Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Ten, který je nepřipoutaný a vždy spokojen, vzdává se připoutanosti ke konání a k výsledkům konání, takový člověk i přesto, že je plně zapojen do konání, ve skutečnosti nic nedělá. ||4-20|| 

---

---

Kostič: Opustiv lpění na plodech on vždy zůstává spokojen, nezávislý, nic nekoná, ač je v konání zapojen.

---

Komentář Govind:
Tento verš je pro dnešní lidi pilulka. Potřebují ji úplně všichni. Proč jsem řekl všichni? Dodnes jsem se nesetkal s člověkem, který řekl, mám čas. Každý člověk je strašný chudák. Chudák, nemá čas. Má obrovský nedostatek času. Výjimečně někdo řekne, že má malinko nebo trochu času. Je to pochopitelné. Každý člověk má děti a ty, když chtějí, aby si s nimi maminka hrála, tak slyší: Mám práci. Nemám čas. No a děti to pak také opakují, protože i oni mají své důležité práce, hrají si, a to se musí dohrát. Tady je pilulka, jak zařídit, aby byl čas, hodně času, neomezeně času. Díky Bhagavadgítě získáte neomezeně času. Tjak je odpoutanost a také odevzdávání. Zpívali jsme si píseň učitele DÁTY - Tjak tapasja gjáni hetu. Tjak – odevzdávání, karma – konání, fala – výsledek, doslova ovoce, plody. Tedy odevzdávání výsledků konání. Toho sangam lpění, spojení. Odevzdání výsledků konání. Nitja – neustálé, vždy přítomné, věčné. Být namočený do neustálého odevzdávání výsledků. Trpto - uspokojen, nirášrajah - nezávislý. Nezávislí na něčem, přesto neustále konající. Karmanja - v konání, abhipravrtto – stoprocentně. Tak takovýto člověk, který neustále koná, tak ten člověk nikdy nic nedělá. A když nic nedělá, tak je volno, není nedostatek a diář je volný, protože nic nedělá. Kdy je problém? Kdy nemám čas? Když já dělám, já chci udělat. Když je důležité, tehdy čas není. Když tomu, kdo to dělá, kdo to žije, kdo to chce, se říká JE TŘEBA, dělá to pan Třeba a pak jsem volný. Já jsem bez práce. A když to nekonám, tak nekonání se říká dovolená, neděle. Když to Martoš nedělá, tak ho to neunavuje, dělá to Třeba. Dělání bolí, dělání unavuje, dělání trápí. Děláním se člověk oslabuje, vyčerpává se. Ale když se nedělá, tak se nevyčerpá a je při síle. Sbírá energii. Předáme práci, nebude dělat já a bude jen JE TŘEBA. Dělá Třeba. Když to dělá Třeba, já to nedělám, tak já mám dovolenou. Já nekonám, jsem volný, já je pořád volné. Třeba to vykonává. Na farmě jsem měl možnost vidět u Hanáka, Milana, Lukyho, jak konají. Když konají, tak konají. Přijdou jsou při síle a když odchází, jsou stále v pohodě, stále při síle. A to celý den dělají, jestli je slunko nebo prší, venku nebo pod střechou. Jejich Je třeba si nevybírá a dělá. A když to dělá Třeba, tak já je volné, když začne já dělat, tak je vyčerpané, tak je unavené, nemocné, averzní a vyřízené. Diář je přeplněný a není čas. Čas není tehdy, když dělám já. Když to dělá Třeba, tak já je volné, práce nepůsobí ani na anatomii, na tělo. Ten člověk je stále při síle. Žádné vyčerpání, je pořád naplněný. Je nitja – věčně plný. A když se koná s věčným plněním, tak je volný, nemá žádné konání a únava není. Je to jiné, než když pak slyšíte: Celý den jsem makal, pak jsem jel na kole k rybníku a tam jsem plaval. Tak JÁ JSEM je vyčerpané, JÁ JSEM je unavené. Co za tím říkáním je? Lituj mě Polituj mě. Čeká na to, až uslyší, že je chudák. Anebo si říká o pochvalu. Jé, ty jsi dobrý, to bych nezvládl. Jakmile slyším, že člověk nemá čas, hned mi zní, že je to chudák, žebrák. Tak si řeknu, že je tu nemocnice, kde jsou ležáci. Ležák, ležák Plzeň 12. Pořád něco dělají. Pak má člověk část s ležákama. Když konání je Třeba, to koná Třeba. Já je šťastné, spokojené a nejsou žádné potíže. Co je třeba, to dělá Třeba. Kdo nestíhá, ať napíše smlouvu s Třebákem. Pak bude nestíhat Třeba. Otázka: Jak si to propojit s nestíháním? 
