Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Dokonce i moudří učenci jsou zmateni ohledně rozdílu mezi tím - co je konání a co je nekonání? Proto ti osvětlím pravdu ohledně konání. Tímto vědění se osvobodíš od veškerého zla. ||4-16||

---

---

Kostič: Co je činnost, co nečinnost, tu také moudří se matou. Činnost ti tedy vysvětlím. Když poznáš ji, zla zprostíš se.

---

Komentář Govind:
Karma je konání karmy.
V tomto verši vypráví Kršna, co je karma a co je akarma. I moudrým láká. I moudří, znalci se mohita zapletou do toho, co je to konání a co je nekonání, co je karma a akarma. Budu vyprávět - pravakšjami, co je to karma.
Gatva vědění, po-znání toho, co ti řeknu mokšjase, budeš osvobozen. Mokšja dojde k osvobození. Aśubhat od neštěstí. Akorát nevíme, co je to štěstí, co neštěstí. To je také tabu. Tak takové znání, které tě osvobodí od neštěstí. V tomto verši je mnoho slovíček, které jen samotným překladem slova do slova nikam nevedou.
Není to v moderním slova smyslu snadno pochopitelné. Bez neustálého pamatování předchozích veršů, uvědoměním si předchozích veršů a pochopením veršů, následující verše nejsou moc pochopitelné a jsou pouze senzací.
Jako když se staví dům, tak člověk vykope díry pro základy bagrem a pak do toho dá základní kamen a další kameny a zalije se betonem a ty základy jsou postaveny až vodorovně k zemi a na ně se staví zídka. V průběhu stavby metrové zdi se začínají tvarovat okna a dveře a stavba domu pokračuje až se nakonec udělá fasáda a upraví i zahrada. V tom celém řetězu od základního kamene až k úpravě okolí, zahrady, a fasády, které se považují za konečné práce.
Neustále předchozí práce ke každé práci je předchozí práce neustále musí být k dispozici musí být přítomna, když se dělají zdi, musí být základy, když se dělají okna, musí být přítomné zdi. Když se dělá střecha, musí být betonový věnec komína přítomný. Tak předchozí verš, lekce učení musí být neustále k dispozici pro nový verš. Když se jenom přečte a zapomene, a už si nepamatuje, tak je postavit střechu bez zdi. Věnujeme se jen střeše, kde nejsou zdi, to jaký to má význam? Takto učení vyžaduje vždy předchozí kroky neustále k dispozici. Jako malé dítě, které se učí abecedu A B C D a čísla 1, 2, 3, 4, 5. To je celou dobu k dispozici, až do vysoké školy. Jaký to je student, když přijde na vysokou školu a už si nepamatuje ABCD. Jak může vystudovat vysokou školu? Je to vůbec možné? Bude mít význam taková vysoká škola? V Bhagavadgítě je to stejné. Předchozí verše by měly být usazené, přečtené, pochopené, než se dělají další. Proč to říkám, slovíčka navazují na předchozí verš. Karma a akarma je téma konání, nekonání, správné konání špatné konání, to jsou vždy lákavé pojmy pro .. dospělé lidi, chtějí poznat, co je správné a co je nesprávné chování. Kolem toho se neustále motá.
Bůh tady vypráví, já ti budu vysvětlovat, co je karma a co je akarma. Kršna je symbolem Boha, symbol vědomosti a Ardžun je symbolem nevědomosti. Vědomost tedy vypráví k nevědomosti a říká já ti vysvětlím, co je konání. Když toto poznáš a když se nad tím zamyslíš, vytvoříš pravdu a přesvědčení. Není to jen na chvilku, není to jen pro zábavu. Je to rozhodující, důležitý prvek, přesvědčení. Když je člověk o něčem přesvědčený, tak přesvědčení je po daného člověka pravdou. O čem není přesvědčený, to není pravdou. Tak pravdou je to znání, poznání, které se promění do přesvědčení. Co je k tomu všechno zapotřebí? Uvědomění, pamatování, zafixování, promýšlení, přemýšlení, nahlížení zprava a zleva. A ta celá práce je jenom v bedně. Nedělá se rukama nebo nohama. Takže vyprávění je jen vlna vzduchu, vlna zvuku. Od úst k uším.
Pravakšjám – to je vyprávění, to je vlna vzduchu, zvuk. Tak někdo říká a někdo poslouchá.
A má docházet k poznání a pochopení. Bude se poznávat to, co bude řečeno. Pak to, co bude řečeno, se bude zpracovávat. Je tam setkání obou faktorů, jeden, který říká a druhý faktor, který poslyší.
Poznává ten, kdo poslouchá, kdo slyší. Ten musí řečená slova zpracovat, vnímaná slova zpracovat.
Kdo říká musí vědět, jakou kapacitu má ten, kdo poslouchá.
