Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Ó Ardžuno! Jakým způsobem se mi kdo odevzdá nebo jak mně uctívá, takovým způsobem mu bude požehnáno. Ten kdo toto zná, takový rozumný člověk, následuje Mou stezku všemi možnými způsoby. ||4-11||

---

---

Kostič: Jak se kdo ke mně uchýlí, tak se mu právě oddávám. Lidé mě v stopách sledují, naprosto všude, Párthovče.

---

Komentář Govind:
Když jsem byl ještě mladší než vy, zjišťoval jsem to, proč je všechno jinak, než si myslím. Proč není nic podle mé představy, neděje se to, co chci já a všechno je to jinak. Tak jsem spojil ruce a řekl jsem: Pane Bože, když to chceš všechno jinak, tak ať je to po tvém. Ten den jsem pochopil, že to nejsem já, že žádnou myšlenku, co je, nemohu ovlivnit. Tak proč mám pocit, že neustále jsem. Takové „já” nechci, je k ničemu. Když všemu vládneš, každé mé myšlence, ať to tedy já nejsem, likviduj „já”. Nechci ho, ať je jenom TY. A když jsem tuto myšlenku říkal jednomu moudrému staršímu kamarádovi, říkal: Rozmysli se, potom já nebudeš. Možné to je, pak nebude nic tvé, o všechno přijdeš. Govind: Nechci libo a nelibo, to ať je v čoudu, jsem připravený, nechci mít nic. Nechci mít libo-nelibo, ať to tak je. A dnes vidím tento verš. Dříve jsem ho neviděl. Co říká Bůh? Bůh říká: Jé jatha mám, za co mě kdo považuje, takový jsem pro něho. Všichni manúša (lidé) dělají přesně to, co chci JÁ. Nikdo nemůže dělat jinak, než chce Bůh. Jakákoli myšlenka, která přijde do hlavy člověka, není myšlenka člověka. Nemůže ji ovládat, žádnou myšlenku nemůžeme ovládat, a proto máme velký problém. Každý tím trpí. Přijde myšlenka a my ji musíme zažít, takže v našich rukách není nic, jen falešný dojem. Někteří moudří lidé radí, například v Rámajáně, jakým způsobem nás nechá Bůh žít, to ať žijeme. To je jeho volba, život je jeho volba, Prakrti je jeho volba, Vesmír je jeho volba. Jakým způsobem mě kdo vnímá, takový pro něho jsem.
Když není žádná myšlenka naše, tak proč se o ni starat? Jaký to má smysl, když s tím nemůžeme nic udělat? Proč se s tím prát? Tak ať je. Lidé se ptají: Při meditaci mám fantazie, pořád se mi tam motá. Učitel řekne: Nechat být jako kočku. Přišla, odešla, řekla mňau, tak nechat být. Kam to vede? K netečnosti, ať teče jen Brahma. On bude žít pořád, my myslíme, že umřeme. Co si myslím, že je moje, moje není, ani myšlenka není moje. Ta když chce, tak přijde a jinak nepřijde.
Když si chci pamatovat, kde je biceps, ptám se, kde je deltoid? Já chci biceps a v hlavě je zaseklý deltoid. Co s tím? Nechat deltoid tam, kde je a hledat biceps. Deltoid je zaseklý, protože mi připomíná deltu v Bangladéši. Tam jsou čtyři delty, to se mi líbí, a proto si to slovo deltoid pamatuji. Biceps se nemůže pamatovat. Co s tím? Tak ať je. O co jde? O nic nejde.
Ať přichází myšlenky, ať odchází. My se jen dívejme, co přichází a co odchází. Proč se s tím zbytečně piplat? Je to všechno boží, bez jeho přání se nepohne ani tráva. A Čoudík hned řekne: To je ale z Kéna Upanišady, hned si vzpomene. Ano, a proto jsme každý jaký jsme a nikdo z nás není podle sebe. Protože my tu ani nejsme, je tu jenom to, co je ve Vesmíru plánováno. On je plánovač, projektant i dělník. Já nejsem ani dělníkem, co dělá rukama. Ty ruce jsou jeho. Co si pamatuji, ta paměť je jeho. O čem přemýšlím, co vymyslím, nakreslím, to je On. Nevědomost má problém pochopit, že ”já to nejsem”. Pán nevědomost říká: To jsi ty, tím jsi ty. To je pan nevědomost, je to také agent pána Boha. Tak buď patříme pánu Bohu nebo patříme k agentům pána Boha. Jsme buď pronajímatelé nebo jsme v nájmu, ale nejsme vlastníci ani v jednom případě. Když jsme v nájmu a nejsme vlastníci, je větší svoboda, lepší práva. Takže védantská škola učí, že je jen Jedno - Bůh. On je všechno. Kdo mě (Boha) považuje za podvodníka, pro toho jsem podvodník. Někdo řekne: Bůh je zlé zvíře. Pro něho jsem zlé zvíře. Bůh je hodný, tak Bůh řekne: Jak si přeješ.