Govindží: S nestíháním já nic společného nemá. Nestíhá Kecálek, Lenoch. Místo půl hodinového telefonátu stačí jedna věta. Ale Kecálkové to nestačí, potřebuje kecat půl hodinu. To není třeba, to je já. Když je sloučené třeba a já, je Třeba je blbý kdo je třeba, to je já, Když je já a třeba sloučené, pak je trápení, protože je prožívá Třeba. Uvolnit já. Kdo umí oddělit já a Třeba, uvolní já a já je volné a Třeba vykoná. Až se já neplete do Třeba. Vidíte to na samolepící pásce. Je to izolepa se dvěma vrstvami. A při použití se oddělá krycí folie. Jsou spolu, ale nejsou spolu. Vykonává lepící pás a odlepený pás říká čau, čau, ty drž, to je Třeba a já ochranná folie, jsem já. Když to někdo takto chápe, tak žije a já je nezaměstnané a má mraky času, kolik je potřeba. Nemá nic společného s konáním. Považuje, že koná to Třeba. Takže když sám sebe ztotožňuje s konatelem, karma fal sangam, ztotožňuje se společně s výsledkem konání a konáním, tak to jsem já a takové já je v průseru. Je to chudák, ležák, nemocný, unavený a vyčerpaný.
Má pořád ze všeho hrůzu, problém, je ze všeho unavený, ze všeho je hotový. Žije neustále s pocitem, že je chudák. Jaká asi bude jeho psychologie, fyziologie, tělo, ledviny, játra, kolena, oči, kůže. Je to chudák. Tak kdy je člověk profesionální chudák? Když se ztotožňuje s děláním, s dělačem. Jiný přístup je, že já dělač nejsem, Třeba je dělač, já jsem volný, plný síly, jsem bohatý. Mám mraky času. Ale když se člověk koukne kolem sebe a vidí, že musí udělat to, a to a to, jeho já se ztotožňuje s musením a člověk je musil. Musení je nucení, a to je mučení, a pak se musení zmučí. Člověk sám sobě dělá peklo, když se ztotožňuje, že je dělač, z toho automaticky vyplývá, že já to nedělá. To má 24 hodin dovolenou, všechno vykonává Třeba. Pak já nejsem unavený. To já je stejné jako to, které bydlí u chudáka. Jen prociťuje, že koná já-musím, ale je-třeba a já to nekonám. Takový člověk je bohatý a nemá nedostatek času, nemá problém s únavou, nechybí mu energie, nemusí jíst a pořád a pořád může dělat, ale dělá to je-Třeba. Já to nedělám. Takovým konáním člověk nemá nic společného s působením konání. Na takového člověka konání vůbec nepůsobí, psychika není zhroucená, tělo-struktura není zhroucená. Ale když se objevuje já, je průser. Udělá deset dřepů a je vyřízený, posbírá deset plevelu a zafuní ha. Proč jsi unavený? Já jsem běhal. Třeba může běhat maraton a nic se neděje, já neběhám, Třeba to běhá, Třeba zasazuje, Třeba jede na kole. Kdo potřebuje říci: já řídím, já plavu, já okopávám, já, já, já, ten má