvyklé, ale moudré to není. Tím prozrazujeme, co je uvnitř, že jsme na bojišti. Do toho jsou lidé namočení a v hlavě není nic jiného, než jak se budou chovat, jak s kým budou zacházet. Vše směřují tak, aby to bylo pro ně lepší. To je boj a do bojiště jdou se záměrem prosazování vlastní síly. Takovéto situace máme v denním životě. I předem řešíme, co řekneme manželovi, co dětem, sousedovi, kámošce. Hlava hledá nestále jenom logiku, trumf, kterým chce překvapit druhého, abych byl já lepší. Je to soutěž, soupeření. Čeho je to ukázka? Je to ukázka hlouposti, to moudré není. Mít jasno. Jednoznačnost. Tam to vést, tomu se říká čistota a ryzost. Kde má člověk jednoznačnost, tam je klid, mír, úspěch, spokojenost, štěstí, tam je všechno. Jakmile není jasno, všechno se ztrácí. A všechno je bez významu. Není tam žádný význam, ten se ztratil.
Mějme jednoznačné rozhodnutí pro cokoli, co v životě děláme. To dodává ryzost konání ze srdce a životu směr a rychlost. Dopady své činnosti, a to jak úspěchy tak neúspěchy, jsou vždy náznakem, jak velký jas a jednoznačnost činnost nese.
Jednoznačnost, ryzost a jas přináší ovoce. Tedy i obráceně: podle ovoce se dá poznat, jaký je stav mysli a srdce. Takto přichází do boje. Co budou dělat? Budou válčit. Co je válka? Budou se prát, budou zabíjet jeden druhého. V denodenním životě my také zabíjíme svými slovy, argumenty, likvidujeme druhé. To je v životě na denním pořádku, můžeme si uvědomit, jak se chováme. To vše, co bylo řečeno, je téma k zamyšlení.


Ájurvédská Univerzita Praha


Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>