Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Ti jenž opustili připoutanost, strach a hněv a jejichž mysl je neustále upřena na Mě s plnou oddaností Mě, takových je mnoho, kteří byli očištění skrze vědění a dosáhli Mého Nejvyššího Bytí. ||4-10||

---

---

Kostič: Bez vášeně, strachu a hněvu mnozí ke mně se utekší, očištění žárem poznání tak mého bytí dosáhli.

---

Komentář Govind: Rága je past libo-nelibo. Ať je podle mě, je to můj názor. Vytáhl jsem ze záhonu cibuli (já), to všechno je rág. A zde se začíná verš vítarága, bez rágy není bhaja (strach).
Není strach jen z toho, že někdo někoho zabije, ale i to, že si o mě někdo bude něco myslet, co se o mě bude říkat. Proto musím vyprávět, musím si prdnout, aby druhý viděl, že jsem tady, že jsem chytrý. Musím říci nějaké chytré slovo o kypřícím prášku nebo o sodě. Co je lepší, co se kdy používá a jak fungují kypřidla, na kolik se má nastavit pekárna. Proč to říkám? No, abys to věděla, že to vím. Ze strachu reagujeme, ani to nevíme. Strach je tak jemně zastrčený do celého těla, do všech smyslů a reagujeme neustále ze strachu. Usmíváme se, aby si druhý nemyslel, že jsem špatný. Jsem dobrý výrobek, koukej, usmívám se. To je bhaja. Strach je tak zakotvený. Jsme automat a naše automatické jednotka je bhaja. Vybíráme si co říci, co neříci, jak dělat, jak nedělat. Stáváme se automatem. Život je automat strachu. Kde není strach, tam není žádná reakce. I pavouk když vidí, že přiletěla do sítě moucha, začne ji chytat, aby mu neutekla. Moucha má strach, ale takový je život mouchy. Každý život, i rostlina má strach. Bez strachu není života. Je to primitivní požadavek života. A když žádný strach není, pak je to jedno. Ale tam není život, je tam nic. Když je šumák, tak tam není strach (bhaja). Rág a kródh je ahankár. Každá reakce je z rág a dvéš. Třeba že se pohne ruka, protože si na ni sedla moucha. Martoš se musí poškrábat na tváři, protože je vyschlý. To škrábání zklidňuje? Ne, sedícím buňkám dává hněv. Ty zažijí kródh. Hněv neznamená, že někdo křičí a zabije. Nejen toto je hněv. Každá reakce je hněv. Neklid je hněv. Takže hněv je všude, bez hněvu není reakce, hněv je radžas. Vykulit oči je hněv. Neomezit se na jen na to, že hněv je křičení. Vše, co porušuje klid, je hněv. Sedíme tady, meditujeme, slyšíme zvuk deště na střeše. Co dělá déšť? Ruší nás. Tluče na bubínek. To je nehezké, je tady rušno. Ošklivý déšť, děs, otrava, hnus. Ale lze to vnímat i jinak. Když zvuk přichází, každá kapka zpívá ÓM, dohromady to je jako hudba. A hněv není. Je to muzika, je to milé. Takže být bez hněvu, bez rágu, bez strachu, to se stává heslem duchovního praktikanta. Duchovní praktikant má být bez rág, bez kródh, bez strachu.
Bůh říká: Být osvobozený od vášně, strachu a hněvu. Být tím, jehož chamtivost, strach a hněv odešel. Manmaja (myslíc výhradně na mě); Man maja (svou mysl). S takto umístěnou man maja neustále v Bohu je život bez rág a dvéš.
Jak se jmenuješ? Martin. A to jsi se naučil včera? Máš tahák nebo to máš zaryto? Máš to k dispozici pořád, pak je to učení. Učit - u čitt. Kde je Martin je učení - u čitt. Už to jednou bylo a nemusí se o to starat, je to k dispozici napořád. Když nějaké učení se stane u čitt, tak je k dispozici celý život. Když si nepamatuji, je to dávno, tak to naučené nebylo. Když je naučené, je to na věky. Stále je to k dispozici. Když toto není, zapomíná se to a říká se tomu učení, to je lež. To je polské, čínské, turecké zboží. Není to německé, na to je spolehnutí. Co se dá zapomenout, to není naučeno. Učí se jen jednou a to je na věky u čitt.
Kršna říkal: Mnoho praktikantů se ke mně dostalo. Neříkám všichni, ale mnoho. Podobně když Govind vypráví, mnoho z vás slyší, chápe, porozumí a naučí se navěky. Mnoho z vás, ne všichni. Včera jsem Včelce říkal, že je tak půl procenta těch, co se něco naučí a 99,5 procent nic. Ne, ne, říká Včelka, přidejte. Jedno procento? Ne tak padesát procent, možná všichni.
Když přečtu celou knížku a řeknu: Mám přečteno. K čemu to je? K ničemu nebo k něčemu. Studium, které se dá zapomenout, je studium? Je to těsto, ze kterého se nedá udělat chléb, je to těsto do odpadkového koše, je to k ničemu. Učení, které se nepamatuje, je k ničemu. Je to vyhozený čas, je to nepovedená akce.