průser, má díru v benzínové nádrži. A to je, když se člověk ztotožňuje s tím, že já to dělám. Můžeme se ztotožnit s tím, že já to nedělám, třeba to dělá. Třeba nemá nic společného s děláním, jen se děje. To vyplývá z tohoto verše. Třeba dělat a dění. Když je dění, tak člověku nic není, dění to dělá, dění je vesmírný tok. Oloupu cibuli – děje se. Já krájím, já dělám, to je moje nemoc. Lepím se k dělání. Když se člověk nelepí k dělání, hlava je klidná. Automaticky je fyziologie, psychika perfektní. Takové já když je, tak nemá žádný problém. Neexistuje nemocný člověk, který dělá, co je třeba. Kdo dělá, protože musí, je nemocný. Lidi říkají: Maminka mi umřela doma. Neustále si připomíná moje maminka a žije s lítostí a stresem. Co dělá? Prožívá. V určité chvíli jsou slzy, je to zapotřebí. Pohřeb, krematorium a kytičky. I toto vykonává Třeba, Já nic není. Kdo je věčný? Hezká byla babička, teď spí a odpočívá v pokoji. Když spí v pokoji, tak proč ji rušit. Třeba dělá a já je volný. Je bohatý, nic mu nechybí, nic neutratí, tak každá almužna je velká úspora. Martoš má dodnes v kufru banán, má tam ten jeden banán už 30 let. I když je vyschlý jako papír, tak si nový nekoupí. Přece má v kufru stále, neustále ten jeden. Když ho nespotřebujeme, tak je neustále. Když máme koláček, zůstane na talíři, zůstane věčně. Tak, když mi neděláme, tak vyčerpanost není. Vyčerpáme já tehdy, když to děláme. Tak žít a neustále žít. Ale tady často slyším: vezmu si jen trošku nebo udělám to až příště. V tom není dělá Třeba, když je to potřeba, tak se to udělá hned. Neztotožnit se s děláním, já nedělám, Vesmír dělá, Dévalok, Brahmalok a Mrtjurlok dělá, já nedělám, Třeba dělá. Když žije člověk s takovýmto pocitem, je neustále při síle. Třeba si poradí. Třeba to vykoná. Já se neztotožňuje s dělačem, jakmile se ztotožní s dělačem, je konec. Vyděláno poděláno. Do toho je namočený každý člověk, kterému dělá já. Janda vyprávěla, že dnes přišel pán na obchodní oddělní a že zaregistrovala, že ten člověk říkal v každé větě já, já, já. Jeho já potřebovalo vydělat hodně peněz. Z celého rozhovoru vyvodila, že dělá jeho já a že bude brzo unavený, a tak ho nepřijala do firmy. Takový člověk by pracoval jen omezený čas na plné pecky, brzy by se unavil, uvědomila si, že kdo hodně dělá, nevydrží. A kdo nic nedělá, protože dělá to Třeba, ten je při síle stále, neustále. Zlatíčko, když přišla na Kuti, bylo v každé větě já. Říkal jsem Marci, že to je těžký případ. Marci i teď dala naději a řekla, že se to všechno jednoho dne změní, že se vylepší. Kuba medik říká neléčitelné.
