Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Kdokoliv vidí nečinnost v činnosti a kdo vidí činnost v nečinnosti, tento je mudrcem mezi lidmi a konatelem všech činů. ||4-18||

---

---

Kostič: Vždyť též má být pochopeno, co jsou činy, co přečiny, má se pochopit nečinnost. Skrytá je povaha karmanu.

---

Komentář Govind:
Karmanja (v konání, ve skutcích); akarma (ne-konání); pašjet (takto vidí takto vnímá); karma (konání); jah (kdo); sa (on, to); buddhimán (moudrý, chytrý, inteligentní); manušješu (mezi lidmi); juktah (obsazený); krtsna (celý, vše, plný); kṛt (vykonávání, dělání, vytváření). Tak to byla slovíčka použitá ve verši. Více se zamyslíme nad pojmem juktah. Znamená být něčím obsazený. Jako Luky je grafik a je zcela obsazený malováním, je tím pohlcený.
Vzpomeňme si, co je to karma. O tom byl minulý verš. Karma, vikarma a akarma. Slovo vikarma, vi-karma, je vykroucená karma, podobně je to i u českých slov, že předpona vy to že kmen je předělaný, překroucený, dokončený. Například slovo výpadek, výsadek. Je pád či sed dokončen.
Známe to i u sanskrtských, de vi je deformace. Například vikár je deformovaná karma konání. Co je to kontaminace? Je to já, ahankár, ego, to je kontaminace a karm – je konání, ve kterém kontaminace není. Bez kontaminace konání.
Karmanja je konání a akarmanja je nekonání. Může se i uznat, že nekonání je konání a konání je nekonání. Karma je akarma bez kontaminace. Ten jah (kdo) se takto dívá na konání a nekonání bez kontaminování, je inteligentní mezi lidmi. Inteligentní mezi lidmi jen ten, kdo v akarma vidí karmu a vykonává bez kontaminace, a to nekonání bez kontaminace považuje za karmu. Fanny Baba říká, že o čem si člověk myslí, že je v jeho rukách, ve skutečnosti v rukách není vůbec nic. Neustále procitovat vlastní identitu je holý nesmysl. Jana nemůže Janu zapomenout. Já to, já ono. I když je jednoznačně pravda, že já není. Život běží, svět běží, příroda běží a nikoho se neptá. My to já tam vždycky narveme, a tím se stává vikarma, poškozené konání.
Otázka: Jak se pozná, že je poškozené?
Govindží: Jsou v něm pocity, emoce, připoutání, které se rozjedou do dravjagun, mahábhút, dóš a tělo má pak velký problém. Vzniká ahankár, a to je kontaminace. Když Janda říká, že musí jet zítra odpoledne do Prahy, tak Govind na to, ať jede hned, proč až zítra. Janda drží křovinořez a říká, že zítra nebude. Místo toho myslí na zítra a nekoná se, co se má konat. V tu chvíli je řeč vikarma. A takto jsou lidé automaticky v defaultním nastavení a jejich konání je vikarma.
A karma a akarma se považuje za stejné. Jenom sekám, je bez kontaminace. Akarma – já to nedělám, to se má dělat. Karma je pouhé konání. Podobně akarma je čisté nekonání. A vikarma je tehdy, když je kontaminované já. A my akarma neděláme. My uklízíme, to je karma, ale snadno se to promění ve vikarma. V hlavě to neustálé bublá a myšlenky probouzí emoce, a pak to snadno sklouzne se do vikarm. Je neustálá chuť něco říci, vyčítat a prosadit se – to jsou vikarm.
Otázka: Jak konají děti?
Govidží: Ty nejsi dítě. Nemluv o dětech. Děti jsou absolutní sattva. Je to sattva dokonale sladěná s přírodou. Zajímá je dudlík. Slunečnicím se už teď v srpnu netočí hlava, už jsou staré. Zažili svůj život, i když je slunce, už ani nezvednou hlavu, čekají na kombajn. Už je jejich tanec k Slunci pryč. Srovnáním nehledat únik. Děti, to je jiná epizoda. Když už děti nejste, tak je nedávejte za příklad. Dítě je jiný případ, mladí také. To se nedá kombinovat. Děti jsou karma a akarma, oni nejsou vikarma. A když začne vikarm, pak neposlouchají rodiče. Takové dítě není normální, a tak ho pošlou do zvláštní školy.
Neodskakujme od téma. Karma a akarm, když vyroste. Bhagavadgíta je pro věk, kdy je vyrostlý rozum, je šance, že se to pochopí. Vikarma je přirozená vlastnost Mrtjorlóky. Všichni se musí chovat výjimečně. Co je výjimečné není běžné. Minulý rok si Luky a Santoš natáhli šnůru mezi stromy. Viděli video a že si to také udělají. Jen stát na šňůře je akarma, ani ne 30 vteřin a už spadli. Stát na zemi je přirozené, stát a jít po laně je výjimečné, není přirozené. Stát na zemi je vikarm, je to běžné a jasné. Vydržet a být na šňůře, jíst na šnůře, spát na šnůře, život na laně. Nejen 20 vteřin. To je sádhana, vytrvat, vydržet na šnůře několik dní a několik roků. To je to, co si lidé vyslechnou, ale realizace je nula. Vikarm je zaručeně v Mrtjorlók. Je daný pro každou bytost a karm je pro jógína. To je buddhi man, ten, který je inteligentní mezi bahnem. Výjimečný je ten, kdo je na laně. Sbírat informace není důležité, zpracováním a praktikováním roste buddhiman, inteligence. Co je juktkarma? To je takovýto člověk, který má absolutně naplněné konání, byť s konáním nemá nic společného. Stát se