Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Předkové jenž hledali osvobození, toto věděli a podle toho konali. Proto konej stejně jako oni. ||4-15||

---

---

Kostič: To dávní předci poznavše, chtiví spásy konali čin. Proto též konej činnost tak, jako kdys dávno předkové.

---

Komentář Govind: Évam je takto a slovo gjátva, gján je znalost. Mně přijde česky správný výraz být vzhůru, být si vědom. Všichni lidi obvykle žijí setrvačností. Je to jako když jedete autem z kopce, tak nepřidáváte plyn. Auto se valí svou váhou, svojí rychlostí z kopce a jede dolů, nic nedělá, motor není vzhůru. Dalo by se říct, motor není vzhůru? Jenom jede setrvačností, bez motoru, bez nafty, bez benzínu. Auto jenom jede. Takhle je to většinou. Všechno, celou váhu života nese hlava. To udělám, to řeknu, to chci a tím se žije. Není gján, není vzhůru, nepamatuje se, co je správně, co je vhodné říct, co není vhodné říct, co je vhodné dělat, co není vhodné dělat, co je vhodné konat, co není vhodné konat. Když se nepřemýšlí, není stav vzhůru, jenom se plácá, co přijde. Venku se něco pohne a hned vystrčíme hlavu z okna. Koukáme, a co vidíme, o tom dáváme zprávy. Hlásíme to, co vidíme. Vzpomeneme si na něco a hned hlásíme, na co jsme si vzpomněli. To je setrvačný život, to není vzhůru. Motor je vzhůru, když auto jede. Takto je vzhůru vozidlo, které je vědomé, ví o tom, že spaluje, tvoří se energie a jede. Ale většina žije bez gjánu, nejsou gjátvá. Gjátvá jsou ti, kteří ví, co dělají, kteří ví, co se děje, znají sami sebe, jsou si vědomi svého konání. Takže évam gjátvá krtam, karma gjátvá (být vzhůru), krtam (dělat), karma (konání). Tak vykonávat jako naši předkové (purvairapi mumukšubhih purvairapi). Jací předkové? Mumukšubhih. Slovo mumukšubhih tu bylo již několikrát, třeba v psychologii. Mumukšubhih je nadšenost. Když je člověk nadšený, tak vykonává s nadšeností, ze svojí zkušenosti. Všichni znáte, že když vás nic nebolí, nejste vyčerpaní a každým konáním se dobijete. Proč lidi říkají, že jsou unavení, když přijdou z práce? Proč? Protože tam není nadšenost. Když není nadšenost, tak je raz dva vyšťavenost. Kde je nadšenost, tam je práce hotová a síla je dvojnásobná. Žádná vyčerpanost není. Mumukšubhih je nadšenost a když je nadšenost, člověk nemá vůbec žádné negativní myšlenky. Jsou jen pozitivní myšlenky a je tam ohromná chuť, zájem. I předkové takhle nadšeně vykonávali. Jenom na rozdíl od dnešních lidí měli jiný styl. Jejich práce byla živá a jejich názory jsou známé dodnes. Jestli to byl Komenský, Jan Hus, Havel, Einstein, kdokoliv, i fousatý Ježíš. To byli nadšenci, kteří vše, co konali, dělali s nadšením.
Tak Ardžuno, vykonávej nadšeně, vykonávej vědomě jako předkové, nadšenci. Bhagavadgíta vznikla před 5000 lety a dodnes je živá, protože to bylo nadšeně vykonáno. Takže nadšeně žít, být vzhůru. Proto každé konání vykonávejme nadšeně a buďme vzhůru. My máme velký problém, že nemůžeme ovládat ani řeč. Plácáme se v setrvačnosti, žijeme v setrvačnosti. Vůbec nevíme, co to znamená, co to obnáší, jak to bude působit druhé straně. Jako když auto jede bez plynu z kopce, takhle mluvíme, neovládáme ani řeč, ani mimiku, oči, ruce. Jen tak plácám, akce a reakce. To není gjátvá gján. To je nevědomost. Takže většina je nevědomá, žije v setrvačnosti. Komukoliv něco ukážete, on začne mluvit. Jako mrdanga (buben). Když na něj někdo plácne, mrdanga udělá bum, takže lidé jsou jako mrdanga. Někdo se jich dotkne a je okamžitá reakce, protože jedou v setrvačnosti. Nejsou gjátvá, nejsou vzhůru.