Lidský život je orientovaný na výsledek. Když konáme se zaměřením, je výsledek. Když výsledek není, tak lidské konání nebylo. Když se zasadí ovocný strom, nerodí se ovoce, ale krysy, takový strom se vyhodí, likviduje. Lidská hlava, život, bedna je orientovaná na lakšan (cíl, to co má být dosaženo). Když je dosaženo cíle, je hlava správná. Když se člověk jen tak plácá, to není lidská aktivita, která vede k cíli. Lidská aktivita má mít cíl. Když se učíme, je tam cíl naučit se. Cílem meditace je získat klid, být v klidu. Je meditace a hlava řeší, tady mě bolí, tady je moucha, přišel email. Co dělám když hlava řeší? Je to k ničemu. Cíl vede k výsledku. Takže kdo je bez rág, kródh, se mnou (Bohem) neustále žije, tak se ke mně dostane. Někteří se nedostali, proč? Protože k nim vleze rág a kródh.
Učení má být takové, které je napořád, navěky. Je to podobné, jako když jsme se naučili své jméno. To známe, i když nás někdo probudí v noci. Víme to, nehledáme v mobilu v notýsku své jméno. Takže učení takové, které je na věky a co děláme? Pokud plně a soustředěně prošlo učení, pak je napořád. A kde čitt není, není učení. Učení má být takové, které je jednou a je napořád, navěky. Pak není požadavek, řekni mi to ještě jednou. Když to nebylo naučené, musí se opakovat. Je třeba usadit to na věky.
Od Nandiho jsem slyšel: Když je něco nepovedené, tak se řekne, to chce asi Bůh a když je to povedené, tak jsem to dělal já. Když je to hezké, je to moje, když to hezké není, tak je to tvoje. Když je to pravda, je to moje. Když se mi to hodí, je to moje, když se mi to nehodí, to moje není. To je neupevněné. Říká se, že vše je Brahma, tak proč člověk říká můj chleba, moje boty. Proč neříká Brahmův chleba, Brahmovy boty?
Když Martoš fotí, Janda zmizne. Proč? Protože Martoš fotí. Jenom vidí foťák a přijde kródh, zlobí se. Co jí vadí, když někdo fotí? Ráno si zpívá hodinu ÓM, je Brahma, ale teď vybuche: Nefoť mě, nemám to ráda, jsem normální Jana.
Někdo řekne: To je Prakrti. Někdo řekne: To je Átmá. To je ne-učené, to je jen posbírané, informace jsou posbírané, to není zaryté. Každou chvíli je to jinak, člověk je jako chameleon, mění se. Chvilku jsem Brahma, chvilku jsem šéf, chvíli jsem nosánek, jsem dokonalý chameleon brazilský žijící v Braníku. Když je neustále stejný, je šumák, je to trvalé, pořád šumí. Ti, kdo jsou neustále beze změny, bez rág a kródh, ti jsou se mnou spojeni. Pokud je někdy ne a někdy jo, takoví se ke mně nedostali, ti nejsou čistí. Co je čisté, je pořád se mnou. Je třeba praxe, konání, které má cíl.
Co se člověk jednou naučí, to je napořád. Luky se naučil s akuvrtačkou vrtat vruty do dřeva, to je napořád. I když ho probudíte v noci, bude vrtat do dřeva bez-vadně. Co se dá zapomenout, to nebylo naučené. Z toho verše to můžeme odvodit. Co se nedá zapomenout, to bylo dobře naučené, to bylo naučené na 100%.
Otázka: Co určuje dávku strachu v životě?
Govindží: Vášeň, vášnivost. Když se realizuje vášeň, vzniká rág. Když to není podle představy, je kródh. Je třeba odstranit to, co se nepovedlo. A když vášeň ještě není realizovaná, je strach. Z vášně vychází: je třeba - potřeba. Je třeba je nutnost, potřeba něco vyvolá - smutek, neštěstí, trápení. Proč trápení? Protože to ještě není. Je to smutné, protože to ještě není. Co to znamená? Když se stoprocentně realizuje vášeň, tak potřeba nevzniká. Potřeba se naplní, ale vzniká další. Dávka strachu je jen dávka nenaplněnosti potřeb. Dáš někomu úkol a máš strach, že nebude hotový. Je očekávání. S tím se celý život člověk pere. Když je to jedno, je to šumák, pak jestli mám - dobře, nemám - výborně, může pak být nějaký strach? Je je je a není je také je. Slova se musí rozpitvat. Není je, je také je. Do čeho jsem zamilovaný? Co je za problém? Mám, nemám. Když mám, tak to mám, když něco nemám, tak to také mám. Takže obojí je mám. Co chybí? Nic nechybí. To je praxí praktikantů psychospirituality. Nemám neexistuje, je jenom mám. Kdy jsou lidé šťastní? Když mají, mají strach z toho, že nebudou něco mít. Mám práci - mám radost, nemám práci - mám strach. Nemám práci - je dovolená, nic nemusím - paráda, strach není žádný. To ale může dokázat ten, kdo žije v mysli, že je a není je úplně stejné. Když si na to pamatuje jen chvilku a za chvilku zapomene, začíná problém. Kdo bral učení vážně, je to napořád.