děním, nemíchat se s já. Pamatovat si, že já já já je absolutně emotivní. Neustále si pamatovat co běží je boží dílo, co se děje, jdu nakupovat, jde se nakupovat. Obchod je zavřený. Dobře. Jdu zpátky. Stejný příběh se může prožívat. Jdu nakupovat. Je zavřeno. A už jede prožívání. Proč je ten obchod zavřený? Proč neotevírají? Stále to bublá, až je z toho sopka zánětu. Luky stále vypráví, že je zavřeno. Proč to musí opakovat. Vím to a stačí. Zbytečné vyprávění, konstatování, otevírání huby je vypouštění emocí. V nitru se honí emoce. A tvorba emoci je bublání a to se pak musí projevit. Je nutkání to vymluvit. Proč jsou vytvořené? Protože je v hlavě vikarma. Když se děje, co se děje. Jak je, tak je. Nevznikají žádné emoce. Vzniká automaticky přijetí. Není nic důležitého. Slovo důležité se škrtá. Vše je stejné. Co je důležité, je bebíčko na kůži, tam vyrostlo na kůži. Důležité je bebíčko na kůži, vosa na líčku. Když člověk vykonává jenom dění, to je karma. Je potřeba otevřít, otevře se. Je potřeba běhat, jde se běhat. Co vyžaduje čas a prostor, to se vykonává. U takového význam konání mizí.
Karma konání dělač a dělání, to všechno najednou je vyrovnáno. Jen to probíhá jako u ryb. Vykonávají svůj život, o vánocích se nechají plácnout přes hlavu a pak se smaží na pánvičce. Být součástí dění Vesmíru. A to neustále pamatovat. To je trénink, na laně. Je soustředěný. Už vydrží 40 vteřin a každý den dál kluci trénují. Už jsou to minuty. Dokonale skáčou, vyskočí a pak dopadnou na šňůru. Můžou i tančit a popíjet čajíček. To všechno je jen pamatování. Nepadat, to se musí neustále pamatovat. Jakmile je jiná myšlenka, hned spadne z lana dolů. Mít takovou silnou sankalpu, vůli, chtění.
Když je na laně už hodinu, umí se hodinu spojit s lanem. Hodinu jen lano, žádná jiná myšlenka. Jakmile zapomene, spadne, do bahna, to je záruka.
Takto jógín trénuje hodinu, dvě hodiny a graduje, a v jednom okamžiku je jen karma a karma. Ve všech situacích je karma. To je exkluzivní trénink, pro takového člověka neexistuje libo-nelibo. Konání je úplně stejné. Umýt záchod, jezdit ve Ferrari je úplně stejné. To je hezké, to je hnusné, to je dobré a to špatné. To jsou vyrostlé emoce a běží vikarma. Když vidíme emotivní projev, emotivní chování, je to jednoznačná ukázka toho, že v pozadí je vikarma. Ta příčina je vikarma.
Vikarma vede člověka být v problémech, v nemoci, trápení.
Bude svatba, tak bude svatba. Bude se kopat studna, tak se bude kopat studna. Musím domů, jdu domů. Oč jde. O nic nejde. Všechno prožívat, co nepřišlo, to není, co přišlo to je. Je je dobré a není je výborné. Nejsou žádné emoce a připoutanost. Luky přijde do kuchyně kouká, jestli je jídlo. Je dobrá, není nevadí. O nic nejde. Veškeré konání ať běží. Vesmír znamená běžet. Točení, tak ať se točí. Ať se děje. Také se točím s Vesmírem. Je karma, vikarma a akarma. Nezapojit se, nenechat se vtáhnout do žádného konání. Nechat, ať probíhá. Jiným slovem neprožívat. Prožívání konání je posbírání nemocí. Posbírání trápení.
Když se setká krásná žena a krásný chlap, začne prožívání, začnou emoce: To chci doma, chci se kamarádit, bude to mít výhody. Nechat to volně. Stejně jako na louce necháme běhat berušky sedmitečné, děláme s tím něco? Voláme na ně: Neskákejte, nelítejte. Je nádherná duha, vezmeme si ji domů? Nevezmeme, maximálně vytáhnete foťák a vyfotíte ji. Neprožívat, Vesmír je, ok je. Na záhonu jsou krásné kytičky, jsou jakékoli prožívání je potom vyjádření. Naše mluva pak vyjádří naše prožívání. Když se neprožívá, řeč není.
Když se prožívá, tak jsou emoce, je řeč.
Pořád kuku kuku kukačka prožívá ranní slunko. Prožíváním se aktivuje řeč. Kde se neprožívá, tam řeč není. Kde řeč není, neprožívá se, tam je klid, věčnost a karma. Jen to běží.
Jako když řídíte auto a spolujezdec pořád mluví, tak když chcete reagovat, tak zpomalíte auto. Auto se zpomaluje, není jízda a věnuje se mluvení, povídání, tam se začne prožívat povídání.
Delší dobu říkám, že se na farmě nemá moc mluvit. A i když je gjáni mezi lidmi, i když je sám, vnímá jen Vesmír. A dá se dovnitř. Minimum komunikace. Jen co je třeba. Velký pozor, aby řeč nevyvolala averzi. U sebe už je emoce, proto to musím říci? Ne, to je zbytečné. Ukončit emoci a neposílat ji dál. Takže velice subtilně řešit, vnímat, a to když je ticho v hlavě. Emotivní prožívání nás drží v bahně. Vylézt na lano, vyžaduje neustálé soustředění.
Kršna zde říká, že karma a akarma se považuje za stejné. Jakmile jsou emoce, je vikarma. A to je velký problém ve tkáních, který vede k nemocem. Vikarma je jednoznačný produkt nevědomosti. Je to pád, kdy už dále padat nelze. Prohraný člověk více pohrát nemůže, to je nevědomost a jeho produkt je vikarma. Člověk krt, co se má konat. Člověk je konání. Život je pouze konání.