Martoš jede po laně a říká: Já spadnu. Na to Bůh řekne: Tak spadni. Jak chceš. Takové to je. Kdo říká, že si nic nepamatuje, tak si nic nepamatuje. Kdo říká: Já mám blbou hlavu, tak má blbou hlavu. Boží slovník je jen jedno slovo - ať. Co chceš, ať je. Chceš být bohatý, tak buď bohatý, ať se tak stane. Takový je Bůh podle Bhagavadgíty. Jak ho někdo považuje, tak takový je. Všichni lidé dělají to, co chci. Říká to Bůh. Tak lidé nemohou ani nic dělat po svém, oni nejsou, to jsem JÁ, říká Bůh. Lidé nejsou, ti lidé jsem JÁ. Toto uvažování je osvobození od ahankár. Když řekneš, že je vše boží, pak všechno je Brahma. Brahma fotí Brahmu, co je mi do toho, ať Brahma fotí, to není Jana. Takže to je klíč k zacházení a práci s ahankár. Bůh je takový, jakého si představujeme. Když si představujeme, že Bůh je opilý, tak i takový je Bůh. Ať si o mě myslíš cokoli, takový jsem (Bůh). Říkej si co chceš, takový jsem JÁ. Nicméně nikdo není jiný, než si JÁ přeji.
Dělejte si, co chcete. Hloupý člověk uznává já-mě-moje, v tom je nedozrálost, nepřišla zralost. Když dozraje na duchovní cestě, pak všechno je pouze Bůh, nic jiného není. Co umím, to je Bůh. Když jsem magor, tak ten magor je Bůh, kromě Boha nic není. Když je všechno přijímáno, pak je veselo, legrace. Fóry, hihihi. Všechno je ok. Když je všude ok, není zádrhel, smutek, strach, lítost. Všechno je přijato.
Lidská nevědomost, agján trápí člověka. Když přichází vědomost, trápení místo nemá. Co je vědomost? Každá myšlenka? Je to nevědomost a nezralost říkat, to je ubližování, to je proti lidským právům, to je nesoucitné. Když je zralost a vědomost, vše je úplně stejné. Nic není naše. Žádná myšlenka není. Když jsem říkal, že nic není naše, začali Janda i Luky říkat: Na mě spadlo. Už neříkají: Mě to napadlo. Ale stále je tam ocásek ”mě”. Musí říci - na mě spadlo. Používají slovo mě. Slovo mě je ocásek, jak něco vyjádřit. Počáteční šťáva každého ovocného stromu je míza, později jsou dužiny a cukry. Ta míza je defaultně dána každému plodu, jestli je to švestka nebo hruška. V první řadě je to tekutina, která se promění do vůně, barvy, cukru, tomu říkáme dozrávání. Takže defaultně jsem nevědomí, dozráváním přichází poznání. Buďto něco dozraje nebo nedozraje. Určité zkušenosti jsou v určité fázi života. Někdo dozraje a pak je speciálním, výjimečným ovocem. Martoš má pruhovaná rajčata a ta nejsou ani v severním Německu. Jsou to speciální rajčata, ale stejně musela dozrát. Pro zralého je nevědomost také Bůh. Nezralost je pro zralého také boží. I to nezralé tam patří. Hloupý je také Bůh, vystrašený je také Bůh, vše je Bůh, vše je Boha. Toto je smysl verše.
Když je vše Bůh, tak pro cítění já není žádný prostor. Tak jsem před mnoha lety odevzdal své já. Odevzdal jsem svůj klíč Bohu, já to nejsem. Ať se děje, co se děje, ať je to všechno podle Tebe. Lidé nechápou. Lidé se ptají, komu patří Chudíř, jestli je můj. Všimli si, že je tam vykopaná díra. Když je to tvé, pak zadělej tu díru. Ne, není můj. Chudíř je toho, kdo zadělá tu díru. Ne, Chudíř není můj. Tak buď šťastný, že nemáš Chudíř, nemusíš zadělat díru. Mě ale zajímá, čí to je. Já říkám: Je toho, kdo tu díru zadělá, možná Janák, Luky, Včelka, Jágr. Nevím, kdo to udělá. Je to těch, kdo dělají, možná brouci, hmyz, pavouci, kdo Chudíř používá. Lidé nechápou tuto řeč. Rozumí jen když řeknu, je to Govindovo. Jak chceš, oč jde? O nic nejde. Takže Bůh je takový, jak si ho člověk představuje, rozhodně není jako člověk. Není ani chytrý, ani hloupý, ani soucitný, ani nesoucitný, ani dobrý ani špatný. Když Bohu patří celý Vesmír, jak může být moje a tvoje? Ale my se toho nemůžeme zbavit. Takoví jsme dokonalí profesionálové, tak se pořád touláme. Cokoli máme v hlavě je boží myšlenka.
Na satsangu se ptali vesničané jógína: Viděl jsi někdy Boha? Jógín odpověděl: Ano, jednoho vidím, a to jsi ty. Většina lidí nerozuměla, jen málo porozumělo jeho slovům. Jeden moudrý řekl: Ano, vidím jednoho Boha, on mluví, stěžuje si, hledá. Hledá sebe, protože na sebe zapomněl.
Vše je boží. Oč jde? O nic. To je ten význam. O nic nejde. Všechno je to Bůh, je to šumák. Aspoň takové je uvažování Védanty. Milan má ve výběhu zavřené dva bohy, kohouta a slepici. Tedy možná jednoho boha slepici a jednu bohyni. Kykyryký. Miliony bohů jsou v zemi, žížalky, mravenci, všichni jsou bohové. A Češi miluji zvířata většinou na talíři, ne v přírodě. Jsou věřící, milují zvířata. Alespoň něco milují. Dost je toho k zamyšlení.
Ktisk

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>