Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Majíc mysl (sebe) a tělo pod kontrolou a vzdávajíc se všech hmotných majetků a potěšení, takový člověk bez jakékoliv touhy, vykonává činy s cílem udržení těla a takto nikdy nedosahuje hříchu. ||4-21||

---

---

Kostič: Prost tužeb, mysl kdo zkrotil a zanechavší vlastnictví, pouze pro tělo čin koná, ten poskvrnění nedojde.

---

Komentář Govind:
Při čtení tohoto verše je třeba trochu trpělivosti. Velice snadno může člověk vykolejit a pak ho může pochopit jinak. Je to receptura pro konání, jak žít život bez hříchu. Jak žít, aby nemohl vzniknout žádný hřích. Niráší znamená, kde žádná iččha není. Niráši je bez iččha, bez vášně, bez přání, bez touhy. To je niráší, kde nic takového není. Jata čitta Átmá, kde není žádné přání a čitt – vědomí jenom prociťuje Átmá.
Tjakta - opuštěný, zanechán, vzdal se. Tják znamená odpoutat se od pocitu přivlastňování si sarva parigraha – toho všeho, co nahromadil. Sava – vše, parigrahas – přivlastnění si, získávat. To, co si člověk přivlastnil je z jiného stavu mysli. Mám rodinu, mám dům, mám chatu, mám auto. Tjakta sarva parigrahah. Od všeho se odpoutat, nic nevlastním, nic není moje. K ničemu nebýt připoután. Šaríram kévalam karma. Šáríram – tělo, tělesně, kevalam – jenom, pouze, karma – konat. Vykonávat jen potřebné věci pro udržení těla, pro udržení chod k životu. Jen toto vykonávat. Zde je povoleno starat se o tělo, o jeho potřeby. Obléci ho, když je zima, dát vodu a jídlo. Vše co je potřeba, aby tělo přežilo. Takovéto konání vykonávat. Pro život. Ne proti životu. Kurvan - provádět, dělat; na - ne, apnoti – dosáhne, patřit je zde ve smyslu nepatřit, není patřen, není přivlastněn. Kilbišam - pro hříšné konání, pro hřích. Takovéto konání není pošpiněno hříchem. Jaké konání? Niráší jat čitt Átmá – bez touhy, vášně, přání, chamtivosti. Je čitt Átmá. Kde je čitt - soustředěnost, uvažování, vědomí jenom na Átmá. Není připoután k veškerým nahromaděným hmotám. Vykonává jen tělesných potřeby k udržení života. Takovéto konání není spojeno s hříchem. Hřích je když koná pýcha, ahamkar, radžas a tamas, stres, trápení a to se projeví jako nemoci a neštěstí. To jsou dopady konání, které napadne hřích.
Otázka: Jak vykonat bez trápení a nemoci? Govindží: Ve verši je odpověď, niráší čitt Átmá. Vykonávat bez touhy a připoutanosti. Vykonávat pro tělo, pro udržení života v těle. Takovýmto konáním se automatiky dochází k odpoutanosti a veškeré hromadění majetku není. Pak je člověk osvobozen z karmických pravidel, pravidla karmy.
Otázka může znít: Jak může být niráší. Jak může být člověk bez touhy přání vášně, protože ty touhy přání a vášně jsou plody vritti, které neustále blikají ze samskáru. Člověk má samskáry uložené, je na člověku změnit úložiště, změnit samskár, o tom, jak se samskár posbírává – konáním, žitím, zkušeností. Když člověk mění svou zkušenost, prosadí zkušenosti satsangu, spisů, učení, učitelů, Védanty, Sámkhji, ájurvédy, když v samskáru jsou tyto věci uloženy, tak automaticky jsou vritti podle toho. A potom automaticky niráší bez touhy bez vášně, k tomu sklon začne svítit. Neustálá praxe, pamatování a rady ze spisů, od učitele, ze školy, to, když je ve zkušenostech, a to je to na čem si člověk neustále pracuje. Tak takový vritti vznikne a vritti které jsou ze samskáru, kde jsou věty učitele, rady ze spisů, školy a pořád je to v hlavě, tak automaticky jsou vritti tytéž. Když má člověk ve zkušenosti, prožívání, konání kritiky, nespokojenosti, tak vritti jsou také takové. Nespokojené vritti, intrikářské vritti, podezíravé vritti, a pak podle toho musí člověk vykonat vášně, touhy i přání. Jako Milan. Jde do práce je zaměstnaný jako logistik a co ho zajímá, seznam úkolů, které šéf položí na stůl, tak vezme seznam do ruky a jeden po druhém prochází a odškrtává.