Ktisk ...
zde úryvky z původního zápisu...
I pavouk když vidí, že přiletěla do sítě moucha, začne ji chytat, aby neutekla. Utíká, hraje si, že tady nejsem, to je života pavouka, v každém životě i v rostlině. Pořád má strach. Bez strachu není života. Je to primitivní požadavek strachu. A když žádný strach není, tak tam není život. A pak je tam nic. Je to jedno. Janák strká všude čumák kvůli bhéd-strachu. Když je šumák, tak tam není strach, nic se nikam nestrká. Rág, bez rág a krodh je ahankár. Je reakce, je hněv. Každá reakce je hněv. Že hýbe ruka, protože si na něj sedla moucha. ...
A to víte, kolik bude zvednete se jdete na záchod, a zapomenete, i kdž SS přečetla dva řádky vypout obrazovku, vzpomenout si co přečetla SS. Co to tam bylo, keště jednou mi to řekni, když bychom to ne.. přečtu celou knižku a řeknu mám přečteno, na co to je, k ničemu, . nebo k něčemu. Takové studium , které se dá zapomenout, je studium? Je to těsto, ze kterého se nedá udělat chléb, je to těsto pro chleba to je těsto pro prase, je to do odpadového koše, je to k ničemu. ...
Hodinu meditace, a hlava řeší, tady mě bolí, taky je moucha, přišel email, co ddělám, když hlava řeší, je to k ničemu. Cíl k výsledku. Nesotalo se k tomu, pak je to k ničemu. Říkáme je to k něčemu, k čemU? K cíli. K použití. Když tam něco je, a je to naprd, nproč se říká naprd? Protože prd se vyhazuje. Je to na vyhození, je to na prd. I tělo vyhodí, i tulusté střevo vyhodí, jdi pryč, vyhazov tomus e říká prd. Mám skřín na prd a mám v obýváku a proto slovo na prd – jednoznačně je vysvětleno . neůstane, jsme jako červená rajčata, kapička nezapustí ...
Stroj do které zo se nic netachytí. Na to jsme odborníi a cílem je aby se nic nezachytilo. ? takový je cíl? Takže kdo být bez rádhu, krodh se? mnou (bohu) neustále žije, tak mnoho z nich se ke mně dostane. Někeří se nedostali, proč? Rág krodh, k nim vždy vleze. Komu vyleze, jde zpátky kdo to perfektně dodrřuje jako učí se učit u – čit f- své jméno známe, když nás někdo probudí v noci, víme to, nehledáme v mobilu v notýsku své jméno. Takže učení takové které je na věky a co děláme? Plně soustředěne a jakmile je plno prošlo u-čit pak je napořád. A kde u-čit není není učení. Učení má být takové, které je jednou napořád, navěky. Ne řekni mi to ještě jednou. Bylo to učené, nebylo, musí se opakovat. Usadit to na věky, každé učení, denoddení praxe. Má být jednou a nelze to zapomenout. ...
.... Takže být rág . krodha... neustále je vše brahma, proč chleba je moje , boty jsou moje, ne také brahym. Vít rág krodha – martoš – fakt, fotí na foták, a janda, zmizne, protože fotí, jen na chilku si vzooměla na foták, na braham, mě šumaruk není, nedělejteo. Zastřelí. Včera si koupila pistol a když bytáhnete foták, tak vás zastřelí . co ti vadí, když někdo fotí, já nejsem Brahma, normální Jana. Tak mě nefot. Ta kžůe plet to je jana. To nefoť, a zpívá si jsem ......
Není je – je je také je. na co jsem zamilovaný, ... co je za problém, není žádný, žádný také je, chceš je – Mám nemám, nemám také mám to nemám. Nemám také mám. Co chybí nic nechybí, mám nemám, nemám také mám. To jsou praktikanti psychospirituality, to je jejich praxe pořád nemám neexistuje, je to mám. Kdy jsou lidé šťastní? Když mají, mají strach nemít. Nemít strach. Mám práci mám radost, nemám práci mám strach. Nemám práci dovolená, nic paráda. Strach není žádný ale to může dokázat, kdo takto žije v mysli, že je a není je úplně stejné. Když si na to pamatuje ale za chvilku si zapomene, nemám a začíná problém, nebylo učeno je to jedno jen se prdělo, haha. Všechno to opustilo, Chvíli Kdo to bral vážně, je to stále, je to šumák. Chvilku jo a chvilku ne příležitostně. Když vyhovuje tak ano, když nevyhovuje tak ne, není stálý, pořád neustálost, pořád moje bedna je taková, bedna za to může, nejsem bedna, když zapomene vymlouvá se že za to může schizofrenie, ... Já si to pamatuju, už není schizofrenik, Hodí nehodí, hodič nehodič. Příležitostník. O o jde, pamatuje šumák nepamatuje šumák přišel dobře, nepřišel výborně, je tu něco k jídlu je dobře není výborně.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>