Vypadáš hezky. Jé, děkuji. Plácání. Jé, to jsem koupil, protože je to hezké. Vy jste sáhli a už se to rozjelo. Toto je setrvačné mluvení. Žádné vědomí není vzhůru. Nekonají jako předci nadšenci. Kuru (dělej); karma (konání). Évam je takto a tasmát znamená a proto. Mumukšubhih znamená nadšení předkové, nadšené konání. O konání bez nadšení se nic neví. To se zapomene, je jako by nebylo. Tady se miliardy lidí narodili, umřeli a žádná památka z jejich konání nezůstala. Ale ti předkové, kteří nadšeně žili svůj život, byli vzhůru. Donekonečna tady bude jejich odkaz. V Čechách je po nich spousta památek. Každý si pamatuje T. G. Masaryka. Je na velké 5000 Kč bankovce. Masaryka si pamatujeme, protože to byl president, který žil a konal ve svém životě s nadšením. Byl vzhůru, žádná setrvačnost. Ale o těch, kteří celý svůj život jeli setrvačností jako buben, žádné ponětí není. Jsou miliony lidí, po kterých nic nezůstalo. Takže nežij život bubnu, žij vědomě, vykonávej vědomě a buď pořád vzhůru. Tady v učebně visí obrázky předků. To, co oni dávno řekli, je dodnes směrodatné pro všechny ty, kteří hledají. Co oni řekli, je pro nás inspirace. Tak žili smysluplný život. Oni tu nejsou fyzicky, ale co vykonali, to tady dodnes je. Co řekli, co zapsali, co dali ostatním je dodnes živé. To je smysluplný život. Smysluplný život je tam, kde se nadšeně vykonává. Být vzhůru. Tak, jak by si Gabi shrnula tento verš?
Gabi: Podstatné je být v přítomnosti a dělat s vědomím. Já bych řekla více konat a méně mluvit. Musíme mluvit, myslet a žít vědomě a hlavně s nadšením, to nadšení dělá život smysluplný.
Slovo nadšení je v tomhle verši opravdu významné. Nadšeně a probuzeně žít jako předkové. Co na to Prabhu Maharádž? Nikolas: Následuj předky, kteří žili vědomě a nadšeně.
Pro ty lidi, kteří dodržují tradice, pro ně je to svatý verš, takže Bhagavadgíta říká, dodržujte tradice. Někdo to takhle může vykládat, protože to dělali všichni předkové. Nebo to dělá, protože se to má dělat nebo protože to dělají všichni. Takže různí lidé z toho můžou různě vyčíst, co se komu hodí. Vždycky děláme, co se nám hodí. Když já něco řeknu, vy neřeknete přesně to, co jsem řekl. Řeknete to po svém. To je normální. My vždycky vytěžíme, co je nám blíž, takže když posloucháme, tak nás zajímá jenom to, co již známe, nové nás nezajímá, nové se ignoruje. Co již známe, to vnímáme. Pneumatiky znají koulení, setrvačnost. Gravitace hezky koulí. Když nejede motor, nevadí. Koulí se. Buben, bouchlo se jednou, duní to minutu. To je setrvačnost. My si vezmeme, co je nám blíž, co už známe. Kolo zná koulení, buben zná dunění.
Takto obě verze překladu verše jsou správné, jenom výrazy jsou podle různých autorů a autoři mají nějaký záměr. Bhagavadgíta takto zůstává spíš pro všechny. Máme tu další slova púrvai (předek), api (tak) a mumukšubhiḣ (nadšenost). To jsou všichni nadšení předkové. Satjánanda, Osho, Šivánanda jsou všichni nadšenci. Žili svůj život velice nadšeně, jsou předkové znalí, jsou to znalci. Vybral jsem obrázky předků, kteří jsou pro mě směrodatní. Jejich slova, jejich konání jsou pro mě pouliční světla, svítí. Chodit musím sám, světla jsou oni.
Když zapne Nikolas GPS Londýna a řekne jeď, ta GPS ho neodvede do Londýna. Musí do auta, nastartovat, doplnit benzín, řídit, sledovat cestu. Jaké auto je vlevo, vpravo, to GPS neřekne. Navigace ho do Londýna neodvede, to musí Nikolas sám. Naši předkové jsou jako navigace. Žít musíme sami a máme možnost žít buď setrvačně nebo žít vzhůru. Když žijeme vzhůru, tak jedeme bezpečně, na rozcestí poznáme, kudy máme jet. To je vývoj, to je poznání. Když žijeme jenom setrvačně, tak ani nevíme, co se stalo. Když jsme při jízdě vzhůru, tak každý scénář je vidět. Když nejsme vzhůru, tak pojedeme kilometry, ale nic nevíme. Když se někdo zeptá, jaká byla cesta, pak máme jedno slovo. Dobrá. A po cestě nic nebylo? Po cestě byly hory, lesy, lidi, signály. Nic si nepamatujeme, proto řekneme dobře, nikde nic nebylo. Viděli jsme 10 km dobře? Kde jsme? Ve tmě, v setrvačném životě. Plácáme nesmysly co neexistují a ještě to považujeme za existující. Takhle jsme profesionální. Takže být vzhůru, vykonávat. Jít ve stopách, které jsou směrodatné. Pak se stane. Tímto verš 15. končí.