Někdy Milan zabloudí a zapomene, že je v práci a padne do soucitu kolegů, kteří začnou vyprávět, jak je to tady hnusné jsou nespokojení a co potom Milan, přestane koukat do seznamu, a samskár je litování, co začnou vritti, - já také odejdu, mě se to také nelíbí. A hned přijde domů a říká že musí vyměnit zaměstnání – vritti je jiné. Když si vzpomene, že je v práci, pracuje kvůli dobré výplatě, odměně, šéfové jsou spokojení, tak vykonává svou práci, nekamarádí s lidmi nespokojenými, ale kamarádí se s lidmi, kteří svou práci vykonávají s radostí, tak automaticky je v samskáru čisté konání, pak nepřijde do hlavy myšlenka, že je to tady blbé, nepříjemné, neorganizované. To mu nepřijde. Zajímá ho jeho práce. Když má člověk v samskáru, pamatuje pravidla života, konání a drží se jen toho, tak je vždy krásně. Jamile se setká s nespokojenými, nešťastnými lidmi, tak si to nabalí na sebe. Takový je samskár, takové je vritti a takové je konání a výsledek je neštěstí a nespokojenost. Když člověk vykonává svou práci, setkává se s lidmi, kteří chtějí pracovat, tak myšlenka o opuštění zaměstnání nevznikne. Tak budovat samskár, ze spisů z učení, ze satsangů, z konání, mít takové přátel a okolí, chodit tam kde jsou úspěšní a spokojení lidé, tak automaticky takové samskáry probudí odpovídající vritti a člověk může dosáhnout nirášií a když je člověk niráší, je klid a člověk může pochopit, procítit Átmá. Takový Milan může procítit kukuti (kohouta a slepici), kteří musí být večer zavřené.
Může soucítit s kukuti. Když jsou kukuti šťastní, nemůže být Milan jiný. Je automaticky šťastný, když jsou kukuti šťastní. Takto niráší je podmínkou procítění Átmá.
Kde niráší není, tam procítění Átmá je jen na papírech, je to teorie. Tjakta sarva parigraja, když člověk přišel na zeměkouli neměl ani trenýrky, v porodnici ho někdo zabalil do hadru, nic si nepřinesl, a co má dnešní době člověk v hlavě, co všechno si přivlastnil, dům rodina, a o všem myslí, že je to moje, je toho plná hlava, není žádná jiná myšlenka než moje a neustále ještě více co ještě si může přivlastnit, je to harpagon. Tak co budou vritti, další plány, jak něco získat. Tak automaticky dojde k trápení, ahankár, chamtivosti, sobectví. A žádné procítění Átmá k tomu si nemůže ani čichnout.
Tak co je ať je, všechno je boží, prakrti jánit bhutani, všechno patří přírodě, I já patřím přírodě, i mé tělo patří přírodě, nic mého není. Takže takový pocit, sarva
Tjakta sarva parigraha, odpoutat se od všeho, jen vše je, ve Védantě je příběh, kde byl velký učitel jógi pan Aruni a on měl syna, který moc nestudoval, neposlouchal otce – jogína, a tak ho otec poslal do školy Védanty, učil se sanskrt, Védy, astrologie, astronomie, matika, učil se deset let. Vrátil se po studiích a byl tak pyšný, že si myslel že všechno ví a zná. Pan Aruni říkal, co se to ten syn naučil, je tak pyšný, hrdý. Všude se vytahuje, tak on říkal ty můj synáčku, je fajn, že jsi všechno vystudoval, že všechno víš. Řekni mi jedno, co je to za poznání, o které poznání, ve kterém se všechno dozvěděl, nic ho nepřekvapí, vše získává. Vše chápe, co je to za věc? To jsem se ve škole neučili to neříkali, to nevím, Tati, to si mě dostal. Jsem všude jedničkář, ale odpověď na tuto otázku nemá, co je to za poznání, kterým se vše poznává, tak tatínek vyprávěl. Když vidíš klenoty náušnice, náhrdelník – vidět tam zlato nevidět že je to náhrdelník a náušnici. Vidět v každé hliněné nádobě hlínu. Když vidíš hlínu v nádobě, tak všechny nádoby jsou pro tebe známé. Když vidíš zlato, tak všechny šperky, klenoty jsou známé. I když člověk vidí v kuchyni chuti, tak všechna jídla jsou známá a pochopená. Když zná princip Prakrti Puruš, Sámkhji, tak život je známý. Takto když člověk zná jádro, z čeho je vyrobeno, tak jeho různé podoby a tvary jsou vnímané jsou automaticky pochopené. Když člověk poznává, že je součástí Vesmíru, je jako jeden kamínek v řece, toulá se a je součástí řeky. Ten toulající se kamínek neříká, to je moje místo, to je moje dno. Kam vede řeka, tam jede, i když je to kamínek, jeho poznání když se stane, já jsem součástí řeky, já jsem řeka, tak automaticky nehledá svůj domeček, vede velký tlak, po povodni se vystěhuje o pět kilometr, je velké sucho, zůstává tam pět, let. Je, je i není, není i je, není a není je.
Tím vznikne tjakta sara parigraha. Odpoutat se od všeho co je hromaděné. Prakrti jánti bhutani, tak člověka nic netrápí, má nebo nemá. A konat kevalam šarír karma. Co tělo vyžaduje, je špína jdeme se koupat, je únava a jdeme spát. Je třeba vykopat na zahradě jámu a zasadit strom, z toho bude ovoce, to je ku prospěchu života.
Tělesné potřeb, ty vykonávat, takto procházet život a takové konání nikdy nevytvoří hřích, který vede k neštěstí.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>