V OMcentru jsem říkal, když měl někdo chřipku, to je třeba vyležet, léčení je také pracovní povinnost, spát, lehnout si, kadit, to je všechno konání.
Tak tady je život jen pro konání. Život je neustále konání. Žít je konat. Konání je všechno to, co je součástí života. Slyšel jsem, že je pauza a v pauze se nepracuje. Ale pauza je také práce, pauza je stejná jako dělání, držet se nářadí a ležet na koberci je úplně stejné. Nedělat rozdíly mezi děláním a neděláním. Když člověk spí, neznamená že nežije. Život je pořád, život je konání. V životě se jenom koná. Ale tady rozdělujeme, že konáme děláme, a pak čumíme do blba. Pořád je život. Dělání je neustále, já nemám rád dělání, mám rád odpočinek, ale to je také dělání. Může se odpočívat s vrtačkou. Pro takového člověka nemá dělání význam, je osvobozen z dělání. Všechno je dělání. S tímto pocitem neustále žít. Všechno je důležité. Důležité není jen něco.
Otázka: Ale něco má přednost.
Govindží: Všechno je důležité. Samy si děláme priority. Je to přiblblá chamtivost.
Já jsem Lukáš, já jsem Jana, to je pravidlo, výmysl. Žijeme ve světě nevědomosti, kde se takto hraje. Pravidla a priority. Priorita je čas a prostor, to určuje automaticky priority. Kde jsou? Nejsou žádné priority, chod je priorita, chod Vesmíru. Jenom prožíváním člověk rozděluje, a hned je priorita jedna, druhá. Priority určuje podle své připoutanosti, dávky různých prvků nevědomosti. Všechno je nevědomost. Vědomost je výjimečná, zmizí, je jedno, pro takového člověka je vše šumák, pak nejsou priority. Může být priorita, když je šumák? Je to jedno.
Priority vymyslí člověk sám pro svůj ahankár, pro své prosazování, určuje priority, pro své touhy. Samozřejmě lano, které se natáhne, spojí se, stojí také na zemi. Stejně jako člověk. Vědomost vyrůstá z nevědomosti. Vědomost je skrytá v nevědomosti. Proto je buddhi prvek man. Z toho se vyleze nahoru a man padá a zůstává jen buddhi. Vše beze mě. Nevědomost je jistá. Je zaručené, že z nevědomosti vyroste nevědomost. Co je třeba, žít činy. Život je čin, vesmír je čin. Všechno se to děje, často žije rozpadání, žije růst. Ať všechno žije sarvéšam, ať je všude chod. To je jógínská cesta.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>