Student: Když jdeme po té cestě a ztratíme nadšení, tak to znamená, že jsme sešli z cesty?
Govindží: Ano, jedeme z kopce.
Student: Takže nadšení znamená, že jedeme správně.
Govindží: Když tam je nadšenost, tak je správné každé konání. Každé konání může být s nadšením nebo bez. Bez nadšení je únava, vyčerpání, nechuť.
Otázka: Dá se to nadšení naučit v situaci, která není příjemná? Jak se to dá navodit?
Govindží: Stejně jako se dá navodit být nadšený s nepříjemným. Co máme v hlavě je nepříjemné, kde jsme je nepříjemné, co vykonáváme je nepříjemné. To je na nás. Musíme pamatovat, nemusíme pamatovat. Ty si pamatuješ, že jsi Jakub? Ty si nepamatuješ, že jsi Honza. Ty si pamatuješ, že jsi Jakub, tak jím jsi. Co chceš, to jsi. Pamatuj si být nadšený. Hledáme nadšení, žijeme. Je to o rozhodnutí, každý člověk se rozhodne, co chce. Co chce v hlavě rozhodnout, to tam duní. To je to, co ten buben má rozhodnuto, co budu dělat.
Student: Takže řídit se v souladu s tím, co rezonuje.
Govindží: Ano. Vidět to, když nejsem vzhůru, nejde. Být vzhůru znamená pamatovat si, co chci dělat. Pamatování je být vzhůru. Člověk si nechce pamatovat. Raději říká: Já nevím, co mám dělat. Jsem buben, nechci být buben. Tak zapomeň že jsi buben, tak si pamatuj že nejsi buben. Co chceš, to dělej, co je ti libo, to dělej. Říká se: Jak je libo. Co je libo, čí to je, kdo to je, kde se bere, kde se kupuje? Sám vevnitř se člověk může rozhodnout. Libo se nekupuje venku, libo se nedělá zvenku. Libo je vevnitř, to je to, co člověk pamatuje. To, co člověk ví.
Pokud člověk řekne: To bude těžké, to nezvládnu. Jak je libo. Bude to těžké. S jakým pocitem začne dělat, tak bude probíhat konání, tak bude postaveno, tak bude dokončeno. Když je na začátku v bedně, že je to těžké a že to nezvládnu, tak to tak bude. Takové konání ani raději nezačínej, to nemá smysl. Takže to nadšení je jako kompas.
Když má člověk v hlavě nastaveno, že vše dokáže, tak dokáže dělat i to, co mu nejde. Když je: Nemám rád to, co mi nejde, pak to nejde, nemůže to existovat.
Dělám to, co mi nejde - tady problém není. Když miluji člověka, který mě nenávidí, tak nemám žádné nepřátele. Miluji toho člověka, který mě nenávidí. To je jednoduchá receptura, jak se zbavit nepřátel. Problémy nikde nejsou, pouze vevnitř. Ještě to rozpoznat. Je to otázka jenom sebepoznání a tomu se říká dospělost. Dospělého vousy nedělají. Jestliže přichází rozum, přichází dospělost. Ale nemusí přijít, někteří umírají jako pampelišky. Takhle umřou miliardy lidí, takhle žijí a nedospělí umřou. A přijdou další. Kdo na to má a chce na to mít, tak to má, dospívá a žije dál krásně. To je o osobním rozvoji.
Lidi často říkají: Mně to nejde. Tak to miluj! Co je těžké, to už lehké nikdy nebude. Máme si říct, že to jde. Pak není možné, když je přesvědčení, aby to nebylo. Lidi říkají, to je velké sousto a kdo to velké sousto má, pro něj není velké, pro něj to je běžná prkotina, protože on na to sousto, zda je velké nebo malé, nemyslí. Jen vykonává. Malé sousto je hotovo, velké je hotovo, všechno je hotovo. Velké sousto znamená, já miluji malé sousto. Na Chudíři bude bazén 20x50 m. Bude velký bazén a já neumím ani plavat. Janda chce velký bazén, ale mě stačí 2x2 m. Já si do něj vlezu sám. Takže kdo má v hlavě bazén 2x2, nikdy velký bazén neudělá, protože to má v hlavě. Je přesvědčený. Je jedno jestli je bazén 2x2 nebo 20x50 m, není to problém. Prostě je potřeba, tak se udělá. Existuje malilinkaté sousto? Ne. Přijdou sem lidé a nandají si na talíř a říkají: Já si dám jen malilinko. Začnou jíst a pak chtějí přidat. Jsou setrvační. Malilinko jím, to znamená, že jsem hubený, jsem krásný. Jí setrvačně. Takže pravda není to, co všichni říkají. Pravda je to, co říkají nadšení předkové, nadšení zkušení, to je pro nás směrodatné.
Ktisk

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>