Potřebují pilku, protože jsou to dělači. Janda dává certifikát pracant. Říkám ji, takový pracant je k ničemu, vyhoď ho, protože je vyčerpatelný, je děravá nádoba. Toho, kdo se ztotožňuje s konáním jednoduše poznáte, je tam já, já, já, já, jenom já. Jsou to podělané nádrže. Cokoli nalijete, neudrží se. Ti lidé, kteří nevydrží, mají děravou nádobu a ztotožňují se s tím, že to oni dělají, jsou to dělači, já je dělač. A když dělačem je já, je to záruka vyčerpání, to může Raduška napsat jako zákon. Je to zaručení, že dělač bude chudý, nebude mít čas a bude trpět, bude nemocný a vyřízený. A spadne záruka, spadne velký mrak stresu. Kdy se člověk neztotožňuje s dělačem, ale s tím, že dělá Třeba, nikdy není vyčerpání, žádný strach, obavy. Včera někteří z vás poblahopřáli novomanželům, někteří chtěli, ale nemohli. Proč? Tréma. Proč má takovou trému? Protože oni jsou dělači, podělaní. Nemohou veřejně vystoupit, mají podělané kalhoty. Ale když je to třeba, tak to Třeba vykonává. Stejně jako Martin, je to zpěvák, byl vyzván, aby zazpíval. Nikdy ho nikdo neslyšel zpívat, ale ví se, že jezdil se sborem na turné. Ale on, to po mě nechtějte, já zpívat nebudu, co to je za trému? Ztotožnil se se zpěvákem. Tak jsem do něj musel dloubnout. Stejně to nebudeš zpívat, to zpívání zpívá. Martin se uvolnil. Bylo třeba zpívat, tak jemu nic nebylo, vykonával to třeba, ne Martin. Automaticky přijde odvaha, třeba dělá dokonale, co je třeba. Když do všeho mícháme já, pak je všechno v čoudu. Okamžitě. Vše je podělané, nechutné, smradlavé, k ničemu. Když vleze do konání já, tak je strašně nepříjemné a nikomu se nelíbí. To je šílený odpad. To já je profesionální ingredience pro toto, kdo říká, že není čas, není síla, to je konec. Vykonává Třeba, koukám na Třebu, když se oddělí, když se neoddělí, tak se nemůže koukat. Co vidí s tím se nelepí, jenom vidí. Takto jestli vidí červené, modré, rudé, s tím se neztotožňuje. Může pořád vidět. Může já všechno vnímat od Třeba. Tady začíná duchovní praxe. Pak člověk začne pozorovat sám sebe. Átmá gjáni, sebepoznání, to může přicházet, když se neztotožňuje s konáním a nechá ho jako Třeba. Třeba, potřeba, netřeba. Pak není trápení. Je mokša, je osvobození. Třeba to vykonává. Hned je to okamžitě poznat. Kdo to koná? Já nežiju, žije Třeba. Kdo to potřebuje. To má Třeba tu potřebu, já to nepotřebuju. S tím člověk přechází do duchovní praxe, do praxe sebepoznání. Když já jsem to třeba, já mám potřeby, tak jsem trápení, jsem utrápený. Jsem utopenec. Člověk je v tom konání utopený. Neexistuje. Govidží: Tak co ti to říká Kubo? Kuba: Cítím problémy, člověk je podělaný. Govindží: Problémy znamená Já – kde je já, tam je vždy problém. Kde je nespokojenost, stres průser, stížnosti, tam je já. To já je přilepené na třeba. Všechno dělá já. To je záruka trápení. Můžeš napsat antibiotika, pořád můžeš prodávat léky. Nebudeš chudý. Pořád budeš prodávat. Protože nemocní lidé budou pořád, ty nemocní jsou zaručení, protože je tam já. Den, kdy u nich vyroste, že třeba to vykonává a já jsem svobodný a v tu chvíli bude kuba kopat na zahradě, nemocnice budou zavřené. Třebaři budou dělat, já není. Já je já. Když se setká s já je já, tak nejsou žádné stížnosti, není o čem se bavit. Tak nebude o čem se bavit. Většinou se bavíme o trápení, o tom, co nefunguje. Jsou utopení v problémech, jsou to utopenci. Stejně jako ryby, které se prodávají na vánoce, jen v malé kádi otevírají tlamu. Když se dá v jakékoli činnosti pryč to, že já dělám a nechá se konat Třeba, člověk je osvobozený z dělání. Pak má mraky síly, samá spokojenost. Třeba vykonává, já nic nechci, třeba to chce, já jsem bez práce, jsem volný, je třeba kopat, kope se. Tak ať najdete pana Třebu, budete žít blaženě. Buďte šťastni, buďte odlepeni. To znamená nedělej nic, nech dělat Třeba. Je to zákon pravidlo pro zdravý život. Problém je jen se ztotožněním. Jak jsem říkal Chudíř potřebuje zaplatit vstupenku. Jsou tři platby. První je v tichosti projít až k Loučeni, druhá platba je zajít se odívat na oboru u rybníka a třetí platba je jít na point západ slunce. Farma vyžaduje, aby každý člověk zaplatil tyto tři vstupenky. Když rádi darujete, darujte kvalitně. Bez mluvení. Tři cesty bez mluvení.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>