Jako když Janda nalívala hydraulický olej do nádrže. Držela kanystr a přes trychtýř a nelívala do vysokozdvižného vozíku olej. Jakým proudem? Musela brát v úvahu, jak velký je trychtýř, jak je spodní otvůrek trychtýře, jaké je v něm sítko, a to pak sílu proudu. Tak byla Janda pravakta – vypravěč, nalejvačka. Nalévání záleží na schopnosti nalévače. Když je trychtýř malinký, nedá se velkým proudem nalévat. Když je malý trychtýř, pak ten proud musí být malinký. Když není žádný trychtýř, tak se musí nalévat po kapičkách. Vypravěč musí vyprávět, podle toho, jak je dotyčný posluchač schopný. Když není posluchač schopný přijmout, tak by vypravěč neměl vyprávět. To je práce pro vypravěče. Posluchače nemá nemít díru v hlavě. Kdyby nádrž měl spodní otvor otevřený, olej by protekl okamžitě na trávu. Tak jaký by byl význam nalít olej na trávu. Bez významu. Jak stavět střechu, když nejsou zdi a betonový věnec? Stavba nemá základy. Ta střecha by nevydržela, byl by to palác bez větru.
Pravakša vyprávění má význam, jen když posluchač poslouchá a rozumí.
Nádrž pro hydraulický olej musí udržet veškerý olej, který Janda pustí do nádrže. Když není nádrž schopná udržet olej, tak nalévání nemá význam.
Takže Bůh - vědomost vypráví. Nevědomost poslouchá a má řečené zpracovat a udržet. Udržování se musí proměnit do svého přesvědčení, které je vždy k dispozici. Stejně jako je člověk přesvědčený o tom, jak se jmenuje. Když se ho kdokoli zeptá ve dne v noci, jak se jmenuje, ví a hned odpoví. Odpověď je zažitá, usazená, jasná, je k dispozici, je neustále v nabídce, je pořád přítomná. Takto naše znalost má být pořád přítomna. Co bylo řečeno, by mělo být pořád přítomné. Ale v případě lítající mysli - lítačky je každé předchozí učení, vyzkoušení, poznání okamžitě vygumováno. Nic se nepamatuje, nedošlo k zvědomění. Nic se neusadilo, pak takovéto konání, takovéto poznání, jak moc velký má význam, to si každý můžeme představit.
Gjatva – znání, mokšjase osvobození. O mokše již bylo hodně řečeno v předchozích verších. Ašubhát – neštěstí, trápení. Tak je Bhagavadgíta vyprávěním od vědomí pro nevědomí. Na začátku kapitoly bylo řečeno, co je vědomí, co jsem já – Kršna, Prakrti, příroda, Bůh a co je ten nevědomý, nechápavý, neznalý Ardžuna.
A teď probíhá život a moudří chápali a pochopili, kdo to žije. Jsou různé možnosti porozumět, kdo to žije a čí je to život. A liší se pochopení od pochopení. Někteří lidé mohou považovat to, že já to žiju. A co je to já? Bez pochopení, poznání. Má jen stoprocentní přesvědčení, že to žiju já. Myslitelé, moudří lidé mohou chápat, já nežije, žije to věčná příroda, věčná energie, Věčná touha. Ta žije. Takže v první řadě uvědomit si, čí je to život. A to nejenom, že uslyší a je to téma pro hospodu, ale uvědomit a žít podle toho. Kdo se osvobozuje z čeho, to musíme nejdříve vědět, kdo to má být osvobozený a od čeho má být osvobozený. Tady se říká osvobození od ašubhat od neštěstí. A co je to štěstí. Dvě slova šubh a ašubh se také dají různě pochopit. Záleží, na jaké úrovni člověk stojí. Sanskrtské slovo šubh a ašubh znamená prospívající a neprospívající – šubh je to co prospívá a ašubh je to co neprospívá. Autem jedu do Prahy a stalo se ašubh. Stala se havárie. Co je havárie? Co je bouchnutí auta do auta? Je to neštěstí ašubh, říkáme stalo se neštěstí to neprospívalo k plánu dojet do Prahy.
Takže, když je plán prospívání, realizuje se to, co se má, tak je šubh, je štěstí. A když se nerealizuje, je zádrhel, je to opak toho plánu, tak je ašubh. Samozřejmě je spousta variant k pochopení. Kdo, pro koho, co, kde, jak a další. Rozrůstají se různé pocity. Pokud žijeme v úrovni vědomosti, že plán je považován za můj plán, ego plán, ahankár plán, tak je ašubh. Když je plán považován za plán Prakrti, vědomí, vesmíru, Boha, tak nezdar člověka neovlivní. Nic se nemění a jede se dál podle plánu Prakrti, Boha, vesmíru. Tak bourání auta může pro toho, kdo jede do Prahy, přinášet holé neštěstí. Čí to byl plán? Můj plán? Pak je to mé neštěstí. Byl to vesmírný plán, pak to není moje neštěstí. Ale člověk je tak těkavý, když tuto informaci zná, cítí se chvilku jako vesmír a chvilku se cítí jako já. Je to podle toho, jak se mu to hodí.
A vykládá to potom tak, aby měl pocit své pravdy a je z toho mišmaš, nepochopitelné.
Když ti Ardžuno povyprávím, co je tak karma, a když to poznáš, tak se osvobodíš z neštěstí.
O karmě přemýšlet je nekonečné, je to jako ne rybníček, ale je to obrovské jako moře, oceán. Jen do začít plavat. Kolem se začne velikost odkrývat a přichází souvislosti o karma, o konání, o dění. Je fajn, když se člověk setká a uvědomění zafixuje jako své vlastní jméno. Pořád k dispozici. Pak je změna v životě automatická a samozřejmá. Když jsou okna, jsou určitě základy. Je dům samozřejmý. Když to, co se včera postavilo, dnes zmizí, zůstanou fasádní barvy bez fasády. To jsou strašidla. Toto je všechno, co mě napadá k verši 16.
mar

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>